Test: 3x scrambler a každý jinak

Text: Martin Hakl , Vláďa Novotný , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 4.3.2019 | Zobrazeno: 33 842x

Kdo dneska nemá v nabídce motorku s označením scrambler, jako by nebyl. Na tohle zaříkávadlo dnes slyší nejeden ekonom značky, ten si následně dá schůzku s marketérem a rozpočtářem, výsledkem čehož jsou tři naprosto odlišně pojaté motorky s klasickým vzhledem, které tu dnes naproti nám stojí. Heslo „není scrambler jako scrambler“ dokonale potvrzují BMW R nineT Scramler, Ducati Scrambler Desert Sled a Yamaha SCR 950.

Kapitoly článku

Co je to vlastně ten scrambler? Co si mám představit pod pojmem scramblerovat? Kořeny tohohle pojmu sahají až do Británie dvacátých let, kde se závodilo na smíšeném podkladu s mírně upravenými sériovými motorkami. Postupem času tohle závodění ve volné přírodě využívající polní a lesní cesty nabíralo na popularitě a vlastně se dá říct, že se z toho vyvinul dnešní motokros a enduro se svými speciálními motorkami. Velkou popularitu měly tyhle závody samozřejmě v Anglii, kde se dokonce vysílaly živě na BBC. V šedesátých letech během zimních sobot usedalo k televizi na 3 miliony diváků, aby sledovali zápolení jezdců s terénem. Z části to bylo z důvodu, že britská televize potřebovala vyplnit díru ve vysílání, kde přes léto běžely dostihy. Vcelku očekávaným faktem se stalo, že mezi diváky byla i spousta mladých kluků, kteří se v závodech zhlédli a zanedlouho rozšířili řady scrambleristů.

Parta kámošů, lehký terén a továrnami lehce upravené motorky pro jízdu mimo silnici. O tom to bylo, je a bude...

Podobně populární bylo ježdění ve volné přírodě i ve Spojených státech, kde se od roku 1962 prodával nový model Ducati, pojmenovaný právě po tomhle druhu ježdění. V té době to bylo podobné současnosti, každá továrna totiž měla nějakého toho svého scramblera. Ale i když za to původní hnutí, a vlastně i za znovuzrození téhle módní vlny, může asi nejvíc zančka Triumph, jsou to právě Italové se svým marketingem, kteří to pořádně nakopli jak v minulosti, tak v současnosti. Scrambler je ve firemní hierarchii brán jako samostatná značka a co se prodejů týče, tak je to pro boloňskou značku něco jako v devadesátkách Monster. Není proto divu, že má v nabídce hned několik modelů, z nichž některé nemají s ježděním mimo asfalt vůbec nic společného. Dnes tu ale máme verzi Desert Sled, která se do terénu těší podobně jako pes na první hození míčku. Můžou za to hlavně tlumiče se zdvihem 200 milimetrů, větší 19palcové přední kolo, o kus užší zadní pneumatika, drátěné ráfky a drobné příslušenství v podobě mřížky světlometu nebo plechu pod motorem.

Tyhle dvě slova na nás za chvilku vyskočí i z lednice

Jedním z jeho dnešních parťáků je Yamaha, která ve svém názvu ono dnes stokrát omílané slovo nemá přímo, ale z označení SCR950 je naprosto jasné, odkud vítr vane. V prospektech se člověk dočte o městském scrambleru, které k motorce, co mi vlastně vůbec nedává smysl, naprosto sedí. Možná budu na začátek příliš tvrdý, ale podívejte se na nabídku Yamahy a najděte méně vhodný základ pro scramblera, než je chopper XV950R. Dobře, jsou tu ještě supersporty, FJRko by asi taky nebylo vhodným kandidátem a mohli to taky zkusit třeba z Nikena. To by byl panečku úlet! Budiž vývojářům ke cti, že z toho vytěžili maximum, co jim rozpočet dovolil. Mezi těch pár technických vylepšení můžeme započítat použití bezdušových drátěných ráfků s o palec větší zadní sedmnáctkou, jinak naladěné zadní tlumiče nebo upravenou ergonomii. Jiné ploché sedlo je výš, stupačky jsou víc vzadu a nahoře a o něco vyšší jsou i široká hrazdová řídítka. Dále tu jsou zubaté pneumatiky, lehce přizvedlá koncovka výfuku, prachovky na předních vidlicích nebo závodnické tabulky na číslo.

Dárce orgánů prozrazuje i do terénu nevhodný řemen nebo nouzový odkládací prostor pod tabulkami

Nejméně práce si s předělávkou standardního modelu dali chlapci z BMW. Ti vzali nejzákladnější R nineT Pure, dopředu dali místo sedmnáctky devatenáctipalcový ráfek, dozadu tlumič s vyšším zdvihem, vyměnili řídítka za vyšší, sedlo za fešácké hnědé a výfuky vytáhli kousek pod něj. Jenže to je BMW, takže si ho můžete vyšperkovat dál díky macatému katalogu doplňků a příslušenství. Ať už jde o drátěná kola, designové sady Option 719, karbonové a další výkonnostní díly HP nebo obráběné díly navržené ve spolupráci s Rolandem Sandsem. V nabídce jsou i různé brašny, vaky, šusplech pod motor nebo oblíbené scramblerovské číselné tabulky. Stačí sáhnout do prkenice, vytáhnout pár zlaťáků a R nineT Scrambler může vypadat mnohem drsněji.

Doplňky a zpracování nummer eins, typická vrtule

Tak, už jsme je všechny na benzínce zdrbali, můžeme vyrazit. První společnou etapu absolvuju na Yamaze, protože hned jak s ní Martin přijel, okamžitě se jí potřeboval zbavit. A moc se mu nedivím. Je to prostě choppper, svoje kořeny nezapře, a vlastně nikdo z nás tady tomuhle stylu zrovna dvakrát neholduje. BMW už jsem ale měl možnost ochutnat, tak se tomu vlastně moc nebráním. Je z něj cítit o něco větší pohoda než z vrcholného NineT, ale charizmatu společného všem motorkám z téhle řady je taky plnej. Jediné co si říkám, že bych při ježdění po rozbité Praze čekal od motorky s tímhle jménem trošku komfortnější tlumiče. Teď mi tu ale zadnici masíruje rovná sedačka SCRka a rázem si říkám, že s BMW je všechno oukej. Yamaha není žádný tvrďák, ale zdvih zadních tlumičů je jen 110 milimetrů, a to se prostě projevit musí. To už ale naší skupinu táhnu „výletním“ tempem po zakroucených okreskách. Výletním v uvozovkách píšu proto, že asijský scrambler není na žádnou divočinu stavěnej. Výsledkem toho je, že si chlapci za mnou užívají pravidelné spršky jisker od nízko položených stupaček. Když ale budete naladění na styl a tempo SCRka, náramně si ho užijete. Stejně jako já, když jsem měl čas na klidný výlet. Přesto, že má tlumení krátké dráhy, tak jsem si tuhle motorku osobně překřtil na ideální chopper na české silnice. Vzpřímená pozice za řídítky je pohodlná, rázy vlastně ani tolik nejdou do páteře, ruce jsou položené na pěkně širokých řídítkách a ten motor... Litrové véčko má jen nějakých 54 koní, ale tak krásně gumových, že člověk vlastně nic neřeší. Zátah najdete už ve sklepě, takže se jede výrazně na bublačku. Naládujte tam všech pět kvaltů a dostaví se pohoda. Jenže tady jsou za mnou divočáci na dychtivějších motorkách, a tak ždímám SCRko co to jde. Při tom bych uvítal silnější přední brzdu a náš kousek asi už taky zažil svý, protože měl tendenci čas od času z ničeho nic zavrtět řídítky. Ne nijak nebezpečně, ale bylo to cítit. Jestli hledáte něco fakt na pohodu a líbí se vám styl SCR950, budete patrně spokojení.

Posaz čopra vůbec nepřipomíná, což je na naše silnice jedině dobře

Jestli ne, můžete být z něj trochu v šoku. Asi jako Vláďa, když na něj přeskočil z Deserta. Toho bere Martin a já skáču opět na staré známé BMW. A to je jiná písnička. Opět mě na palubě vítá charizmatický boxer a taky skvělé zpracování. Motor má mnohem větší potenciál, podvozek a brzdy ostatně taky. Tady je zkrátka všechno, co má na solidním naháči být. Motor má v téhle partě jednoznačně nejvíc páry, od nuly se ale samozřejmě nemůže vyrovnat traktorovému projevu Yamahy. Jenže vrch a hlavně střed, to je jiná písnička. Na tomhle zažijete na silnici hodně zajímavé chvíle. Je tu trochu cítit váha stroje, ale při zatáčení to vlastně vůbec nevadí. Baví mě ten jeho rozvážný přístup a jistota v náklonu. Není to úplný silniční dravec, tam patří se svou kvalitnější vidlicí a lepšími brzdami standardní najntýčko. Scramblera bych pasoval, podobně jako Yamahu, na skvělou pohodovou motorku s větším zaměřením na silnici. Oproti Asijatce to ale zvládá i ve vyšších rychlostech a ve větším komfortu. Není problém vyrazit i ve dvou, a to se pak hodí trocha prostoru navíc a větší porce síly. Na silnici BMW zkrátka vládne.

Okresky, tady je BMW doma

Jenže my už jsme dojeli na místo focení. Malou offroadovou trať do Lešan, kde se letos konal druhý ročník Klasick Race a kde budeme fotit. No, tak to jsem jako offroadový panic lepší motorku nafasovat nemohl. Koukněte na pneumatiky, koukněte na válce a na cenovky náhradních dílů. Je jasný, že tohle nebude žádný skvělý terénní zážitek. Aspoň že jde vypnout abs a kontrola trakce, dá se tak aspoň trochu normálně zabrzdit. S aktivním ABS totiž jedete pořád dál. V tomhle jsou si motorky podobné, jsou vcelku jednoduché. BMW samozřejmě můžete ověsit spoustou dalších asistentů a vymožeností, ale v základu tu je jen to nejnutnější, čili povinné ABS.

Budík je jednoduchý, přehledný a úkolem číslo jedna bylo, ho na těch gumách nerozbít i se zbytkem motorky :D

Yamaha je ještě oholenější, na jejím ošklivém hranatém displeji v kulaté kapličce si přečtete jen rychlost, ujeté kilometry a pár dalších základních údajů. Nastavení trakce v tom hledat nemusíte, ta tu není a abs legálně vypnout nejde. Aspoň má ale pneumatiky s hrubým vzorkem, to mi dává aspoň trochu jistoty, stejně tak motor, který neopatrné otočení plynem nijak výrazně netrestá. Na běžných polňačkách vcelku překvapil podvozek, ač s malými zdvihy, tak jsem ho na dorazy nedostal. Horší to bylo na skoku, kde zadní tlumiče umí pěkně nakopnout a na dopadu taky nemají moc kde brát. Vlastně ani jízdní pozice moc nevybízí k divočinám, protože i když se jde k vyšším řídítkům postavit, široký motor strašně roztahuje nohy a mezi koleny naopak není žádná opora. Jak jsem psal, je to prostě na pohodu, žádné divočení. Vyjet na pěknou štěrkovou cestu a kochat se.

S nízko položeným těžištěm a gumovým motorem to překvapivě nebylo tak špatný. Než teda došlo na skákání...

To jde i v sedle Ducati, na kterou jsem se dostal až nakonec, ale to jde ostatně i na všem ostatním. Jenže v sedle Deserta jde i pořádně divočit. Zubaté pneumatiky, vysoké zdvihy, úzká stavba a skvělá jízdní pozice ve stoje udělá zkušeného offroaďáka z téměř každého. U mě to teda tak platilo. V jeho stupačkách jsem v terénu nabyl spoustou jistoty, dopady po skocích byly jak do bavlnky, v zatáčce noze nevadil válec a motor je tak akorát, aby dokázal slušně potahat, ale odpustil i nějakou tu chybku. I tady jde vypnout ABS, což je při vážnějším offroadovém ježdění povinnost, navíc je to s bonusem, protože motorku můžete vypnout a ona si to pamatuje. Na displeji je i spousta dalších informací, jen to chce se s ním chvilku sžívat, protože jeho asymetrické umístění a třeba i zobrazení otáček je vcelku netradiční. S čím jsem se ale vůbec neskamarádil, to jsou přepínače blinkrů. Tak špatnou odezvu jsem dlouho nezažil. A taky bych uvítal o něco tvrdší sedlo, u tohohle mám podezření, že se po nějaké době prosedí.

Jako ryba ve vodě

Jestli to se scramblerováním myslíte vážně, z téhle trojky připadá v úvahu pouze jediná motorka. Desert Sled totiž k velmi dobrým terénním schopnostem přidává i hodně silničního umu. BMW je samozřejmě silnější, Ducati ale těží z nižší váhy a ve finále nebudete do okreskové devadesátky příliš ztrácet. V zatáčkách navíc můžete těžit z pověstné pevnosti boloňských strojů, podobně známá je i chuť dvouválce do života a překvapivě svižnou jízdu dovolí i podvozek, jehož měkčí nastavení prozradí až brždění. Při něm se motorka citelně zhoupne ve vidlicích. Pořád to ale není nic, co by člověka děsilo. Je to zkrátka takový správný mix terénních a silničních schopností. Navíc je možné si podvozek případně doladit, což jde v případě BMW a Yamahy jen na zadku.

Výsledkem jízdních vlastností je naprostá uvolněnost s patřičně stupidním výrazem - jasná nevýhoda otevřených přileb :)

Dnešní vítěz je jasný. Slovíčku scrambler nejvíc odpovídá ten od Ducati. S ním se nemusíte bát vyrazit i do větších dobrodružství mimo asfalt, na silnici si s ním také užijete dost srandy, je lehký, dostatečně výkonný. Nejlepší průsečík požadovaných vlastností se ocitá také uprostřed svou cenou. Nakonec je to ale o tom, jaký druh scrambleringu preferujete. Je to o maximální pohodě, klidu a relaxu? Vypadnout z města, dojet v klidu na louku a tam se zaposlouchat do ticha? Nebo se vám líbí tenhle styl, mimo terén vyrazíte zřídka kdy a radši než ve stanu si ustelete v čistém hotelu? A co když očekáváte i při výletu do přírody drobný přísun adrenalinu a chcete si to užít jak na silnici, tak mimo ni? Na každou otázku dostanete odpověď v jedné z těhle motorek, ale když zvolíte Deserta, budete mít vše v jedné. V jeho sedle se můžete vyřádit, ale hlavně vám nabídne pohodu a samozřejmé ovládání v každé situaci. A o tom podle mě celá ta mánie s názvem scrambler je. Užít si to vždy a všude.