Španělský půlkruh aneb hory, doly, zatáčky

11.9., den 6, najeto: 480km

Ráno mě probouzí zima, už dorazila i na hotel a topení v pokoji netopí. Pořád ještě nevím, kam dnes vyrazím. Jawaři se vyjímečně hlásí a píšou, že jedou směr Andorra a maj to cca 130 km. Mám čekat nebo jim vyrazit naproti? Ne, ani jedno, pojedu na sever, předchozí (ne)komunikace už mě vyškolila dost.
Zvažuji, zda to vzít francouzskou stranou přes Pyreneje, tam to ukazuje teploty kolem 0°C, a tak vyhrává strana španělská s tím, že cca po 300 km mám možnost ještě přejet do Francie. Co se týče oblečení, příště už budu chytřejší a i na cesty po jihu Evropy přibalím alespoň jeden nějaký neprofouknutelný svršek a podvlíkačky.
V 10:40 končím balení, opět trošku jiné uspořádání věcí na moto, ale opět strašnej porod, kufr by se fakt hodil, ale já už si v hlavě vytvořil plán a ten se zastávkou v nějakém motoshopu nepočítá.
Za dvě noci parkování v podzemní garáži platím dodatečných (a rozumných) 16€.

Vyjíždím. Směrem na Španělsko chvilku klesám, ale po nějaké době už zas míjím značku s nápisem 1760 m.n.m., taky je pěkná kosa, ale to se časem změní. Projíždím krásnými horskými vesničkami, které jsou celé postavené z kamenů, ale jelikož jsem si před chvílí na zatáčkovité silnici docela slušně zapředjížděl, tak se mi nechce stavět a fotit, abych to vše nemusel zas opakovat.

Ve 13:01 se potkávám s asi patnáctičlenou skupinku motorkářů z Británie na supersportech, popřejem si šťastnou a zábavnou cestu, načež oni zmizí v horských zatáčkách. Tak tyhle účastníky provozu dneska rozhodně nedojedu, ty to práskaj trošku v jiný dimenzi rychlostí :)
Ve 13:38 po 142 km tankuji a zatím se moc necítím na to, abych dneska ujel naplánovaných cca 450 km. Cesty jsou krásné, ale zatáčky a prudké stoupání/klesání docela vyčerpávají a na průměrné rychlosti příliš nepřidávají.
V 16:00, po dalších 143 km, poprvé stavím na jídelní přestávku v Mekáči (jinde by měli stejně zavřeno a tady aspoň vim, že nedostanu na talíř nějaký mušle, nebo tak něco). A hele je, Britové se tu taky cpou, tak jsem je přece jen dojel. Po cestě je celkem potkávám ještě 2x, museli nalítat strašných kilometrů, zatímco já svým babetovým tempem jel pořád +- směr sever.
Jsem nyní v místě, kde by se dalo přejet do Francie, ale mapa říká, že by to přidalo k cíli hodinu jízdy, takže zůstávám na španělské straně, konec konců ve Francii už jsem byl včera, ne? :) Červíček teda trošku hlodá, bylo by to určitě přes hory s nádhernými výhledy, ale i těch už jsem projel poměrně dost a mrznout už se mi znova taky nechce.

Další tankovací rychlo zastávku dávám v 18:15. Následujících 70 kilometrů je docela utrpením. Na obousměrné a pouze dvouproudé silnici je velmi hustý provoz, ve kterém se hodně předjíždí a já sotva držím krok, abych se vyhnul tomu, že mě někdo začne předjíždět, což je tady velmi nepříjemná záležitost, spojená s takřka fyzickým kontaktem s předjíždějícím autem. Nějak nemají čas koukat, zda už jsou opravdu přede mnou a prostě to říznou zpět. Občas by možná neuškodilo najet radši na dálnici, jenže ta tady v okolí zrovna nevede.
V 19:08 vjíždím do Irunu, abych následně zamířil do nějakého kempu u moře, přičemž z ničeho nic přejíždím do Francie, což mě překvapuje, protože jsem popravdě netušil, že jsem se ocitl takhle “východně“. Ale radost mám, můžu si totiž odškrtnout spaní v další zemi během jednoho výletu.
Pokud vezmu v potaz max rychlost mojí SWM a typy projetých silnic, je to pro dnešek docela slušná porce kilomterů. Ze začátku jsem měl poměrně zdřevěnělé pozadí, ale pak jakoby srostlo se sedačkou a bylo mu vše jedno.

V 19:45 už platím kemp a mířím zkontrolovat funkčnost sociálního zařízení, které je opět takové, řekněme vojenského stylu. Ale kemp měnit nebudu, ze stanu slyším hlasité, ale příjemné, šumění mořských vln a jako bonus vedle mě parkuje pěkná surfařka (kterou jsem za svůj pobyt samozřejmě jen sotva letmo pozdravil).
Ve 20:50 si po hodinovém koukání “do blba“ na moře dávám ještě večerní pivo, jídlo nemaj a tak se jdu osprchnout a zalehnout. Před usnutím ještě čtu zprávu od Jawařů, že jsou teď někde ve Španělsku, 150 km pod Andorrou. Ty vole, no ještěže jsem tam na ně nečekal!

12.9., den 7, najeto: 481 km

Přes noc mi byla fakt zima, tak jsem si opět zanadával na to svoje vybavení pouze na madridské teploty.
Ráno čtu včerejší zprávu od Jawaře, který k naší komunikaci dodává, že "to od začátku byla pí#ovina plánovat takovýhle potkání". Hmm tak už jsem se dokázal s cizíma lidma na minutu přesně potkat v Německu, Dánsku i Norsku a najednou to je problém. Škoda no, nabralo by to asi na zajímavosti, jet ve více lidech, ale kde není vůle...
K snídani si v místním obchodo-baru dávám dva čerstvé croissanty a čaj a jdu se pořádně protáhnout na pláž. Plavání zatím zavrhuji, moře je nějaký rozbouřený a vidím jen surfaře (což v mém případě naposledy skončilo voláním pobřežní hlídky, ale to je zas jiný příběh :) ).

Plánuju další možné alternativy cesty. Říkám si, jestli už pomalu nezamířit domů ala “v nejlepším přestat“, přeci jen jede motorka bez problémů a jelikož jsem řešil reklamaci po 1020 km, nechce se mi zbytečně provokovat. Teoreticky bych domu dojel i za den, ale to je zas moc brzo, navíc další maratonskou etapu už se mi jet na krev nechce.  Za kemp platím 20,66 € (jako všude je to za osobu, moto a stan).
Ve 12:50 mám konečně vše sbaleno a naloženo na motorce, tentokrát jsem si to stopoval a zabralo mi to HODINU, ach jo, debilní bagáž.

V 15:52, po 190 km, tankuji a hned valím dál, abych první žrací zastávku udělal až ve městě Soria v 17:10 (288 km), opět v Mekáči (restaurace po cestě jsem sledoval již poslední hodinu a opět se všude siestovalo -> zavřeno).
Mám za sebou asi 80 km jízdy po úžasné silnici N-111. U těchle silnic typu N člověk nikdy neví, jestli to bude rovná rychlostka se 2 pruhy v obou směrech a nebo běžná státovka vedoucí své uživatele po všech možných scenériích.
Ale jak jsem si předtim potvrdil v navigaci, tahle silnice vedla skrz nádherné parky, podél malebných vesniček, “pouštěmi“, lesy i kolem nádrží a jezer, ve kterých však obvykle bylo velmi málo vody (podstavy až 10 metrů pod normálem a nebo naprosto vyschlé planiny pokryté trávou).

Provoz byl místy trošku hustší, ale na občasných, krátkých, rovných úsecích se dalo snadno předjet a v následujících klikaticích i velmi slušně poodjet. Zde mě napadá vtip s Chuckem Norrisem – víte, kolik udělá kliků? Všechny. A stejně tak já jsem dnes předjel úplně všechna auta :) Akorát tedy, stejně jako předtím, však toto zapříčinilo, že jsem nezastavoval na focení, což mě zpětně docela mrzí. Pár obrázků jsem ale vystřihal z videí z kamerky, kterou jsem si prozřetelně přidělal na ruku.
Dnes jsem opět trasu vybral náhodně a opět super, ujetí každého kilometru bylo tak intenzivní, že vydal za pětinásobek. Jen poslední rovný úsek před pauzou už byl jak nějaká Route 66 a vůbec neubíhal, i když jsem jel pořád na plnej kotel. Někdo tu musel špatně naměřit kilometry, protože podle značek to mělo být 10 km a já to jedu snad půl hodiny.

Koukám do mapy a vidím, že bych dneska mohl pokračovat směr na Segovia. To je jediné místo, které znám předem a to z obrazu z firemní kantýny. Má tam být velký a pěkný akvadukt. Hm, ještě 188 km, to bude tak tak a zas to vypadá na “maraton“.
Po nějaké době už začínám být docela unavený a zastavuju u kempu u silnice a koukám do mapy. Nakonec se hecuju, bookuju hostel v Segovii a jedu dál. Už jen 76 km, to dáš, na spaní je stejně ještě vedro.
Ve 20:10 přijíždím do Segovie. Na recepci čeká ospalá slečna, aby mi předala klíč s tím, že jsem dnes poslední, kdo přijel (nevšiml jsem si limitu příjezdu v 18:30). Ještěže jsem nejdřív nejel projet město, to už by asi slečna čekat nevydržela. Omlouvám se jí a přeju dobrou noc, přičemž v kapse objevuji hotelovou kartu (“klíč“) z Andorry. Hm, tak teď už maj kluci smůlu.

Na čtyřlůžkovém sdíleném pokoji potkávám Brita, se kterým se domlouváme, že zajdem na pivo. Já ještě chci lehce projet město na bagáži zbavené moto a tak se domlouváme, že si pak zavoláme navečer a potkáme se rovnou ve městě. Plán dobrý, jen čísla jsme si nevyměnili. Nakonec se nám daří potkat, když si sedám na plácku za akvaduktem na zahrádku a týpek zrovna prochází kolem. Kecáme a popíjíme, restaurace se postupně zavírají a lidi mizí. Na Španělsko opět až nezvykle rychle a brzo, to bude asi tím, že je čtvrtek a normální pracovní týden. Pivní tour zakončujeme ve výborné pizzerii (Trattoria Pizzeria Da Maro) hned pod akvaduktem a na hostel přicházíme kolem druhé ráno.

13.9., den 8, 143 km

Po pivním “tour de pub“ jsem odměněn hlasitou kulisou dvou chrápajících spolunocležníků na pokoji a po páté hodině ranní to vzdávám a nešťastný vycházím dospat do křesla ve společenské místnosti. Usnout už se mi nedaří a tak beru oblečení, helmu a telefon a vyrážím udělat malou projížďku a pár fotek do tmy zahalené Segovie.

Překvapuje mě, jak brzy ráno se ulice zaplňují do práce mířícími Španěly, což zároveň samozřejmě vysvětluje jejich absenci v pozdních hodinách včerejší noci. Trošku to komplikuje focení i průjezd uličkami, které jsem očekával prázdné.
Na hostel se vracím kolem sedmé hodiny, ohleduplně vynáším své věci mimo pokoj a využívám snídaně ve společné kuchyňce s jídelnou, které jsou vybaveny vším jídlem i nástroji, které člověk ke snídani může potřebovat. Jen mě napadá, proč já hňup vlastně procházel pokojem poslepu po špičkách, když jsem sám kvůli těm vořechům spal jen pár hodin.

V 10:49 tankuji již za dalším, na tomto výletě zřejmě posledním, horským přejezdem (nejvyšší bod dle GPS byl v 1909 m.n.m.). Postupně se blížím k Madridu. Chvilku jedu po “via de servicio“, abych se vyhnul 3-4 pruhům plných aut, ale zde tato cesta vede pár metrů paralelně vedle dálnice, skýtá mnoho rychlostních omezení i nepříjemných výjezdů od okolních domů či obchoďáků. Po chvilce to tedy vzdávám a vydávám se přímo do té auto-džungle.
Asi abych si těch posledních cca 80 km do cíle pořádně užil, tak k hustému provozu přibývá na několika desítkách km i funkce kostitřas ala D1 a začne pršet. Rozhoduji se, že to už bez zastavení dojedu až domu. Pár km před barákem déšť velmi přidává na intenzitě a já, abych měl kompletní statistiku tankování, ještě zajíždím na benzínku. Jako bonus se ještě na benzínce rozbil platební terminál a tak si ještě pár minut postojím na dešti mimo stříšku a když zaplatím, tak ve spěchu zapomenu na stojánek a málem se tam mezi všema rozšvihám. Funkci vypnutí motoru při vyklopeném stojánku jsem před odjezdem přemostil, protože SWM nezůstala nastartovaná ani na neutrál a mně přišlo krajně nepraktické muset každé ráno při zahřívání motoru zároveň na motorce sedět (nebo jí opírat o strom).
Před barákem průtrž mračen pokračuje na plný obrátky a tak při dlouhém hledání klíčů od garáže ještě vodu nachytám do všech zákoutí oblečení i bagáže. Ale zase se mi ještě krásně omyje helma i motorka od čerstvě nachytaného hmyzu :)
Je 12:20, jsem doma.
Dnes jsem ujel poměrně málo kilometrů, ale myslím, že na pátek třináctého to bylo všechno tak akorát. Jsem spokojen a navíc mám na aklimatizaci, vybalení i vyprání celý víkend.

A shrnutí?

Až na tu nedomluvu s Jawařema byl celý výlet naprosto perfektní - počasí, cesty, provoz, lidi, motorka. Samozřejmě mě bolí za krkem, brní mě ruce i nohy (i přes výplně a závažíčka v řidítkách jsou na delších přesunech vibrace z SWM opravdu vlezlé) a mám lehké výčitky, že jsem původně plánoval jet o pár dní déle. Mohl jsem najet víc kilometrů, mohl jsem toho víc vidět a možná i ty Jawaře potkat, ale takhle to bylo přesně akorát. Přestat v nejlepším se vyplatilo.

Dovětek

Mám tedy po okrajích obkrouženou takřka polovinu Španělska. Pracovně mě tu čeká ještě celý rok 2020 a tudíž i jedna moto sezóna. Vím, že projet všechno je nereálné, ale rozhodně to za pokus stojí, je to nádherná, velká a velmi různorodá země. Vícedenních výletů se pokusím udělat několik, možná je pak přilepím k nějakému delšímu cestopisu, ať je to celé pohromadě. Za jakékoliv nápady, návrhy, inspirace či případné spolucestující budu rád!

A pro zajímavost - SWM si nakonec průměrně řekla o 3,5l krmení na 100km.

PS: Nějak se mi tady zase přeházely fotky v tzv. "Kompletní galerii", nejdou časově po sobě a nedá se to srovnat, za což se omlouvám :/

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE