Okolo Evropy

Norsko

  Pro turisty a motorkáře obzvlášť, je Norsko zaslíbenou zemí. Kvalitní silnice, minimální provoz a téměř polovina země ležící nad hranicí lesa umožňují nádherné výhledy. Mít horské silnice jenom pro sebe, to se třeba v Alpách moc často nestává. Norů je málo, jenom 5 mil., a žijí na ploše větší nežli Německo (82 mil.), navíc téměř všichni bydlí na pobřeží nebo v několika větších městech.

Atlanterhavsveien – Atlantická cesta

Údajně nejlepší místo na světě, kam je třeba vyrazit na motorce ( The Guardiuan).

Mezi městy Kristiansund a Molde je 9 km dlouhý úsek s osmi mosty, který si Norové zvolili za jejich stavbu století. Spojuje 10 ostrovů a díky bouřlivému moři bývá prý přejezd docela adrenalinový zážitek. Za Kristiánsundem platím mýtné a zažívám naopak milou příhodu. Nežli svléknu rukavice, najdu peněženku, odpočítám drobné jsem tu sám a tak se v klidu bavím s moc příjemnou paní v okénku. Nakonec mi roztomilou češtinou říká asi jedinou větu, kterou v tomhle divném jazyce umí : …“Já taky bydlím v Praha“. Šťastně se usmívá, je ráda, že se mohla pochlubit, asi se ji zájezd do Čech líbil.

Nemám štěstí na tuleně nebo velryby, ani na jiný dramatický zážitek, ale ani moc na počasí. Navíc mi cestou trochu vrtalá hlavou, jestli první místo v žebříčku TOP míst v časopise „The Guardiuan“, je opravdu zasloužené.

  Pokud už jde o počasí, nemám v Norsku tolik štěstí jako před 10 lety. Hodně kilometrů jedu v nepromocích (IXS), které nepromoknou ani při několikadenních deštích. Občas zavítám i tam, kam neplánuji. Z Trondheimu dál na sever, krajemi Nordland a Finmark, vede jediná hlavní tepna E06. Na její opravy a rozšiřování je právě teď nejvhodnější čas. Když musím na nějakou objížďku nebo kvůli uzavřenému tunelu po staré silnici přes sedlo, je to pokaždé nahlédnutí do dalších krásných míst, kam se jinak málokterý turista podívá. Postranní silničky kdekoliv v Evropě vedou většinou zajímavějšími místy, nežli hlavní tahy, to je známá pravda.

Andalsnes – Sogndal – královská etapa

V noci lilo a ráno mám spodní stranu karimatky mokrou. Slunce si mezi mraky občas cestu najde a tak suším a snídám. Vozím si smažící pánvičku, bagety druhý den sice připomínají gumídky, rozkrojené a osmažené na oleji jsou ale super. Takže bageta, tři smažená vajíčka s trochou sušeného masa, káva a život je ještě růžovější.

  Z kempu v Andalsnes vyrážím na nedaleký Trollstigen, z mého směru je prý dokonce zajimavější.

 Obloha je šedivá i když naštěstí neprší a tak si 11 slavných serpentin kolem 180 m vysokého vodopádu Stigflossen v klidu užívám. Je ráno, nikde nikdo, celý Trolí žebřík je tu vlastně jenom pro mne. Dobrá práce… Na druhou nejnavštěvovanější přírodní zajímavost Norska míří každý rok statisíce návštěvníků.

Geirangerfjorden je další perla na mé dnešní cestě. Nejkrásnější fjord a třetí nejnavštěvovanější místo Norska.

 Z výšky 500 m vypadá impozantně, serpentinami s krásnými výhledy klesám až k hladině do města Geiranger, které je plné turistů. Už v centru začíná docela dramatické stoupání o více nežli 1000 výškových metrů. V této výšce pak jedu dál údolím, některé okolní hory NP Jotunheimen přesahují 2000 m n/m. V městečku Lom se zastavuji u jednoho z 29 zachovalých dřevěných kostelíků. Je skoro 1000 let starý a stále slouží původnímu účelu.

Sognefjellet - nejvýše položená silnice Skandinávie

Silnice č.55 za městem Lom pozvolna stoupá až k silničnímu průsmyku Fantestein 1.464 m n/m, který je nejvyšší nejenom v Norsku, ale v celé Skandinávii. Za průsmykem naopak velmi rychle klesám k hladině Sognefjordu. Užasný den končím v kempu s výhledem na krásné a skvěle položené město Sogndal.

Švédsko – Goteborg

Švédsko znovu, to už v plánu nebylo. Chtěl jsem projet jih Norska a trajektem z Kristiansandu přeplout do Dánska, ráno v Sogndalu ale pršelo a předpověď změnu neslibovala. Z hor proto mířím do Osla, kde se déšť mění v pořádný liják. Nezastavuji ani na kafe, po 630 km končím v kempu švédského Goteborgu.

Dánsko

Dánsko sice nepatří mezi vyhlášené turistické destinace, pár TOP zajímavostí tu ale mají.

Frederiksborg

Ráno ve švédském Goteborgu slibuje pěkný den, jedu na trajekt do Helsinborgu a pak v dánském městě Hillerod navštěvuji královský zámek Frederiksborg. Dánští králové tu bývali uváděni na trůn, dnes je to muzeum národních dějin.

Moje cesta Evropou tady ale málem skončila. Při výjezdu z trajektu zčernala obrazovka mé nové navigace Garmin Zumo 595. Nebyl to radostný pohled. Zažil jsem něco podobného už jednou, cestou na „Route des Grandes Alpes“. Tenkrát to znamenalo konec a návrat domů bez poct. Bez navigace jezdit neumím. Nejhezčími místy vedou silničky, na kterých ukazatele směru často ani nejsou a orientace pouze s mapou je tam obtížná. Tentokrát to naštěstí byl jenom uvolněný kontakt baterie.

Roskilde – katedrála (UNESCO)

 Ve Frederiksborgu dánští králové svoje kralování začínali, v Roskilde Domkirke měli svatby a nakonec i hroby. V tomto centru dánské historie je pochováno 38 králů a královen, včetně otce současné dánské královny.

Egeskov Slot – vodní zámek

 Cestou k vodnímu zámku Egeskov přejíždím na ostrov Fyn přes most Storebaelt dlouhý 18 km. Jeho součástí je i nejdelší visutý most v Evropě a třetí na světě. Prý patří mezi 7 divů současného světa.

Samotný vodní zámek stojí na 1550 dubových kůlech uprostřed hladiny a je považován za nejkrásnější v Evropě. Je to zjevně veliká atrakce, krásná zahrada kolem je plná různých zajímavostí včetně dvou stodol plných veteránů všeho druhu. Zámek je navíc trvale obydlený.

Ribé

Mojí poslední zastávkou v Dánsku je nejstarší a kdysi i královské městečko Ribé. Dá se tu nahlédnout do života Vikingů, prohlédnout si jejich domy či lodě, pro nás Čechy je ale určitě nejzajímavější socha Královny Dagmar. Už proto, že byla dcerou českého krále Přemysla Otakara l. Královen se zdejším hradu vystřídalo víc, pouze česká princezna Markéta Přemyslovna, žena dánského krále Valdemara ll, tady má sochu. Byla prý velmi oblíbená, na její počest se psaly balady a písně. Zemřela ale velmi mladá, po porodu druhého syna. Je pochována po boku svého muže v cca 200 km vzdáleném městě Ringsted, kde má i pamětní desku

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE