Irsko - země kopretin

8.den 22.6.2013
Barna  0km

Ten den byl odpočinkový. Mná se léčila z nachlazení a ležela v pelechu a my ji s T-maxem drželi palce, aby to bylo co nejdříve OK. Dopoledne přišla trochu nuda a tak jsem vyrazil na procházku. Čert tomu chtěl, že mě vcucla hned první hospůdka, kde jsem si dal pár pivek a seznámil se s partou motorkářů z Dublinu. Bylo to fajn a já šel o tom všem informovat spoluvýletníky na pokoj. Slovo dalo slovo a neuplynulo mnoho minut a už jsem se i s T-maxem vracel zpět.

Popíjeli jsme vesele pivko a prokládali ho různými druhy irské whisky až do té doby, kdy nám rázná paní šéfová podniku oznámila, že platíme. No, zkrátka jsme byli preventivně a velice slušně z hospody vyhozeni. Oni asi nebyli zvyklí na naši alkoholickou výkonnost a mysleli na naše zdraví.

Naše další kroky vedli do dalšího pubu, kde jsme si dali už jen jedno, abychom neurazili a hlavně jsme na druhý den objednali k večeři ústřice a tímto jsme vlastně splnili náš celodenní úkol od Mná.
Technická: Irská snídaně : párky, slanina, volská oka, spařené rajče, pečivo, takže nemusíte pak už ani obědvat, protože jste sytý do večera…..

9.den 23.6.2013
Connemara  250km

Tento den jsme projeli část západního pobřeží Irska zvanou Connemara. Opět něco dokonalého, nádherného, naprosto božího.

Ráno bylo oblačno, občas spadla nějaká ta kapka, bylo celkem chladno a dost vydatně foukalo, takže chvílemi jsme měli práci udržet motorky v rozumné stopě. Cestou do města Clifden se zastavujeme u jezera ve vesnici Recess, kde nám jakési Irské holčičky zahráli na parkovišti na housle. Bylo to parádní a T-max těm dvěma slečnám dal nějaké drobné a jejich rodiče, kteří seděli opodál v obytném voze se propadali hanbou, ale bylo jasné, že jsou na ně stejně moc pyšní a mají radost.

Opodál stál také autobus plný čínských nebo japonských turistů, kteří na nás mávali z oken a tak jsme jim s Mná mávali také až do té doby, než jsme poznali, že nemávají, ale ukazují abychom šli stranou, že si chtějí něco vyfotit.Jeli jsme dále na Clifden a pak na jih podél pobřeží a kochali se a fotili (se) a smáli se a prostě si to užívali. Pomalu jsme se vraceli zpět do Barny opět geniální krajinou přes velice opuštěný Golem Head, což byl prototyp drsné ale romantické irské krajiny.

Odpoledne se počasí rázem zlepšilo  a sluníčka bylo všude plno a my jsme to valili zpět a těšili se na večeři na ústřice. V penzionu jsem obdržel od Mná a T-maxe k svátku rum Božkov, což mě velice potěšilo a všem bylo jasné, že ho domů rozhodně vozit nebudu.Večeře byla velkolepá. Velký talíř plný ústřic a Guiness k tomu v pubu na břehu oceánu. Co více si přát.

 

10.den 24.6.2013
Cliffs of Moher  215km

Ráno jsme si dali tradičně pravou irskou bohatou snídani a těšili se na dnešní výlet, protože jsme měli namířeno na Cliffs of Moher. Ten den byl celý bez mráčku, prakticky nefoukalo a bylo teploučko, takže dokonalé počasí. K Mohérovým útesům jedeme po pobřeží přes Black Head a rybářskou vesničku Doolin.

Na místě platíme parkovné a ukládáme si helmy a bundy do budky od obsluhy. Na parkovišti jsme pak dali vzniknout malé přátelské rozmíšce, když jsme v jedné tlupě motorkářů vychválili jeden stroj Moto Morini, na základě čehož se jeho majitel začal radovat a něco křičet na své kolegy, kteří všichni měli Báwa a ti mu hrozili a něco ukazovali….

Bylo to ale celé ve srandě a tak to má být.Cliffs of Moher jsme prošli skoro celé, aspoň tedy tam, kam to šlo a musím říci, že to byl docela slušný výlet. Ale stál za to. Popisovat, co je to za nádheru a za hloubku, když stojíte na kraji dvěstě metrů kolmé stěny asi nemá smysl. Oceán bouří, ptáci křičí, slunce pálí…..prostě na to asi slova nejsou.

Cestou zpět do penzionu jsme ještě projížděli hodně kamenitou pahorkatinou The Burren a zastavili se u dolmenu v Poulnabrone. Najeli jsme pouhých 215 kilometrů, ale vrátili se celkem unavení až kolem osmé hodiny.Večer jsme ještě zašli na pivko, nějakou tu mořskou havěť a pivko a pivko a …….
Technická: parkovné u Cliffs of Moher už si nepamatuji….

11.den 25.6.2013
Barna – Donart  286km

Ráno jsme se rozloučili s majitelkou penzionu a pádili jsme za stále velice slušného počasí do chrámového komplexu Clonmacnoise, což byla naprostá pecka. Kamenné stavby a keltské kříže zasazené do nízké sytě zelené trávy.

Historie tohoto komplexu sahá až do poloviny 16.století (tuším). Opodál jsme si pak prohlédli zříceniny hradu v Clonmacnoise a lodě v přístavišti na řece Shannon.
Dále nás cesta zavedla do města Tullamore, kde jsme si chtěli prohlédnou místní destilérku, která, jak jsme na místě zjistili, vůbec neexistuje a my jsme proto museli popojet asi 10 kilometrů severně do města Kilbeggan, kde se destilérka nachází, ale stejně to Tullamore není.Pak už jsme se vydali na východ a hledali nějaký kemp, což nebyla vůbec legrace. Nakonec nás zachránila T-maxova navigace a my jsme večer zakotvili ve vesničce Donart na úpatí Wicklow Mountains. Rozdělali jsme stany, udělali fazolovou večeři a hurá do hospody na pivko.

Po návratu ke stanům jsme ještě v rámci druhé večeře dopili rum a usínalo se sladce.
Technická: kemp osoba+moto+stan 10 Euro

12.den 26.6.2013
Donart – Rosslare  236km

Ten den ráno byl poznamenán tragickou až katastrofální událostí: došly mi bompary, což Mná těžce nesla prakticky celý den. Opravdu jí to zasáhlo, už jen proto, že v Irsku bompary prostě nekoupíte.

Vyrazili jsme do Wicklow Mountains přes Wicklow Gap. Tyto hory jsou opravdu nádherné, z velké části pokryté vřesem, takže být tam v době, kdy kvete, tak to musí být fakt mazec. Jízdu v horách jsme si opravdu velice užívali. Parádní svezení.

Stavili jsme se v jednom z údolí v podobném komplexu jako byl v Clonmacnoise a to v Glendalough. Tam jsme zjistili, že většina pohřbených na místním hřbitově zemřela nádhernou smrtí, protože na náhrobcích bylo napsáno jako první: Erected.Protože bylo nádherně a my měli ještě spoustu času, tak jsme se rozhodli, že se ještě projedeme v horách a k moři do města Wicklow jsme to vzali ještě přes Sally Gap a Rounwood.

Cestou po pobřeží směrem na Rosslare jsme ještě zastavili na tři hodinky na pláži, která mě silně připomínala nádherná místa západního pobřeží Dánska, kde jsme byli loni. K svačině jsme si dali každý po jednom pivku a hurá na průzkum moře. Nejdříve jsem smočil kotníky, pak kolena a pak malinko výš a najednou přišla vlna já měl mokré i trenky a musím říci, že to bylo fakt ledový. Když to uviděla Mná, tak přiběhla s foťákem a já tam musel holt celý. Málem jsme zmrzl, ale přežil jsem to. Musím na tomto místě napsat, že se Mná hecla a skončila ve vlnách také. Byli jsme na sebe navzájem velmi pyšní a potřásli jsme si po zásluze pravicí.
 

K večeru jsme ale už museli popojet a nalodit se na trajekt, který z Rosslare vyplouval v devět hodin večer. Nalodění proběhlo v pořádku. Dali jsme si k večeři výborné jídlo a pivko a už jsme spěchali do kina, kde jsme ulehli nebo spíše usedli do křesílek a snažili se něco naspat.

13.den 27.6.2013
Fishguard – Hawkinge  603km

Probudil nás hlas z lodního rozhlasu, že jsme ve Fishguardu a že za čtvrt hodiny připlouváme. Byli jsme nevyspalí, zmačkaní, ale co se dalo dělat. Sedli jsme na mašiny a obří loď nás vyplivla do anglické noci.
Jeli jsme pár kilometrů za přístavní město a zaparkovali jsme na odpočívadle, kde jsme trávili čas od jedné do čtyř v noci. Zkoušeli jsme spát na motorkách, na obrubníku chodníku, na lavičce….prostě jak se dalo. Byla ale veliká zima, tak to byl spánek nespánek. Ve čtyři jsme nastartovali a popojeli k nedaleké pumpě, která měla kupodivu otevřeno a dali si doušek teplé kávy. Pak jsme jeli dále směrem na Stonehenge. Mě osobně byla strašná zima (největší, co jsem kdy na motce zažil) a zavírali se mi oči a když jsem se přistihl, že se na motorce za jízdy probouzím, tak jsem zavelel k odpočinku a na jednom odpočívadle s občerstvením jsme dospávali.

Odpočinout jsme si prostě museli.Když jsme se dali celkem do kupy, a stačila hodinka odpočinku v teple, tak jsme jeli dál přímo ke Stonehenge. To už ale svítilo slunce a bylo teplo. Stonehenge nás přivítalo svojí monumentálností, prehistorií a hromadou turistů z celého světa. Američan, holanďan, japonec, maďar….byli tam všichni……jak mravenci. Ale stálo to za to.Před šestou jsme pak dorazili do kempu nedaleko  Folkestone a těšili se na ráno na trajek do „Evropy“.
P.S. Potkali jsme cestou jednoho harleyáře s dlouhými řidítky a ten nás zdravil nohou tak vysoko, že jsem myslel, že z toho svého biku musí spadnout. Asi hadí muž.
Technická: kemp osoba+moto+stan 9 liber

14.den 28.6.2013
Hawkinge – Motel nedaleko Siegenu  527km

Za slušného počasí jsme se nalodili na trajekt, rozloučili se s Anglií a v Dunkerque  jsme opustili loď do oblačného počasí, ale nepršelo a celkem to šlo. Valili jsme co to jen šlo. A šlo to pěkně rychle až na nekonečné zácpy kolem Bruselu, kterými jsme se proplétali jak jen to šlo. V  podvečer jsme díky T-maxově němčině našli docela pěkný nocleh na jednom odpočívadle s hostelem nedaleko Siegenu a když jsme začali vybalovat věci, ta začalo pršet. Měli jsme štěstí.
K večeři jsme si koupili litrové obří plechovky s dánským pivem a krásně se usínalo.
Technická: 3osoby+3mašiny 70 Euro

15.den 29.6.2013
Motel nedaleko Siegenu – Liberec  687km

Poslední den cesty domů prakticky celý propršel a byl to fakt opruz. Pršet přestalo a také se oteplilo až za Drážďany, ale to už jsme toho  mokra fakt měli celkem dost.
Na pumpě u Bautzenu na nás už čekal celý zbytek Pasacheros a musím říci, že to bylo velice milé přivítání.
Domů nás pak dovedl Kubík a tak skončila jedna krásná, nádherná, vysněná cesta.

Závěr.

Irsko je naprosto jedinečně nádherná země s úžasně společenskými lidmi. Při cestě vás nenechá odpočinout a neustále vám servíruje nová krásná místa. Často si musíte sednout na zadek a čumět na tu nádheru, zapálit si cigáro, sedět, zírat, být šťastný a říkat si, jak se to tomu nahoře fakt povedlo. Chtěl bych se tam někdy vrátit. Opravdu bych chtěl. Moc.

Najeto 5455 km Vavřinec (5663 km Verunka 4)

Honza

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE