Rusko 2015

Konečně jsme v Asii.  Až v noci jsme dojeli  do Tjumenu, kde jsme vyhledali  po 600 km nocleh. Pokračujeme na východ, cestou potkáváme i ruské motorkáře, kterým pomáháme při opravě. Míří také na Bajkal. Stav silnice je různorodý po celém Rusku.  30% jsou  velmi dobré silnice i dálničního typu  30% silnic jsou špatné s děrami  a zbytek ve výstavbě i  hodně špatné. Rusové dost často nemaj na motorkách SPZ

Omsk je obrovské průmyslové město, kde se odevšud valí z vysokých komínů černý kouř. Zpracovává se tam  vytěžená ropa.  Žije tam zase 1 milion lidí. Pokračujeme dál na východ. Kousek za Omskem jsme dojeli skupinu třech důchodců z Itálie. Neskutečně je obdivuji, protože nechápu, jak se mohli dostat tak daleko, bez znalosti jazyka. Sice ten nejmladší  umí trochu anglicky, ale přesto je učíme pár ruských slov. Rusky znali jen boršč , díky nám mohli jíst i soljanku, uchu, bliny a to nejchutnjší co je v Rusku- šašlik.  Mají namířeno také na Bajkal.

Zlom přišel v Novosibirsku.  Máme ujeto už  6 000 km a před sebou ještě  dlouhé neznámo.

Novosibirsk

Dostávám depresi ze vzdálenosti. Při představě , že to pojedu i zpět bych se nejraději vrátil , ale díky parťákům nedávám na sobě nic znát a jedeme dál. Tam už je skutečná, nemilosrdná Sibiř. Novosibirsk je bohaté  a zase jak jinak , než velké  ruské město, ale směrové ukazatele tam prostě nikde nenajdete.

Moje navigace TOMTOM s americkými invazními mapami se neplete a bezpečně nás vede nyní na jih, do pohoří  Altaj.  Míšovo navigace  Garmin skončila s cestami někde na Uralu. Cestou potkáváme Rusa jedoucí na ruské oblíbené motorce  Africa Twin.

Je z Moskvy, na cestě je již přes měsíc , jezdil  po horách  Mongolska a Kazachstánu, vyprávěl nám, co ho všechno potkalo na cestě. Jede na servis motorky k vyhlášenému Ivanovi,  jednomu z  Biker Pointů v Rusku. Jsme taky zvědaví a rozhodli jsme se ho doprovodit. Ivan bydlí na vesnici, kde má servis na auta a motorky, proto je možné u něho přespat a načerpat nové informace. Zapisujeme se do knihy návštěv a pokračujeme dál na jih.

Altaj je část Ruska , ale i největším pohořím Sibiře, největší hora má 4 500 metrů, sousedí s Čínou a Mongolskem a také místní obyvatelé vypadají jinak. Spíme ve stanech  u divoké řeky Katuň.

Máme namířeno k čínsko - mongolské hranici, na samém jihu země. Cestou potkáváme  pro změnu osamělého Turka z Antalie, který přijel přes Gruzii Rusko a Kazachstán, na Altaj. Bude pokračovat na XT 660Z dál na Bajkal, jen se rozmýšlel,  jestli po mongolské, nebo po ruské straně. Spíme společně ve vesnici, která je obklopená vysokými horami, některé dosahují úctyhodných  4000 metrů.

Vrcholky hor jsou pokryty sněhem. Lidem ,  kteří mluví místním jazykem nerozumíme , jen Turek zjišťuje podobnost svého tureckého jazyku s místním jazykem. Všichni jsou ale příjemní a pohostinní.

Po dosažení  našeho jižního cíle s hranicemi Mongolska, které připomínají socialistické hranice s ostnatým drátem a několika ostnatými ploty, se vracíme po náhorní planině zpět na Gorno-Altajsk a potom  směrem na Krasnojarsk. Cestou obdivujeme divoké řeky a nádheru místních velehor.

Z Altaje jedeme na sever  na Krasnojarsk, kde potkáváme dva Čechy, opět na Yamahách XT660Z, vracející se domů. Na Bajkal jeli přes Mongolsko.

 Michal se od nás oddělil a zůstává u příbuzných v Irkutsku. My projíždíme Irkutsk, já hledám prodejnu a servis, kde měním řetězovou sadu, zadní destičky a nechávám si měnit i olej v motoru. V místním obchodě mají všechno za ceny nižší, než jsme zvyklí v Čechách. Potom hledáme spediční firmu, která by nám dopravila motorky do Moskvy. Firmu seženeme a proto si kupujeme  lístky na vlak do Moskvy. Dostáváme poslední dva lístky a náš vlak odjíždí za 3 dny.
V Irkutsku jsme měli najeto přes 10 000 km, takže bylo nutno vykonat servisní interval výměny olejů a nezbytné opravy na motocyklech.  Já si vše nechal vyměnit a zkontrolovat v servisu, ale někteří to řešili i takto. Seikos nás emailem podpořil, je to přeci Veliká země a zase to někdy vytěží.

Za Irkutskem, pouhých 200 km na východ jsme si našli u Bajkalu pěkné tábořiště, kde jsme si dosušili promočené věci z naší cesty.

Po rekonvalescenci na Bajkalu se vracíme do Irkutska, kde jsme si předem  domluvili  cestu do Moskvy vlakem. Motorky nám ve spedici upevnili do beden, ovšem bez benzinu v nádrži.

4 dny  jsme jeli vlakem do Moskvy. Dokonce jsme ve vlaku měli k dispozici i jídelní vůz. Vlak stavěl ve větších městech, kde  se dalo dokoupit další jídlo. Ve všech vagonech byla horká, pitná voda.

V Moskvě jsme tři dny čekali na motorky, takže jsme měli dostatek času na prohlídku města. Spali jsme v hotelu Gama.  Na oběd jsme si došli i do oblíbeného Českého domu, jezdili jsme čistým metrem, byli jsme na Garbušce, na Arbatu a dalších známých  místech. Dokonce jsme na Rudém náměstí  potkali Stalina a dva Leniny.

  Z Moskvy to už domů bylo pouhých  2 500 km. Po vyzvednutí motorek jsme si zajeli na Rudé náměstí , kde jsme si udělali nezbytná fota s motorkami a okolo 4 hodiny odpoledne jsme vyrazili na cestu domů. Za 3 dny jsme stejnou cestou dorazili do Ústí nad Labem.

Trasa naší cesty

Postřehy:  v Rusku je možné snad úplně všechno. Je nutné si všechny záležitosti a nezbytnosti vyřizovat osobně. Není možné se spolehnout na sliby Rusů. Pokud se snažíte mluvit trochu rusky, tak se zdá, že Vás snad i mají všichni rádi.
Za celou dobu po Rusku nás nezastavila policie.
Ceny benzinu do 30 rublů to bylo v roce 2015 - 13 Kč , benzín 95 oktanů chutnal všem motorkám. Na CZ SIM kartu stojí v Rusku připojení k internetu 300 Kč za MB. V Rusku jsem si koupil SIM kartu od MTS, MTS jediná nemá rooming po celém Rusku, ostatní ho mají. Za celou dobu používání internetu v Rusku jsem celkem zaplatil v přepočtu asi 600 Kč. Karta se dá nabít na mnoha místech.
Výměnu peněz jsme mimo Moskvu prováděli ve větších bankách, protože některé malé pobočky na Sibiři peníze nemění. Přestože je na bankomatu v ulicích napsáno VISA nebo Mastercard,  tak vám bankomat nevydá peníze, leda byste měli ruský účet.  Ale je třeba podotknout , že kartu Vám vydá zpět.  Platba kartami je ale možná téměř  všude, kromě malých obchodů. 
Cena za nocleh vyšla po cestě v KAFE pro řidiče od 100 – 300 Kč. Stanování v Rusku nikdo neřeší. Kde jsou mokřiny, tak tam sice nejsou medvědi , ale zato je tam hodně komárů.  V Rusku jsou mokřiny všude, mimo některá místa na Urale.  
Je dobré mít ověřenou navigaci, protože i velká města mají poskrovnu ukazatelů. Moskva patří mezi velkoměsta, se svými 12 000 000 obyvateli.
Na závěr bych se chtěl poklonit Petkovi Cagalovi , který dojel  až do Magadanu : http://www.motomsvetom.sk/film-cesta-kosti.htm#   Kdo někdy uskutečnil alespoň kousek cesty po Rusku , tak mi dá zapravdu.  Sny se mají plnit , ale každý si to musí vyzkoušet na vlastní kůži. Po cestách i necestách po Rusku,  byla Tenere dobrá volba , jen při hodně rychlých přesunech jsem ji netrápil. Průměrná spotřeba 4,5 litrů a počet potkaných cestovatelů na Tenerkách hovoří samo za sebe.  Seikos prostě umí dobře poradit! Tím nechci podcenit KTM a Hondu , ale žádnou jsme cestou nepotkali. Z cesty sepsal VLK.1

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE