Irsko - země kopretin

1.den 15.6.2013
Liberec – Grimbergen (Belgie)   978 km

První den se nesl ve znamení čistého tranzitu. V plánu bylo dojet alespoň někam na německo-belgické hranice. Úplný start dne zpestřila Janča veselým omylem, neboť dorazila na úplně jinou Agipku, než bylo domluveno. No asi chtěla jet někam jinam. K Bautzenu nás doprovázel i Kuba a odtud už jsme jeli pouze ve třech. Počasí nám opravdu přálo a bylo příjemně. Během cesty se stala ještě jedna významná humorná příhoda a ta spočívala v tom, že mi bylo oznámeno, že nám jede trajekt z Anglie o den dříve, což znamenalo, že následující den musíme přejet do Anglie a ještě se dostat ne její druhý konec. Nevěděl jsem jestli se mám smát nebo brečet, ale nakonec jsem se smál.
Z toho plyne poučení, že není radno objednávat trajekt v alkoholickém opojení.K večeru jsme nakonec dorazili do vesnice Grimbergen na okraji Bruselu, kde T-max pohovořil s domorodcem na téma: Kudy do kempu, a zanedlouho už jsme stavěli stany. Večer proběhla návštěva restaurace a ochutnávka místního pivka.
Technická: Kemp osoba+moto+stan 12,5 Euro

2.den 16.6.2013
Grimbergen – Fishguard (Anglie)  754km

Ráno jsme vyrazili z kempu kolem 8.hodiny a nutno podotknouti, že jsme museli objíždět vstupní bránu, protože byla zamčená a T-max s Vavřincem to měli opravdu na milimetry. K trajektu v Dunkerque dorážíme brzy a tak si domlouváme odjezd o 2 hodiny dříve na 12.hodinu. Cesta přes kanál probíhá u kávy v lodní restauraci a ty 2 hodinky jízdy uplynuly celkem rychle. Anglický Dover nás přivítal mrholením a my museli sednout na máši a valit
vlevo, což nám kupodivu nedělalo žádné problémy, směr Fishguard. Cestou byla celkem zima a občas mrholilo a asi 40km před Fishguardem začalo lejt jako z konve.

Přes celou Anglii jsem udělal jen jednu fotku a to ještě jen, aby se neřeklo. Na místo jsme dorazili kolem 22.hodiny (u nás 23.hodiny) a byli jsme rádi, že nemusím jet za tmy. V odbavovací čekárně u trajektu StenaLine jsme něco pojedli a čekali na loď, která odplouvala ve 2,45 hodin. Zkoušeli jsme i na lavičkách něco naspat, ale žádná sláva.

3.den 17.6.2013
Fishguard – Carrigtohill (Irsko)  282km

Nalodili jsme se před druhou ranní a byla to opravdu rychlovka. Auta ven – auta dovnitř a žádné zdržovačky. Cestující se rozprchli po celé lodi a snažili se spát, kde se dá. My jsme okupovali řadu sedaček v kině a snažili se také něco naspat. Mně osobně už ke konci sedačka začala vadit, tak jsem si ustlal na zemi a také to šlo. Když jsme se blížili k Irsku, tak se ta obrovská loď začala docela pěkně houpat, takže když jsme šli na záchod, tak jsme šli chvilku do kopce a pak najednou poklusem z kopce dolu.
Irsko nás vítalo mrholením a zimou a přístav v Rosslare byl zahalen do mraků. Když jsme odjížděli od lodi, tak se za mnou poklusem pustil jeden chlapík z obsluhy trajektu, aby mi mohl předat brýle, co mi vypadly z motorky, když jsem sjížděl z rampy. Takže tímto nechávám děkovat.

Na nic nečekáme a jedeme směr Rock of Cashel, což je nádherný hrad. Cestou už je nám opravdu dost zima a to, že jsme opravdu moc nenaspali nám také asi moc nepřidalo. Zima se nám už dostávala jak se říká do kostí. Nicméně ke hradu jsme dorazili pouze s jednou zastávkou. Velkolepá památka nás přivítala v lešení, ale i tak to byla nádhera. A co bylo skvělé, že začalo místy vykukovat slunce a oteplilo se.Rozhodli jsme se, že ten samý den ještě popojedeme někam k městu Midleton. Cestou jsme projížděli údolí říčky Owennacurra, kde úzkou silničku lemovaly celé lesy z rododendronu. Opravdu moc pěkné. V Midletonu nám jedna příjemná paní poradila, že ve městě kemp není a poslala nás do nedalekého Carrigtohillu. Kemp se psem loudilem jsme našli celkem rychle, rozdělali jsme stany a hurá  do sprchy. Mezi tím se udělalo velice příjemné počasí a sluníčko se ukazovalo v plné kráse.Bylo teprve brzké odpoledne, tak jsme se rozhodli, že navštívíme destilérku Jameson v Midletonu. Cestou na místo musela Janča v jeden okamžik šlápnout prudce na brzdu, protože se myslím kochala a přehlédla nějaké auto nebo tak nějak a já už ji jen viděl v pozici plochodrážního jezdce projíždějícího zatáčku.

Ale ustála to holka naše šikovná.Prohlídka věhlasné destilérky byla vskutku výborná. Byl jsem pouze jednou okřiknut Jančou při promítáni dokumentárního filmu v místím kině, protože jsem vrzal koženou bundou a prohlížel si fotky ve foťáku. Na závěr celé prohlídky proběhla ochutnávka Jamesona a hurá na stroje a zpět do kempu. Říkali jsme si, že se s alkoholem za volant nesmí, ale my jsme měli řidítka, tak to prošlo. V kempu jsme si dali fazole a T-max zavelel, že se jde na pivo. Z příjemné procházky na irské vychlazené pivo se stala desetikilometrová anabáze po krajnici místní rychlostí komunikace. Nakonec jsme se dopotáceli přeci jen do jakési hospůdky a tam už bylo dobře. Tento výlet jsme svorně nazvali jako „šílený“. Cesta zpět pak již utekla rychleji a za ohromné legrace. Myslím, že nám už trochu hrabalo z únavy a alkoholu – no a taky jsme veselá kopa, ne ?
Technická: Kemp osoba+stan+moto 10 Euro, prohlídka Jameson 11,70 Euro

4.den 18.6.2013
Carrigtohill – Kemp nedaleko Mizen Head  198km

Ráno jsme se probudili do slunečného rána. Teplo a modrá obloha. Jsme vůbec v Irsku ? Po pohodovém sbalení věcí a příjemné snídani jsme vyrazili do městečka Cobh, což je město, kde poprvé a naposled nastupovali na palubu Titanicu pasažéři. Cobh se nachází na poměrně strmém kopci a je opravdu nádherný. Strávili jsme tam docela dost času a pořádně si ho prošli, protože si to toto přístavní městečko opravdu zaslouží. Musím říci, že Titanic a jeho sláva byly cítit takřka všude.

Odpoledne jsme se s Cobhem rozloučili a jeli dále na jihozápadní pobřeží. Cestou jsme brali benzín u jedné moc staré pumpy s ještě o dost starší paní, která mě pozvala domů do svého obývacího pokoje, abych mohl zaplatit kartou, protože terminál měla na skříňce vedle televize.Krásnou krajinou jsme dorazili za stále pravého letního počasí k oceánu na Mizen Head.

Tady si člověk musí opravdu pod tou krásou Irské země sednout na zadek. A nutno dodat, že na tom zadku sedí celou dobu pobytu v Irsku, protože tato země je naprosto naprosto úžasná.  Nedaleko od Mizen Head a města Dough jsme pak už večer postavili stany v kempu a šli se s Jančou projít k moři. Zjistili jsme, že oceán je dost studený a na koupáni to rozhodně nebylo.

Na pláži s námi byli ještě dva rybáři z Francie a my byli svědky jednoho úlovku v podobě platýze. Gratulujeme. Za nějakou dobu nás už hlad vracel zpět do kempu a po fazolové večeři jsme se šli ještě jednou projít, protože jsme se nějak nemohli nabažit té nádhery kolem.
Technická: Kemp osoba+stan+moto 10 Euro

5.den 19.6.2013
Kemp nedaleko Mizen Head – Glenbeigh  202km

Ráno opět slunce a jasná obloha. Koukali jsme na sebe, jestli je to vůbec možné. A bylo. Vyrazili jsme směr městečko Banrty, kde byla i první zastávka a dál jsme pokračovali přes Glegarriff nahoru do hor pokořit Caha Pass. Při projíždění Caha Mountains jsme si připadali jak někde v Alpách, protože ráz krajiny tam byl velice podobný a úzká silnička se úplně stejně točila mezi kopci a stržemi a občas se zakousla do skály v podobě tunelu.

Po horském zážitku jsme si dali obědovou přestávku v městečku Kenmare, kde jsme si prohlédli místní trh se sýry, rybami, domácím zvířectvem, zeleninou a tak vůbec. Ale to bylo už zpět u oceánu. V Kenmare jsme najeli na Ring of Kerry, po které jsme po pobřeží objeli celý poloostrov Iveragh. Krajina byla zase trochu jiná a zase naprosto úžasná.V pozdním odpoledni jsme zakotvili v kempu v Glenbeigh a na pumpě těsně před chtěl od T-maxe jakýsi domorodec koupit Vavřince, nebo aspoň se tak tvářil. No ale měl smůlu.Večer jsme ještě stihli zajít na pivko do dvou hospůdek nasávat krom toho pivka i místní atmosféru.
Technická: Kemp osoba+moto 10 Euro + 7min. sprcha 2 Euro

6.den 20.6.2013
Glenbeigh – Dingle  74km

Probudili jsme se tentokrát do deštivého rána. Bylo ale celkem teplo a čekalo nás ten den jen pár kilometrů, tak jsme byli v klidu a dobrá nálada nás neopouštěla. Měli jsme namířeno do města Dingle. Celou cestu jsme fotili nádherné pobřeží a po úzkých silničkách jsme si užívali plno zatáček. V jednom místě T-maxovi ulítlo celkem dost přední i zadní kolo téměř najednou, což není nic příjemného, ale ustál to a jelo se dál.

V Dingle stále pršelo a po kempu ani památka, tak jsme využili pohostinnosti hostelu, který byl asi kilometr za městem. Byli jsme v suchu, teple a vyspat se v normální posteli bylo také příjemné.Kolem čtvrté odpoledne jsme šli na procházku do města.

Něco jsme nakoupili, poslali pohledy a dali si výbornou večeři a místní pivko pro jistotu rovnou ve dvou pubech. Večer na hostelu jsme pak ještě ochutnávali whisky, co si koupil T-max a moc krásně se usínalo.Abych nezapomněl. Tento den byl významný hlavně tím, že Janča dostala v Dingle přezdívku Mná, která ji už neopustila celý zbytek cesty.
Technická: Hostel osoba+moto 20 Euro

7.den 21.6.2013
Dingle – Barna u Galway  369km

Ráno je dost oblačno, ale neprší a tu a tam vykoukne i sluníčko, takže jsme spokojeni. Chtěli jsme se ještě malinko potoulat po poloostrově Dingle, tak jsme zamířili na Slea Head. Opět jiná ale ještě krásnější krajina, než jsme viděli předchozí dny. Já se musím přiznat, že na Slea Head jsem to už nevydržel a ukápla mi slza.
Opravdu úžasnou krajinou jsme projížděli západní část poloostrova a já jsem z toho byl tak vyjevený, že jsem po návratu do Dingle na kruhovém objezdu jel zase to samé kolečko směr Slea Head, co ráno, čehož jsem si všiml až po chvíli a byl jsem za blba.
Vrátili jsme se zpět na kruhový objezd a pokračovali již správným směrem na Tralle a Limerick až k hradu Bunratty. Zajímavá stavba – takový středověký panelák.
Pak nás čekal jen přejezd do Galway a hledání ubytování. Cestou do Galway se významně zhoršilo počasí a začalo dost pršet. Město nás překvapilo tím, jak je veliké a také tím, že se nám tam moc nelíbilo. Našli jsme kemp, ale tam jsme nepořídili s tím, že prý jsou všechny karavany privátní a stany se stavět nemohou.

Rozhodli jsme se, že zkusíme kemp ve vesničce Barna, které leží dál na západ. To už jsme byli ale domluveni, že zůstaneme na 4 noci a proto zkusíme najít nějakou chatičku v kempu nebo nějaký hotýlek. Zastavili jsme u jednoho z prvních ubytování a Mná domlouvala s paní domácí cenu. Ta se nám úplně nezdála a tak jsme jeli ještě dál najít kemp nebo jiný noclech, ale dopadlo to tak, že jsme skončili v tom prvním. Dostali jsme klíče od pokojíku, zabydleli se a hurá do sprchy, protože jsme byli promočení a prochladlí z cesty. Pršet nepřestávalo a až večer se to malinko umoudřilo. Toho jsem hned využil a šel se projít k moři a prozkoumat, jak daleko to máme na pivo. Mná si mezi tím aplikuje nějaké lektvary a pilulky proti bolesti v krku.Na tomto místě bych se rád pozastavil nad irskými kohoutky s vodou. Stojíte u umyvadla a v levé části máte kohoutek s horkou vodou a studená voda teče z kohoutku na úplně druhém konci umyvadla. Takže když si pustíte vodu, tak máte levou ruku opařenou a pravou podchlazenou. Z toho plyne, že naprostou nezbytností irských koupelen je špunt.
Technická: Penzion osoba+moto na 4 noci se snídaní  107 Euro

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE