Další velký návrat. Hlavní novinkou Hondy v Miláně je Transalp 750

XL750 Transalp

Začneme tou největší novinku. Na tuhle motorku jsme čekali! Máme ji brát jako překlenutí té propasti mezi „začátečnickou“ a fyzicky docela malou CB500X a velkou Africou Twin (Honda má sice NC750X, ale to je fakt silniční záležitost), anebo jako „malou Africu“? Když se podíváte na specifikace, rozhodně to vypadá více na tu druhou verzi. Z cébéčka je tu vlastně akorát docela podobný vzhled a výfukové potrubí, které prozrazuje, že tento model má svůj technický původ v Hornetu. Ale co, Africa má taky výfuk na boku a časem se i Transalp určitě dočká nějakého krytu zespodu.

Transalp nikdy nedosáhl tak kultovního statusu jako Africa Twin, ovšem spousta lidí mu dávala přednost kvůli jeho lehkonohosti a univerzálnosti. A samozřejmě ceně. Nedivil bych se, kdyby teď spousta majitelů starších Afrik své motorky prodala a šla si koupit Transalpa, který není tak sofistikovaný, ale určitě to nebude slabá motorka a už vůbec ne neschopná. Je to stroj, z jehož přítomnosti se udělá špatně zejména Yamaze Ténéré 700 a Aprilii Tuareg 660. Proti oběma je totiž výrazně silnější a nabídne elektroniku na úrovni Aprilie, nicméně dá se očekávat, že tak bude činit za podstatně nižší cenu. Ta je mimochodem neznámou, jsme opravdu hodně zvědaví, kam Honda Transalpa finančně situuje. Vzhledem k té elektrické náloži si nemyslíme, že by to mělo být mezi CB500X a NC750X (ty stojí 175 a 215 tisíc), nicméně podobně vybavený Hornet bude za 190, takže se domníváme, že bychom se mohli pohybovat pod čtvrtmilionovou cenovkou. Ale to berte čistě jako spekulaci.

A teď už konečně pojďme na techniku. Nebo ne, začneme vzhledem. Transalp vznikal ve vývojovém středisku Hondy v Římě, je to tedy evropský stroj navržený podle našich požadavků. Mottem prý bylo „přátelská houževnatost“ a výsledkem jsou štíhlé, jednoduché a vzhledově čisté linie. Když se na ně zadíváte, určitě v nich staré Transalpy najdete, já tam vidím hlavně toho prvního. Ten ale samozřejmě nemohl mít LED osvětlení, přičemž nad předním světlometem najdete napevno uchycený štítek, který není ani moc vysoký, ani moc nízký a má minimalizovat turbulence. Kdo bude chtít, ten si bude moci pořídit i vysoké plexi s deflektory. Sedlo je jednodílné a vypadá prostorně, však také Honda říká, že se tady počítá s provozem ve dvou. Sezení je ve výšce 850 mm, ale k dostání bude i snížené sedlo 820 mm. Pod kterýmkoli z těchto sedel najdete USB zásuvku a za nimi nosič, který je standardní výbavou. Fajn zprávou je, že ergonomie prý byla laděna na dobrou jízdu vestoje, což je v terénu primárně využívaná poloha těla. A Transalp je skutečně do terénu.

A teď už konečně ten hardware. Co překvapí a potěší zároveň, že motor, tedy řadový dvouválec o objemu 755 cm³ s přesazením ojničních čepů o 270° (falešné véčko), má úplně stejné parametry jako ve sportovním Hornetu: 67,5 kW/92 koní a 75 newtonmetrů! Nejsilnější ze starých Transalpů neměl ani tolik koní, co má tenhle nový kilowattů. A jelikož novinka váží s plnou 16,9litrovou nádrží pouhých 208 kg, tak to bude dynamicky úplně jiný svět. Těch 18 kg dolů proti Africe bude taky argument zejména v terénu. Z dojezdu mít strach nemusíte, Honda udává spotřebu 4,35 l/100 km, takže přes 350 kilásků byste na jednu nádrž měli dát.

Ač je motor stejný jako v Hornetu včetně výkonových parametrů, nastavení elektroniky je jiné, lépe odpovídající cestovní motorce. A právě míra elektronické výbavy nás zaskočila, čekali jsme jednoduchou motorku ve stylu Ténéré (i když ta už také elektronicky „posiluje“), ale je tomu přesně naopak. Základem je 5“ TFT displej známý už z Hornetu, který má čtyři styly zobrazení a propojení s telefonem s hlasovým ovládáním HSVC. Jak je u adventure modelů Hondy zvykem, proti silničnímu Hornetu nabídne Transalp o jeden jízdní režim více, kromě Sport, Standard, Rain a uživatelsky konfigurovatelný User je tady ještě terénní Gravel. Každý z režimů má svoje nastavení ze čtyř úrovní výkonu motoru, tří brzdění motorem, dvou ABS a pěti kontroly trakce, která obsahuje také anti-wheelie. Když si dáte režim User, dokážete si vypnout trakci i ABS na zadní kolo. Všechno se ovládá samozřejmě z levého řídítka.

Silný motor, chytrá elektronika (i když náklonové ABS tady nenajdete a rychlořazení je za příplatek), to je všechno pěkné, ovšem u motorky téhle kategorie člověka zajímá asi nejvíce to, jaký bude podvozek. Protože modelů, které se tváří hrozně dobrodružně, a potom s nimi máte problém překodrcat polní cestu, je na trhu víc než dost. A tady musíme Hondě opravdu zatleskat. Protože podvozek možná může připomínat CB500X, ovšem rám s podobným tvarem a integrovaným podsedlákem je dokonce o 10 % lehčí, a co se kyvky týče, tak ta je hliníková a má stejný tvar jako na Africe. Jiná geometrie, rozvor delší o 11,5 centimetru, prostě zapomeňte na CB. Odpružení je potom úplně jiná liga než u cébéčka a encéčka, vpředu najdete 43mm USD vidlici Showa SFF-CA (Separate Function Fork – Cartridge), která nabídne zdvih 200 mm, zadní centrála Showa s vyrovnávací nádržkou pak krotí pohyby kola po dráze dlouhé 190 mm. Nastavíte si akorát předpětí, ovšem to v téhle kategorii není žádný průšvih. Světlost 210 mm je také slušná. Konkurence je na tom o fous lépe, ale tady to zase bude o ceně a celkově vyladěném balíčku.

A jestli si teď už jen nervozitou koušete nehty a čekáte na rozměr kol, tak si můžete oddechnout: vpředu 21“, vzadu 18“ a gumy o rozměrech 90/90 a 150/70. Jo, tady je všechno v pořádku. Gumy budou buď Metzeler Karoo Street nebo Dunlop Mixtour. Kotoučové brzdy mají průměry disků 310 mm vpředu a 256 mm, třmeny jsou vpředu dvoupístkové a vzadu jednopístkové. Přihodíme ještě zajímavost týkající se ovladatelnosti: rejd činí velikánských 42° na každou stranu a Transalpa byste měli otočit na pětníku o průměru 2,6 metru. Prostě opravdová motorka do terénu!

 

Hm, že by jí do terénu přeci jen něco chybělo, třeba ten kryt motoru? Jako jo, mohla ho tam Honda dát už v základu, ale dobrou zprávou je, že v seznamu příslušenství nechybí. A budete si ho moci koupit buď samostatně, nebo v paketu. Těch má Honda pro Transalp přichystaných pět: městský Urban (kufr, centrální stojan, vyšší plexi), cestovní Touring (vyhřívané hefty a boční kufry 26/33 l), dobrodružný Adventure (padací rám, mlhovky a mřížka chladiče), rozmazlující Comfort (tankbag, deflektory, komfortní stupačky a elektrická zásuvka) a konečně terénní Rally, který zahrnuje rychlořazení, kryt motoru včetně spodní desky, rallyové stupačky a bástry. Tak vítej zpátky, Transalpe!

CL500

A vlastně bychom mohli říct i: „Vítej zpátky, CL!“ Protože CL byly modely Hondy v 60. a 70. letech, takové malé scramblery. Přesně to je i úplně nové CL500, s kterým jsme, na rozdíl od Transalpu, vůbec nepočítali. Ale vlastně nás hrozně potěšilo, protože tohle vypadá jako super nápad pro každý den. Hondě nějaký scrambler hrozně chyběl a vlastně jí chyběla i retro pětistovka, na což hřešily všechny ty Voge a Brixtony, ale teď se situace mění.

Stačí jeden pohled, abyste věděli, odkud vítr vane – jasně, předělaný malý Rebel 500! Rám je ale jiný (minimálně ten podsedlový) a nádrž má psaný o fous větší objem rovných 12 litrů, nicméně ta linka je evidentní. Naštěstí Honda céelko nevyrobila jednoduše tak, že by na Rebela namontovala zubaté gumy, tohle je prostě úplně samostatný model, který má jenom shodný základ postavený na starém známém řadovém dvouválci o objemu 471 cm³, který má, i díky odlišně tvarovanému a nahoru zvednutému výfukovému potrubí s poněkud kontroverzním zakrytováním i o fous jiné parametry – vyšší výkon, nižší točivý moment, ale pohybujeme se v desetinách koní a newtonmetrů.

Co dělá céelko céelkem? Především kola. Z rebelovských 16“ bambulí se tady šlo na vysoké průměry 19 a 17 palců a gumy mají klasické cendurovské rozměry 110/80 a 150/70. Honda udává zdvihy zadních tlumičů s předpětím nastavitelným do pěti poloh nemalých 145 mm, přední 41mm vidlice ovšem nabídne 150 mm. To se samozřejmě projeví na světlé výšce, která narostla na 155 mm, a především na výšce sedla. CL je o rovných 10 centimetrů vyšší než Rebel, těch 790 mm ovšem pořád bude do města naprosto parádní hodnota i pro nižší postavy. To vás těch 192 kg jen tak nepřepere.

Také pro CL500 má Honda připravené příslušenství, aby vám to slušelo ještě o trochu víc. Paket Adventure nabídne kryty rukojetí, vysoký přední blatník, kryt zadních tlumičů a rallye stupačky, Travel obsahuje textilní tašku na sedlo, vyhřívané hefty, 12V zásuvku, nastavitelnou brzdovou páčku a ochranné nálepky na nádrž a konečně Style je prostě stylový, tady se můžete těšit na kryt světlometu, různé polepy ve formě proužků a vyšší sedlo. Stejně jako u Transalpu platí, že tady jsme hodně zvědaví na cenu, o kolik bude vyšší než u nahaté CB500F (160 tisíc) a než u Rebelu (165 tisíc).

CMX1100T Rebel

Když už jsme u těch stylovek, potažmo modelu Rebel, tak další, avšak podstatně menší novinkou Hondy je model CMX1100T Rebel. Že tuhle motorku už dávno známe? Vtip je v tom písmenku T. Jedenáctku Rebela udělala Honda jako mega novinku pro sezónu 2021, ovšem teď přibude ještě T jako Touring. Zatímco standardní Rebel bude k dispozici v šedé a černé metalíze, „téčko“ koupíte pouze v černé, ovšem na kolegu s hezčím šedým strojem budete moci udělat dlouhý nos, když přijde na delší cesty.

 

Touring totiž nabídne polokapotáž (taky v ní vidíte Moto Guzzi MGX-21?) a pevné kufry s panty nahoře, takže se otevírají jako na každém správném cruiseru. Jejich objem činí dohromady 35 litrů (pravý 16 l, levý 19 l), což na dlouhou dovolenou asi nebude, ale na kratší výlety úplně ideální. Hlavně je to o 11 litrů víc, než kolik dáte do příplatkových brašen, které Honda nabízí na standardního Rebela. Když se tak na Touringa dívám, možná mi ze všeho nejvíc připomíná H-D Sport Glide, s níž bude sdílet podobně sportovní náturu.

Forza 125/350

Pouhé dva roky po faceliftu přichází Honda s další verzí svého skvěle prodávaného maxiskútru Forza v objemových variantách 125 a 350. Technika se nemění, mění se vzhled, který se má více přiblížit nejvyšší Forze 750. Čumák je úplně nový, stejně tak záď, osvětlení je samozřejmě z LED diod, ale teď v nově tvarovaných křivkách. Sluší jim to, Forzám jedněm… Trochu pozměněný je i přístrojový panel s jiným designem analogových budíků a LCD displejem, v němž přibyl další řádek.

Po vzoru svého největšího konkurenta, Xmaxu od Yamahy, přichází Honda s vyhezkanější verzí, která má útočit na Xmax Tech Max. U „zlatého křídla“ se třistapadesátka bude jmenovat Limited Edition a poznáte ji podle šedé barvy a červeného prošívání sedla, stopětadvacítka s označením Special Edition je ještě výraznější a upozorňuje na sebe červenými ráfky, stejně barevnými budíky, černými stupačkami spolujezdce a nerezovými prvky na plošinách pro nohy.

 

EM1e

A na závěr jedna novinka, která většině motorkářů asi nebude moc po chuti, ale pro Hondu by mohla být důležitá. Skútr EM1e má být prvním elektrickým jednostopým vozidlem značky Honda, určeným pro evropské zákazníky, a na trh by měl přijít v létě 2023 jako první z avizovaného elektrického programu. Zkratka EM je jednoduše „elektrický moped“ a jde o maličké městské přibližovadlo s plochou podlážkou a uhlazeným designem, určené pro cesty do školy nebo do práce, vždy však po městě. Jediné údaje, které nám Honda prozradila, se týkají dojezdu, který má činit přes 40 km s plně nabitou vyjímatelnou baterkou. Výkon v zadním 10" kole uloženého motoru neznáme, ani maximálku, ale je více než pravděpodobné, že půjde o stroj kategorie AM, tedy s rychlostí do 45 km/h.

 

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE