Aprilia RS 660 vs. Honda CBR650R: Italka a Japonka

Text: Tomáš Procházka , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 24.8.2021 | Zobrazeno: 15 255x

Kapitoly článku

Méně je někdy více, a to přesně může být případ těchto dvou středopolařek. Nikdo vám ale nemůže určit, kolik výkonu je akorát a kolik potřebujete zrovna vy. Když chcete a potřebujete litrovou motorku, nic proti tomu. Naopak, pokud už máte dost zkušeností i se slabším objemem, a tak je to logický krok. Tyhle dvě motorky jdou ale občas trochu proti proudu. Můžete na ně sednou z litra a budete se bavit, možná i víc, než jste čekali. Minimálně je to tím, že jsou kapotované a sportovně zaměřené, což dnes zrovna tolik frčí. Co dokáží nabídnout?

Kdo dneska půjde a vysolí 300 tisíc za sportovní střední třídu? No, moc nás asi nebude. Nechci se tu pouštět do debaty, zda a jak silné místo na trhu mají tyhle motorky, raději půjdu rovnou k věci. Honda je tady ta levnější a mělo by se to tedy ukázat i za jízdy. Co se týká výbavy, tak nemá tolik elektronických vychytávek jako Aprilia, ale taky holt není tak drahá. Nás spíš zajímalo, jestli bude Honda za tu hodnou a my se na ní budem nudit a vyzdvihávat RS 660 za to, jak výjimečná motorka to dnes je. Ať už to dopadne jakkoli, jedno mají společné. Nejsou to ultimátní stroje na okruh. Občas se tomu jedna nebo druhá, dle svého, přibližují, ale pokaždé to skončí tím, že si je dokážete představit doma v garáži na každodenní rutinu.

Přebírám Hondu a nasednutí je jako vždy v pořádku. Sedlo není tak vysoko, konkrétně 810 mm, a oproti Aprilii jen o jeden centimetr níž. Vše je ale víc prostornější a řídítka trochu dál od vás, ale ne nepříjemně dole. Nohy jsou taky trochu níž, a tak je to celé spíš sportovně cestovní. Rozhodně si nepřipadáte, že máte za chvilku řezat vingly. Nicméně pro ty, kdo nezažili poctivý supersport a nemají srovnání, to bude tady sportovní dost. Celkově je posez příjemný. Zajímavé ale je, že když se vymotáte z města a jen tak ladně se přesouváte po sedačce, tak v momentě, kdy začnete tahat jako zběsilí, najednou už nedokážete splynout s motorkou v jedno tělo.

A může za to Aprilia. Pokud bychom neměli možnost přesednout z jedné na druhou, tak vám ovládání jedné nebo druhé motorky přejde za určitý čas do krve a naučíte se s těmi odlišnostmi žít. Jenže zaparkujete Hondu a dřepnete na RS 660 a dějí se věci. Aprilia namíchala dokonalý koktejl sportovního stroje pro každý den. Když si tu sednete poprvé, tak ihned poznáte, že jste trochu výš, ale zároveň i víc v motocyklu ukotvení. Je paráda si zkusit sportovní motorku a dostat ihned ten pocit, že u toho někdo přemýšlel.

Italská motorka a s lepší jízdní pozicí než Honda? Ano, pokud to berete z té stejné stránky jako my. Sedíte přece na sportovní motorce a je jedno, jak často budete sebe a motorku trápit po městě. Tady se chce, abyste byli uvolnění, ale zapadli jste a nikde moc nepřečnívali. Aprilii se to povedlo. Je to jako oblek na míru. Poprvé si připadáte možná trochu sevření, ale párkrát potaháte za plyn za hranice povolených rychlostí a dostane to ten správný rozměr. A to je právě čas, kdy Honda se zdá být až moc user-friendly pro všechny a všechno, a tak nedokážete srůst s motorkou v jedno tělo. A to je na sportovní motorce alfa a omega.

Abych nehanil Hondu za to, že je moc přátelská, musím zmínit fakt, že se tu cítíte uvolněně. Pro začínajícího střelce, pro holky nebo pro někoho, kdo chce zkrátka kapoty, je Honda jednička. Pokud si nejste jistí, zda je supersport to pravé pro vás, jděte raději do CBR650R. Teď se ale bavíme po stránce ovladatelnosti v běžném provozu a v normálních rychlostech. Honda vám dá jistotu, pocit klidu a to, že tam ve vrchu, když se na to budete cítit, je skrytá síla. Pokud chcete, můžete si pro ni dojít, pokud ne, není potřeba a svezete se dobře. Jako denní pracant je to pořád číslo jedna, a přitom na ni nevypadáte, když jedete do práce, že jste se ztratili cestou na okruh.

A to mě vede k designu. Každý, kdo viděl Hondu naživo, tak ocenil její stále svěží vzhled. Je zajímavé, jak se věci někdy tak samy projeví. Střídáte motorky každý týden, někdy skoro obden, a najednou se zastavíte u designu Hondy. A to i přesto, že právě dorazil Zajoch na Aprilce. Hondě se povedlo spojit její nekonfliktní pojetí a zapojit dravý moderní styl. Sportovní stránka designu je tedy všudypřítomná, a přitom není agresivní. Já oceňuji i fortelné pojetí, kdy za cokoli chytnete, nebo se kamkoli podíváte, tak dostáváte hezký vzhled a poctivý materiál.

Aprilia se tedy má co ohánět, Italové proto přišli se zlatým lakováním. Je nepopiratelné, že ke sportovní motorce patří odvážný lak. A tím tato varianta, kterou tady teď máme, určitě je. Pokud se budu bavit o zpracování, tak nemám také výhrad. Po usednutí, kdy jste se předtím mazlili se zadní kyvkou a obdivovali její tvar, se setkáte s jakousi střídmostí. Nic moc vypiplaného, i přesto, že se koukáte na barevný TFT displej. Je to jako dokonalý balanc sportovního světa a každodennosti. Aprilia se tak může někdy jevit jako trochu odtažitá a možná i nezáživná. Jenže stačí nastartovat a zas je to o něčem jiném.

„Nakopnout” RS je prostě paráda. V ten moment zase zaskočil další dílek do dokonalé skládačky. Ten chraplavý tón stylem véčkového dusotu se neomrzí. Kdo jednou zažije motocykl se zvukem, který mu sedne, pro toho už všechny ostatní stroje budou něčím strádat. Ano, i zvuk je součást motorky, a Aprilia vám dá sound, jaký očekáváte. Se Zajochem jsme se shodli, že parádní sound dokáže divy. Máte nudnej den? Máte špatnou náladu? Připadáte si ten den k ničemu? Nejde vám to dnes do zatáčky jako včera? Zvuk RS 660 dokáže probrat i mrzouta jako jsem já, a to už je slovo do pranice.

Vedle toho Honda je opět ta, co jde nekonfliktní cestou. Klasický čtyřválcový bzučák. I ten má ale co říct. Pamatuji si, když jsem už hrozně moc chtěl mít konečně doma ten vysokootáčkový čtyřválec. Ta doba byla někdy před dvaceti lety. Už jsem měl dost toho poprdlávání řadovýho dvouválce. Chtěl jsem ten svist a tu štiplavost. A CBR650R tohle dá. Když si vezmete, že maximální výkon leží „jen” o 1500 ot./min výš, než má Aprilia, je to úplně jiný svět. Dole vypadá nástup motoru nevýrazný, ale přehupsněte do středního pásma a slušný drajv do červeného pole se nedá Hondě upřít.

Jenže co se taky nedá Hondě upřít, jsou vibrace. Vy dostanete vibrace na obou strojích, jen pokaždé v jiném balení. Aprilia má ty správné, kdy i přesto, že se poflakujete, cítíte jemné chvění motoru. Záměrně nepíšu vibrace, ty si schovám pro Hondu. Aprilia vám tedy nechce jen nabídnout výkon a sportovní jízdu, ale i radost, když se potulujete v legálních rychlostech a vnímáte, jaký ten motor vlastně umí být, že sedíte na dobře odvedené práci. Ten zážitek má ihned jiný rozměr a vy zkrátka máte pocit, že sedíte na véčkovém motoru.

Honda se zase jako vždy ukázala umírněná a do první třetiny otáčkového pole je to jemnost sama. Po překročení středního pásma ale nastupují vibrace a vy je cítíte. Neříkám, že to je průser, ale někdy to může vadit. Když taháte na zakroucených silničkách, tak to nevadí. Pak ale usadíte tempo ve vrchu a podržíte kvalt o něco dýl a cítíte je jak v rukou, tak do stupaček i sedla. Vibrace ve stylu mravenčení. Na každé testovačce tohoto typu, ať už naháči CB650R anebo CBR650R, jsou vibrace, někdy jsou cítit víc, jindy míň, ale pokaždé o nich víte. Popravdě bych tohle ještě snesl, ale v momentě, kdy přijde cuknutí na plynu při náhlém ubrání a přidání, tak jsem trochu otrávený.

Tohle Aprilia nezná, její přísun síly, ať už ve městě za zbrklým řidičem auta, nebo v maximálním náklonu na vaší známé trase, je vždy perfektní. Odezva na plynu nemá chybu, nástup výkonu je okamžitý a od nejnižších otáček jde tenhle motor na věc. Kdyby Zajda neprohlásil něco o tom, že pořád neví, co si má o něm myslet, ani bych o něm nepochyboval. Jde o to, že chcete víc dokonalosti, víc tahu, víc síly, víc všeho. Všimnete si toho v momentu, kdy máte chvilku odprostit se od jeho teatrálnosti a zapomenete, že to je jen objem 660. Tím, jak na vás pacholek zapůsobí zvukem, mechanickým řevem a okamžitým nástupem ve stylu litrového véčka, tak stejně pak očekáváte, že vám dá až do vrchu to samé.

Mně to nepřišlo a možná tím, že Zajda týden před tím srovnával litrové naháče, tak by očekával větší palbu. No jo, ale ta čísla na papíře o výkonu jsou tady jasně daná. A my nakonec musíme shodně uznat, že to na uvedená čísla jede zkrátka hodně dobře. Co je však největším plusem Aprilie, je její sladění motoru a ovladatelnosti. Znovu, stejně jako u samostatného testu, jsem nadšený, jak moc se tahle motorka povedla. Jde to až tak daleko, že jakékoli nesrovnalosti u našeho kousku vyplují ihned na povrch. Zkrátka a dobře byl podvozek nastavený mimo základní hodnoty. To však nemění nic na tom, že si ještě teď pamatuji, jak mě z RS 660 nemohli tenkrát sundat. Bravurní jízda po všech stránkách. A vzhledem k tomu, že nemám ambice na okruhu, tak oceňuji i její vstřícnost a schopnosti v běžném provozu. Dokonalá hranice mezi běžným užíváním a sportem.

A tím se dostáváme k Hondě. Kdysi byla tahle meta vyčleněna pro Japonce. Každodenní schopnost a zároveň výkon. Dobu ale nezastavíš a Italové si nyní řekli o první místo. Pokud ale mám být upřímný, tak CBR650R přináší kvality v momentě, když máte i víc centimetrů a kilogramů. Nebudu říkat kolik, abyste mě nechytali za slovo, ale pro mě je tu místa dost. Aprilia je pro mě akorát. Spolujezdec se sveze taky lépe na Hondě, a pokud chcete nejdřív univerzála a až potom sportovce, tak taky další bod pro Hondu. Cena hraje taky v její prospěch, navíc rychlořazení si nepřiplatíte moc.

Aprilka má ale můj obdiv, byť to nesráží kvality CBR. Aprilia ale přišla s pro mě dokonalým strojem a nezměnilo se to ani po tomto srovnání. Popravdě jsme ale nečekali nic jiného. Karty byly jasně dané od začátku. A když pochválíme Aprilii za její charakter, výbavu a schopnosti, tak musíme i zmínit Hondu jako super univerzála. Se spotřebou jsme u obou strojů na hodnotě od 5 litrů a ostatní cifry už záleží na vašem zápěstí.