Jak jsem nechtěl do Alp

Asi to znáte všichni - na konci výletu se začíná plánovat, co příště. Stejně tak tomu bylo loni i u nás. A protože víme, jak je to s těmi plány, zůstali jsme až téměř do odjezdu jen u úvah kam a v jaké sestavě. Věděli jsme už z minulých výletů, že jakýkoliv konkrétnější plán by se stejně furt měnil. Nicméně když jsme se o tom v průběhu zimy a jara bavili občas u piva, netajil jsem se tím, že teda do Alp se mi fakt nechce. Měl jsem pro to několik důvodů:

A. jezdí tam každý, kdo má díru, no však víte kde...
B. je to daleko - nutno obětovat dva dny na tranzit tam a zpět
C. je tam draho

Když ale všechny mé návrhy na alternativní trasy směr sever či východ zůstávaly bez odezvy, roztočil jsem zeměkouli a zjistil, že přinejmenším argumenty B a C stojí na chatrných základech a pomalu jsem se začal s Alpami smiřovat. Chcá - nechcá jsem udělal hrubý nástřel trasy Ostrava - Alpy a zpět, aby to vyšlo celkem na 5 dnů, které byly předběžně k dispozici. Jediné, co bylo jasné, byl termín - dle odjezdu našich ratolestí na tábor a to 13.7.2019.

Asi den před odjezdem byl konečně hotový hrubý plán. Jedeme v sobotu, Kuza (Versys 650), Jarmil (Hornet 600) a já (Legend TT 900 - Merlin). Bo mělo v sobotu chcát, zarezervoval jsem chatku v kempu v Traisenu (pod St. Poltenem), což už je vlastně podhůří Alp, ať se případně trochu osušíme. Zbytek noclehů měl být ve stanech. V neděli Jarmil jede domů a my s Kuzou pokračujeme na 3 dny dolů do hor, kam se nám až podaří dojet a na poslední noc se k nám někde v přiblížení k domovu přidá Mára (Bandit 650) a stráví s náma poslední den.

Nevím, proč nám nebylo hned jasné, že takový plán prostě nemůže vyjít. A nakonec z úplně jiných důvodů, než organizačních...

 

Den první: Servisní sobota

Přinejmenším odjezd z OV vyšel podle plánů. Ráno jsme zamávali dětem jedoucím na tábor, otřeli slzu štěstí drahým polovičkám a před polednem už si to štrádujeme, samozřejmě mimo dálnice, na jih. U Oder se zkušeně vyhýbáme malé přeháňce, abychom do jiné vjeli v Přerově. To je tedy příležitost zastavit na pumpě a navlíct nepromoky. Jenže tam taky zazní toho dne poprvé Kuzova otázka: „Máš ty klíče?“ Kurňa jaké klíče, kontroluju si kapsy, proč ho zajímají moje klíče. „No to nářadí ty v...e!“, vysvětluje mi svůj požadavek. A jó, panáček myslí TO nářadí, kterému se před dvěma hodinama vysmíval, že ho beru s sebou, kdyby se můj 20-letý mustang rozhodl, že se mu už dále nechce. Jasan, že rád půjčím, řetěz je třeba utáhnout...

Pak se navlíkáme do mepromoků a zjišťujeme, že máme všichni stejné (samozřejmě - nejlevnější model z Motozemě) a fičíme dále směr Hradiště a Břeclav jako skautíci v uniformách. U Hradiště průtrž jako prase, ale jedeme srkz, když tu najednou cítím v levém třísle něco hooodně studeného. Dumám, co to asi tak je, a zároveň cítím, jak se to stékavým (jakým jiným asi, ne?) pohybem posunuje níž a níže... No jó, voda, ty Einsteine... Asi se v oblasti břicha udělala menší kaluž a protekla kolem zipu. Zkusím ji rukou vytřepnout. Povedlo se! Akorát že se nevylila ven, ale dovnitř... Kudla! A sedím v kaluži. Přeháňka končí, zastavujeme a lehce mě uklidňuje, že totéž se stalo i Kuzovi. Ale Jarmilovi ne, takže chyba byla spíše v nedbalém zapnutí a pokrčení nepromokavé manžety. No nic, žádná hrůza, jedem dál, další pauza je v Břeclavi u Tesca. WC, odstrojení (na déšť to v dohledné vzdálenosti nevypadá) a druhé štelování řetězu... Kuza začíná být z něho už neurózní, ale pokračujeme.

Oběd dáváme v Poštorné v Mlsné Koze. No takovému názvu se přece nedá odolat! Jídlo excelentní, obsluha šikovná, akorát trošku dražší (jídlo, ne obsluha samozřejmě).

A už jsme v Rakousku a jedem po mi dobře známé 47-čce na Mistelbach. Kuza se furt naklání k řetězu a zase zastavuje. Znovu štelujeme, řetěz je chvilku vyvěšený, chvilku našponovaný. No prostě už má dost, asi stejně jako rozeta. Poslední pokus a Kuza to vzdává, s tímhle do Alp nejede. Tak to si synci děláte kozy, ne? Tak jako já, který jsem tam nechtěl, tak tam nakonec pojedu sám?!?!? Na ja, KNF... Rušíme kemp a sháníme ubytko v Břeclavi. Ještě přečkáme jednu přeháňku někde v průchodu a za chvíli už sedíme u pivka v penzionu U Michlů v Poštorné. Pan domácí na nás mrká, že večer bude zábava s živou hudbou.

Ladíme plány, jak dál. Nakonec tedy pojedu zítra do Alp sám, kluci domů. Kuza se pokusí v pondělí ráno sehnat a vyměnit řetězovku, a pokud se podaří, dáme si pak spicha někde v jižních Čechách. Pozor, kontrolní otázka: Myslíte, že to klaplo? Nehádejte a čtěte dál...;-)

Jo a zábava byla - seniorský místní band a k tomu pár místních staroušků... Jak začaly vzduchem vířit šátky, raději jsme se ve vlastním zájmu přesunuli do vedlejší knajpy, aby náhodou holky nedostaly chuť na zajíčky ;-)))

Ujeto 250 km

Ubytko www.pensionumichlu.ivs.cz   cca 500 Kč / osobu se snídaní (vlastní sociálka)

 

Den druhý: Kochací neděle

Ráno tedy další loučení, jedno oko nezůstalo suché. Kluci jedou domů a já po rakouských „jedničkách“ a „dvojkách“ směr Mistelbach - Tulln - St. Polten a odtud už do hor směr Mariazell.

Cesty jsou nádherně prázdné - Rakušáci jsou evidentně v neděli v kostele, nebo okopávají zahrádky. Nákupní centra mají povinnou zavíračku, takže i ve městech je provoz minimální.

Zato se od rána kumulují kumuly a já jen přemýšlím, kdy bude ten správný čas na to se oblíct do gumy. Mírně stoupám krásným údolím říčky Nattersbach, kolem vede úzkokolejka.

 

Konečně začíná pršet a já si dávám asi hodinovou pauzu na jednom nádražíčku, pozoruju včely naproti v úlu a přemýšlím, při jak silném dešti přestanou lítat. Chybí tu už jen výpravčí Hubička se svými erotickými představami. No nic, pomalu přestává pršet, ale po konzultaci s Meteoradarem přece jen jdu do gumy. Cesta se za chvíli láme nahoru a přichází první skutečná kochačka. Trochu to sice kazí mokrá cesta, ale i tak je to paráda. Co mi ale uniká, že ať stoupám, jak stoupám, pořád potkávám mosty s nápisem Mariazellbahn a v dědinách vidím šipky směr nádraží. Až zpětně koukám do mapy a zase se nestačím divit, co to ti naši předkové svedli. No posuďte sami: Sice od prvních návrhů na stavbu po její kompletní ukončení (1907) uplynulo skoro 50 let, ale - horský úsek má délku cca 30 km, převýšení cca 400 m, vrcholový tunel skoro 2,4 km a k tomu dalších 15 tunelů a 16 mostů/viaduktů. To si každopádně budu muset příště projet po kolejích.

 

Kousek před Mariazellem se zase svlíkám, obloha vypadá jakož - takož dobře. Je už kolem 3h odpoledne, takže je čas se zamyslet, kde dneska budeme spinkat. Na serveru https://cs.camping.info/ nacházím kemp cca 100 km daleko, uprostřed Národního parku Gesause. Vzhledem k nejistému počasí ideální.

 

A taky KONEČNĚ začínám chápat, co všichni na těch Alpách mají. Byť jsem vlastně zatím jen v podhůří, jízda je to fantastická. „Slavné“ naše Červenohorské sedlo, které je z jednoho konce na druhý nějakých 15 km, se tu opakuje v násobných délkách, nekonečných variacích, s krásným asfaltem, nádhernými výhledy a téměř nulovým provozem. Prostě nádhera, o to krásnější, že jsem sám. Teda sorry Merline, samozřejmě s tebou a tvými 70 koňmi.

Další úsek cesty vede kolem řeky Salzy, profláknutým to místem sjíždění peřejí. Jak píšou na ceduli pro vodáky i česky: „...může  být zdrojem krásného, divoce romantického a jedinečného zážitku...“ Uvažuju, jestli nehodím motku do škarpy a nenajmu si nějakou tu „kéňu“. Nee, doufám, že i vy, co nežerete maso, jste poznali, že to byl vtip ;-)

 

Na dalším odpočívadle už už očekávám namátkovou kontrolu místních chlupatých. Ale nakonec nic, jen si šli zakouřit... Ještě kousek nádherným údolím Salzy a pak v Hieflau doprava a ještě krásnějším údolím Ennsu do kempu. Už neprší, jen kdyby ještě ta cesta byla suchá...

Kemp je spíše takové tábořiště, je tu i velký stan, kde spí nějaký místní skautský tábor. Na recepci potkávám 4 kluky od Jihlavy mířící do Slovinska a stavím si pak stan vedle, bo jsem ducha družného. Kemp je klidný, čistý, s kuchyňkou, zato bez hospody, což je možná nakonec dobře. Lahváče se dají koupit na recepci, pečivo na snídani se objednává tamtéž. Obojí využívám a po krátkém družném večeru s Jihlaváky uléhám, ať načerpám kapacitu na další zážitky.

 

Ujeto 300 km

Ubytko https://cs.camping.info/rakousko/%C5%A1t%C3%BDrsko/campingplatz-forstgarten-27305 cca 12 EUR (já + Merlin + stan)

 

Den třetí: Kochací pondělí

Skvěle vyspaný a neméně dobře nasnídaný vyrážím kolem 9:30 kousek zpátky a v Hieflau tentokrát odbočuju na jih. Plán mám takový, že dopoledne se budu motat směr Leoben a podle výsledku Kuzova servisního snažení buď budu pokračovat dál do hor na jihozápad, nebo to otočím na sever směr jižní Čechy. Podle provozu je zřejmé, že je pondělí, ale pořád je to v poho. Za zmínku stojí krásný most ve svahu nad městem Eisenerz. Nahoře je i odpočívadlo s pěkným výhledem. Ale stejně myslím, že nejlíp vypadá zespod.

 

Konečně volá Kuza - má řetěz, včera motku už odstrojil, takže by teď už mělo jít vše hladce. Pomalu se začínám smiřovat s variantou B a je mi to nakonec i trochu líto. No nic, zatlačím slzu a točím směr sever. V Leobenu omylem najíždím na dálnici (samozřejmě bez známky), ale stejně na prvním exitu sjíždím, promotám se Bruckem a Kapfenbegrem a pro změnu pojedu dnes opět přes Mariazell, jenže opačným směrem. Jestli někdo používáte sněhové řetězy Pewag, tak vězte, že se vyrábějí právě tady v Kapfenbergu na Mariazellstrasse.

 

Pro dalších 100 km do Scheibssu nemám jiného slova než PARÁDA. Proti včerejšku totiž už nehrozí déšť, cesty suché... No co víc si přát. Navíc si jako správný hoch od Bobří řeky připisuju dobrý skutek, když pomáhám borcovi v protisměru vytlačit Dukatku ze škarpy. Odnesl to jen jeden blinkr, takže vše OK. Dále na sever, Dunaj přejíždím v Ybbsu (to je ale jméno, co?) a směr Jindřichův Hradec. Silnice se zase zvedá a klikatí v krásné kopcovité lesnaté krajině, cesta ubíhá a já se kochám a kochám. Vůbec mi nevadí, že část cesty je uzavřená, takže musím po objížďce. Klíďo píďo, šéfe.

V JH dávám ještě krátkého scuka na letišti se známými a sonduju, kde by byl poblíž nějaký dobrý kemp. Doporučují Řásnou u Telče, kam směruju i Kuzu, který už mezitím je někde u Jihlavy. Řásná je sice pěkná, ale připadá nám tam trochu mrtvo, tak nakonec nacházíme na okraji Telče kemp U Roštěnky. No to zní slibně, ne? Je to vlastně hospoda se zázemím a plac na velké louce, kde bylo včetně našich asi 10 stanů. A hlavně - čepovaný Klášter, steaky na rožni, no co víc si přát. Nasyceni a zachmeleni usínáme s pomyšlením na snídani, kterou máme přislíbenou od obsluhy.

Najeto 380 km

Ubytko www.urostenky.cz 150 Kč (já + Merlin + stan)

 

Den čtvrtý: Vysočinsko - krkonošké úterý

Sliby se U Roštěnky plní nejen o Vánocích, takže si ráno pochutnáme na výtečné vaječině a po sbalení vyrážíme. Večer se máme setkat s Márou, takže trasu volíme tak, aby to bylo někde kolem Orlických hor či Krkonoš.  Dopoledne se trápíme, je nějak chladno, fouká a zvolená trasa na Jihlavu, HavlBrod a Kutnou Horu je plná aut a kamionů. Pak už sjíždíme na vedlejší směr Chlumec, Nový Bydžov, Jičín. Tady zase platí, že kvalita povrchu cest klesá se čtvercem jejich významnosti. Takže pro změnu trápíme naše dvoukolové milášky.

Nový Bydžov je nevelké, ale rušné městečko s rozvinutou sítí služeb. Obyvatelstvo je přívětivé a naše přítomnost nezpůsobila v místě žádný větší rozruch... nebýt toho, že po obědě v hospodě na náměstí zjistíme, že neberou karty, já mám v peněžence asi pětku a Kuza ji má v motorce ;-)

Ještě kousek trápení a jsme v Lomnici, odtud je to už jen skok do Železného Brodu a zase už se to krásně kroutí po pěkných poloprázných cestách. V Tanvaldu kontrolujeme, jestli tam už U Labutě neběhá ten cikán s nožem v zádech a zaznamenáváme 60000 km mého Merlina. Před Harrachovem zabočujeme doprava a křižujeme Krakonošovým krajem přes Vítkovice, Vrchlabí, Špindl až do Dolních Albeřic do penzionu Liberta, který jsme během dne vybrousili jako místo dnešního noclehu a setkání s Márou. Přijíždíme kolem 18h, sympatický pan domácí se ptá, jestli se nejdříve ubytujem nebo dáme pivo. No to je snad jasné, neee? Kolem 20h doráží i Mára, přípravu posledního dne řešíme stylově u Malého pitavalu a velkého piva ;-) Milášci jsou pod střechou v kůlně, či co to je.

Najeto 330 km

Ubytko https://www.penzionliberta.cz  400 Kč / osobu, vč. večeře a snídaně (společné sociálky)

 

Den pátý: Návratová středa

Úkolem dne je dojet bezpečně domů a ještě si při tom trochu užít Orlické hory a Jeseníky. Nejdříve ale povinná zajížďka do Pece, kde samozřejmě nic zajímavého není. Jedeme tedy dolů směr Trutnov - Náchod - Deštné. Cesta se místy trochu táhne, částečně díky silnému provozu, částečně kvůli dlouhých úseků v obcích. Tudy už příště teda ne! Opět si chuť spravujeme výjezdem serpentinama do Deštného. Tady jsme loni spali, chtěli jsme i letos, penzion je ale asi zrušený, číslo neexistuje a dům vypadá opuštěně, škoda.

Obědváme v restauraci / hotelu Alba www.albahotel.cz (doporučuju) a rozhodujeme se, že projedeme Orlické hory vrchem po silnici č. 310. No příště už bych ani tudy nejel, sice se jede krásným lesem, ale silnice je povrchem spíše pro enduristy. Řádně vytřepaní (jako by toho včera nebylo dost) pokračujeme na Králíky, kde se loučíme s Márou - jede ještě na Červenohorské sedlo, my s Kuzou už nejkratší cestou přes Šumperk do OV. Od Červené Vody až po konec Šumperka byla v podstatě souvislá kolona, což nám trochu pokazilo zážitek z jízdy, ale napravili jsme si to na Skřítku. No a pak už to byl jen rutinní dojezd domů do Podolí, teda do Ostravy.

Najeto opět 330 km

 

Malé resumé...

1. Do Alp příště určitě ano. Netřeba se bát vysokých cen, pokud se spí v kempech. Benzín je levnější než u nás, jen to jídlo a pivo... Taky netřeba jezdit tranzit tisíc km, už kousek za Vídní začínají krásné cesty. Celkově poměr kvalita / cena je rozhodně vyšší než u nás. Přirovnal bych to k lyžování, u nás si taky dobře zajezdím, ale tam je to dnes už za srovnatelnou cenu, ale o několik levelů výš.

2. Čím měně plánů, tím lépe, alespoň v této kategorii výletů. Rámcový plán „Celý den na motorce, celý večer v hospodě“ byl beze zbytku splněn.

3. Všechny zmíněné ubytka a hospody doporučuju, nešlápli jsme ani jednou vedle.

4. Navigace pomocí mapy.cz (v mobilu v kapse) pro naše účely naprosto dostačující, stačí občas zastavit a zkontrolovat trasu.

5. Velké díky mému dvornímu mechanikovu, panu Srokovi, a samozřejmě taky všem šikulům z Hinckley za nulové technické problémy.

6. Jako vždy to bylo SUPER!!!

7. (pro štěstí) Už se těším na příště...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE