Přes Skotsko a Irsko do Itálie 2016

16. DEN - 7.8. 2016 (356 Km)

Uvidíme, jak se bude chovat Afrika bez čerpadla, původně jsme si mysleli, že bude stačit jen častěji tankovat a pojede stejně, opak je však pravdou. Pokaždé ztratím Davida v zrcátkách, jednou se i otáčím, protože dlouho nejel, ujel asi 130 Km na nádrž a konec, už nešla nastartovat, vezu sebou 3 litrovej kanystr s benzínem tak doléváme, aby alespoň dojel k nejbližší pumpě. Když chceme pokračovat na Verdoňský kaňon, David se zase ztrácí, ptám se ho co se děje a on se slovy, že mu to víc jak 70-80 Km/h nejede, nemůže pokračovat. Navíc mu v zatáčkách zhasíná motor a to už je nebezpečný, když bude vyjíždět ze zatáčky, bude potřebovat výkon, tak mu chcípne, to samé se děje, že ji musí udržovat jen v určitých otáčkách, jinak se začne cukat a nestíhá mu to tam téct samospádem.

Musíme vymyslet kompromis, mezitím co David zkouší obě čerpadla, jestli se ještě nechytnou, já hledám nějaké město v Itálii, co bude u moře a bude tam kemp, domů se nám ještě nechce, původní plány byly pokračovat přes Řím, pak trajektem do Chorvatska, projet si ještě Albánii a okolní státy. Nakonec jsem našel město Sanremo, dávám to do navigace, najíždíme na dálnici a zrovna projíždíme okolo Hondy autorizovaného servisu, ale je neděle a kdo ví, jak dlouho by trvalo než by jim tam to čerpadlo přišlo, no nic, jedeme osmdesátkou asi 250 Km až do cíle (mezitím David 2x tankoval). Po příjezdu do kempu dei Fiori si tu kupujeme ubytování na dvě noci. Večer se jdeme vykoupat, podívat do města a ochutnat místní jídlo.

celkem najeto: 6 931 Km

17. DEN - 8.8. 2016 (0 Km)

Vstáváme kdy chceme, kupujeme si Corony a jdeme k moři, konečně si odpočineme, i když chceme jet dál, ale prostě to nejde. Když už se nám to stalo skoro u moře, byla by škoda toho nevyužít a jet hned domů. Večer jdeme opět do města a utrácíme peníze, které jsme měli mít na Balkán.

celkem najeto: 6 931 Km

18-19. DEN - 9-10.8 2016 (1191 Km)

Dopoledne si ještě užíváme moře, odpoledne odevzdáváme naše místo, kde jsme měli postavený stan s tím, že do 12:00 musíme být pryč, ještě jdeme zpět a usínáme na betonu, jako bezdomovci s tím, že okolo pátý hodiny na večer pojedeme domů na noc, aby byl menší provoz, jelikož osmdesátkou se nám mezi kamiony kličkovat nechce. Nakonec nás budí dřív nějaký Ital, který sem na naše bývalé místo přijel na dovolenou se svojí rodinou. No nic, tak jedeme už teď, nedá se nic dělat. Loučíme se s mořem a já do navigace dávám cílovou adresu "Domů". Nějakých 1200 km takovou rychlostí? Říkáme si, že bychom mohli být nejpozději dopoledne druhý den doma, byli jsme naivní...Prvních 300 km jedeme asi 5 hodin, ale to je ještě v pohodě, pak se setmí, blýská, prší a je zima. Začíná nám peklo, přímo do toho vjíždíme a ani nepromoky nefungujou.

Teď už David musí tankovat každých 100 km a jet už jen 70 Km/h, motorka zlobí čím dál víc. Únava se dostavuje, při takovéto rychlosti člověk nedává vůbec pozor a je to uspávající. Dálnice jsou naštěstí úplně prázdné, sem tam nás předjede nějaký kamion, když je to Čech tak nás problikne. V jednu chvíli jedu napřed asi o 500 m a Davida předjíždí kamion a za něj se nalepí druhý, udělali mu vzduchovou bublinu a mohl jet rychleji, tímto chlapům děkujeme, tuším, že jeden byl Litevec. Bohužel po dalších 80 km tankujeme, protože tu jsou benzínky málo kdy, takže musíme tankovat radši častěji a zároveň do sebe lejeme jedno kafe za druhým a to samé s RedBullem, vůbec nic to s námi už nedělá, spíme za řídítky, jak to jen jde, do toho je nehorázný slejvák, jsme v koncích, alespoň, že jsme už v Rakousku. Sotva sedneme na motorky vyjedeme z pumpy a už spíme, zastavuji hned znovu po chvilce na odpočívadlech pro kamioňáky, oba souběžně beze slov jdeme hned na lavičky a leháme si, zaklapneme plexi u helem aby nám nepršelo do obličeje a usínáme jak zabitý. Po hodině vstáváme ještě víc rozlámaný než jsme byli. Musíme to dojet říkáme si, kousek před Linzem asi v pět ráno jsem už úplně mimo a říkám Davidovi, že pojedu napřed a počkám na hranicích, případně mu pojedu z domova naproti s dodávkou. Jakmile jedu sám dálniční rychlostí, okamžitě ožiju a už nemám ani jednu krizi. Na hranicích volám Davidovi, jestli je v pohodě a jak to případně uděláme, prý jede a zvládá to, říkám si dobrý. Nakonec přijedu domů po 24 hodinách jízdy, David ještě později. Tímto chci říct, že jsme udělali největší kravinu a zpětně si uvědomuji, že jsme se mohli kdekoliv vymáznout, ale byla to zkušenost...

celkem najeto: 8 122 Km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE