Kreténně terénní dovolená

Dnes se chystáme na výlet do posledního velkého města - Chania. Po cestě tam jedeme po pobřežní rychlostní silnici, abychom se do města dostali co nejdříve, než se udělá vedro. Vyhlídkovou jízdu po venkově si dáme až po cestě zpátky. Kri-kri dnes vynecháme, to si s Markem šetříme až na zítřek, kdy si pojedeme sólo bez holek zařádit do hor a pokusit se dobýt nejvyšší horu Psiloritis (2545 mnm).
Najíždíme tedy na National Route a chystáme se na rychlý přesun 50 km do Chanie. Nepříjemný je silný vítr, který dneska fouká. Zvedá spoustu prachu a suchého rákosí, které ve vyšší rychlosti seká do nekrytých částí těla. XTéčka bez problémů zvládají předjížděcí manévry kolon nastřádaných za náklaďáky a padesát kilometrů je rychle za námi. Za chvíli míjíme zátoku s vojenským přístavem a bojovými fregatami a vjíždíme do předměstí Chanie. Dalších půl hodiny se motáme v provozu a na křižovatkách se snažíme držet občasných směrovek na centrum. Ty ale po chvíli mizí, takže se necháme nést proudem a konečně utahaní a přehřátí zastavujeme u moře. Z mapy jsem vyčetl, že jsme se vcelku trefili a stojíme jen kousek od starého přístavu. Takže naposledy startujeme, kousek se vracíme a parkujeme mašiny u přístavu. Zamykáme bundy a helmy k řidítkům a hurá do města. Chanie je prima město na kratší výlet. Historické jádro se dvěma starými přístavy a romantickým malým majákem, hned za přístavem bazar se vším možným, čtvrť uzoučkých uliček, kde stěží projdou dva lidi vedle sebe, krytá tržnice, spousta kostelů, ke kterým turkové během své nadvlády přistavěli minarety.... A to vše na ploše zhruba 1x1 km, takže si vše pohodlně za dvě hodiny procouráte. Po procházce se vracíme k motorkám, vyjíždíme z města a vedu karavanu na poloostrov na východ od Chanie s cílem najít nějaké pěkné místo na koupání. Směrovky u silnice se ale opět vůbec neshodují se jmény na mapě, takže víc stojíme než jedeme a zase proklínám mapu, že některé vesnice vynechává, z některých uvádí jen druhé slovo názvu a podobně.
Asi po deseti km na nás bliklo protijedoucí auto. Co to bylo, že by policajti? Zpomalili jsme a zvýšili ostražitost. Nikde nic a tak zas zrychlit. Za další zatáčkou jsme poprvé viděli policajty v akci. Opírali se o zastavené auto a živě diskutovali s řidičem, ovšem maják blikal. Jinak za celou dobu jsem je neviděl jinak, než že jen projížděli pomalu město nebo seděli v nějaké taverně a popíjeli frappé. Policejní motorky jsou tu hodně různé - Yamahy XJ a FJ, Suzuki Bandit 600 a 1200, většinou v jednosedadlové úpravě s bočními kufry. Projíždíme okolo hezké pláže, ale okolo je vesnice, na pláži bar a lidi. Otáčím a jedeme dál. My si dojedeme až na nejzazší mys a najdem si opuštěnou pláž, nanejvýš s několika polonahými řekyněmi. Takže zase přes další skalnatý mys. Opatrně projíždíme stádem ovcí a konečně jsme na špičce mysu. Pláže se ale nekonají, všude jsou strmé útesy, na špičce mysu vojenská základna. Tady je koupání vyloučeno a zdá se že v okolí to bude stejné. Obracíme a jinou cestou sledujeme druhé pobřeží mysu, ale bezúspěšně. Nakonec se silnička stáčí do vnitrozemí, takže smůla. V jedné z vesnic zastavujeme u jehňátka, které se zlomenou nohou trčí uprostřed návsi. Holky mají slzy na krajíčku, zvíře vypadá dost nemocně, ale asi mu moc nepomůžeme. Je to uprostřed vsi, takže po siestě se o něj asi někdo postará, i když se obávám, že péče bude souviset s dnešní večeří.
Dnes jsme s koupáním neuspěli, zastavujeme sice ještě na odpočinek na plážích v dalším městečku, tam je ale moře dost špinavé a mělké, takže nakonec najíždíme na státovku a drtíme domů.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE