Motoexpedice Murau / Alpy
Text: Jarda Ducháček | Zdroj: Tom Kunert, Pavla Kunertová, Roman Christ, Klimeš | Zveřejněno: 6.2.2006 | Zobrazeno: 34 001x
Kapitoly článku
Ve 14:10 jsme vyrazili směrem na Lienz. Na této druhé straně končí placená část poměrně rychle a následuje o něco horší povrch silnice (v našich podmínkách ale pořád výborný) s číslem 107. Projíždíme malebným úbočím hor v celkové délce cca 40 km do města Lienz. Z tohoto města jsme se začali vracet směr naše základna. Zvolili jsme ze dvou možností silnici č. 100 (E66) lemující řeku Drau a dojeli do dalšího většího rakouského města Spittal A.D.Drau. Zde byla opět možnost volby – vyhrála ta rychlejší a zvolili jsme dálnici A10 pro rychlejší návrat. Tato dálnice na trase kolem Gmündu je postavena na pilotech a jsou z ní vidět úchvatné scenérie Alp. Před Katschbergtunnelem jsme opět sjeli na naši známou silnici č. 99 a zamířili přes Tamsweg (č. 96) podél řeky Mur do Murau. Takto jsme ukončili 1 den naší motoexpedice Alpy 2005.
Doma nás opět překvapila paní domácí, která nám vyrobila opět výborný zákusek. Plni zážitků z dnešní cesty jsme zasedli k dobré večeři na venkovních lavičkách. Byla to nádhera, posedět si v Alpské přírodě za zády s našimi miláčky, kamarády, moto tématem dnešního dne a se sklenicí dobrého piva. Druhý den ráno začal opět parádní snídaní. Naplánovaná byla vyjížďka na Schröder, sedlo Nockalm a vysokohorskou elektrárnu Maltal.
Toto ráno se od nás odpojil Ivoš, jelikož kšeft v jeho restauraci začal po dvou dnech povážlivě klesat! Po snídani jsme se nabalili (spíš jsem vše nabalil Romanovi do parníku) a vyrazili z naší základny Murau/Stolzalpe vstříc parádní vyjížďce. Jako první silnice, po které jsme uháněli byla č. 96 směr Tamsweg. Po 7 km jsme z této cesty odbočili doprava na vesničku Schröder. Vzbudili jsme tam částečně rozruch, protože zrovna na náměstí kde se odbočuje vlevo, se valilo procesí z místního kostela. K vlastním vodopádům se dostaneme po zhruba 4 km proti proudu říčky Schröderbach. Přijíždíme na starší statek Familie Günster, kde na dvoře statku se mohou odstavit motorky na provizorním parkovišti. Vstup k tomuto nádhernému místu je přes symbolickou branku a soukromou pastvinu za symbolických 1 Euro na osobu.
V každém případě to stojí za to! Po 5 minutách chůze přicházíme ke skaliskům v lese, po kterých se valí říčka Schröederbach v cca 40-50 metrových vodopádech. Aby bylo možné si vše prohlédnout, vybudoval nějaký dobrodinec systém lávek, plošinek a vyhlídek v celém areálu. Je tak možné si toto místo nafotit z několika pohledů. Ti, kdo znají české Rešovské vodopády a vynásobí je třemi, dostanou obrázek o této krásné přírodě.
Další naše cesta vede zpět přes Murau na silnici č. 97 do vesnice Predlitz, kde odbočujeme na další alpský Pass Turrach. Tuto část Korutan máme najetou i z naší zimní dovolené v Bad Kleinkirchheimu. Za tento průjezd se neplatí. Na Turrachu zastavujeme u většího jezera s okolními hotely a fotíme. I tady bude bezvadná zimní dovolená!
Sedáme na motorky a sjíždíme po silnici č. 95 do Sauregenu. Tady odbočujeme na další placený úsek Nockalmstrasse (7 Euro). Konstatujeme, že je to tady jako na příjezdu do Brna před Velkou Cenou.
Po pár minutách nám je jasné, že už závodíme. Zatáčky opravdu stojí za to a moc si celou cestu užíváme. Na vrcholu nacházíme Bikers Point v podobě restaurace „Glockenhütte“ 2024 m.n.m. Je čas obědu. Uvnitř je skoro plno, ne že by tam bylo až tak moc bikerů, je tam narván autobus rakouských turistů v průměrné váhové relaci 100 kg. Náš objednaný hrachový a gulášový Eintopf se krčí před jejich „řizoury“, vložené mezi dva řádky brambor! Nám ale chutná moc!
Vše ještě zapíjíme osvědčenou colou, platíme 11,8 Euro, sedáme na stroje a sjíždíme opět nádhernou krajinou do vesnice Vorderkrems, přes kterou pokračujeme do Kremsbrücke. Tady podjíždíme naši známou vysutou dálnici A10. Po silnici č. 99 míříme do města Gmünd. Toto projíždíme, ale na zpáteční cestě plánujeme zastávku…
Z Gmündu jedeme do vesnice Malta, podle které se jmenuje systém přehrad a elektráren výš v horách. Jedeme dál přes vesnice Feistritz, Koschach až na mítnici, kde jsme si předplatili výjezd k hrázi Maltal (8 Euro). Stoupáme mírnými serpentinami k místu, kde se obousměrný provoz stává jednosměrný ve 20 min cyklu. Je nutné zastavit motorku na vyznačeném místě, protože až potom se spustí odpočítávání – pokud už někdo nestojí (elektromagnetická smyčka). Výjezd startuje semafor a hned za ním se dostáváme do krásných pasáží. Nejdříve stoupáme v 13% a okolní stráně jsou hustě zasněžené. Ve výšce cca 1800 m.n.m projíždíme sérii 2 x 5 tunelů, které jsou ražené ve skále, jediná úprava je asfaltový koberec. Tyto jeskyně nejsou osvětleny a na cestu si svítíme pouze vlastní výbavou. Tady jsme taky zažili docela horkou chvilku, kdy nám z nedostatku vzduchu v ostré zatáčce zhasl motor! Jelikož jsme byli první a daleko za námi nikdo, byli jsme okamžitě potmě. Docela mi přeběhl mráz po zádech, naštěstí se nechala naše Kawička napodruhé přesvědčit a naskočila. Na výjezdu z tunelů jsme otevřeli pusu a zavřeli ji až po 10 minutách. Vysokohorská hydroelektrárna Maltal je obrovské dílo. Stékající voda z okolních hor je zadržována betonovou přehradní hrází 200 m vysokou a 626 m dlouhou v rádius zatočenou. Maximální šířka hráze je 41 m (spodní část) a dokáže zadržet 2 miliony m3 vody. Pro mě i shlédnutí nepředstavitelná suma. Z této hráze je voda pouštěna do údolí na 2 hydroelektrárny.
Ještě v květnu byla přehrada naplněna jen ze 2/3 a čekala až odtaje sníh z okolních štítů. I tady je vše připraveno pro turisty, nechybí hotel, restaurant, obchod se suvenýry. Zpáteční cesta útrobami hor byla opět ve 20 min intervalu a pod elektrárnou jsme se několikrát zastavili na focení menších vodopádů v krásné přírodě.
O Gmündu jsme věděli, že je tady muzeum Porsche. Je kousek od hlavní silnice. Samozřejmě nám to nedalo a zaplatili 2x6 Euro za vstupné. Soukromá sbírka „Helmuta Pfeifhofera“ je rozsáhlá a hezky řešená. Hned za vstupem je velká sbírka modelů a hraček automobilů Porsche. V další místnosti jsou po stranách motory, legendární boxery, u kterých na projekčních televizorech běží dokumentární film o historii značky. Další 2 haly nad sebou jsou plné historických i současných modelů značky Porsche vč. modelu 962 IMSA, se kterým vyhrál Mário a Mike Andreti vytrvalostní závod 24 hodin Daytona. Další zajímavostí je Porsche 968 v kompletním řezu i se sedačkou. Model sporťáku Jamese Deana byl bohužel jen dřevěný. Prostě to stojí za to!
Před muzeem jsme se trochu natáhli do trávy vedle parkoviště, zlikvidovali naši sváču a sledovali dění v okolí. Čekala nás už jenom 100 km cesta na základnu v Murau. Tam jsme dorazili v 16:30 a jelikož bylo ještě brzy na návrat do penzionu, prohlédli jsme si pořádně městečko na říčce Mur. Čistota a klid je snad ve všech rakouských městech samozřejmostí. Na náměstíčku jsme si pochutnali na dobré zmrzlině (2x1.6 Euro) a koukali na sídlo pana Schwarzenberga, které stojí na kopci nad městem.
Po návratu k Frau Pollheimer jsme si opět udělali piknik s večeří, pivkem a příjemně poseděli v krásné podvečerní přírodě. Nazítří nás čekal návrat domů. Bylo potřeba se sbalit a vše nachystat k odjezdu. Ráno jsme dostali opět dobrou snídani a rozhodovali se, zda se vrátit stejnou cestou co jsme přijeli, nebo zda návrat nepojmeme jako další vyjížďku. Varianta č. 2 zvítězila. Všechny bágly jsme umístili na motorky a rozloučili se s místem i s paní domácí s tím, že se nám to líbilo, a že se sem jistě vrátíme.
Zpáteční cesta začíná sjezdem do Murau a dále po silnici č. 96 k vesnici Schröder. Tady také začíná Národní Park Sölktaler. Výjezd na vrchol Sölkpass ve výšce 1790 m.n.m je zdarma a cesta je opět ve 100% kvalitě. Na vrcholu sedla se příroda teprve probouzela ze zimního spánku. Turistické oddechové místo a WC byla ještě v tu chvíli zasypána sněhem. Na sjezdu z tohoto sedla několikrát zastavujeme a fotíme navzájem naše průjezdy.
Na výjezdu z Národního parku se napojujeme na silnici č. 320, po které pokračujeme do do Liezenu. Z tohoto města jedeme směr Admont po silnici č. 146, kde začíná další 100% motorkářská silnice se zatáčkami a 20% klesáním do Grossreiflingu. Odtud až do Mariazell kopíruje silnici řeka Salza. Tento úsek se mi z celého výletu snad líbil nejvíc. Silnice je přehledná, rádius zatáček přesně pro supersporty. Projetí lze korigovat pouze plynem (silnice č. 24).
V Mariazell najíždíme na silnici č. 20 směr Turnitz, Lilienfeld, Wilhelmsburg do St. Poltnu. Tady trošku bloudíme, chceme se dostat do Hollabrunnu a variant je moc! Z Hollabrunnu je coby kamenem dohodil do Laa A.D.Thaya, a jelikož toho ještě nemáme dost a chceme si co nejvíc užít hezkého asfaltu, tak pokračujeme na hraniční přechod Drasenhofen/Mikulov. Tady už jsme skoro doma. Zbývá společná závěrečná fotka na Mikulovské Shellce a potom směr Brno-Olomouc-Mohelnice. Nudná dálnice, ale jsme už doma… Protože se nám s Pájou tento výlet líbil, rozhodli jsme se o tuto zkušenost podělit. Možná bych tomuto výčtu neměl říkat cestopis, ale jen itinerář, nicméně napsal jsem to pro ty, kteří právě teď plánují letní sezónu – tak spoustu šťastných kilometrů! Pár zajímavých údajů:
Termín: 27.5-30.5.2005
Celková délka trasy: 1810 km
1 den: 495 km
2 den: 416 km
3 den: 290 km
4 den: 609 km
Nejvyšší dosažená nadmořská výška: 2571 m.n.m (Edelweissspitze)
Náklady:
17 Euro Grossglockner
11 Euro štrůdl, káva, sodovka
1 Euro vodopády
7 Euro Nockalm
11.2 Euro 2x Eintopf
8 Euro přehrada Maltal
2x6 Euro Porsche
2x1.6 Euro zmrzka
2x3x21 Euro ubytování
1.5 Euro x7 pivo
Celkem náklady pro 2 osoby vč. benzínu v „A“ 290 Euro + tankování v ČR + 500 Kč
Průměrná spotřeba 5l/100 km
Doma nás opět překvapila paní domácí, která nám vyrobila opět výborný zákusek. Plni zážitků z dnešní cesty jsme zasedli k dobré večeři na venkovních lavičkách. Byla to nádhera, posedět si v Alpské přírodě za zády s našimi miláčky, kamarády, moto tématem dnešního dne a se sklenicí dobrého piva. Druhý den ráno začal opět parádní snídaní. Naplánovaná byla vyjížďka na Schröder, sedlo Nockalm a vysokohorskou elektrárnu Maltal.
Toto ráno se od nás odpojil Ivoš, jelikož kšeft v jeho restauraci začal po dvou dnech povážlivě klesat! Po snídani jsme se nabalili (spíš jsem vše nabalil Romanovi do parníku) a vyrazili z naší základny Murau/Stolzalpe vstříc parádní vyjížďce. Jako první silnice, po které jsme uháněli byla č. 96 směr Tamsweg. Po 7 km jsme z této cesty odbočili doprava na vesničku Schröder. Vzbudili jsme tam částečně rozruch, protože zrovna na náměstí kde se odbočuje vlevo, se valilo procesí z místního kostela. K vlastním vodopádům se dostaneme po zhruba 4 km proti proudu říčky Schröderbach. Přijíždíme na starší statek Familie Günster, kde na dvoře statku se mohou odstavit motorky na provizorním parkovišti. Vstup k tomuto nádhernému místu je přes symbolickou branku a soukromou pastvinu za symbolických 1 Euro na osobu.
V každém případě to stojí za to! Po 5 minutách chůze přicházíme ke skaliskům v lese, po kterých se valí říčka Schröederbach v cca 40-50 metrových vodopádech. Aby bylo možné si vše prohlédnout, vybudoval nějaký dobrodinec systém lávek, plošinek a vyhlídek v celém areálu. Je tak možné si toto místo nafotit z několika pohledů. Ti, kdo znají české Rešovské vodopády a vynásobí je třemi, dostanou obrázek o této krásné přírodě.
Další naše cesta vede zpět přes Murau na silnici č. 97 do vesnice Predlitz, kde odbočujeme na další alpský Pass Turrach. Tuto část Korutan máme najetou i z naší zimní dovolené v Bad Kleinkirchheimu. Za tento průjezd se neplatí. Na Turrachu zastavujeme u většího jezera s okolními hotely a fotíme. I tady bude bezvadná zimní dovolená!
Sedáme na motorky a sjíždíme po silnici č. 95 do Sauregenu. Tady odbočujeme na další placený úsek Nockalmstrasse (7 Euro). Konstatujeme, že je to tady jako na příjezdu do Brna před Velkou Cenou.
Po pár minutách nám je jasné, že už závodíme. Zatáčky opravdu stojí za to a moc si celou cestu užíváme. Na vrcholu nacházíme Bikers Point v podobě restaurace „Glockenhütte“ 2024 m.n.m. Je čas obědu. Uvnitř je skoro plno, ne že by tam bylo až tak moc bikerů, je tam narván autobus rakouských turistů v průměrné váhové relaci 100 kg. Náš objednaný hrachový a gulášový Eintopf se krčí před jejich „řizoury“, vložené mezi dva řádky brambor! Nám ale chutná moc!
Vše ještě zapíjíme osvědčenou colou, platíme 11,8 Euro, sedáme na stroje a sjíždíme opět nádhernou krajinou do vesnice Vorderkrems, přes kterou pokračujeme do Kremsbrücke. Tady podjíždíme naši známou vysutou dálnici A10. Po silnici č. 99 míříme do města Gmünd. Toto projíždíme, ale na zpáteční cestě plánujeme zastávku…
Z Gmündu jedeme do vesnice Malta, podle které se jmenuje systém přehrad a elektráren výš v horách. Jedeme dál přes vesnice Feistritz, Koschach až na mítnici, kde jsme si předplatili výjezd k hrázi Maltal (8 Euro). Stoupáme mírnými serpentinami k místu, kde se obousměrný provoz stává jednosměrný ve 20 min cyklu. Je nutné zastavit motorku na vyznačeném místě, protože až potom se spustí odpočítávání – pokud už někdo nestojí (elektromagnetická smyčka). Výjezd startuje semafor a hned za ním se dostáváme do krásných pasáží. Nejdříve stoupáme v 13% a okolní stráně jsou hustě zasněžené. Ve výšce cca 1800 m.n.m projíždíme sérii 2 x 5 tunelů, které jsou ražené ve skále, jediná úprava je asfaltový koberec. Tyto jeskyně nejsou osvětleny a na cestu si svítíme pouze vlastní výbavou. Tady jsme taky zažili docela horkou chvilku, kdy nám z nedostatku vzduchu v ostré zatáčce zhasl motor! Jelikož jsme byli první a daleko za námi nikdo, byli jsme okamžitě potmě. Docela mi přeběhl mráz po zádech, naštěstí se nechala naše Kawička napodruhé přesvědčit a naskočila. Na výjezdu z tunelů jsme otevřeli pusu a zavřeli ji až po 10 minutách. Vysokohorská hydroelektrárna Maltal je obrovské dílo. Stékající voda z okolních hor je zadržována betonovou přehradní hrází 200 m vysokou a 626 m dlouhou v rádius zatočenou. Maximální šířka hráze je 41 m (spodní část) a dokáže zadržet 2 miliony m3 vody. Pro mě i shlédnutí nepředstavitelná suma. Z této hráze je voda pouštěna do údolí na 2 hydroelektrárny.
Ještě v květnu byla přehrada naplněna jen ze 2/3 a čekala až odtaje sníh z okolních štítů. I tady je vše připraveno pro turisty, nechybí hotel, restaurant, obchod se suvenýry. Zpáteční cesta útrobami hor byla opět ve 20 min intervalu a pod elektrárnou jsme se několikrát zastavili na focení menších vodopádů v krásné přírodě.
O Gmündu jsme věděli, že je tady muzeum Porsche. Je kousek od hlavní silnice. Samozřejmě nám to nedalo a zaplatili 2x6 Euro za vstupné. Soukromá sbírka „Helmuta Pfeifhofera“ je rozsáhlá a hezky řešená. Hned za vstupem je velká sbírka modelů a hraček automobilů Porsche. V další místnosti jsou po stranách motory, legendární boxery, u kterých na projekčních televizorech běží dokumentární film o historii značky. Další 2 haly nad sebou jsou plné historických i současných modelů značky Porsche vč. modelu 962 IMSA, se kterým vyhrál Mário a Mike Andreti vytrvalostní závod 24 hodin Daytona. Další zajímavostí je Porsche 968 v kompletním řezu i se sedačkou. Model sporťáku Jamese Deana byl bohužel jen dřevěný. Prostě to stojí za to!
Před muzeem jsme se trochu natáhli do trávy vedle parkoviště, zlikvidovali naši sváču a sledovali dění v okolí. Čekala nás už jenom 100 km cesta na základnu v Murau. Tam jsme dorazili v 16:30 a jelikož bylo ještě brzy na návrat do penzionu, prohlédli jsme si pořádně městečko na říčce Mur. Čistota a klid je snad ve všech rakouských městech samozřejmostí. Na náměstíčku jsme si pochutnali na dobré zmrzlině (2x1.6 Euro) a koukali na sídlo pana Schwarzenberga, které stojí na kopci nad městem.
Po návratu k Frau Pollheimer jsme si opět udělali piknik s večeří, pivkem a příjemně poseděli v krásné podvečerní přírodě. Nazítří nás čekal návrat domů. Bylo potřeba se sbalit a vše nachystat k odjezdu. Ráno jsme dostali opět dobrou snídani a rozhodovali se, zda se vrátit stejnou cestou co jsme přijeli, nebo zda návrat nepojmeme jako další vyjížďku. Varianta č. 2 zvítězila. Všechny bágly jsme umístili na motorky a rozloučili se s místem i s paní domácí s tím, že se nám to líbilo, a že se sem jistě vrátíme.
Zpáteční cesta začíná sjezdem do Murau a dále po silnici č. 96 k vesnici Schröder. Tady také začíná Národní Park Sölktaler. Výjezd na vrchol Sölkpass ve výšce 1790 m.n.m je zdarma a cesta je opět ve 100% kvalitě. Na vrcholu sedla se příroda teprve probouzela ze zimního spánku. Turistické oddechové místo a WC byla ještě v tu chvíli zasypána sněhem. Na sjezdu z tohoto sedla několikrát zastavujeme a fotíme navzájem naše průjezdy.
Na výjezdu z Národního parku se napojujeme na silnici č. 320, po které pokračujeme do do Liezenu. Z tohoto města jedeme směr Admont po silnici č. 146, kde začíná další 100% motorkářská silnice se zatáčkami a 20% klesáním do Grossreiflingu. Odtud až do Mariazell kopíruje silnici řeka Salza. Tento úsek se mi z celého výletu snad líbil nejvíc. Silnice je přehledná, rádius zatáček přesně pro supersporty. Projetí lze korigovat pouze plynem (silnice č. 24).
V Mariazell najíždíme na silnici č. 20 směr Turnitz, Lilienfeld, Wilhelmsburg do St. Poltnu. Tady trošku bloudíme, chceme se dostat do Hollabrunnu a variant je moc! Z Hollabrunnu je coby kamenem dohodil do Laa A.D.Thaya, a jelikož toho ještě nemáme dost a chceme si co nejvíc užít hezkého asfaltu, tak pokračujeme na hraniční přechod Drasenhofen/Mikulov. Tady už jsme skoro doma. Zbývá společná závěrečná fotka na Mikulovské Shellce a potom směr Brno-Olomouc-Mohelnice. Nudná dálnice, ale jsme už doma… Protože se nám s Pájou tento výlet líbil, rozhodli jsme se o tuto zkušenost podělit. Možná bych tomuto výčtu neměl říkat cestopis, ale jen itinerář, nicméně napsal jsem to pro ty, kteří právě teď plánují letní sezónu – tak spoustu šťastných kilometrů! Pár zajímavých údajů:
Průměrná spotřeba 5l/100 km
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz