Cesta na jihovýchod 2018

A už je čas vyrazit domů. Tentokrát to Moldavsko objíždět nebudu, teď to střihnu zkrz něj, nejkratší cestou. Takže směr severozápad, na Pervomajsk. Jenže Moldavsko má podél východní hranice takový proužek s názvem Podněstří. A ten proužek se chce s Moldavskem rozvést. Moldavsko nechce! Začnou facky, pak tanky a děla. A teď už skoro třicet let je tu tichá domácnost.

Na hranicích podněstersko - moldavských jsou vojáci v pruhovaných tričkách, transportéry a kulometná hnízda. Vojáci jsou ale slušní, dostanu průjezdní dokument, který se musí odevzdat při opuštění této nudle. Ještě mi nabízejí k výměně svou měnu, což odmítám, protože se nechystám tu něco kupovat. Stejně už budu za hodinku v Moldavsku.

Migrační karta přes Podněstří

Nejchudším státem Evropy mažu po liduprázdné silnici na severozápad. Cesty se mi zdají v lepším stavu než na Ukrajině, ale to bude tím, že tu po nich nemá co jezdit. Nemají být od čeho zničené. Jedu sám rovinou mezi nekonečnými lány slunečnic. Občas koňský povoz či náklaďák, jinak mrtvo. Ani lidí moc nepotkávám, vyhýbám se městům.

Mířím teď na sever k Balti, schrupnu si v penzionku a teď to ohýbám na západ do Rumunska. A tam zase do hor - směr Botosani a Baia Mare. Tam byl taky chrupec a pak hurá do Maďarska, kde je obloha zatažená a zanedlouho dostávám první ochutnávku dlouhého deště. V rychlosti kolem osmdesátky je to zážitek pro masochisty. Z kapek se stávají tisíce jehliček bodající do obličeje. Hranice na Slovensko přejíždím někde za obcí Cigánd a jsa promočen na kost, jedu na jistotu do penzionku ve Velkých Revištiach. Opět topinky, pivo a suchá postel.

Dešťové mraky nad Maďarskem

Částečně usušen, ráno jedu na západ, tentokrát horní cestou přes Levoču, Poprad, Ružomberok a Žilinu. Úžasná cesta, krajina, civilizace se všemi plusy a mínusy.

pod Tatrami

Za Žilinou stoupám do kopců CHKO Kysuce. V obci Makov je volný pokojík v jedné horské boudě. Opět suším svršky i spodky a v restauraci doplňuji tekutiny. Prý je odtud krásný výhled - když není hmla. Ta je bohužel i ráno, mrholí a tak opět vlhnu. Stoupám k Bumbálce. Klesám od Bumbálky. Klepu kosu a slibuji si, že tudy se musím projet za lepšího počasí.

V Horní Bečvě se slunko prodralo mraky a hřeje! A hřeje a suší a já už nezastavuji a usmívám se jako debil. Přes Valmez, Bystřici pod Hostýnem, Holešov, Bučovice...

Jak se blížím k domovu, teplota stále stoupá a já schnu a je vedro jak v Budžaku před pár dny.

Sláva nazdar výletu! Pokus se zdařil, motorka i já jsme ve zdraví doma.

Červená tam, modrá zpátky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE