Budweiser´s holiday on bike 2009 - Cesta do Švýcar

S hromy a blesky v zádech…….

Ráno nikam nechvátáme. V plánu je projetí okruhu Silvretta a přes německý Garmisch-Parten Kirchen někam k Innsbrucku. Hlavním úkolem dneška je předat v Galtüru českou policejní čepici do tamní sbírky (Cafe Günther). Jsme nervózní, protože ji vezeme už po třetí a ani jednou jsme tam nedojeli. Poprvé nás zastavil metr sněhu a pak silný déšť. Pan Peťko, dnes připraven k odjezdu jako první, popichuje slovy “Tak na koho se čeká“? Na Silvretta Hochalpenstrasse platíme mýto 12,- eur a naplno si vychutnáváme serpentiny vedoucí k  jezeru. Do Galtüru přijíždíme akorát na oběd. Majiteli hospody předáváme čepici a na oplátku dostáváme domácí pálenku. Před Arlbergpassem (1.793 m.n.m.) začíná pršet. Oblékáme nepromoky a pan Peťko dělá ostudu, když před hotelem plným lidí, čurá z mostíku do řeky. Počasí se horší a při průjezdu lavinovým tunelem pronikají okny dovnitř tak husté mraky, že prakticky není vidět na krok. Upouštíme od průjezdu Německem a stáčíme se přes Hahntennjoch (1894 m.n.m.) k Innsbrucku. Počasí se během několika minut radikálně mění a na vrcholku se dostáváme do průtrže mračen doprovázené silnou bouřkou. Tma a déšť, že není přes plexi nic vidět, vpravo skála – vlevo 300 m sráz. Ze všech stran lítají v těsné blízkosti hromy a blesky, nikde nikdo. Zastavit a čekat nemá význam, protože mraky se drží mezi štíty hor a schovat se není kam. Podle navigace příštích 17 km pustina. S průměrnou rychlostí na kluzké vozovce asi 20 km/h nic moc. Jedeme teď každý sám za sebe a tak se setkáváme až po hodině u nehody dvou Němců na Triumphech. Kája s panem Peťkou popisují, jak cestou pomáhali asi šedesátiletému Dánovi na BMW, který nahoře v bouři upadl. Sám nebyl schopen svého třistakilového drobečka zvednout. V  Innsbrucku prší a tak se rozhodujeme, že to natáhneme domů. Déšť nedéšť, nasazujeme tempo 160km/h a s vidinou vyhřátého pelíšku letíme domů. Ne že bychom byli nějaké fajnovky, ale pár nocí se silně chrápající osobou stejného pohlaví na manželské posteli, vyvolává touhu po změně. Peťko s Markem ignorují pět kilometrů dopředu avízovanou odbočku na Salzburg a peláší na Mnichov. Kája nestačí odbočit na odpočívadlo, kde čekáme a letí dál. Na pumpě pak vidí bandu motorkářů a vyráží za nimi v domnění, že jsme to my. Svůj omyl zjistí pozdě a nezbývá mu, než pokračovat domů sám. Nakonec se před půlnocí všichni setkáváme a jak jinak, než nad plzničkou konstatujeme, že to bylo zase fajn. Dnes ujeto 701 km (někteří 768) a celkem 2052 km. 

Video z cesty

Tento cestopis vyšel ve zkrácené verzi v ČMN č. 51 ze dne 23.12.2009
Více fotografií, informací z cest a dalších zajímavostí najdete na www.automotocerveny.cz
Text a foto: Ivo Červený, Honza Šulc

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE