Mototour Scandinavia + video

DEN 8. - PÁTEK 7. 7.

V Töre nakupujeme pečivo a Dave hledá servis pro Harleye. Potřebuje napnout řemen. Roman by mu rád pomohl - má ráčnu, ale nevyhovující "ořech". Harley má navíc vše v palcových mírách. Ochotná obsluha benzínky mu půjčuje klíče od servisní garáže, a tak je za chvíli vše OK. Selfservice je zdarma :) Později ve Finsku pak David kupuje francouzák, a tím údržbu po zbytek cesty vyřešil.
Z Töre vyjíždíme až po 13. hodině a brzy překračujeme švédsko-finské hranice ve dvojměstí Haparanda/Tornio. Hyvää päivää Suomi. Tady bereme benzín a nakupujeme ve finském supermarketu. Název po mně nechtějte, vylámal bych si s jazykem i zuby :) Museli jsme si pořídit „placebo“ ve formě žvýkaček s guaranou. Únava se na nás již začíná projevovat a nikdo nechce usnout za jízdy.
Polární kruh přejíždíme v Rovaniemi. Přesněji kousek na sever za městem. Je zde centrum „Arctic Circle“ a vesnička Santy Clause. V marketu jsme koupili párečky, s tím, že si je večer někde osmahneme. Pár desítek kilometrů před Sodankylä potkáváme soby. S blížícím se večerem je jich na silnici stále více, je vidět, že se kolem 19. hodiny jejich aktivita stupňuje. (Ve Finsku je o hodinu více, chcete-li, musíte si ručičku posunout dopředu). Slunce klesá k obzoru, je poměrně ostré a proti slunci není nic vidět. To smrdí, a tak kousek před Sodankylä sjíždíme ke kempu, že se ubytujeme až podle ceny. Ta je s prominutím směšná - 12€/5osob, 5moto, stan. Ve Skandinávii málokde počítají osoby, ale zajímá je počet stanů. Chlapík na recepci nám ještě potvrzuje, že v ceně je i sauna, na což se obzvlášť těšíme. Moc nám nevěří, že se vejdeme do jednoho stanu, a tak slibuje kontrolu.

Buřtíky zalévané přírodně chlazeným Gambrinusem, jsou vynikající! Než se rozhoupeme a vyrazíme do sauny, je skoro půlnoc. Budka je krásně vyhřátá a voní horkým dřevem. Usazujeme se na lavice kolem „grilu“ a potíme se. Sauna je hned na břehu jezera a vede od ní chodníček na malé molo s pontonem. Na tom je i posezení k odpočinku. Vyhřátí skáčeme postupně do temných vod jezera a řveme jak losi v říji. Jóó, sauna je sauna, a ta finská je nejlepší na světě - prostě originál. Holt se tady vyznají. Na 5 milionů obyvatel připadá dva miliony saun!

DEN 9. - SOBOTA 8. 7.

V Sodankylä nakupujeme v nejsevernějším Lidlu na světě. Bereme 10 kořeněných steaků na grill a k tomu pro každého dvě pivka. V celé Skandinávii lze koupit jen nízkostupňové pivo. Normální pivo je na prodej jen ve specializovaných prodejnách alkoholu, kde si ho patřičně cení. I Staropramen tu má jen 2,8%! No nic, my se nechceme opíjet, ale pochutnat si po pár dnech paštik a ohřívaných konzerv. Kdybychom se přece jen potřebovali obveselit, máme jiné metody. Každý vezeme nějaké půllitrovky od minerálky naplněné tím, co dům dal. Od Rumu až po Metaxu. Ještě k tomu pivu v plechu - pixla je zálohovaná! Zprvu jsme se divili, když chlap u okýnka vytahoval s lahvemi i plechovky od piva a koly, ale opravdu, na každé plechovce je napsáno (finsky), že je vratná a záloha činí 0,15€.
Vyrážíme ze Sodankylä na sever. Navštěvujeme zlatokopecké městečko v aljašském stylu s roztomilým jménem Tankavaara. Od samotného rýžování nás odrazuje cena. Hodinka za 20€. Alespoň jsme se prošli.
Projíždíme Ivalo a asi po 12km, mírně zkrápěni počínajícím deštěm, zajíždíme do kempu u jezera Inari. Cena za stan s 5 osobami je 38euro i s na hodinu předplacenou saunou na břehu jezera :) Stavíme „2 v 1“ u dřevěného přístřešku s krbem a kulatinovými lavicemi. Excelentní místo pro naši „párty“. Vedle přístřešku jsme navíc objevili funkční plynový gril. S vervou jsem se pustil do kuchtění a dlužno dodat, že masíčko bylo pikantní, dozlatova upečené a krásně křupavé. Mňam...
Zatímco v Německu bojovali „domácí“ s Portugalci o bronzové medaile z Fussball Weltmeisterschaft (dávali to na recepci v TV), my jsme se opékali v sauně a při koupeli pozorovali blesky klikatící se nad jezerní hladinou. Doslova elektrizující atmosféra.

Video: Finsko

DEN 10. - NEDĚLE 9. 7.

Podél břehů jezera vyrážíme ve směru na městečko Inari. Začíná velký lijavec, který přečkáváme v samoobsluze se smíšeným zbožím. Roman slaví bingo. Sedla na něj fortuna. Kupuje nafukovačku a už se těší, jak se večer natáhne. Samonafukovačka z dílny p. Jurka poputuje na reklamaci.
Stoupáme přes skandinávské hory a přejíždíme do norského Karasjoku. Norsky Karasjok, laponsky Kárášjohka. Doteď jsem neznal řeč, která by používala háčky tak jak čeština. Zase jsme o něco chytřejší. Je dost kosa. Teploměr Romanova Varadera hlásí osm stupňů, ale neprší v kuse, a to je dobře. Z hor sjíždíme na pobřeží do městečka Lakselv. Bereme první norský benzín a kroutíme hlavou. Cena dosahuje 50-i korun českých.
Cestou z Lakselv do Olderfjordu se nám zase přes cestu motají sobi, častokrát musíme zpomalit i zastavit. Pak mezi stromy na pravé straně náhodou zahlédneme kus pobřeží a tam stovky paroháčů! Tam, kde odliv odkryl mořské dno, se prohání obrovské sobí stádo. Přechází od západu na východ. Statnější samci i samice s mláďaty. Pohled, který se nadlouho zaryje do paměti.
V Olderfjordu hledáme kemp, který se má na dvě noci stát naší základnou. Jsme mile překvapeni. Platíme jeden stan, ale stavíme dva. Nikdo to nekontroluje. Cena je na norské poměry neuvěřitelná. Platíme 160 NOK za dvě noci pro všechny. To není ani 60,- Kč na os./noc.

DEN 11. - 10. 7. PONDĚLÍ

Olderfjord - Nordkapp - Olderfjord. Ráno bereme benzín a poprvé a naposled se nám nedaří zaplatit kartou, pro poruchu terminálu. Zítra už vše bude fungovat normálně. Čeká nás asi 125km na sever a totéž zpět. Cesta na Nordkapp, to je řada studených a vlhkých tunelů, malebné rybářské vesničky a krásné průhledy mezi skalami na ostrovy roztroušené podél pobřežní cesty.
Jedním tunelem projíždíme s vidinou, že nás na jeho konci zkasírujou. Měří 6.870m, v nejhlubším bodě vede 212m pod hladinou moře a cena za moto i s řidičem je 68 NOK. Pozor, pokud máte spolujezdce, budete připlácet. Co je obzvlášť nepříjemné, je to, že se za tunel platí v obou směrech. Tunel byl postaven na konci devadesátých let minulého století a nahradil tak trajekt, který předtím sloužil k dopravě turistů na ostrov Magerøya, kde Nordkapp leží. Míjíme rybářské město Honningsvåg a o kousek dál údajně nejsevernější camping na světě.

Před vjezdem na Nordkapp zastavujeme u značky avizující, že vstup do areálu stojí 195 NOK/os. Tak to teda ne! Otáčíme se a k mýtné stanici nepokračujeme. Návštěvu mysu si však ujít nenecháme :) Asi 2km zpět necháváme motorky zaparkované na plácku u cesty, převlékáme se a nalehko, jako řádní pěší nevědoucí turisti, obcházíme mýtnou stanici a po útesech, mimo dohled přicházíme oklikou k turistické hale na konci mysu. I tahle procházka mezi lišejníky stála za to. Nemluvě o tom, že jsme dohromady ušetřili asi 4 tisíce!!!

Navštěvujeme moderní kapli a obchod se suvenýry. V předražené restauraci nikdo nesedí, ale má prosklenou stěnu a za ní skalní balkon či terasu, odkud je nádherný výhled na moře. Je tu až zvláštní ticho, jsme v závětří a pocit, že před námi v dálce je už jen Arktida a v jejím středu severní pól navozuje melancholickou náladu. Konečně se fotíme u železného glóbu, symbolu mysu.
Počasí nám vyšlo, ale všeho jen dočasu. K motorkám přibíháme již za značného deště. Cestou zpět se rozdělujeme. Já s Romanem jsme stihli něco pojíst, ale kluci mají hlad, a tak chtějí zastávku. Tak s Romem na sebe mrkáme a vzhledem k počasí mírně porušíme předpisy a jedeme mokrou „střelbu“. To byla veliká chyba a za chyby se platí. Ne, ne, žádní policajti…
Roman zahlédl na otevřeném moři velryby! Další zážitek z říše snů. Protože je kamarád, tak nezastavuje, ale troubí, bliká a honí mě asi dva kilometry. Jenže já jezdím se špunty v uších a koukám hlavně před sebe. Hned jak mě dojel, tak se otáčíme, ale pak na místě vidíme již jen hřbety a mizející ocasní ploutve. Než vytáhnu kameru, tak jsou v hlubině. Asi jim utekl oběd. Ještě chvíli čekáme a doufáme, že se znovu objeví, ale marně. Podle ploutví to zřejmě byly kosatky, ale kdo ví... Kluci nás dojíždějí, a tak do Olderfjordu pokračujeme společně.

Video: Nordkapp

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE