ktm_kveten




Test Aprilia RS660: Sport z Noale nám všem!

Přijít s novým sportovním motocyklem v této době není snadný. Devadesátky, kdy chtěl každý supersporta, jsou pryč. Teďka se sedí na motocyklu především rovně a s vyhřívanými rukojeťmi. Ale co to plácám! Pamatujete na RS 125/250 a Marca Melandriho s jeho černou RSV 250? Pokud ano, tak jste tady správně a pokud ne, tak taky. Pohodlně se usaďte, Aprilia nám dnes nabízí podobné náčiní.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Dobře, nechme stranou svět lehkonohých dvoutaktů. Srovnání se nám hodí jen do té míry, že i dnes lze pořídit motocykl, který je lehký a obratný. K tomu výkon 100 koní je v dnešním sportovním světě sice nic moc, ale tady dostává tahle cifra zcela jiný rozměr! Za celou dobu jsem neprskal, že bych chtěl víc. A nakonec i charakter motoru vtáhne do dění. Pokud k tomu dostaneme i elektronickou výbavu jakou mají až o 200 tisíc dražší superbiky, je to už slovo do pranice. No a nakonec to červeno-fialové lakování historické RSV 250 z roku 1994 Lorise Reggianiho. Přál jsem si moc, aby to dopadlo dobře a ono mě to totálně odrovnalo!

Motocykl na místě působí dospěle. Není to žádná mini raketa, kam je potřeba se pracně poskládat. Řídítka i sedlo jsou na správném místě. Pro mých 177 cm ideální pozice. Posed je dokonalost, kdy zapadnete krásně do motocyklu. Tlumiče se jemně zhoupnou, to už je taková třešinka na dortu. Ano, udělali ji příjemnou. Je sice sportovní, ale jen do té míry, aby se i jízda městem zvládla s přehledem a ani po tom jste z motocyklu neupadli na zem. Zajímavé zjištění, vstřícnosti má Aprilia na rozdávání, tohle že je italský motocykl!? A to jsme teprve na začátku. Pokračujeme dál. Design? Mrkněte sami. Styl Aprilie je dokonale rozpoznatelný. Přední LED světlomet se zakomponovanými blinkry, malé plexi, maličký výfuk a ještě menší špičatá záď. S ohledem na sportovní kukuč byste vůbec nehádali jak příjemná tahle motorka je.

Páčka spojky je nenastavitelná a pro moji malou ruku je od řídítka o kousek dál než bych si přál. Pokaždé se po ní musím natáhnout. A tím máme za sebou i jediné negativum, tedy minus chcete-li. Společně s vibracemi v zrcátkách, kde za vámi vidíte jen abstraktní umění ve stylu plno čar a světelných šmouh, je to jediné, co mě trklo, že bych na ní chtěl jinak. Od teď už to bude jen pochvala.

Jakmile nastartuje, motocykl ihned vyštěkne a zachraptí s typicky italskou teatrálností. DNA z RSV4 tady rozhodně je. Není to samozřejmě v takovém agresivním stylu, ale hodně podobné, jen to má o polovinu menší grády. A polovinu si vlastně půjčila RS660 i z véčkového čtyřválcového motoru. Paralelní čtyřtaktní DOHC dvouválec skloněný dopředu má objem 659 ccm. Zapalování je po 270 stupních, takže máte pocit, že sedíte na véčku. Už na místě je znát sportovní naturel a hlad po otáčkách. Hrubší chod vycházející z motoru se k vám ale dostane jen v minimální dávce. V podstatě skoro žádné vibrace. Přesně a jemně cvakne jednička, popustíte tu dalece zabírající spojku a vyrazíte.

Sedíte uvnitř, 820 mm nad zemí a ruce máte lehce sportovně položené na řídítka, obratnost je opravdu prvotřídní. Kam se podíváte, tam jedete. Ve městě se otrkáte během chvilky a už máte na tachometru hroznou rychlost! Dobře, trochu ubereme. Abychom měli kompletní obraz o skvěle rozvrženém trojúhelníku ruce, zadek, nohy, chybí nám už jen stupačky. Jsou tam, kde mají být. Vzadu a vysoko. Ale za čtyři dny jsem z nich ani jednou nepotřeboval sundat nohy. V momentě, kdy jsem na dálnici zalehl na nádrž, přišlo na řadu posunutí (byť malé) vzad a nohy naopak dopředu, tak jsem si je krásně uvolnil, jak v kolenou, tak kyčlích. Nic víc nebylo potřeba.

A dálnice ukazuje ještě jednu zajímavost. Tahle motorka nemá agresivní geometrii. Rozvor je sice 1370 mm, což je ještě o 5 milimetrů méně než má poslední Yamaha R6 ve verzi Race, ale závlek předního kola je skoro 105 mm versus 97 mm (R6). Vyváženost, to je to, co nám tím chtěla Aprilia říct. Jak RS působí svěže při manipulaci ve městě, tak pak zároveň dokáže být v přímce stejně tak stabilní. Maximálka je okolo 230 km/h, záleží na okolnostech. Proč to ale zmiňuji, i v takovém fofru je to perfektní jistota. Podvozek, tvořený vpředu vidlicí značky Kayaba, se ale umí společně se zadním tlumením i krásně zhoupnout. Na 41mm vidlici lze nastavit tlumení odskoku a předpětí pružiny, na zadní tlumící jednotce rovněž. Dostat se ale na zadní útlum je potřeba pod sedlo a sundat boční plast.

Hliníkové dvouramenné šasi společně s progresivním tlumením pracuje perfektně. Není to jenom o tom, že máme u nás horší silnice a Aprilia je žehlí, ale ono je to perfektní na každém povrchu. Je tedy jedno, kde jezdíte a jak rychle. Ten perfektní cit a kompromis mě přinutil si myslet, že mi v Aprilii na cestu přidali ještě elektronické tlumení! Sportovní talent tu je obrovský, ale má to neskonale lidskou stránku. Tahle motorka s vámi pracuje, pobírá veškeré nerovnosti a informuje řidiče. Vše jen do takové míry, aby vás to nerušilo. Schválně trefuji nerovná místa na silnici, kde to znám, kde to má každá motorka těžké a překvapuje mě, jak jistá RS je. Jedna věc je, že se umí v tlumičích zhoupnout, ale krátce a jasně, na stabilitu to nemá žádný vliv. Jde to zkrátka až tak daleko, že bych v kontextu jemnosti tlumení očekával vágnost a horší odhad v zatáčkách, ale ono kulový.

Nájezd do vinglu pak nemůže být lepší. Rychlořazení AQS je sportovně přesné, krátké a s jasnou odezvou. Jen to tam sázíte jedno za druhým. Pod 4 000 ot./min. ale doporučuji sáhnout po spojce. Dělám to tak vždy, ale přeci jen mi to nedalo. Od začátku mi totiž rychlořazení neskutečně sedlo, a tak jsem zkusil, kam až si to nechá líbit. Podřazování se pak děje ve stejném duchu. Čím více jste rozhodní a důslední, o to lepší je jeho odezva. Je vidět, že i přes její uhlazenost, se jedná stále o sportovní nářadí. A to mě přivádí k motoru.

Motor působí jako véčko. Má nástup okolo 3 000 otáček a hned okolo čtyř tisíc už máte 80 procent krouticího momentu. Na místě má krásně hrubý chod, ale jakmile prohrábnete plyn, zjemní se. Dokáže být příjemný společník v tempu do 110 km/h, kdy se kocháte a necháte jej točit do 6 000. Je pozoruhodné, jak je fajn se toulat krajinou „jen“ se stokoňovým motorem, a přitom cítit tu zásobu výkonu. Neříkám, že RS je na to primárně určena, ale jako představa její lehkosti a snadné dodávky síly kdykoli je to potřeba, to musí zaznít. Dálniční stotřicítka točí nějakých 5 500 ot./min. a žádné nepříjemné vibrace. Zároveň máte dostatek krouticího momentu, který vrcholí se svojí hodnotou 67 Nm v 8 500 ot./min. A tady je to pak už naprostá paráda.

Jakmile totiž jednou ochutnáte souhru lehkonohého jemně pulzujícího podvozku a dokonale roztočeného motoru, je vymalováno. Schválně mrkněte na video se záběrem na výfuk, jak celé šasi pod vámi maká. Tento neustálý cvrkot jde na tlumiče, který to zjemní a k vám se dostane jen potřebný feeling. Chtěl bych víc informací? Nechtěl. V náklonu je to zábava, doslova hračka. Fungují ta "křidélka" po stranách kapot? Nevím, zda zdvojená kapota dokáže pomoci s přítlakem v náklonu, ale já se cítil opravdu dobře. Nebyl to ten tvrdý neosobní styl jak po kolejích, ale daleko větší zábava. Ano, Aprilia RS 660 je někde mezi Yamahou R6 a Supersportem od Ducati. Aprilia si vzala z obou to nejlepší a vzniklo RS 660.

Oni chtěli udělat především příjemný bike i na silnici. A tomu odpovídají i brzdy. Jsou perfektní, mají cit a nenechají elektronice aby ABS jančilo při každém tvrdém nástupu. Máte z nich výborný pocit, nejsou tvrdý, neosobní a přitom vás pokaždý dostanou, jak moc jsou schopný. Zvládnou daleko větší porci a o tom to tady vlastně celý je. Jednotlivé komponenty se navzájem netlučou a nejedou si to na vlastní triko. Nic se naopak nepodcenilo a společně pak všichni utvořily tohle dokonalé dílo. Pokud se ptáte, zda to bude stejně dobré i na okruhu. Tam samozřejmě už bude potřeba laborovat s jemným tlumením. A nebo, že by při prodejním úspěchu, přišla na trh i verze Factory? Nechme se překvapit.

A jsme na konci. Pokud byste mi na začátku sezony řekli, že sportovní motorka bude letos jedna z těch nejlepších, nevěřil bych vám. Aprilia to dokázala. Hravost, síla a jistota, která z ní sálá je neskutečná. Euro 5 mohla všechno zhatit, ale opak je pravdou. Zdá se, že sportovní jízda má stále své místo i v běžném provozu. Kdo chce tahat ještě víc, přesune se na okruh. Ten kdo má ale rád jistotu a potřebuje se spojit s motorkou v jedno tělo, nemusí nutně drtit vingly na čas. Od toho tu je Aprilia RS 660. 

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Sportovní nářadí na každý den
+ Hravost podvozku, jemné nastavení i pro horší povrch
+ Motor je silný, ochotný v dolním spektru a točivost mu nechybí
+ Vlezou se sem i větší postavy
+ Elektronická výbava a její možnosti nastavení


- Spojková páčka není nastavitelná
- Elektronika zvedla cenu
- V zrcátkách nevidíte kvůli vibracím lautr nic


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):
Motokatalog.cz



TOPlist