Cesta přes Kavkaz, Pamír a na skok na Altaj

Na hranicích s Ruskem je fronta asi 5 aut, čekáme asi 2 hodiny, než nás pustí k proclení. Přejíždím do 5. časového pásma od ČR. Opět prudká změna krajiny, hodně přibylo stromů, zeleně a má to tu sibiřský nádech. Kluci na Jawách jsou někde u Almaty, jsem 2 dny před nima.

Kolem poledního přijíždím do Barnaulu, bylo by dobrý sehnat 20W50 a při troše štěstí večer dojedu na Altaj. Silnice se nám zlepšily, všude kolem je zeleno a vůbec ráz krajiny je pestřejší. Olej mám, přejíždím řeku Ob a štráduju si to na Altaj. Přibylo tu motorkářů, je znát, že se blížíme k pohoří. Večer chrním kousek od GornoAltajsku a po 3 týdnech měním olej.

Abych si tu (na Altaji) projel, co bych rád, tak bych potřeboval aspoň týden. Mám půl dne. Je čtvrtek. Na cestě jsem skoro 5 týdnů. V pátek musím být v Novosibirsku, abych sehnal dopravu motorek do Moskvy. Cca 120km někde v nitru Altaje ve směru na Mongolsko zamačkávám slzu, otáčím expedici a vracím se směrem na Barnaul a pokračuju k největšímu městu Sibiře. Spím asi 100km před Novosibirskem. Na Novosibirské nádraží dorazím v čase ranních dopravních špiček, zaparkuju motorku, udělám povinné foto a pomalu mi dochází, že se to podařilo. Dojel jsem do Novosibirsku.

Dopravu pro motorky jsem sehnal. A tu nejblbější, kterou jsem mohl. Kluci jsou někde na cestě mezi Pavlodarem a Novosibirskem. Celý den mám volno, tak se ještě pojedu někam projet – kdy zase budu mít příležitost se vozit na Sibiři na vlastní moto, že? Jedu klukům naproti, potkáváme se navečer a spíme u přehrady asi 100km od města. Ráno přijíždíme na nádraží – tentokrát už v plném počtu, motorky dovezeme na peron a místní nám je jdou připravit na transport. Ke kvalitě balení nemá smysl vyjadřovat se – děs běs. Večer odjíždějí nákladním vlakem do Moskvy, my jedeme o den později.

48 hodin ve vlaku po transsibiřský bylo docela příjemných. Další den po příjezdu do Moskvy si jdeme vyzvednout motorky, s velkou slávou nám oznamují, že přivezli pouze 2 a třetí dorazí za 3 dny, ve vlaku nebylo místo. Nepřijela jedna Jawa. Loučím se s klukama, kteří následující 3 dny svědomitě propařili, usedám do sedla a vyrážím na západ na Lotyšsko. Za Moskvou řídne provoz a cesta do EU vede hlubokou tajgou. Sem tam projedu vesnicí, jinak liduprázdno. Spím asi 80km před hranicema, druhý den vstupuju do Šengenu a užívám si poslední celní kontrolu. Pobaltí je oproti Rusku jinej svět. Už je to tu skoro jako doma :-). Večer nocuju na severu Polska.

Od domácí garáže mě dělí asi 800km, z toho je asi 300km studená fronta nad Polskem. Poprvé za 6 týdnů oblékám nepromok a vzhůru do boje. Asi 100km za Waršavou přestává pršet, zastavuju u nejbližší hospody a za odměnu, že jsem to nikde nepoložil, obědvám kolínko. Kousek za Wroclaví sjíždím z dálnice, na pumpě napojím motorku a užívám si poslední desítky kilometrů domů. Velký překvapení mě udělali kluci, (tleskám Googlu - službě sdílení polohy) a přijeli mě do Polska naproti. Máme sobotu večer a jsem po 6ti týdnech doma. V neděli bylo hezky – nešlo zůstat doma, tak jsme šli s klukama zase jezdit. A tu Altaj jsem zase nestihl, jak jsem si to maloval :-)

Co závěrem? Bylo to skvělý. Najeto 19 500km. Ani jeden den jsem nenasedal, že bych se netěšil. Podařilo se mi projet spoustu států. Počasí vyšlo fantasticky, pořádně jsem zmoknul jen jednou. Smysl celýmu výletu dávají až všichni ti, které po cestě potkáte. Měl jsem velkej respekt k tomu, že celá tahle estráda bude „one man show“. Co když se něco stane, jakejkoliv malér, jsem nahranej. Je to přesně naopak. Zastavíte na pumpě, seběhne se k Vám banda místních řidičů a začíná konverzace. Pro kamioňáky jsem byl zpestření a oni pro mě  měli hromadu cenných rad. Kam jedeš? Potřebuješ s něčím pomoct? Motorka v pohodě? Pojď s náma večer na pivo :-). A nejen v těch kazaškejch dálavách to sakra potěší. Nejsilnějším platidlem je zde respekt a úcta.

Pár postřehů z cesty

• vezl jsem sebou 3l sichrovací kanystr, síť benzinek je dostatečná, nebyl potřeba
• nejřidší síť benzinek je v Kazachstánu (každých 150km) a ve středním Turecku (asi 100km), všude jinde bez problému. Obecně jsem vycházel z předpokladu, že vždy bude nejméně za 150km kde dotankovat. Jediná vyjímka byla mezi Kyzylordou a Turkestánem, tady jsem potkal pumpu asi po 280km.
• kvalita benzínu – Uzbekistán bída – 80ka, o trochu lepší v Kyrgyzu, Tádžiku (95ka cca 18kč/l). Ještě o trochu lepší benzín byl Kazachstánu (95ka 10kč/l), nejkvalitnější benzín byl v Rusku (95ka cca 18kč). Kvalitu benzínu beru subjektivně – motor při plně otevřeným plynu chvílema „zvonil“ (týká se benzínu v KZN, KGZ, UZB a TAJ).
• povinné ručení není povinné v Tadžikistánu a Kyrgyzstánu, ostatní státy jej vyžadovaly. Cena byla vždy kolem 7USD / 14 dní, kupováno na hranicích.
• výměna peněz na hranicích bez problémů.
• SIM karty jsem vždy pořizoval na hranicích (Turecko jsem neřešil), u ostatních států vycházela kolem 150Kč i s balíkem cca 1GB dat. Jediný problém je v Tadžikistánu, kde SIM kartu prodají pouze místním (je třeba mít tádžický pas)

Vždy!! Dávejte si bacha, aby Vám při vjezdu do země dali „vremjenny vvoz“ – dočasný vjezd. Vyžadují jej při výjezdu ze země. Tadžikistán a Uzbekistán jej požadují při vstupu / výstupu ze země, Rusko + Kazachstán + Kyrgyzstán (+ asi Gruzie?) mají celní unii. Tj. vstoupíte do Kyrgyzstánu, na hraničních přechodech KGZ/KZN a KZN/RUS jej nekontrolují a chtějí jej až při výjezdu z Ruska. Mě to pěkně vypeklo, chlapci na celnici mi jej při vstupu do země nedali a když jsem opouštěl Kazachstán, tak jsem se nestačil divit.

Transport motorky z Novosibirska do Moskvy: Doporučuju kohokoliv jinýho, než jsme měli my. Pokud nenajdete jiného a pozemní cesta plná sibiřských močálů a komárů pro vás není výzva, zvolte OOO Kalco. Kde sídlí: V Novosibirsku se postavíme čelem k nádraží mezi hlavní vchody (jsou dva, mezi nima je schodiště), seběhnete po schodech, podejdete pod pravým mostíkem a vchodem napravo od pravého mostíku (ne tím vchodem pod mostíkem) vlezeme do budovy nádraží. Cca 30m jdeme rovně, zahneme napravo do slepé chodby a jsme v oddělení úschovy zavazadel – zavazadla se odevzdávají napravo. Jdeme asi 20m rovně a v nenápadných dveřích na levé straně chodby sídlí přepravní společnost. Cena za převoz R1150GS včetně zabalení byla asi 17 000RUB, Jawa 350 stála asi 13 000RUB. V Moskvě nám říkali, že jiné společnosti operující po Rusku by transport motorek této kategorie měly zvládnout kolem 8000 – 9000 RUB včetně přípravy moto na transport.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE