Budweiser´s holiday on bike 2009 - Cesta do Švýcar

Od Bud Spencera po Berlusconiho….

První sluneční paprsky, deroucí se přes vrcholek Hirzerspitze do údolí, některým z nás nedělají dobře. Dokonce i snídaně zbyla. Jako tradičně při odjezdu chybí pan Peťko. Výmluva, že ho násilím držela naše sedmdesátiletá bytná, která se do něho prý zamilovala a nabízela mu romantický zbytek života ve dvou, nás nechává chladnými. Na zahřátí gum si dáváme 20 km vzdálený Timmelsjoch (2474 m.n.m.). Přestože jde o zajížďku, je tak úchvatný, že ho nelze vynechat. Před rakouskou mýtnicí (11,- eur) se otáčíme a vracíme zpět. Po pěti kilometrech nás zastaví flegmatičtí italští cestáři, pokládajíc zcela nepochopitelně asfaltový koberec v největší turistické sezoně. Na dotaz, za jak dlouho nás pustí, odpoví, že za 10 minut. Když se muže s plácačkou po patnácti minutách ptáme, jestli ví, že deset minut jsou dva dílky, přes které přejde velká rafička, pohlédne na své digitálky a odvětí, že ještě dvacet. Nakonec jsme tam strávili dvě hodiny. V St. Leonhard Radek opět padá, tentokrát však díky obezřetnosti ostatních sebou švihnul sám. Ukazuje se, že postava žokeje Váni a BMW F 800 GS, není zrovna nejvhodnější kombinace. V toku myšlenek na věci příští, si raději připomínám základy tracheotomie. Cesta přes Merano i v tropickém vedru ubíhá v pohodě a tak nedat si v křesílku před cukrárnou pravou italskou zmrzlinu a jako místní unuděně hledět do silnice, je pro nás jako mít vánoce bez stromečku. Užíváme si to, dokud u nás nezastaví pochopové místní mafie – Polizia Municipale. Namísto vřelého přivítání, nám bezostyšně vyčítají parkování motorek na protějším chodníku. Vysvětlujeme jim, že jsme to viděli ve filmu s Budem Spencerem a pro jistotu dodáváme, že naše kontakty sahají až k Berlusconimu, protože u něj byl Topolánek na dovolené a to je taky Čech, jako my. Něco z toho zabralo, protože se přátelsky loučí a my namachrovaně odjíždíme na Stelvio (2757 m.nm.) Na vrcholku si dáváme „weiss wurst mit hoščice und séélíí“ a sledujeme nechápavě ty, kteří tuhle třítisícovku vyjíždí na kolech.








Po kávě sjíždíme přes Umbrail pass (2503 m.n.m.) do Švýcarska. Blízký Ofenpass (2149 m.n.m.) se stal neplánovaně jakousi přípravou na „soukromou TT “. Využíváme poloprázdné silnice k závodění až na Flüela pass (2383 m.n.m). Při průjezdu Davosem jsme překvapeni, že jeho ulice jsou plné ortodoxních židů s copánky. Nemám problém splynout a vytahuji čapku od Moiry, která vypadá jak jarmulka. Přestože nyní vypadám jako Davosan, úspěch u děvčat má (jako obvykle) Martin. Ukazuje se, že slečna, se kterou udržoval během pomalé jízdy městem kontakt (pouze verbální Šárko), je Češka pracující na jednom z místních hotelů. Počáteční euforii z toho, jak nám to dnes vychází, kazí fakt, že cena za pokoj se rovná rozpočtu celé naší dovolené. Náš náhlý nezájem svádíme na to, že chceme pokoj s výhledem na Jakobshorn a naivně začínáme hledat něco levnějšího. Daří se nám to až v Kreuzu nedaleko Churu, ale i „přátelská“ cena 65,- eur z původních sto, za večeři a nocleh, je důvod proč si jdeme po dvou pivech (16,-eur) pouštět video. Dnes ujeto 310 km.

Na skok v ráji a u knížete….

Ani blankytně modré nebe nepřimělo pana Peťku aby se odjezdu zúčastnil včas a navíc prý nutně potřebuje někde koupit nabíječku na telefon. Švýcarsko však není jako Česko, zahlcené supermarkety podél cest a tak nezbývá než hledat. Když už obchod konečně najdeme, prohlásí, pan Peťko, že nabíječka je moc drahá a že mu nabití asi vydrží!! Z Churu se proplétáme krásnou horskou krajinou přes Oberalp pass (2046 m.n.m.) do Andermattu. Po horské silnici, která svou kvalitou připomíná brněnský okruh, stoupáme na St, Gotthard pass (2109 m.n.m.) a dívajíce se na panorama hor přemýšlíme, co si asi prohlíží lidé v 16.321 metrů dlouhém tunelu pod námi. Užíváme si zatáček až na vrchol Nufenenpassu (2478 m.n.m.), kde si při pohledu na okolní scenerie pokládáme otázku, zda to praotec Čech neměl vzít o 800 km níž na jihozápad. Ve snaze o co nejlepší záběr hor, rušíme mladý pár, věnující se pod skalním převisem pettingu. Dřív než nás stačí obvinit z voayerství, raději mizíme. Po dvaceti kilometrech dojíždíme dvě děvčata na motorkách a ve svižném tempu, sledujíc jejich regio glutealis ( v běžné hovorové mluvě zadek), pokračujeme společně s nimi až na Grimselpass (2165 m.n.m.).Region Grimsel, s několika čtyřtisícovými horami a jezery různých barev, nás přímo učaroval. Na stupnici 1 – 10 všestranného bodování, shodně dáváme tomuto místu patnáctku, a pokud existuje Bůh, musí bydlet tam. Litujeme, že se nemůžeme zdržet déle a přejíždíme na blízký Furka pass (2436 m.n.m.). S potěšením zjišťujeme, že ledovec ještě neroztál. Naším dalším cílem je Klausen pass (1952 m.n.m.). Cestou z něj, se dostáváme mezi stádo krav. Tento v Alpách běžný jev by nestál za zmínku, kdyby jedna z krav nereagovala na vrkání plynem prudkým škubáním hlavy do strany a neohodila tak Martina půl litrovým výměškem slinných žláz. Při průjezdu Vaduzem v Lichnštejnsku potkáváme knížecí limuzínu. Čekáme, kdy z ní vyběhne knížecí milost Hans Adam II. a přivítá bombarďáky z Čech, ale marně. Při kontrole na hranicích s Rakouskem se my, co vozíme pas, škodolibě těšíme na to jak, „občankáře“ vydusí. Celník však koukne jen na Honzovo pražskou značku a se spikleneckým mrknutím nás pouští. Zase jim to vyšlo šmejdům a tak je to pořád. Jsme zpět v Rakousku, v zemi přijatelných cen a dnes kupodivu špatně sehnatelného ubytování. V Nüziders na hotelu je svatba. Náš starý trik s infiltrací se nám nedaří a tak se přesouváme do pensionu. Blíží se čas zavírání kuchyní, a proto míříme napřed do zahradní restaurace. V rámci družby sedáme pod kaštany mezi místní, slavící dožínky a pozorujeme bujaré mládence, jak evidentně pod vlivem, vyváží své milé po vsi na traktorech. Martinovo nenápadná zmínka o tom, že jsme delegace Podvýboru pro rozvoj venkova Parlamentu ČR, na osobní pozvání Josefa Prölla, nám zajišťuje slušný přísun pochutin. S velkým sebezapřením se kolem půlnoci loučíme a za zvuku „jódlovaček“ ihned usínáme. Radek dnes nespadl, protože jel včera domů. Ujeto 422 kilometrů.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE