Cesta Severní Evropou

20.7.2014 1. den

Dovolená začíná. Vyjíždíme na naši dlouhou cestu po deváté hodině ranní z Prahy směr Liberec. Slunce už pěkně praží. V Jablonci ještě dokupujeme nějaké maličkosti, jako je sušené mléko do kafe (bohužel musíme trochu odsypat do odpadkového koše kvůli úložnému prostoru, už není totiž žádný :). Přejíždíme hranice do Polska na Kowary, kde hledáme v městečku Karpacz dřevěný kostelík, přivezený shodou okolností z Norska. Motorku parkujeme na hlídaném parkovišti za 60 našich korun a musíme v naprosto příšerném horku vystoupat 300metrů ke kostelu. Sice to není žádná dálka, ale uvařeni v moto-oblečení mi to přijde až dost. Kostel fotíme a svačíme řízky. Horko a další kilometry před námi nás donutí hned po sváče vyrazit zpátky k motorce.

Zhruba po hodině jízdy a problémy s navigací se rozhodneme změnit trasu hned první den. Místo severní cesty volíme trasu přes hlavní město. Časté zastávky na odpočívadlech (zmrzlina, ledový kafe, tankování) nás zdrželi natolik, že nám pak bylo jasné, že za světla už ubytování nenajdeme a do toho všeho se ženeme do pěkné bouřky. Pokoušíme se hledat kemp přes navigaci, pak zvažujeme i hotely.  Nedaří se, takže jedeme dál na Varšavu. Jelikož se blýská, stavíme na benzínce a přes veškeré moje doufání, že nebude pršet, navlékáme nepromoky. Nejdříve to vypadá, že nás to mine, ale nakonec ušetření nejsme. Čím víc toužím po místě, kde se vyspíme, tím nemožnější se to zdá. Jedeme stále podle navigace, ale začínám ji nenávidět. Jeden hotel stojí 340zl. (nejsme blázni), ostatní neexistující či zavřené a jeden dokonce plně obsazený. Po ukrutném slejváku a vyjetí louže, která skončila až na Kájovo helmě stavíme u mekáče na kafe. Je skoro půlnoc. Bohužel nemáme zlotý, jen eura a karty. Nic nám nevezmou. Zdá se to jako špatný vtip. Sedáme tedy na mokrého Fazeříčka a pokračujeme na kafe na benzínku. Tady si dáme kelímek kafe 2 x 0,5 litru a řešíme co budeme dělat dál. Už je mi to fuk, klidně pojedem až do Varšavy a tam uvidíme. I když je jasné, že ubytování už nemá na těch pár hodin ani cenu. Kája řídí pohodička dál a já usínám na motorce. Vždycky mě vzbudí břinknutí helmy o helmu, snažím se udržet oči co to dá, ale jsem úplně k.o. Do Varšavy dorážíme okolo 2 hodiny ranní a musím říct, že jsem natotata vzhůru. Noční centrum je prostě úchvatné! Jezdíme kolem mrakodrapů, zastavuje a fotím o 106. Téměř žádné lidi, jen osvětlené město.

Kolem půl 4 vyrážíme směr Litva. Zase usínám. Kolem páté stavíme na odpočívadle a vaříme krůtí maso z Adventure menu. Je mi kosa. Přioblékám se a pokračujeme v cestě. Sem tam usínám, ale snažím se kontrolovat Káju, jestli je čilý :-) vypadá, že ano. Kolem půl sedmé stavíme na benzínce, opřeme se na sluníčku o budovu a na hoďku oba usínáme.

Když se probudím, není mi zrovna nejlíp, cítím se jak kdybych celou noc propařila ve víru diskoték. Kája pije Redbulla a jedeme dál. Utěšuje mě, že do 12ti budeme v kempu v Litvě (tady už měl zjištěný kemp u krásného hradu ve městě Trakai). V Polsku ještě trochu bloudíme, Kája se snaží držet směr podle slunce :-D ..sice se docela daří, ale jedeme po okreskách, takže cesta nějak neubývá. Stavujeme se v supermarketu Beruška, kde je parkoviště nacpaný k prasknutí. Zaráží mě, že o všedním dnu v pravé poledne supermarket plný lidí.  Kupujeme nějaké jídlo a já jsem opravdu zvědavá, jak daleko to ještě je. Kája zase utěšuje, ale navigace tvrdí ještě něco kolem čtyř hodin. Myslím, že to se mnou asi šlehne. Bolí mě kolena, o zadku ani nemluvě, už si začínám vzpomínat, jaké to bylo loni o posledním dnu dovolené, když jsme to hnali  ze Švýcarska až domů na jeden zátah. Když překročíme hranice do Litvy, trošku zajásám. Kocháme se krajinou, takže zaměstnávám na chvíli mysl a pak se znovu ptám, jak je to ještě daleko :-D Kája tvrdí do 100km. Nakonec to je ještě o 30 víc. Ale já už ho mám prokouknutého. Pořád zastavujeme, už prostě nemůžu. Na naší poslední zastávce začínám fňukat. Je okolo 16té hodiny. Sedám si na Fazera s nohama u sebe hozenýma na stranu, no co :D ..chvíli je to dobré, pak už horší, u ukazatele na Trakai si sedám zase normálně a jedeme po písčité kamínkové silnici. Moc se nám to nezdá, takže otáčíme a jedeme dál. Narážíme na další ukazatel, cesta pěkná a pak OPĚT písek. Kája po ní tedy jede. Asi se rozhodl, že si to řízení pěkně užije, zapíná kameru a stoupá si na stupačky. Směje se a jede příšernou písčitou cestou po boulích. Bojím se a říkám mu to přes interkom. Než se naděju, slyším „ty vole“, srovnává řídítka, hodí to s náma a letím z motorky. V mžiku ležíme všichni 3. Cítím naražený bok a jsem trošku v šoku. Okolo projíždí auto a ani nezastaví. Mám vztek, vstávám a dávám Kájovi pohlavek. Ten je asi taky v šoku, ptá se mě, jestli jsem v pořádku a pak se hystericky směje.

Fazerovi upadl blinkr a je odřený.  Zvedá ho a zkouší nastartovat. Po třetí chytne. Odmítám znovu nasednout, oprašuju se a jdu pěšky. Je to ještě bohužel 7 km, 

23.7.2014 4. Den

Probouzíme se opět do slunečného rána, oblékáme a vaříme v hostelové kuchyňce kafíčko do termosky. Vyjíždíme v 8,30 a razíme na Tallin, abychom koupili co nejdříve lístky na trajekt. Po cestě fotím čápi, je jich tu požehnaně, někteří jsou i blízko silnice. V Tallinu projíždíme kolem amfiteátru a hledáme v přístavu terminál. Zjišťujeme co a jak, chvíli jsme trošku zmatení, ale nakonec kupujeme lístky u společnosti Viking Line za 57€. Na nalodění čekáme zhruba 1,5 hod. Po přikurtování motorky už se procházíme po lodi. Je tu restaurace, bar, hrací automaty, supermarket, kajuty, sauna, heliport… už jdeme na palubu a sundavám boty, následně zpocené kalhoty a ponožky, na ten lepivý nepříjemný pocit nelze zapomenout. Chvíli tu odpočíváme a pak si jdeme do supermarketu koupit Heinekena a toasty. Následně na chvíli usínám Kájovi v klíně a už připlouváme do Helsinek.

Cesta z Tallinu do Helsinek trvala 2,5 hoďky. Jdeme do nákladového prostoru připravit se na vyjetí z lodi. Jedeme přímo do centra Helsinek, projíždíme kolem hlavního vlakového nádraží a přes třídu Esplanadi, která je lemována stromy a stylovými kavárničkami. Všude posedávají lidé, baví se a relaxují. Parkujeme motorku a jdeme se podívat na Senaatintori (Senátní náměstí) s jeho dominantou katedrálou Tuomiokirko. 

Je to bílý Dóm, úchvatný a velkolepý. Celé náměstí leží na kopci a katedrála se nachází na vyvýšeném místě na žulových schodech. Ty se často stávají místem setkání zdejších obyvatel. I když jsme opět celý „uvaření“, šplháme po schodech a pak už se kocháme výhledem na celé náměstí a racky, kteří se baví tím, že vyrazí turistce zmrzlinu z ruky a pak si na ní všichni ptáci pochutnávají (i holubi).  Ani bychom si snad nevšimli, kdyby dotyčná tolik nekřičela :-) Vracíme se na Esplanadu k motorce a vyjíždíme za zvuku živé hudby a kouzelné atmosféry. Na benzínce ještě krátká zastávka na dotankování vody do camelbagu a jedeme směr Turku hledat kemp. Ujedeme ještě 100km a u města Solo se ubytováváme. Stavíme stan a večeříme kuřecí s fazolemi z Adventure menu.
Spinkat jdeme kolem 23 hod a je ještě světlo, hlava mi to nebere :-)

Dnes najeto 338 km.

24.7.2014 5. Den

Vstáváme v 8hod a balíme. Dnes nás čeká město Turku a Hämeenlinna. V Turku slejzáme z motorky na náměstí, kde jsou každé dopoledne trhy. Prodává se tu ovoce, zelenina, pečivo a květiny. Vše je čerstvé, voňavé a úžasně vypadající, zkrátka pastva pro všechny naše smysly :-) Kupujeme sladký štrúdl a ½ litru borůvek. Ještě hledáme dle rady průvodce typickou hráškovou polévku, ale tu bohužel nikde nenajdeme. V supermarketu ještě doplníme zásoby vody, kupuju propisku na psaní deníčku a pokračujeme do Hämeenlinny. Tady zastavujeme kousíček od středověkého hradu obtočeného vodním příkopem a kolem 150 let působil také jako vězení. Vedle hradu se nachází dělostřelecké muzeum. Odpočíváme na nádvoří hradu, píšeme deníček a jíme borůvky. Zhruba po hodince a půl vyrážíme dál na sever směr Jyväskylä. Cesta ubíhá, pozorujeme zelenou lesnatou zemi, sem tam malý domeček s bílými okenicemi. V Jyväskyle stavíme u jezera s fontánou. Máme před sebou ještě cca 100km do kempu, chceme kempovat až za Viitasaari. Tady máme poslední zastávku na kafíčko opět u jezera, fotíme se a jedeme hledat kemp. Nacházíme dle plánu v městečku Pyhäjärvi u stejnojmenného jezera. Kemp je nádherný, čistý, s kuchyňkou i klubovničkou za 15€, paráda :-) Pán na recepci nám půjčuje i nabíječku na můj vybitý mobil (bohužel přes USB se z neznámých důvodů nechce nabít). Chvíli s tím zápasím, vypadá to, že ani přes nabíječku to nejde. Co s ním je?? Nechávám ho tedy v klubovně, jdu večeřet a psát deníček. Po véče se jdeme projít na pláž k jezeru. Já a jen se procházet? Sedám na houpačku a směju se jako blázen. Pak sledujeme ježka a jelikož je podle hodinek 23,00 hod (je pořád světlo) odebíráme se do stanu.

Dnes najeto 658 km.

25.7.2014 6. Den

Vstáváme půl hoďky po zazvonění budíku a jdu zkontrolovat do klubovny mobil. Je nabitý, hurá! :-) Vaříme kafe a balíme. Vracíme v recepci nabíječku a jedeme do supermarketu koupit snídani a tankovat. Naše dnešní cesta vede na Oulu, Kemi a Rovaniemi. V Oulu snídáme a potkáváme další motorkáře, dávají nám vizitku finského klubu Yamaha :-) …další motorkář slejzá ze svého stroje a něco povídá, když naznačíme, že mu nerozumíme zhola nic, povídá: „hot, hot“ … s tím se nedá nic než souhlasit :-) Jedeme dál a stavíme vždy zhruba po 100km na občerstvovací pauzy, ať už pro Fazera nebo pro nás. V Rovaniemi hledáme značení na Polární kruh a Santovu vesničku. 6 km severně od města nacházíme značení, parkujeme a jdeme 1 km pěší procházkou. Jdeme se podívat do Santovo obchůdku, následně vidíme i Santu samotného (pokud se s ním někdo touží nechat vyfotit, připravte si balík peněz). Překročíme symbolicky polární kruh a mažeme zpátky k motorce. Průměrná teplota je tady 27st, co jsme četli, málokomu se to poštěstí :-D Za Rovaniemi už pomalu začíná pravá finská džungle :-). Další zastávku máme u jezera za městem Petkula, kde vaříme guláš z Adventure menu a kupuju v domácím obchůdku se suvenýry magnetek sobíka.

Příroda začíná být opravdu neskutečná, jen mě mrzí, že v batohu sobík a živý nikde. Kája už po cestě dva zahlédne (byl prý bílej s červenym obojkem) a já si dělám legraci, že má halucinace, nicméně nechci nic riskovat a valim oči do lesa. Když už mě to pomalu přestane bavit a chci to vzdát, prudce brzdíme a na silnici stádečko. Mam co dělat, abych stíhala fotit :-)… teď už to začíná být opravdu zajímavý :-) vidíme jich ještě několik.
Za Inari tankujeme a na křižovatce vidíme dva další. Jdu k nim blíž, abych udělala hezčí fotečku, Kája tankuje. Pak už se odehraje scéna jak z filmu :-) auta projíždí kolem docela rychle, dodávka malého štrejchne,  tomu se podlomí nožky, vyplašeně se zvedá a peláší okruhem ke mně. Krve by se ve mně nedořezal, sice je maličký, ale já nejsem o nic větší, nevím co honem dělat. V průvodci nepsali utíkat nebo se nehýbat? Zkusím obojí, ale sobík je zdá se, vyplašenější než já, 5  metrů přede mnou zdrhá na opačnou stranu. Vracím se k benzíně  a vše vyprávím Kájovi, je rád, že žiju :-) Vyrážíme k hranicím a potkáváme další stáda, projíždíme kolem nádherných jezer a slunce už je nízko nad obzorem. Stavíme častěji, začíná být zima. S každou zastávkou se oblékáme do více vrstev, až už není co obléci.  Cesta opuštěnou krajinou se zdá být nekonečná, až přijíždíme k hranicím Finsko-Norsko. První celní prohlídka. Vše proběhne bez problémů, jen ukazujeme pasy a celník se ptá, jestli jedeme na Nordkapp :-) Za hranicemi zastavujeme a fotíme, jak sluníčko nezapadá, je to úžasný pohled.

Posilňujeme se kafíčkem a jedeme směr Lakselv. Je půlnoc a my sjíždíme z kopce k fjordu, slunce je pořád na obloze a nám to bere dech, tomu říkám půlnoc :-) …V Lakselvu tankujeme a zjištujeme, že odtud nám na Nordkapp zbývá 200km. Zanedlouho vidíme podivnou značku, dohadujeme se přes interkomy, co na ní bylo za zvíře, kráva nebo ovce?? To zjišťujeme záhy, když slyšíme rolničky a za zatáčkou se prochází přes silnici stádo ovcí. Dalším zvířecím překvapením u silnice je polární liška, ta ale zdrhá hned pryč.
V Olderfjordu děláme zastávku a ač jsme už dost zmrzlí a trošku unavení, rozhodujeme se pokračovat na Nordkapp, abychom ho viděli v noci, když je slunce pořád nízko a nezapadne…Začínají útesy a my vaříme teplé jídlo pro zahřátí. Cesta ubíhá velmi pomalu. Cedule s kilometry mě hází do reality, když už si vždycky myslím, že už tam prostě musíme být. Slunce začíná zase stoupat, ale obloha je šedivá. Projíždíme tunely pod mořem a když vjedeme na ostrov, zjišťujeme, že nás nemine severská bouře. Oblékáme nepromoky. V tunelech je příšerná zima, už mi zuby drkotají nahlas. Čím dál více mi přijde, že jedeme na konec světa . Projíždíme ostrovem a mraky jsou hodně nízko. 

Mrholí, fouká silný vítr a není vidět více než na 20 metrů. Přijde mi to neuvěřitelné. Jedeme na nejsevernější místo celé Evropy (legendární konec světa), ale nám to jako konec světa opravdu přijde. Jsme tu jen my a motorka. Když už mi leze z toho všeho mráz po zádech a smiřuji se s naším  budoucím osudem, Kája se začne do intercomu nahlas smát. Nechápu co se děje. Vzápětí pochopím, když mi řekne: „Koukni na ty ptáčky… ani oni chudáci nemůžou létat…“ Malí ptáčkové ve snaze přelétnout silnici před burácejícím strojem zjišťují, že to je nad jejich síly, mávají křídly, ale pořád jsou na místě. Trošku se rozptýlím, ale, že by mě to uplně povzbudilo, že tu neumřeme, to zrovna ne. Konečně míjíme ceduli Nordkapp a vjíždíme skoro poslepu na parkoviště, kde jsou kromě karavanů, aut a motorek postavené stany (i přesto,že se zde stanovat nesmí:-)). Slejzáme z Fazera a přes neskutečnou sílu větru jdeme z parkoviště. Chvíli se rozhlížíme, kterým směrem se vydat a mžouráme do mlhy. Nacházíme restauraci, kterou obcházíme a dostáváme se ke globusu. Je 4:44 hod, jak magické :-). Helmy ani nesundaváme, nemá to cenu. Pořizujeme první fotky a koukáme z útesu na oceán pod námi. Víc vidět není. Kája se vrací pro Fazera na parkoviště a já tu stojím nevěříc tomu zážitku. Fotíme Fazeříčka na památku a rozhodneme se vrátit dolů.

Stavíme častěji, je to opravdu krušná cesta. Před ledovým tunelem slejzáme a jdeme rozhejbat ztuhlé tělo krátkým poklusem. Po projetí tunelu zastavujeme na uvaření horké kávy. Bohužel ale pořád fouká tak silný vítr, že vařič není schopný uvařit vodu. Snažíme se posouvat co nejvíc do závětří, ale ani teď to není o moc lepší. Po půl hodině to vzdáváme a zalejváme kafe do termosky cca 80st. vodou. Sedáme znovu na motorku a projíždíme kolem stádečka sobů. 

Fotíme je a míříme na Olderfjord. Tady kupujeme Nordkappské pohledy a domlouváme se, že dojedeme až do Alty. V Altě nakupujeme jídlo a kolem poledne se konečně ubytováváme v krásném kempu přímo u fjordu, s klubovnou a hlavně teplou sprchou :-) Pak už šupky do spacáku.

Najeto 1370km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE