sumoto_leden



Motovýlet Polsko / Německo srpen 2019

Víkend na motorkách 2.8 - 4.8.2019.

Kapitoly článku

Ahoj, opětovně zdravím všechny, kteří mají chuť se začíst do vyprávění o cestování na motorce. Ačkoliv se jedná o můj druhý cestopis, datumově jsme tento výlet odjeli o měsíc dříve a měl sloužit jako trénink na již sepsanou Bosnu. Tentokrát jsme jeli na víkend do Polska a Německa. Přidal se k nám i kamarád Jarda, který na svém bubláku projevil zájem a chtěl jet s námi. Trasa byla naplánovaná, zajímavosti uloženy v Džíespíčku (Modelky s.r.o), vše připraveno.

Večer 1.8.2019

Jdu do garáže připravit motorku na které jsem jel naposledy cca před 10 dny. Omrknu náplně, tlak v pneumatikách a chci zkušebně nastartovat. Cvak, cvak...nic. No to je skvělé, teď to umře -(.  Koukám, kde jsem co zapomněl zapnutého, případně kde by mohla být chyba, že se vybila baterka. Moje USB zásuvka s voltmetrem na řidítkách ukazuje 11.5 V. To je trochu málo -(. Nic, do rána dobiji a vyrazíme. Připojuji na nabíječku, ale pro jistotu si opisuji typ baterie a večer surfuji po netu, kolik stojí nová baterie a kde ji případně mají skladem. Moc možností nenacházím, jen jedna prodejna v Praze se tváří, že ji mají na skladě. Ukládám si odkaz a jdeme spát.

První den - 2.8.2019

Ráno jdu zkusit nastartovat. Odpojím nabíječku, zkusím, šup, motor naskočí. Tak to vypnu,  nasoukáme se do motohadrů, navěším na motorku potřebnou bagáž, chci nastartovat a nic. Sakra, ta baterka je úplně KO. Co teď? Píšu Jardovi, že máme problém a seznámím ho s plánem B. A to, že jedem do Prahy pro baterku a pak, že se sejdeme v Roudnici nad Labem. Jarda souhlasí, je to pohodář.

Ale co my, jak to uděláme? Vytahuji startovací kabely z auta, propojuji obě baterky, cvrnk a Alpík běží. Vše zadělat a jede se. Teď to ovšem nesmí nikde chcípnout! Po dálnici D6 do Prahy to jede jedna báseň. Prodejna je ve Vysočanech, což máme na druhé straně Prahy. Tak volím co nejplynulejší trasu. Abych se vyhnul poskakování v koloně do kopce u Klokočky, uhýbám směrem k letišti s tím, že u šestky sjedu a pojedu po Evropské. Plán by byl dobrej, kdybych se po sjezdu z okruhu na světelné křižovatce u Šestky nějak nezasnil, nezapomněl se soustředit na jízdu a jak jsem nebyl moc zvyklej na tak naloženou motorku, přidal jsem na rozjezdu málo plynu. Škyt, chcíp a my stojíme v ranní špičce v odbočováku doleva před green semaforem. Mačkám zoufale startovací tlačítko, ale nic. Sakra, kur…, a mnoho dalších nepublikovatelných slov se mi linulo z úst. Se z toho po.. -) Zrovna tady. Slez, dávám pokyn dozadu manželce. Kupodivu jsem se setkal s pochopením ostatních účastníků provozu, ani nikdo netroubil. Motorku jsme tedy odtlačili na zelený plac, který tvoří nájezdová silnice. Co teď? Hlavou mi blesklo, že tuhle otázku si pokládám poslední dobou nějak nezdravě často. Jelikož jsem tak trochu mekánik amatér, který je rád na nečekané události připraven, mám s sebou i kabílek na dobití baterky s krokodýlky na koncích. Zkusím to přes ně nastartovat. Pěkně si vše připravím a pak se vydám do davu stojících aut na semaforech. Asi třetí auto byla velice ochotná řidička, která ani nikam nepospíchala a byla ochotná zajet s autem k motorce. Připojil jsem kabílek a jdu zkusit nastartovat. Ani ťuk -(.  Trochu jsem to tušil, ale zkusit jsem to musel. Kabílek nebyl tvořen jako startovací, byl pouze z obyčejné dvojlinky a tudíž jím tak velký proud prostě neprošel. Kabílek byl koncipován na dlouhodobější propojení a dobití baterie. Dneska zpětně už vím, že je to k prdu, protože na to nikdy není čas a na další cesty si musím vyrobit starťák ze silnějších drátů.

Paní měla ještě snahu pomáhat a tak prohledávala auto s tím, že si myslí, že by tam měly být startovací kabely. Žádné nenašla a telefonát manželovi s žádostí o informaci kde jsou, potvrdil konec jejích záchranných možností. Tak jsem tedy poděkoval a přemýšlel co dál? Sakra zase ta otázka. Říkám si, že když to jelo, mělo by to jít nastartovat i roztlačením. Odstrojil jsem z toho co šlo, aby to bylo co nejlehčí, odtlačili jsme to na vyšší část placu a ženě jsem dal instrukce za co má tlačit. Nechtěl jsem aby při její kreativitě se opřela například o top case a neudělala ještě více škody a problémů. Jako by jich nebylo momentálně dost. S roztláčením takovéhle motorky jsem ale doposud neměl žádnou zkušenost. Tohle není žádný pionýr, se kterým by se moje naběhaná vzdálenost dala měřit už na kilometry. Roztláčet to a stát vedle motorky jsem neměl odvahu. Jestli to blafne, tak mi to ujede a budu to tu honit jako vlk z Jen počkej. Tak jsem na tom seděl a za pomoci ženy jsme to roztlačili. Dám za dva, motor se trochu převalí, ale nic. Zapomněl jsem zmínit, že se už od rána počasí činilo a bylo poměrně dost teplo, takže po těchto roztláčecích úkonech z nás náležitě lilo. Prostě super začátek výletu. Energie ubývá, na další pokusy o roztlačení rezignuji. Esemeskou informuji Jardu, že bude trochu zpoždění. Naštěstí mě napadá spásná myšlenka. Vždyť v práci v pohotovostních vozidlech vozíme startovací kabely. Volám tedy do práce, zda náhodou někdo není poblíž. Mám více štěstí jak rozumu, do 10 minut je tam kolega s kabely.

Motorka naskočí, všechno na ni opět nandat a už frčíme do Vysočan. Tentokrát jsem si již dával pozor a tak jsme za chvilku stáli před prodejnou baterií. Motorku nechávám pro jistotu běžet. Vlezu dovnitř a poptávám se prodavačky po mém typu baterie, že by měla být skladem. “Jó pane, ta skladem je, ale ve skladu na Praze 4“. Do háje a opětovně k tomu ještě pár nepublikovatelných slov mi proběhlo hlavou. Přece to nemůžu mít tak jednoduchý, koupit baterku a jet!

Prodavačka, když viděla venku nastartovanou motorku a uvnitř nastartovaného řidiče se zoufalým výrazem, že musím jet na druhou stranu Práglu, si vzpomněla, že u sebe na prodejně jednu má, kterou měla dnes odesílat zákazníkovi. Rád bych se vytáhnul, že jsem zapůsobil kouzlem osobnosti. Ovšem byl to asi spíš z její strany počin soucitu co má na tváři Marta Kubišová, když chce udat pejska z útulku, kterým se slitovala a baterku mi na moje naléhání prodala. Výměna byla rychlostí mechaniků F1, zaběhl jsem ještě dovnitř dovyrovnat účet. Paní mi udělala radost, že i starou (baterku) si tam nechala, tak jsem jí dal při placení něco na sváču navíc, protože ochota pomoci musí být odměněna.

Startuji na první otočení startéru. Super! Ještě volám Jardovi, že je vše vyřešeno a může tedy vyrazit, že to máme na smluvené místo stejně daleko. Najíždíme na D8 a pálíme až na sjezd na Roudnici. Tam hned na první pumpě zastavujeme s tím, že počkáme na Jardu. Synchronizace účastníků probíhá na výbornou, protože do pěti minut se objevuje Jarda na svém oři. Rychlé kafíčko, povyprávění ranního dobrodružství a jelikož je 10 hodin, vyrážíme na sever. Před Rumburkem stavíme na oběd. Číšník moc příjemný nebyl, ale jídlo dobré bylo, takže jsme byli spokojeni.

Po jídle bychom si dali nejraději trochu gaučingu, ale to bohužel nejde. Musíme pokračovat. Hned po přejezdu hranice ČR/D je ve vesničce Kottmarsdorf plánovaná první zastávka. Nachází se zde totiž starý větrný mlýn. Jdeme ho okouknout, ať se ty naše zadky protáhnou.

Dále pak pokračujeme a za chvilku přejíždíme další hranice u obce Przewóz a to D/PL . Míříme dále kolem města Zielona Góra a stále dále na sever. Když se blížíme k Swiebodzinu na jeho okraji už zdálky vidíme největší sochu Ježíše Krista na světě. Překvapuje mě, že je zde celkem prázdno a tak vyjíždíme až nahoru k onomu monumentu. Pěkně jsme si ji obhlédli, jelikož jsem si nezapomněl s sebou vzít i leteckého filmového pomocníka - dron, tak jsem něco i natočil.

Pak jsme se přesunuli do centra města. Městečko je to hezké, stojí za zastavení a prohlídku. Spojili jsme ji s předčasnou večeří ve formě gyrosu v jedné z ulic u náměstí. Odtud jsme vyrazili do nedaleké obce Pniewo, kde je takové malé vojenské muzeum a venku stojí tank T 34. Je zde i mnoho opevnění, které je určitě možné navštívit. Ale už pomalu zapadá slunce a je zavřeno. Nicméně podrobnější prohlídka v plánu nebyla. Dále jedem do Kurska, kde máme zarezervované ubytování. Při příjezdu se to na první dojem jeví trochu jako léčebna pro choromyslné, ale po bližším seznámení se jednalo o starý zámeček s pěknými pokojíčky. Motorky parkujeme pod přístřeškem a jdeme spát.

Dnes najeto 403 km.

Den druhý – 3.8.2019

Vstáváme a vyrážíme směr Miedzyrzecz. Je tady hezký zámek. Jsme tu poměrně brzo, ještě není otevřeno a tak si ho prohlížíme jen z venku i s přilehlým parčíkem. Poté jedem opět na sever směr Szczecin, ale pomalu se stáčíme na západ. Naším cílem je prohlídka přírodní zajímavosti “Křivý les“ u obce Gryfino. Jelikož příprava byla pečlivá, lehce toto zvláštní místo nacházíme. Na motorce jde dojet až mezi ohnuté stromy. Nijakou zvláštní senzaci z toho tady totiž nedělají. Jelikož máme další dva kamarády na motorkách na severu u moře, jsme s nimi domluveni na setkání. Oni se také přijeli podívat do křivého lesa a tak se setkáváme na nedaleké čerpací stanici. Společně se jedeme podívat do Gryfina po něčem k obědu. Neprovádíme žádné zvláštní hledání, malá pizzerie to jistí. Po občerstvení se zase loučíme, kluci jedou zpět na sever a my to otáčíme na jih. Jedeme po pěkných silničkách s minimálním provozem, kocháme se a užíváme si krásného slunečného počasí.

Cestou nás trochu překvapovalo, kolik motorkářů jsme potkali. Až na jedné pumpě když jsme tankovali se nás jeden ptá, jestli jedem taky na woodstock. Z toho jsme si odvodili, že tam asi někde bude nějaký ten fesťák. Při příjezdu k městečku Kostrzyn nad Odra už jsme začínali tušit, kde asi ten fesťák je. Doprava houstne, po obou stranách příjezdové silnice zaparkovaná auta a mraky free happy people. Objet už to nejde, musíme se dostat na most přes řeku a tím přes hranice do Německa. Tak popojíždíme v koloně přes centrum. Jak jsme se později dozvěděli, jednalo se o poměrně tradiční záležitost, o jeden z největších tamních festivalů. A jako bonus je prý zadarmo. Podle toho to tam taky vypadalo. Každopádně jsme se v 27 stupňovém teplu znásobeném výtečnou funkcí ventilátoru chladiče na dvojnásobek, prodrali městem a míříme do Němec. Na výjezdové silnici jedeme ještě kilometry podle kolony aut účastníků čekajících na festival, kteří dlouhé hodiny nemají šanci se na vytoužené místo dostat. My poměrně hladce dojíždíme do města Eisenhuttenstadt, kde spíme v místním hotelu. Dojdeme si do vedlejšího obchoďáku nakoupit, večeře je dneska co si kdo udělá, to má. Cestou jeden pívák na trávení.

Dnes ujeto 298 km.

Den třetí – 4.8.2019

Dnešním cílem je zastávka u obce Lichterfeld, kde, již vyřazené, odpočívá jedno z největších důlních rypadel v Evropě, Besucherbergwerk F60. Je zde zřízeno i muzeum. Platíme vstup. Je zde možnost několika variant, vč. průvodce a okruhu přímo po samotné konstrukci rypadla. Jelikož stejně neumíme německy ani nejsme zase takový fanoušci, tak nám stačí obyčejné vlezné. Bohužel si nevzpomínám, kolik to přesně bylo, ale byla to celkem lidová cena, tuším okolo 7 Eur. Po prohlídce ještě nezbytné dronění, jehož záběry ještě podtrhují velikost celého stroje. Video si můžete prohlédnout v odkazu na konci. Dále pak frčíme jižně k Drážďanům, kde se stavujeme u Popelky na zámku Moritzburg. Nejdříve si jdeme prohlédnout lovecký zámeček s majákem nedaleko od zámku. Je sice neděle a krásné počasí, takže je zde dost výletníků, ale čekal jsem to mnohem horší. Pak se přesunujeme o cca 5 km přímo k zámku. Tam už je lidí více. Obecně moc na prohlídky interiérů hradů a zámku nejsme, zvláště teď nasazeni v motorkářském po tom moc netoužíme. Stačí nám jen venkovní prohlídka zámku a okolí a nějaký ten záběr výšky. Po ochlazení zmrzlinkou na parkovišti před zámkem odjíždíme dále po plánované trase. Ještě krátká zastávka v obci Boxdorf u zbytku větrného mlýna a už kroužíme po obchvatu Drážďan. Z něj sjíždíme a jedeme směr Dippoldiswalde. Zde se chci podívat na rozhlednu, ale zjišťuji, že se nachází na soukromém pozemku, takže z toho bohužel nic nebude. Každopádně jsme stejně nechtěli jet po dálnici, ale po menších silnicích, abychom si užili krajinu. Jedeme přes hraniční přechod D/CZ u obce Moldava a zde směrem na Litvínov. V těchto místech jsem nikdy nebyl a musím říci, že je zde velice krásná horská příroda. Sice úzké silničky, takže je třeba dávat zvýšený pozor, ale stejně jsme jeli pomalu, abychom si to zde co nejvíce prohlédli, takže to nevadilo. Cestou se nám otevřel nádherný výhled na České středohoří a my si uvědomili, jak vysoké vlastně Krušné hory jsou. Sem se musím ještě někdy jet podívat, určitě to stojí za to. V klidném tempu jsme se slanili dolů až do Litvínova. Zde už to znám, protože jsem tam byl nedávno na srazu veteránů. Najíždíme na dvouproudovku, která vede pod kopcem s hradní rozhlednou Hněvín, která mimo jiné také stojí za to navštívit a zastavujeme na nedaleké čerpací stanici na krátký odpočinek.

Zde jsme si domluvili, že pojedeme společně do Loun kde si dáme večeři a pak už pojedeme každý svým směrem, protože Jarda bydlí u Slaného. Cesta z Mostu je pěkná, přehledná a tak odpočinkovým tempem jsme za chvíli v malé, ale šikovné hospůdce v centru Loun. Jídlo bylo velice dobré, pěkně jsme naplnili břicha a spláchli birelem. Rozloučili jsme se se spolucestujícím Jardou a vyrazili už každý svým směrem. Bylo něco kolem devatenácté hodiny a tak jsem nasadil lehce svižnější tempo, abychom byli doma za světla. Ježdění na motorce za tmy nemám rád. Svižně, ale pořád opatrně, protože si říkám, že se přeci po ujetí takového výletu nerozplácnu kousek od baráku. Cestu z Loun znám nazpaměť, takže GPSka je jen pouhý doplněk. Opatrnost se před obcí Řevničov vyplácí, když pár metrů před námi, ještě k tomu v zatáčce začne přebíhat přes silnici stádo divokých prasat. No bylo to o fous, jet rychleji, nevím nevím. Souboj s těmi malými potvorami s tvrdostí betonu většinou nedopadá vítězně. Každopádně se nic nestalo, stihnul jsem to ubrzdit a pokračovali jsme zdárně až domů.

 

Dnes ujeto 344 km.

Závěrem

Závěrem bych konstatoval, že počasí se vydařilo na jedničku, jako první cesta s batůžkem to proběhlo OK, pochytil jsem nějaké ty zkušenosti co a jak. Motorka až na počáteční zábavné dopoledne šlapala jak hodinky. Cílem výletu se bylo projet na motorce a u toho něco málo vidět a to splněno bylo. Četl jsem spoustu diskuzí, kde většinou Polsko označují jako nudnou zemi. Nám se tam líbilo, lidé byli milí a vstřícní.

 

Kdo dočetl až sem, tomu děkuji za přečtení. Opětovně toto psaní mělo sloužit k inspiraci pro možný výlet.

Za odměnu si shlédněte video, ať víte, o čem jsem psal, myslím, že záběry stojí za to.

Mějte se a přeji šťastné návraty domů.

Nebo zde další videa.

https://www.youtube.com/user/TheKlokanJack/videos

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz


TOPlist