Kousek po Slovensku

PÁTEK, 1.8. 2014

Motorce vyoperujeme svíčky, a je vidět, že přední válec nejde jak má. Elektrody jsou sice barvy cihlovo-šedé, ale okolní závit je zanesen sazema. No, nic víc tady neudělám, nezbývá než doufat, že dojedeme dnes zdárně domu. Očistím je, nepatrně sklepnu a prohodím. A jelikož Anežka spí jako dudek, jdu se kouknout na les za stanem. Je to vlastně úplný okraj lesa, pokrývajícího svahy Nízkých Tater. Obdivuhodná je práce dřevorubců, kteří zde před několika lety odtěžovali polom - svah má totiž sklon o něco prudší, než běžná sedlová střecha. Přesto je pečlivě odklizeno vše, a jsou vysazeny nové stromy. Anežka večer les po očku sledovala - v zoo se totiž dověděla, že v Nízkých Tatrách na Slovensku stále ještě volně žijí medvědi, vlci a rys. Samozřejmě zde nebyla po těchto šelmách ani stopa, a jasnou přítomnost tu měli pouze srnky a hlasité ptactvo. Balíme naší plachtovou "boudu" a motorka chytá úplně studená bez sytiče - něco tedy opravdu není v pořádku. Ale jede bez škubání a kašlání. Do Demänovské ledové jeskyně je to 1 km. Tentokrát ale je parkmistr neoblomný a my platíme 2,5 € parkovné . Pak nás čeká úmorný výstup k jeskyni. Později nám průvodkyně (mimochodem - opět velmi půvabná Slovenka) sdělí, že vchod je 90 m nad úrovní parkoviště. Jdete do kopce, a je odpočívka s tabulí naučné stezky o Demänovském jeskynním systému a okolní přírodě. Pak zase do kopce, pak opět a pak ještě jednou a jste u pokladen. Vstup za nás oba činil 10,5 €.

 Do jeskyní vstupují turisté po 60 lidech max. Doporučení z bedekrů zní, že máte mít teplé oblečení, berem tedy motorkářský bundy. A je to nakonec potřeba. Ledové jeskyně mají mizivou krápníkovou výzdobu, kterou postupně odstranily právě glaciální jevy. Takovými prostory procházíte cca 70 % trasy. Teplota je cca 1 až 2,5 °C. Ledová část je studená, je zde do 1°C. Ledu však je velmi poskrovnu - díky minulé zimě, resp. nezimě, která i v Tatrách nebyla zrovna silná, stejně jako u nás v Česku. Led v jeskyni každé léto zčásti odtaje, a pak přirůstá nový během zimy a předjaří. Letos údajně odtálo o 40% ledu víc, než jiná léta, takže jsme ho moc neviděli. No, chlapi alespoň okukovali mimořádně vnadnou slečnu průvodkyni. Anežka je ovšem nadmíru spokojená, a líbilo se i mě. Kupříkladu ukázka akustiky jeskynních dómů skladbami od Vangelise, která je taková, že Conquest of Paradise vám zde nahání husí kůži, třebaže tuto skladbu všichni známe z halekání komerčních radiostanic a nic nám už neříká. Omyl - vše je o podání a podmínkách. A ty přírodní člověk ještě hodně dlouho nedožene. 

Následuje cesta domů, a protože je už po jedné odpolední, rozhodneme se, že končí výlet a místo plánovaného Zlína a Valašska využijeme hltač kilometrů, a poženeme po dálnicích přes Žilinu a Moravskoslezský region. A tak se také stane. Trochu komplikací působí obrovské kolony v Ružomberoku a děsný provoz zcela vyloučí zastavit a vyfotit si slavný hrad Strečno u Žiliny. Navíc nás zase pronásleduje počasí, stačíme opět zmoknout u Kysuckého Nového Mesta. Je ale takové vedro, že než přejedeme naše hranice, usycháme. V Česku se ráz počasí mění. Mlha, chladno a místy mrholí. V Jablunkově si dáme pořádný oběd, nakrmíme motorku po hrdlo (mimochodem - ta jede jako ďas, žádné škubání a poskakování, tak já už nevím ) a následuje úmorný 300 km přesun po dálnici až k Humpolci. Držíme standartně rychlost kolem 100 km/h, zvyšuji jen při předjíždění náklaďáků. Motorka jede krásně, žere běžným způsobem. Listopadové počasí trvá až do Nového Jičína, poté opět vedro a bouřky, kterým se vždy na poslední chvíli vyhneme. Díky předstupákům a díky polštářku, co má na sedačce Anežka, naše pozadí tolik netrpí, tudíž stavíme vždy až asi po 130 km. Mám jediný protivný problém, a to jsou křeče do pravé ruky v dlaních a prstech, od držení plynu. Domů přijíždíme ve 21.15, v pořádku.
Slovensko je nádherná země s nepopsatelnou přírodou a spoustou památek, a tento zájezd byla velmi cenná zkušenost, takže jsme rozhodnuti se vrátit někdy příště s důkladnějším plánováním finančním, a zejména časovým.
Trasa: Demänovská ladová jaskyňa - Liptovský Mikuláš - Ružomberok - Martin - Vrútky - Žilina - Kysucké Nové Mesto - Čadca - Jablunkov - Třinec - Frýdek-Místek - Nový Jičín - Olomouc - Prostějov - Brno - Humpolec - Pelhřimov - JH - a domů.
Celkově najeto: 564 km.
Za celou "výpravu" jsme najezdili 1501 km.

Závěrem:

Jako ponaučení z první cestovní zkušenosti je třeba vzít zejména to, že musím líp plánovat. Zejména čas. Pokud bych si opravdu chtěl prohlédnout vše, co jsem původně chtěl na této trase vidět, je třeba alespoň týden času. 
Finanční náklady byly - dá-li se to tak nazvat - odpovídající. Celkem jsem to i trefil.  Vyšlo vše v pohodě, žili jsme skromně. Na území Slovenska jsme vjeli s Eurama za 6700 Kč, tudíž včetně přejezdu naší republiky tak celková suma na jednoho je kolem 3800 - 3900 Kč na těchto 5 dní. To se ví, na "pořádnou dovolenou" s jucháním a popíjením by to asi nestačilo. Ale obyčejnou stravu z marketu s občasným jídlem v restauraci, PHM, vstupy, kempy, pár suvenýrů a pamlsků jsme v pohodě pokryli.

Všichni místní, koho jsme potkali, se k nám chovali přátelsky a vstřícně, po zaslechnutí češtiny se velmi často dávali sami do hovoru.
 
Všude je hodně návštěvníků z Česka - kolem významných cílů bych to odhadl až na třetinu. 

Na silnicích je to stejné jako u nás, jsou řidiči slušní i vepři. Hustota provozu nebyla velká, což mě dost překvapilo (i navzdory centrálnímu létu a prázdninám), a to i v okolí měst velikosti Popradu nebo Banskej Bystrice. S jedinou vyjímkou, a to jsou dálnice a na ně navazující silnice, - zde to "žije", stejně jako v Česku. Velmi překvapující bylo minimum místních motorek - ty bych spočítal snad na prstech jedný ruky. Pokud vůbec jela motorka, většinou byla z Čech nebo z jiné ciziny, a ani těch moc nebylo.

Silnice samotné jsou taktéž stejné jako u nás. Místy je kvalita výborná, jinde je to hrůza (viz text, nebo také úsek silnice I. třídy Trenčín - Bánovce n. Bebravou, kde budete poskakovat podobně jako na naší  české národní perle D1).

Porucha motorky (dá-li se to tak nazvat) byla nakonec v rozhozených hladinách a celkovém zasrání karburátorů. Zde musím moc poděkovat a vyzdvihnout pomoc kolegy Davida, známého zde na fóru jako uživatel "1100Virago", díky jehož znalostem - které mi předával on-line - se mi povedlo po návratu motorku uzdravit svépomocí, a to včetně opravy funkce palivové rezervy. Poté jsem najezdil ještě asi 1000 km, bez problémů.

Pokud jde o ceny potravin, tak po přepočtení na Kč mi vycházely o trochu dražší než u nás - a to jsme většinou kupovali pouze "lidový šmelc" v Kauflandu, Albertu, atp. Ceny v restauracích byli zhruba stejné, jako u nás.
Ceny ubytování jsou uvedeny v detailech cestopisu.

Ceny benzínu se pohybovaly kolem 1,5 € za litr N95, tzn. v tehdejším kurzu kolem 40 - 42 Kč/litr. Za celou dovolenou jsme spálili 77 litrů, což na 1500 km vychází na cca 5,2 l/100 km, ve dvou a s horou bagáže. Rychlostní limity vesměs dodržovány.

Policisty jsme pouze párkrát potkali, ale nikde žádná hlídka nechytala.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE