Aprilia SL 1000 Falco

Text: Lukáš Růžička , Filip Tichý | Foto: Lukáš Růžička | Zveřejněno: 21.11.2003 | Zobrazeno: 42 860x

Když jsem v roce 2000 poprvé spatřil tento tehdy zcela nový italský skvost, stejně jako ostatní jsem byl potěšen, že Aprilia učinila výrazný krok do té doby dost vyhraněné společnosti ryze sportovních motocyklů. Ačkoliv Falco nezapře geny sportovních strojů, z kterých vychází, myslím tím hlavně RSV Mille, svojí koncepcí přesně zapadá ve výrobním programu Aprilie mezi zmiňované RSV a svoji mladší cestovně zaměřenou kolegyni Futuru.

Kapitoly článku

Neotřelým vzhledem lehce kapotovaného dravce, který dává na odiv svůj skelet ze zdvojených nosníků, se tak Falco stalo synonymem cestovně sportovního motocyklu dnešní doby v evropském stylu. Svým pojetím tak uspokojí jezdce nejen při delších výletech na běžné silnici, ale dokáže se náležitě rozparádit i při případném dostaveníčku s kamarády na okruhu. Jak se na Italku sluší, na okruh se lze dovybavit i nějakým tím nehomologovaným příslušenstvím. Mimo jiné se naskýtá příležitost vyměnit zadní standardní osmnácticentimetrovou pneušku za dvaceticentimetrový balón, který lze v pohodě a bez potíží osadit na z továrny montovaný šestipalcový ráfek. Trocha historie: Aprilia je druhým největším výrobcem motocyklů a skútrů v Evropě. Pro příklad v roce 2000 činila produkce 240 tisíc skútrů a motocyklů o objemu mezi 50 - 1000 cm3. Za více jak třicetiletou historii se Aprilia rozrostla ve firmu světového formátu, která slavila a slaví úspěchy na několika frontách i v závodech mistrovství světa. Již dávno se nejedná o malého výrobce mopedů a lehkých motocyklů, tak jak tomu bylo na počátku v roce 1960, kdy firmu zakládal otec současného prezidenta firmy Alberto Beggio. Dnes vlastní Aprilia pět velkých továren (čtyři v Itálii a jednu v San Marinu) a sedm zahraničních poboček. Centrem značky je i nadále malé městečko Noale v provincii Venice. Obecně se dá říci, že každá dekáda historie znamenala pro značku určitý milník, který celou firmu posunul vždy o něco výše. 70. léta jsou charakteristická vstupem do italského mistrovství světa (1977 - první tituly 125 a 250 cm3, úspěchy v motokrosu). 80. léta zahájení spolupráce s Rotaxem, nástup do světového silničního mistrovství. 90. léta výrazné sportovní úspěchy spojené se jmény Harada, Gramini, Rossi nebo Biaggi, navíc vstoupila firma na trh s novou řadou litrových dvouválců. 2000 zastřešení značky Moto Guzzi a Laverda. Výsledkem této spolupráce je i v roce 2003 na trh v ČR uvedený zcela nový motocykl Moto Guzzi 750 Breva (test zde). Z produkce Aprilie si v současné době asi nejvíce pozornosti získává model Tuono Fighter a Tuono Racing (zjednodušeně řečeno obnažená RSV Mille R). Co se týče závodních úspěchů, nejaktuálnějším je asi získání mistrovského titulu ve 250 v podání Manuela Poggialiho. Současným prezidentem Aprilia je Ivano Beggio, který je v této funkci od roku 1968. V České Republice zastupuje tuto italskou značku firma A Spirit a.s.

Vývoj a design:

Jak již jsem napsal v úvodu, Aprilia SL 1000 Falco byla uvedena na trh začátkem roku 2000. Koncepčně stroj vychází ze stále velice úspěšného stroje RSV Mille, který Falcu daroval to nejcennější, konstrukčně shodný, ale na nižší výkon upravený (87 kW při 9500 ot/min) motor. Ten je však instalovaný ve zcela novém a podle mě již na první pohled krásném rámu se zdvojenými hlavními nosníky z leštěné slitiny. Falco bylo koncipováno jako nepatrně méně sportovní stroj s cestovními ambicemi, které si však i nadále ponechává temperament v podobě dostatečného výkonu a jízdních nastavení pro příležitostné řádění na okruhu. O tom, že se nejedná o ryze sportovní motocykl svědčí i fakt, že je stroj více obnažený a usazení je přátelské k delším vyjížďkám. Nemusíte tedy bezpodmínečně ležet tolik na rukou, kolena nemáte pod bradou a větrný štítek Vás ochrání i v případě, že neležíte bradou v nádrži. Za čtyři roky, co se Falco vyrábí, se toho na něm zas tolik nezměnilo. Proč taky měnit něco, co je jednou vymyšleno dobře a hlavně patřičně funguje. Jediná výraznější změna, když nebudeme počítat různé barevné provedení, přišla v roce 2002. V tomto roce se na trhu objevila kromě standardní verze i varianta s označením "R", jenž nabízela o něco nižší hmotnost, přeprogramovanou jednotku elektronického vstřikování paliva (výkon však zůstal shodný), údajně lepší odpružení a hlavní poznávací prvek - rám v komorně černém provedení. V letošním roce se vrací takříkajíc vše k "normálu". V nabídce je opět verze pouze jedna, nicméně notně se rozšiřuje nabídka příslušenství, jak pro lepší vzhled, tak pro vylepšení výkonnostní křivky stroje. Navíc jak se zdá, kromě barvy rámu, všechny prvky verze "R" zůstaly zachovány. Co se týče barevného provedení, je letos Falco k mání v barvě modré, žluté a stříbrné metalíze. V ČR je však v nabídce dovozce motocykl pouze v barvě modré a stříbrné metalíze, jelikož o žlutou variantu je prý při finálním výběru ze strany zákazníků minimální poptávka. Nepsanou pravdou však asi je, že v případě enormního zájmu o žlutou, by se jistě řešení ze strany dovozce našlo.

Design stroje až na dílčí změny v barevném provedení některých částí plastů i nadále zůstává nezměněn oproti modelům v předchozích letech. Zdá se, že designéři před pár lety nastolili u Falca svěží vzhled, bez zbytečně robustních prvků, které si svým lehce obnaženým tělem zachovává i po letech náležitý šmrnc. Velkou měrou se na tomto faktu samozřejmě podílí několikrát zmiňovaný leštěný hliníkový rám, který dle mého názoru vypadá přeci jen lépe než ten v černém provedení. Bezpochyby tvoří hlavní linii ve vzhledu celého stroje. Celkově dobře koncipovaný aerodynamický tvar přední masky zvýrazňuje mohutný světlomet skládající se uvnitř ze třech samostaných prvků, jenž díky speciálnímu tvaru vytvořeném na počítači, zajišťují dostatečný světelný potenciál. Když se zaměřím více na ovládací prvky na řidítkách a důležité budíky integrované rovněž do přední masky, musím konstatovat, že optimismus a nadšení vyvolané vzhledem stroje mě již trochu opouští. Dva LCD panely a středový kruhový analogový otáčkoměr jsou sice dobře čitelné, nicméně pod nimi umístěné čtyři ovládací prvky mnoha nabízených funkcí jsou již na tom hůře. Zaprvé, jejich rozumné stisknutí za jízdy bez toho, abych se dostal do úplně jiného než požadovaného menu je značně problematické, a rovněž alespoň minimalistický popis (např. ikona specifikující dané tlačítko) by jeden rozhodně přivítal. Naštěstí je vše popsáno v manuálu a tudíž po čase stráveném se strojem v garáži si všechny funkce zapamatujete lépe. Na druhou stranu je pravdou, že řadu položek jako je stav baterie, či on-line přepínání stupně vs farheit za jízdy v pohodě můžete postrádat. Nejvíce mě osobně asi potěšila možnost přepnutí hodin do režimu stopek, kdy je možno měřit jednotlivé mezičasy na okruhu. Originálně je rovněž vyřešen jejich start/stop, který je realizován prostřednictvím tlačítka světelné houkačky. Co se týče ovládacích prvků na řidítkách, najdete zde vše, na co jste zvyklí z ostatních motocyklů. Jen příznivci "Japonců" budou asi zpočátku na každé křižovatce troubit jak o život, protože tlačítko směrovek a houkačky je zde naopak. Rovněž páka spojky je trochu tužší, ale časem se na to dá bez větších potíží zvyknout.