Cesta na sever aneb Nordkapp 2023

Cíl byl tedy stanoven, v práci po chvíli přemlouvání byla třítýdenní dovolená také povolena a jelikož už mám něco najeto, tak bylo plánování a balení v podstatě rutina. Plán byl jednoduchý – dojet do Rostocku, přejet trajektem do Trelleborgu, přes Švédsko co nejrychleji na Nordkapp a pak se pomalu courat přes Norsko domů.

Ráno jsem vyrazil nedočkavě už v sedm, projel jsem Německem jak nůž máslem, protože ve stau se s motorkou nestojí, richtig. Jelikož jsem si pre-check-in na palubu trajektu pořešil už den předem online (doporučuju), tak jsem byl na místě v pohodě o několik hodin předem. Vůbec to nevadilo, dali jsme pokec s partičkou Švédů co se vraceli domů, jedna jejich krajanka z karavanu nám přinesla buchtu, fotil jsem obligátní fotky z přístavu a pozoroval páreček cyklistů, kteří se neustále olizovali. Asi honeymoon trip.

Na konci lodi nám pikolík hodil na zem popruhy ať si prý přivážeme motorky. No tvl. Ani jeden z nás to nikdy nedělal a taky to podle toho vypadalo. Nakonec jeden z těch švédských Vikingů na KTM řekl, že když to uděláme blbě, tak to nevadí, že oni to stejně převážou (nepřevážou, nevěřte tomu – ani se motorky nedotknou, protože jinak by případná škoda byla na nich). Na palubě jsem zkontroloval záchranný čluny, kdyby náhodou a chtěl natočit odjezd z přístavu. Avšak ten déšť, co jsem mu statečně ujížděl nakonec dorazil. Po chvíli bloudění jsem našel lavici kde se dá natáhnout, vrazil špunty do uší a zkusil usnout. Podcenil jsem ale akustické schopnosti skandinávských capartů a jednoho nervózního dobrmana. Doteď jsem si myslel, že psi jen štěkají...

První nocleh si vždy zamluvím předem, příjezd trajektu je hodinu před půlnocí, to není čas něco někde řešit. Z Bookingu přišla zpráva, že můžu motorku zaparkovat za barákem na dvorku, když si otevřu Black Metal Gate. No jo vždyť to je ve Skandinávii, v zemích, kde se Black metal narodil, jaká jiná brána mě může přivítat. Čekej mě Ódine, zabuším na bránu pekelnou na svém černém oři. Škoda, že ten kód k otevření dveří, co paní poslala nebyl 666... A byla to dobrá volba, cestou z trajektu pršelo a ubytování v Torget Vandrarhem v Kavlinge bylo přesně to co jsem potřeboval. Motorka byla na dvoře pod střechou a já v posteli.

Budíček do zataženého rána, ale neprší takže rychlej pohled na předpověď a jedeme. První zrada je v tom, jak je tu všude daleko tak to na mapě vypadá na malej mrak. A on má 100km. Tak jsem zmoknul, ale naštěstí až na dálnici. Zbývalo požádat boha slunce Slunečníka aby poslal mraky do Ruska nebo na Saharu a on poslechl! Nevěděl jsem, že stačí tak málo. Snídani standardně vyřešil nejmenovaný řetězec pana Donalda. Musel jsem se uklidnit a odměnit zároveň. Nejdřív jsem se vykriplil u tankování gasolinu. Dementní systém vraž tam kartu a pak se uvidí znám třeba z Italie, takže mě to nepřekvapí, ale tady to prostě nešlo. Jdu teda po několika pokusech požádat dovnitř obsluhu o pomoc. Za pultem je mladej Arab a mladá Arabka v šátku. Welcome in Sweden. Prý mám zmáčknout žlutý button a pak můžu zaplatit inside. Nic. Vyzkouším všechno a nic. Tak se začnu vztekat, protože to vždycky pomůže. Snažím se Mohammedovi vysvětlit, že to prostě nefunguje. Korunuje to tím, že zřejmě budu muset jet na jinou benzínku. Přemýšlím kolika způsoby ho pošlu do toho jejich ráje... Nakonec zkusím poslední možnost. Přejedu k dalšímu stojanu a tam to v pohodě funguje. Dmnti fuckt.

Zkouším poprvé zaplatit novou kartou Revolut rovnou ve švédských korunách a funguje to na první dobrou. Super, tohle doporučuju. U Meka zase Revolut a v pohodě. Než donesou snídani tak tu kartu nabiju. Všechno v řádu sekund. Tohle se povedlo. Tak a teď další modlitba ke Slunečníkovi a jede se dál.

Po 700 km jízdy konečně v kempu. I ten stan se mi nakonec podařilo postavit. Vcelku zbytečná investice, MSR Elixír pro jednoho, když mám doma stan pro 2,5 člověka. Tak dneska bude mít premiéru stejně jako nová luxusní karimatka Sea to Summit Ether light XT Insulated RW. Zatímco stan dnes po tripu hodnotím jako vyhozené peníze, karimatka naprosto překonala moje očekávání a přes poměrně šílenou cenu to byla velmi dobrá investice.

V kempu Hedesunda Camping mají studené pivo, sice nějaká desítka, ale takhle u jezera, při zapadajícím slunci je to vlastně jedno. Žádná urostlá Švédka se tu nekoupe, takže neuvidím, jak jí vítr čechrá kadeře na jejich svalnatých lýtkách. V kempu mě šoupli samozřejmě až na konec, protože motorkáři přece od přírody zlobí a chrápou. Ale jinak je Švédsko čím dál hezčí, čím míň měst, tím líp. S rychlostí to nakonec taky docela jde, sice ne jako u nás, ale dá se to. Benzin stoji skoro jako u nás, jen je E10 místo E5 (což je u nás teď bohužel už taky). Ale Harryk to spolkne. Povedlo se mi utratit zbytek cash švédských korun co zbyly dcerce ze školního výletu. Nejprve na trajektu a pak dneska cestou v nějakým pochybným bistru. V obou případech na mě koukali jak na drogového dealera. Tady prostě cash už nefrčí. Ovšem když si chceš zajít v kempu do sprchy, musíš mít žeton. Cash žeton. Vzal jsem si dva. Na 8 minut! To se stihneš umýt i pobavit. Žetony a piva mi pán připsal na účet. Já vlastně ani nevím kolik ten kemp stoji. No a není to nakonec jedno? Carpe diem.

Dnešní budíček do krásného slunečného rána nemohlo zkazit vůbec nic. Odjezd bych dal i dříve, ale recepce otvírala až v půl deváté. Tak jsem alespoň lehce zadronil. Na recepci příjemné překvapení, kemp stál méně než ta dvě piva a pár dárků. Paní, co jí patří kemp je z Holandska a evidentně je zde spokojená. Na cestu hřálo slunce, protože se teď modlím k bohu Slunce, ke Slunečníkovi. Držím mu palce, aby zvítězil nad zlým bratrancem Deštníkem, toho nemám vůbec, ale ani trošku rád. Cesta ubíhala a ubíhala a najednou vidím nad silnicí viset Grippen!!! Tak tohle musím vyfotit. Odhodlání nemohlo zkazit ani to že jsem kvůli tomu najel zpátky na dálnici, ale směrem zpět. Naštěstí tady se dá na dálnici otočit. Takže na druhý pokus už to vyšlo a když už jsem tam byl, tak jsem navštívil místní Coop. Švédové stejně jako Norové jsou vážně fanatici do hot dogu a burgerů. Tolik omáček na burgry, různých housek a houstiček, to se nevidí. Neodolal jsem a jedna majda už byla v košíku. Jasně že pálivá a jasně, že to nakonec nebyla majda, ale tavený sýr 😊

Zpátky na E4 a hurá na sever. Další zastávka byla naplánovaná, protože jsem si dal za cíl si v každé zemi koupit Harley tričko. Mířím tedy do pobočky Harley Davidson v Sundsval. Při příjezdu míjím obrovské věže místní hliníkárny a jelikož pracuji v tomhle oboru, je povinností to nafotit a zdokumentovat. Hliník se sice odstěhoval do Děčína, ale tady vyrábějí přímo hliník samotný z aluminy. Před prodejnou HD se zakecám s prima párem na staré Glidě. Pán a paní mi hned řeknou svoje švédský jména, který ovšem okamžitě zapomenu. Určitě to nebyl ani Lasse ani Bosse Seberkrém. To bych si pamatoval. V shopu jsem nakoupil tričko a bundu a s pánem ze servisu jsme pokecali ohledně přezutí gum, jak jim to trvá, co mají za značky, zda je lepší originál Dunlop nebo Metzeler. Měl jsem v tu chvíli na gumách přes 16.000km takže jsem řešil zda cestou někde přezout či nikoliv. Nakonec gumy cestu vydržely, nájezd 24.000km je slušný výsledek a přední guma by ještě pár tisíc km snesla (btw následné přezutí na Metzelery nebyl dobrý nápad…)

No a přes všechny modlitby ke Slunečníkovi to další den vyhrál Deštník s Mrakomorem. Takže jsem na to po skoro 600km hodil bobek a zakoupil na spaní chatičku u jezera. Škoda jen, že už bylo pozdě takže jsem nestihl nakoupit piváky a vejce k snídani, když už jsem měl to zázemí. Ovšem ten výhled a hlavně ABSOLUTNÍ klid. To bylo k nezaplacení.

Počasí se naštěstí zase umoudřilo a cesta krásně ubíhala. Díky kochacímu tempu jsem neminul přejezd severního polárního kruhu, který je na této silnici doslova odbyt pouhým billboardem u kterého se naštěstí fotila dvojice Italů.

Ani obyčejná čára na zemi tam nebyla, prostě nic. Nevadí, severní polární kruh byl dobyt! Slovy klasika: No nic moc. Vždyť tu nic není. Když to srovnám s výletem na Kokořín. Tam byly alespoň stánky a tady je prd.

Po ani nevím kolika km jsem skončil ve Finsku v kempu Lapin Lomamokit, kde bylo místo na stan za 15 éček. Dal jsem si nějaký místní pivo nevyslovitelného názvu a objednal si burger s kusem za studena uzeného soba. Těch je tu na silnicích skoro jako komárů. I to finský pivo docela hází, i když to bude jen nějaká desítka. Dcera Hulmi Houkolena tady skládá příbory, mě se do stanu nechce, čekám, jestli nepřijde na pokec Rozerval Parkund, ale asi trénuje s Ibal Ginem a Sony Erekconem. Do toho hraje finský rádio Blaník stejný sračky jako u nás, nejdřív Modrý Tanky, pak ječí Bonbon Džovi. Ještě chybí kolotočář Kludský a jeho Nonstop. Už mi hrabe, dneska mi v hlavě pořád zpíval velký Karel Lady Karneval... Asi mi ho poslal můj kámoš Slunečník, co teď svítí někde jinde.

Po ranním odjezdu z finského kempu, který má svá nejlepší léta za sebou, jsem po kilometru zase zastavil u velkého souvenir shopu v Laponském stylu, protože nášivku z Finska je třeba na vestu zakoupiti. Posnídal jsem donut, zapil mega kafem a jel dál. Obecně vzato, tady pijou kafe jako my pivo, tzn. po půllitrech. Pro mě jako vyznavače espressa, ideálně ve verzi ristretto to byl velký nezvyk, ale přizpůsobil jsem se. V každém případě do budoucna i nadále preferuji italský styl, uno espresso prego, vysrknout a jet dál. Tyhle kýble horké břečky beru jen jako severský kompromis. Nicméně, kdybych tušil, že ten den najedu 621km, tak si dám ty donuty dva a hrnky kafe taky.

Před hlavnim cilem jsem vymyslel plán. Ubytuju se v Olderfjord Turistcenter cca 120km od Nordkappu, odpočinu si a navečer vyrazím. Vše proběhlo dle plánu, samotné ubytování vypadá zvenčí poněkud omšele, recepce je v místním suvenýr shopu, kde nakoupím nášivky a samolepky Nordkapp pro jistotu dopředu. Dorazil jsem poměrně unavený okolo půl třetí odpoledne a naordinoval si min. dvouhodinovou pauzu. Skvělý nápad. V podstatě jsem dle horolezecké logiky založil základní tábor kam se před půlnocí vrátím.

Na místě bylo 15°C, na Nordkappu 9°C, počasí značka ideál. Cestou svítilo sluníčko celou cestu, výhledy byly prostě neskutečné, nádhera kolem mě v podstatě pořád nutila stavět a fotit, bylo to úžasné. Průjezd 7km dlouhým tunelem vedoucím přes 200m pod hladinou moře byl zážitek a dodnes nechápu jak tohle někdo zvládne na kole! Respekt! Cestou se pod kola motala stáda sobů zcela apatických ke všemu tomu ruchu kolem. Při příjezdu na místo činu jsem zastavil u cedule Nordkapp, kde se dvojice Poláků fotila, takže jsem toho využil a nechal se taky zvěčnit. Pak jsem je následoval na parkoviště, kde jsem zastavil a šel se podívat na glóbus. Žádné placení se nekonalo, čekal jsem nějakou závoru a mýtné brány, ale nic. To že tam opravdu jsou, jsem zaregistroval až při odjezdu, nicméně všichni je míjeli, tak nevím. U slavné koule jsem se samozřejmě vyfotil se spolupráci s estonským motorkářem Ralfem. Počasí naprosto luxusní, takže jsem se vrátil ještě pro dron a proletěl se pěkně na konci světa.V místní hospodě zklamání, v podstatě jen sladkosti. V gift shopu jsem nakoupil ještě pár drobností a nasával atmosféru místa.

Rýpalové sice tvrdí, že tohle není ten pravý Nordkapp, tím je až Nordkinn, ale mě to bylo jedno. Nejdál po silnici je to sem a šlapat někam dvě hodiny abych byl na opravdu nejsevernějším kousku se mi prostě nechtělo. Tak a mám to za sebou a teď už jen na jih. Z domova až sem 2935 km za 5 dní. Asi jsem to uspěchal, ale další dny naopak ukázaly, že to bylo přesně tak jak to mělo být.

Cestou zpět jsem se v cca 22:22 zastavil v místním obchodě Rema a koukám, že mají vychlazenou Plzeň!!! Vzal jsem si dvě, že si na oslavu dám půlnoční přípitek. K tomu bagetu a vodu, protože tu poslední jsem ztratil cestou. Bohužel na kase mi slečna oznámila, že pivo se prodává jen do osmi. Co je tohle do prdele za logiku??? Vím, že to tady takhle funguje, ale musel jsem to zkusit. Dokonce jsem chvíli uvažoval o tom, že ty piva prostě šlohnu. Tady je vidět kam až člověka dožene zoufalost nad stupidními pravidly. No slušnost zvítězila, ale taky to bylo naposledy co jsem v Norsku našel v obchodě Plzeň. Po bohaté snídani na základním táboře vyrážím zpátky na jih a začíná kochací část cesty.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE