Mototour Scandinavia + video

DEN 16. - SOBOTA 15. 7.

Budíme se ve tři odpoledne a domlouváme se, že ve zdejším kempu strávíme ještě jednu noc. Pořád poprchává, a tak vítězí názor, že bychom toho již dnes mnoho neujeli - vykopali bychom se z kempu tak v pět. Již víme, že nám ranní starty trvají v průměru dvě hodiny. Bohužel je to trochu dražší. Máme postaveny dva stany, a tak platíme za dvě noci 330 NOK. Je to však pořád míň než tři stovky na hlavu a to jde. Teplá kuchyňka se stává naším útočištěm. Brácha, David a Miro se rozhodli pro špagety a mě vytáhl Roman na ryby.
Vážeme pruty, bereme lehkou výbavu a přes pole vyrážíme někam, kde tušíme moře. Pod nohama se nám pletou ovce a hlavně to, co je zezadu opustilo :) Slézáme ze stráně k pobřeží, nikde žádné molo a nahazovat se musí přes haldu šutrů, která tvoří břeh. Roman tahá první rybku, moc velká není, ale nechává ji na břehu. Co kdyby dnes byla jediná. Pomalu následuji Romana, ale brzy musím do klusu. No na těch šutrech je to spíše hroší tanec. „Jurááá, mám velrybůů!!!“ řve Roman. Zahazuji cigáro a letím mu na pomoc. Cestou přemýšlím, jak asi prcka vytáhneme, když s sebou nemáme podběrák. Roman stojí na obrovském kluzkém šutru, zdolává rybu a já se plazím ke břehu, abych tu bestii chytil pod žábry. „Juchů, je naše!“ radujeme se oba jako malí haranti. Je to macík. Romanovi svítí oči a já vidím, že se dostává do transu. Toho dneska budu muset do kempu přitáhnout násilím. Po dvou dalších menších kusech tahám i já svůj trofejní úlovek a jsem spokojen.

DEN 17. - NEDĚLE 16. 7.

Vyjíždíme z Fauske v devět hodin a mrzneme cestou v horském údolí mezi národním parkem Svartisen a pohořím a rezervací Saltfjellet. Prochlazeni zastavujeme na polárním kruhu. Norové to tu mají mnohem míň okázalé než Finové v Rovaniemi. Je zde kopule Polarsirkelsenteret s obchůdkem, památník padlým vojákům a spousty kamenných Trollů, které turisté staví po celém Norsku. Kdo si postaví svého Trolla, ten se prý sem určitě vrátí. Já jsem žádného nepostavil a vrátil jsem se sem taky. Mží, je mlhavo a něco málo nad nulou. Okolní vrcholky jsou pokryty sněhem. Čím taky jiným, vždyť je půlka července :)


Na parkovišti zjišťujeme, že mám prasklé gufero na přední vidlici. Do prkýnka, před cestou jsem vyměnil snad všechno i tlumičový olej, ale myslel jsem, že gufera vydrží. Použil jsem trochu hustší olej a to je asi dorazilo. Asi po dvou dnech praská i druhé, a tak pokračuji oblepený olejem. Nu což, dobrá impregnace :) Jen pár kilometrů jižně polárního kruhu sjíždíme z hlavní E6 a hasíme si to po vedlejšce pod národní park Svartisen se stejnojmenným ledovcem.
Asi po 20km sjíždíme z asfaltu na pěkný hnůj. Cestu tvoří udusaný písek s hlínou, občas vymletý vodou a klouže to jako prase. Asi po pěti kilometrech zastavujeme při hospodě u jezera Svartisvatn a zjišťujeme co a jak? K ledovci se dá jezero buď obejít - tj. asi 8km jedním směrem a to je na celodenní výlet, nebo přejet loďkou a pak už "jen" 3km dorazit pěšky přímo pod ledovcový splaz.
Rozhodujeme se pro loďku, ale zpáteční lístek stojí 100 ňoků!!! To je vpravdě dost, ale nevidět ledovec?
Leje a leje. Od mola pak k ledovci skáčeme z jednoho hladkého šutru na druhý jako kamzíci. Horizont střídá horizont, my tam snad nedojdeme. A nakonec ho vidíme. Tichý a majestátný, a světle modrý! Staří Noři byli barvoslepí. Svartisen = „černý led“, ale ledovec opravdu černý není. Přestože prší má krásný azurový nádech všech odstínů a svítit tak slunce, to by bylo.
Projíždíme průmyslové město Mo i Rana a sjíždíme v městečku Bjerka do kempu. Jsme promočení z cesty k ledovci a cena chaty je přijatelná, a tak se shodujeme, že dnes spíme pod střechou. Myslím, že to bylo 300 NOK.

DEN 18. - PONDĚLÍ 17. 7.

Ráno tankujeme a vyrážíme v nepromocích. Je dost chladno, ale neleje v jednom kuse, tak to jde. Vždy k večeru se vyjasní, a tak se těšíme na ráno, ale ráno nás vítá „deka“. To je na mašli. Kdo neví, co ho na severu může potkat, lehce propadne depresi.
Projíždíme Mosjoen, kde zastavujeme u banky, aby si Dave R. vyměnil chechtáky, a brácha se v infocentru ptá na počasí. Předpověď nás dorazila. Bude pršet ještě několik dní. Jenže norští meteorologové nejsou o nic lepší než ti naši, a tak paradoxně už nezaprší po zbytek dovolené :) V Laksfors sjíždíme z cesty do údolíčka řeky Lakselvy, abychom omrkli bouřlivé vodopády Laksfossen. Cesta plná zatáček pokračuje a my vidíme losí samici, jak se utíká schovat do lesa. Je to macek, jak musí vypadat samec? Prý dosahuje váhy hodně přes půl tuny! Přes Steinkjer pokračujeme k Trondheimu a asi 60km před městem zůstáváme na odpočívadle s tím, že zde strávíme noc. Kempování zde není povoleno, jak hlásá cedule, tak se maskujeme za křoví a nikdo nás odsud nevyžene.

DEN 19. - ÚTERÝ 18. 7.

Poslední den s Davem R. Ten se cestou rozhoduje, že se odpojí, protože spěchá za svou milou do Prahy. Marně mu to rozmlouváme.
Vjíždíme do centra Trondheimu, kde se vybírá mýtné, ale motorky jsou placení zproštěny. No sláva! Parkujeme u jednoho z kanálů a prohlížíme si nábřeží s řadou velkých dřevěných a různobarevných kupeckých domů z 18. století. V centru stojí majestátní katedrála Nidaros, ve které jsou uloženy ostatky norských králů a i dnes, přes velkou vzdálenost od Osla, je katedrálou korunovační.

Cestou do lyžařského střediska Dombåsu projíždíme náhorní plošinou Dovrefjell a pozorujeme krajovou zvláštnost, pižmoně. Chov tohoto zvířete je v oblasti tradicí a houževnatému skotu se zde daří velmi dobře.
V Dombåsu děláme delší pauzu. Doplňujeme vodu a procházíme shopy se suvenýry. Rozhodujeme se ozvláštnit monotónní jídelníček a kupujeme grilované kuře. Ta slast! Ten kulinářský zážitek! Paštiky a čínské polévky jsou zapomenuty. Kuře stálo dvakrát tolik co u nás, což je v pohodě. Za to pochutnání to rozhodně stálo.
Loučíme se tedy s Davidem. Jede na jih ve směru Lillehammer, Oslo, Göteborg, Malmö, Trelleborg, Sasnitz a Praha.
My najíždíme na E136 ve směru na Andalsnes. Pár kilometrů před městem stavíme stan v kempu Trollvegen. Kemping je obklopen ze všech stran vysokými horskými štíty pokrytými sněhem. Vrcholky halí opar. Vše je opředeno takovou tajemnou aurou, až čekám, odkud vystrčí nos nějaký místní zarostlý troll. Kemp Trollvegen je každopádně kempem s nejlepším travnatým povrchem, co jsme v Norsku viděli.

DEN 20. - STŘEDA 19. 7.

Budíme se do krásného rána. Hory jsou v oparu, ale prosvítá sluníčko. Vyjíždíme z kempu a údolím stoupáme k Trollstigen, tzv. trolí stezce. Jedná se o jedenáct dlouhých serpentin, jeden ze zlatých hřebů naší cesty. Svítí sluníčko a my si téměř krokem vychutnáváme vracečky, kličkujeme mezi auty a autobusy a po malé zastávce u vodopádu se za pár minut vyšplháme na vrchol, kde parkujeme motorky a jdeme na obhlídku. Na velkou speciální nálepkovou tabuli lepíme samolepku motoklubu a pěšky pokračujeme na vyhlídku přes trolí stezku. Odtud můžeme zkoumat styl řidičů točících se v serpentinách. Přes ně je pak vidět daleko do údolí.

Čeká nás toho ještě hodně, a tak vyrážíme horským sedlem podél říčky Valdolla do Linge. V Linge čekáme na trajekt, který pendluje mezi oběma břehy fjordu. Platíme 36 NOK za moto a tak jako na všech ostatních trajektech i zde lze platit kartou. Po půlhodince se vyloďujeme v Eidsdalu a pokračujeme po serpentinách do Geirangerfjordu a městečka Geiranger.

Po „orlí stezce“, jak se nazývá východní výpadovka z Geirangeru, kde střídá zatáčka zatáčku, se dostáváme k odbočce na Dalsnibbu. Tam jsme nevyjeli, a to byla jedna z mála chyb, kterých jsme se cestou dopustili. Je odtud nádherný výhled na fjordy. Na hlavní norskou silnici E6 se napojujeme ve městě Otta poté, co několik desítek kilometrů řežeme zatáčky podél stejnojmenné tyrkysové řeky. Okolí je nádherné. Po řece plují rafty a kajaky, v okolí je spousta chat a mnoho písečných pláží. Nádherné zbarvení řeky způsobuje rozpuštěný vápenec a písčité dno. Tady se přetočil tachometr mé stařičké Reverky přes 80.000km.
Z Otty pokračujeme po E6 na jih do Sjøa a nocleh řešíme na velkém odpočívadle před Lillehammerem.

DEN 21. - ČTVRTEK 20. 7.

Ráno vjíždíme do olympijského města Lillehammer. Projíždíme centrem a parkujeme u největšího norského skanzenu Maihaugen. Vstupné činí 100 ňoků, ale máme štěstí. Před kasou se dohaduje skupinka Čechů, že jich je málo na skupinovou slevu, a tak se přidáváme a platíme 80. Ve skanzenu je umístěno na 120 budov přemístěných z celého území Norska. Větší část skanzenu je „stará“ - obsahuje budovy a farmy ze 17. - 18. století. Novější část skanzenu sleduje dobu 19. a počátku 20. století. Nakukujeme do lékárny a cukrárny. Prolézáme vlak na starobylém nádraží i místní poštu. V jednom z domků prolézáme kuchyň, kde hospodyně vaří oběd, a pracovnu, ve které naše oko spočine hlavně na starém šicím stroji značky Husqvarna!



Oblékáme se a ze skanzenu se přesouváme pod skokanské můstky. Fotíme, natáčíme a znovu startujeme jižním směrem. Dnes chceme dorazit do Osla. V Hammaru trochu bloudíme, když se snažím najít olympijskou halu. Když ji vidím, biji se do hlavy. Chtěl jsem totiž kluky zavést jinam. I zdejší hala je pěkná, jedná se o tzv. obrácenou vikingskou loď, ve které se roku 1994 soutěžilo v rychlobruslení. Ale z Lillehammeru vedou na jih dvě cesty. E6 do Hammaru a 4 do Gjøviku. Tady je ta chyba. Zvolil jsem špatný směr. V Gjøviku se totiž nachází „Olympic mountain hall“, tedy hokejová hala zabudovaná ve skále. Dnes se již vracet nebudeme, a tak máme zase o důvod víc do Norska někdy po letech opět zavítat.
Poté, co jsem si hlavu posypal popelem, pokračujeme k Oslu. Silnice vede kolem velkého jezera Mjøsa. V Oslu je narozdíl od Stockholmu cesta k kempu značena perfektně. Míjíme mýtnou stanici - motorky tu neplatí a projíždíme severním obchvatem až pod Holmenkollen do kempu Bogstad.

Video: Norsko: Fauske - Svartisen - Lillehammer

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE