První test Royal Enfield Shotgun 650: Royal with cheese

Nemůžu si pomoct, ale jak slyším slovo Shotgun, vzpomenu si na jednu scénku z filmu Pulp Fiction. Konkrétně na tu, ve které se Travolta a Jackson dohadují o tom jak říkají ve Francii v McDonaldu „čtvrtlibráku se sýrem”, a následně jakou výzbroj by měli mít na vyčištění baráku od vometáků, kteří se pokusili okrást jejich šéfa. Závěrečná věta legendárního rozhovoru: „We should have fucking shotguns!” navodila v divákovi pocit, že mít po ruce „shotgun” vyřeší leckterý problém. Bude to platit i o letošní novince ve stáji Royal Enfield?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Royal Enfield Shotgun 650 je, jak již název napovídá, dalším přírůstkem do rodiny šestsetpadesátkových twinů. Tuto relativně novou dynastii založily v roce 2019 modely Interceptor 650 a Continental 650 GT a byla to od začátku trefa rovnou na komoru. Značka si těmito modely otevřela dveře široké motorkářské veřejnosti. Už totiž nenabízela pouze vysokozdvižné „pumpy na močku” obalené do retro hávu, které si koupili jen zapálení jedinci a individualisti. Najednou tu pod „královskou” značkou stály dva parádní a moderní motocykly, ovšem stále s vizuálním odkazem na staré dobré časy. Ne nadarmo se jim po světě dostalo v různých anketách mnoha ocenění a kluci v Hinckley (sídlo firmy Triumph) se v tu dobu začali drbat na zátylku.

Když se vám něco povede, byl by hřích na ten úspěch nenavázat, a tak v loňském roce přibyl pohodový cruiser Super Meteor 650. Zahrát na strunu milovníkům kožených vestiček byl jistě smysluplný počin. Navíc prodeje za poslední rok naznačují, že na propadák to rozhodně nevypadá. A letos tu máme Shotguna, který na první pohled vypadá, jako kdyby kluci ve fabrice na konci linky se Super Meteorem nafasovali flexy, oběhli každý kus kolem dokola a pořádně ho ořezali. Stejný motor, stejný rám, podvozek Showa, litá kola, brzdy, budíky, ovladače, páčky… Těch podobností je to tolik, až by si jeden mohl myslet, jestli to není tak trochu marketingově nastavovaná kaše. Pojďme si ty příbuznosti probrat podrobněji.

Stejný, ale…

Začneme motorem, který kdyby ho nějaký klenotník pozlatil, můžete jej směle vystavovat v katedrále sv. Víta vedle korunovačních klenotů. Ten vzduchem a olejem chlazený dvouválec o objemu 648 cm³ a s přesazenými ojničními čepy o 270° je jedním slovem skvost. A to nejen z vizuálního hlediska, ale i svým projevem. Jeho relativně skromných 34,6 kW při 7250 otáčkách za minutu a 52,3 Nm točivého momentu, kterého dosahuje v 5650 otáčkách, je tak plynule a lineárně rozvržených, že je radost za něj tahat. Zataháte si za něj přes vstřikování s řídicí jednotkou od firmy Bosch, a to starým dobrým lankem. Kompresní poměr 9,5:1 dává znát určitou výkonovou rezervu v naladění, která je vykoupena nenáročností agregátu na kvalitu a množství paliva. Jezdit na 4 litry ředidla se může v Bohem zapomenutých destinacích hodit, ve státech EU byla motivací spíše snaha dostat výkon pod „bájnou” hranici 35 kW...

Rám dodala stejně jako u Super Meteoru firma Harris Performance, kterou Royal už pár let vlastní. Brzdy opět shodně indická odnož Bremba, společnost ByBre. Dopředu se usadil velký 320mm a vzadu to jistí nezvykle rozměrný 300mm kotouč. Oba disky okusují dvoupístkové brzdiče, nad jejichž správnou funkcí dohlíží dvoukanálové ABS. Páčky přední brzdy a spojky jsou stavitelné. Ovládače jsou v krásném retro provedení v kombinaci kovového „domečku” a „bakelitových” kulatých přepínačů, které vypadají vskutku hodnotně. Jen k přepínači varovných blinkrů bych měl výtku. Udělat ho jako přepínač, který od sebe zapne varovné blikání a k sobě ho vypne, není z ergonomického hlediska ideální řešení. Tlačítko je tlačítko! Zároveň zkombinovat světelnou houkačku s přepínačem světel není to nejchytřejší, co mohlo inženýry v zemi miliónu prostitutek napadnout. Tam, kde obvykle hledáte čudlík na bliknutí, je věc, kterou si přepínáte tripy na tachometru. Tudíž pokud jste byli zvyklí solidárně oznamovat silniční kontrolu bliknutím na protijedoucí řidiče, s Shotgunem si nejspíš odvyknete.

Další shodnou záležitostí se Super Meteorem jsou přístrojové ukazatele, lidově řečeno budíky. Jeden budík cink a druhý budík břink, čili kombinace velkého analogového ukazatele rychlosti společně s LCD ukazatelem zařazeného rychlostního stupně, ujetých kilometrů a hodin. A vedle malý budík se šipkovou navigací Tripper. Pro použití navigace je třeba mít nainstalovanou aplikaci ve vašem geniálním telefonu, přes kterou ho spárujete s Tripperem. Aplikace využívá online mapových podkladů od firmy Google, takže byste se teoreticky neměli ztratit. Praxe je trochu jiná. Vše funguje skvěle, dokud se nedostanete do nějaké metropole nebo složitějšího dopravního uzlu. Zde může být navádění dle šipek trochu zavádějící. Mně se osvědčilo jezdit se sluchátky, kde hlasové upřesnění dovysvětlí, co tím chtěl šipkový básník říct.

Novinkou je minimalistická maska přes přední LED světlomet. Vlastně ani nevím, jestli se mi líbí nebo ne, to nechám na vkusu každého soudruha. Jinak osvětlovací soustava zůstala beze změny, přední a zadní světlo v LED, blinkry klasická žárovka.

…přesto naprosto jiný

Doposud vše vypadalo identicky, tak v čem je teda čert? Ten se skrývá jako vždycky v detailech. Tlumiče sice opět dodala Showa, na předek nenastavitelnou USD vidlici se 120mm zdvihem o průměru 43 mm a zadní tlumiče s pětistupňovým nastavitelným předpětím pružin. Jenže přední „šavle” jsou o 30 mm kratší než na Suprákovi a zadní tlumiče jsou naopak o 20 mm delší. Kola jsou rovněž litá, ale přední má o palec menší průměr, kdežto zadní naopak je o palec větší. Ať to máte hezky v číslech, na Shotgunu je na předku osmnáctka a na zadku sedmnáctka. Když k tomu ještě připočteme ostřejší úhel hlavy řízení a o 44 mm kratší rozvor, který u Shota činí 1456 mm, lze předem očekávat, že jízdní vlastnosti budou o parník jinde.

Dojem z rozdílné geometrie znásobí usednutí do sedla. Wow, ono je nečekaně vysoko! Jasně, není to jak na enduro „kátéemce”, ale 795 mm vysoký posez na motorce, která se tváří jak bobber, v první chvíli nečekáte. Tudíž pokud jste fanoušky klasických motocyklů s nízkou stavbou a jedním sedlem, nebo filmů pro dospělé z osmdesátých let, nejspíš teď zamáčknete slzu. Koupí Shotguna „bobra” nezískáte. Aby balíček, který letošní novinka nabízí, dával smysl, muselo se zákonitě hrábnout i do pozice stupaček. Po přesednutí ze Super Meteoru si chvíli připadáte jako na dětském odrážedle. Oni sem nedali stupačky? Dali, ale jsou o úctyhodných 284 mm více vzadu a o 82 mm níže, pane kníže.

Dost o deskriptivě, do sedel!

Geometrii a technikálie jsme probrali, zjistili jsme, kam si položit nohy, je čas vyrazit. Po nastartování se z koncovek výfuků ozve příjemný bublavý zvuk. Být slepý houslista Mareš, asi bych teď prohlásil, že se z koncovek line tak krásná hudba, že bych poprvé za sto let neuvažoval o tom, jak je co nejdříve shodit a nasadit vyladěnější. Jenže já, navzdory množství domácí pálenky, které mým trávicím traktem doposud proteklo, stále vidím. Zlobte se na mě, jak chcete, ale mně ty „doutníky” z Classica na Shotgunu opticky nesedí. Jedním dechem však dodávám, že toto je otázkou čistě mých osobních preferencí. Navíc po usednutí za řídítka tento handicap naprosto zmizí.

Co však vnímáte velice intenzivně, jsou právě řídítka. Oproti Super Meteoru jsou zaprvé nižší, což ničemu nevadí, jelikož jezdeckou pozicí jste citelně více překloněni než na výše zmiňovaném cruiseru. Ale zadruhé jsou užší, a to celkem zásadním způsobem. Nedalo mi to a schválně jsem je změřil a dělá to celých 5 cm (78 cm vs. 83 cm)! A to už je vážně znát, obzvláště pak v provozu, kdy se na Shotgunu v odpoledním slalomu Jižní Spojkou cítíte mnohem sebejistěji. Pocit úzké stavby ještě umocní o necelé dva litry užší 13,8l nádrž. Úplně živě si umím tuto novinku představit jako dopravní prostředek do ucpané Prahy.

Asi vás právě napadlo, kam dám případné příruční zavazadlo? No na nosič! Shotgun je totiž v základu dvousedadlový stroj, jenže sedlo spolujezdce lze až neslušně jednoduchým způsobem sundat a voilà, pod ním je bytelný nosič. (Bohužel jsem nosič záhadným způsobem nevyfotil, ale uvidíte jej ve videu ;-))

Tahat a brousit

Při trmácení se ucpanou metropolí vás podrží velejemný motor, který táhne už od volnoběhu. Jeho dynamika je do 140 km/h naprosto lineární a čitelná. Dokáže jet pohodičku, ale i svižný kvapík, to když ve vás zrovna bouchnou saze. A ty v případě Shotyho budou bouchat dost často, protože vás k tomu bude vybízet stokrát omílaná geometrie a jízdní pozice. Na Super Meteoru sedíte jak v křesle, zadek nízko, kopyta pohodlně předkopnutá a spíš si užíváte tu pohodičku v nižších otáčkách. Na Shotgunu jste překloněni a mnohem více hmotnosti je tedy na předním kole. A když se konečně vysekáte z města ven a silnice se před vámi otevře, tak se vám chce najednou tahat. Spojka by mohla mít o trochu lehčí chod, ale je antihoppingová, což je velká výhoda, když si chcete u rozparáděného Inda před zatáčkou sklepat kvalty na požadovanou úroveň. Převodovka funguje bezchybně, jen řadicí páčku bych si posunul o zoubek výš. Turistickou botu jsem pod ni nedostal a musel řadit hranou. Vzhledem ke kratšímu rozvoru se motorka překlápí z vinglu do vinglu jedna báseň a na zakroucených okreskách vám začne filozofie Shotgunu dávat smysl. Občas jsem si dokonce posteskl nad absencí otáčkoměru, který by šel integrovat třeba do displeje Tripperu.

V silniční rozjuchanosti vás utvrdí i podvozek od Showy, který je pro takové sportovnější dovádění jak dělaný. Tady vlastně ani nevadí jeho tvrdší charakter, ba naopak. Vy si užíváte té jistoty, kterou ve spolupráci s pevným rámem poskytuje, a brzy začnete brousit stupačky o asfalt. Oproti tomu se při takových radovánkách Interceptor, který ma jiný rám a měkkčí tlumiče, kroutí jak had v proutí. Je to čistá radost do chvíle, než se zhorší povrch. Když se Shotgunem projedete něco nepěkného, brzy poznáte, že zadní tlumiče mají své limity a občas vás výchovně kopnou do zadku. Na Shotgunu mají paradoxně o 10 mm kratší zdvih (90 mm vs. 100 mm) než na Super Meteoru a je to občas znát, že toho prostoru k útlumu není mnoho. Dalším limitem, na který velmi rychle při ostřejší jízdě narazíte, je přední brzda. Jeden kotouč s dvoupístkem je na ukočírování 240kg motocyklu a jezdce s poloviční váhou žalostně málo a je nutné k brzdění přizvat i brzdu zadní, jinak hrozí, že si namalujete zadní proužek na vašem termoprádle.

I’ll be riding Shotgun

Zpětně musím uznat, že zpěvák George Ezra byl tak trochu vizionář, jelikož už před pěti lety zpíval, jak bude jezdit na Shotgunu pod horkým sluncem a u toho se cítit jako někdo. A přesně takové pocity v sedle Shotgunu skutečně můžete prožívat. Osedláte si totiž stoj ze stáje klasických motocyklů s dlouhou historií (věděli jste, že Royal Enfield je nejstarší značka motocyklů s nepřerušenou výrobou na světě?), plnou krásných detailů. I když je tato značka po dlouhá desetiletý indická, britský původ se v ní nezapře, což dává najevo, jak jen to jde. A na takovém stylovém stroji se vážně můžete cítit jako někdo. Jeho motor snad musí bavit každého a kamkoli ho dáte, nemůže to být průšvih. Dejte ho do stroje na zmrzlinu a já budu v létě chodit jenom tam. Shotgun za cenu od 196 990 Kč nabízí skutečně funkční balíček skvělého motoru, pevného rámu a slušného podvozku, zabalený stylového balení. Přímá konkurence se díky svébytnosti tohoto stroje bude hledat těžko. Tedy pokud by neměla být z vlastního hnízda. Napadá mě svým pojetím snad jen Triumph Bonneville Bobber nebo Speed Twin. Ale ty jsou jinde jak výkonově, tak cenou.

Jestli bych měl Shotgunu něco vytknout, tak jak už to bývá u šestsetpadesátkových twinu značky Royal Enfiled, bylo by to v první řadě sedlo. Pokud nechcete, aby na vás seslali bandu zfetovaných Afroameričanů s kleštěmi a letlampou, tedy aby vaše zadel poznala středověk, raději se hned koukněte po nějakém turistickém, nebo po předělávce za gelové. Teď jsem byl maličko teatrální, ale ta sedla vážně nejsou z nejpohodlnějších a mně je záhadou, proč se tento nešvar znovu objevuje u v pořadí čtvrtého derivátu. Zrcátka jsou též zralá na přímou výměnu, pokud nejste příznivcem analogové vibrodiagnostiky. Ve vyšších otáčkách se rozkmitají tak, že děkujete vyhlášce za povinné denní svícení, jinak byste nepoznali, že za vámi něco jede. Navíc v nich rozměrnější postavy vidí z 80 % pouze své lokty. Ideální zrcátka pro tento model bych viděl na konci řídítek a mělo by to tak být už z výroby. Jinak je Shotgun opět trefa do černého a na koho je Interceptor moc klasický a Super Meteor moc páprdovský, u toho je velká šance, že se zhlédne právě v něm.