Alpské jezírkování, aneb dva pankáči tankují super!
Text: Finč | Zveřejněno: 24.12.2015 | Zobrazeno: 63 295x
Bez velkého plánování, se spoustou cílů a jen hrstkou peněz. Za málo peněz, hodně muziky.
Kapitoly článku
Život je nevyzpytatelnej a i mé plány budoucnosti jsem musel přelajnovat jinak. Prostě změna je život. Vyměnil jsem batůžek za plnokrevnou motorkářku, rozmnožili jsme se, a tím mé cestovatelské sny v jedné stopě musely zatím zůstat nesplněné. Ale… Dlouholetej kamarád a parťák (nejen)na zimní sporty Jára, si pořídil motorku a už na ní něco nalítal, zatím jen po ČR. A když jsem vyprávěl o Alpách, šibalsky se usmíval a jeho jiskra v oku mi naznačovala, že něco vymyslíme. No a tak nějak to všechno začalo…
Z původního plánu projet nízkonákladově Polsko, tak nějak sešlo. Trochu mě inspiroval cestopis Toma a Jáji (blackemsvetem.cz), kteří si vyjeli na pár dní po Alpách za cca 8 tisíc kč. Přece jen Alpy jsou Alpy a Polsko se s nimi nedá srovnávat. Ale proč nejet nízkonákladově právě tam? Proč platit zbytečný Éčka za ubytka? Proč se cpát a lemcat v restauracích? NE! Vyrazíme jako dva pankáči jen tak, s plachtou, spacákem a pár čínskejma polívkama. No a lahvinkou rumu na zahřátí no.
Měli jsme každej v hlavě pár míst, kam se podívat, a tak jsem je zakroužkoval na mapě a naplánoval trasu. Vzhledem k tomu, že jsem už dříve koupil bajkovou navigaci Tomtom Rider, nebyl problém poskládat itenerář.
Den 1., úterý 11. 8. 2015
Motorku mám nabalenou už z předešlého dne a tak se ráno ničím nezdržuji, pouštím SKA-Péčka do uší a na sedmičku frčim k Jarcovi. 
No kecám, ani jeden jsme to nestihli, takže se s úsměvem a nadrženým zápěstím (ne na honění) se vítáme v 7:30. Jára neni (zatim) úplně technickej typ, a tak mu pomáhám navázat věci na motku. Ještě natankovat, zkontrolovat gumy (jak mě učil Pepa Sršňů v motoškole) a v 8:20 míjíme ceduli se škrtnutým nápisem Čelákovice.
Máme v plánu dojet na Bodamské jezero, kde jsem si na satelitních gůglmapách našel pár plácků k nocování nadivoko. Jedeme přes Dobříš, Strakonice, Vimperk, hraniční přechod Strážný a po okreskách se necháme vést Tomtomem kolem Pasova. V městečku Vilshofen an der Donau dáváme osvěžující koupačku v Dunaji. Fandí nám tu páreček důchodců krmící kachny. Cachtání nám zpestřuje přistání a následné vzlétnutí vojenského letounu. No nic. usušit a jede se dál.
To bych to nebyl já, abych si tu cestu nezkomplikoval. Přehlédl jsem značku „pěší zóna“ a štrádoval jsem si to zkratkou pryč z místní náplavky. Jarec chvíli váhal, ale když viděl můj vážnej výraz, že to fakt myslim vážně, po chvíli vyrazil za mnou. Prokličkovali jsme se mezi chodci a cyklisty nahoru k silnici, ale obrubník byl vysokej, že bysme ty naše silniční potvory vorvali. Takže repete a jedeme zase kličkovanou zpátky dolů. No ňáký báby čuměly na SPZky, vodkaď že to ti volové jsou. To nás zase reprezentujeme!
Hurá, jsme zpět na silnici. Úsměv mi po chvíli překazí uzavírka a Tomtom mě tvrdohlavě žene mezi bagry a buldozery. Dávám na svůj instinkt a z městečka se po pár minutách vymotáváme. Asi zakletej kraj toto. Když letos, jako každoročně, nezabloudim v Pasově, tak tady. Dál to mastíme po okreskách a silnicích třetí třídy směr Mnichov.
V městečku Erding doplňujem nádrže a žaludky a rozmejšlíme, že Mnichov objedeme po dálnici. Tomtom nás žene okolo Mnichovskýho letiště. Celkem pěkná podívaná a naštěstí žádnej velkej provoz. Po E53 a E54 objíždíme stočtyřicítkou Mnichov a tím naháníme časovej náskok. Sjíždíme asi po hodince a půl dálničního vopruzu na pěknou a prázdnou silnici č. 12 směr Kempten. Není tu téměř žádný provoz, tak se jede parádně.
V Kemptenu dokupujeme ňáký to pivko na večer a před desátou večerní míjíme ceduli Lindau. Asi 20 minut hledáme fleka, kde složit hlavy, páč moje z domova vyhlídnutý flíčky jsou vždy v zákazu, nebo na soukromých pozemcích.Soutěž o nejpankovější nocleh vyhrává parkoviště nedaleko Park-Campingu (kterej jsme měli v záloze, kdyby bylo nejhůř) v ulici Eichwaldstrasse. Je tu zákaz nocování obytňáků, o motorkách a hovadech, co chrápou na zemi, ani zmínka. Až na jednoho vopruzáka, co furt chodil okolo a somroval cigára, těžká pohoda. Vyrážíme ještě umejt zadky do jezera, páč kdo se s tim vlkem má pak celej tejden vláčet. Voda v Bodensee super! Vlez do vody už o něco horší. Že já blbec zase zapomněl boty do vody. Dáváme pár piv, rumíka a hajdy na kutě.
Najeto: 645,5 km. Ubytko 0,-