Tuono V4 Factory vs Monster 1200 R: Dog fight bez pravidel

Text: Tomas Mysliveček , Petr Poduška | Foto: Jiří Jevický , Michaela Myslivečková | Zveřejněno: 5.9.2016 | Zobrazeno: 28 862x

Kapitoly článku

V tomhle srovnáváku jsem sice dostal roli pouhého figuranta, ale přesto si neodpustím aspoň pár poznámek na okraj. Všechno podstatné jste se dozvěděli v předchozí kapitole, a ode mě nečekejte žádné protiargumenty - spíš krátký dodatek viděný optikou civilního života. Na rozdíl od kolegy Toma, který při testování obou motorek nabíral emoce plnými hrstmi, já jsem si vytáhnul černého Petra. Ten u nás v práci vypadá asi takhle: jednoho krásného letního odpoledne vyzvednete motorku (v tomhle případě Tuono), dovezete ji na společné focení, tam jí vyměníte za druhou (Monster), a tu zas v Praze vrátíte.

Takže se přes rozpálenou Jižní spojku a rozkopaný Čerňák s vypětím všech psychických sil vykodrcáte z Prahy, a když už to na dálnici konečně trochu rozbalíte, na třetím kilometru vás zase vrátí na zem obrázek chlapíka s lopatou a zúžení do jednoho pruhu. Jako na potvoru se zrovna Tuňákovi tenhle režim moc nezamlouvá. Od prvních metrů vám dává najevo, že se narodil jako závoďák a nehodlá na tom nic měnit. Už jen ty jízdní režimy, které jsou tu na výběr. Schválně, co byste si tam naťukali pro přejezd Prahou? Jasně že S znamená Sport, ovšem T není Touring nýbrž Track, a R? Houby Rain ale Race? Prostřídal jsem je všechny, ale mezi dlouhatánskými štrůdly aut mi žádný z nich nedal odpověď na otázku, zda mám jet radši na přetočenou jedničku nebo ucukanou dvojku. Široká řídítka v koloně spíš překáží než pomáhaji, a motor vydatně přitápí pod zadek, protože s okolními 35 stupni ve stínu si v tomhle šnečím tempu neporadí ani obrovský chladič. Na rychlosti do 50 km/h tahle motorka prostě není stavěná, ale na ježdění do kanclu si jí stejně nikdo normální nekoupí. Je hladová po rychlosti a doslova čeká na každou příležitost, kdy se před její širokou tlamou otevře prostor k rozletu. Udržet jí v legálních limitech je prakticky možné, a pokud o ní uvažujete, přikupte si rovnou permici na závodní okruh.

To Ducati Monster 1200 R je proti Tuonu pohodlná cestovní motorka. Její parametry sice také vzbuzují respekt, ale cesta po stejné trase zpátky do Prahy byla jako balzám na duši. Už jenom to civilní sedlo místo tvrdé závodní lavice, o poznání vyšší řídítka a příjemněji nastavené odpružení vás hned přesvědčí o tom, že tohle je pořád motorka na každý den, i když má v techničáku 160 koní. Nepochybuju ani o jednom z nich - když se plyn otevře naplno - ale tohle monstrum se umí chovat i v běžném provozu, a to včetně toho městského. Motor se v nízkých otáčkách chová kultivovaně a není tak přecitlivělý na práci s plynem - kolonou probubláte klidně na trojku. Její potenciál naplno využije také jenom ostřílený pilot, při pobytu na silnici se ovšem nemusíte tolik bát o řidičák.