Chorvatsko za duševně choré - Level II

V pondělí jsem si psal s týpkem že se akce nezdařila, ale že vyrážím v úterý znovu. Jirka už je v křeči že jsem to zpunktoval a nakonec nedojedu. Pěkně mě s... (něco jako štve) Má první rok motorku, jede na ní k moři a dojede tam? A já ne? To určitě. Trošku to doladim. Od ségry si půjčím menší bágl. Tam si dám věci co potřebuju mít po ruce a nějaký jídlo. Velký bágl narvu na řidítka a do něj dám blembáka. Beru si integrálku abych neměl nos až u ucha. Z toho bude mít radost můj šéfik, každá debata o motorce se strhne na to že někteří jezdí s blembákem jenom aby byli top. :-) Něco na tom bude, ale mám ho hlavně kvuli tý fajnový jízdě. Já prostě potřebuju dostat broukem do huby.

Nabudim motorku a jedu. To ticho, v integrálce je hrozný ticho. Neslyšim motorku jako předtím, necítím sluníčko ani vzduch, nic mě nemlátí do tváří. Všichni brouci parkujou na plexi a ne u mě v tlamě. Z toho pekelnýho požitku je osmdesát procent pryč. To neni ono, teď to bude fakt jen cestovní. Ale až tam budu tak vyndám blembáka. Nebudu tam za osla v integrále :-D ;-)

Vemu to rovnou na dálnici ať naženu čas. Rakousko dám po okreskách a před vsí daleko za Vídní co jsem loni zůstal na hotelu si vzpomínám že byl kemp. Tak tam se pokusím dojet a přespím. Jasně, to bude v klidu. Ježiš jak jsem rád že nemám silnější motorku, ta helma mě nutí jet víc než normálně, prostě žádnej hluk ani nic co by bránilo v rychlejšim tempu. Tak trošku chápu proč na silničních motorkách jezdíte svižněji. Už jsem na hranicích, za nahrbenou kočkou jedu zase vpravo na Tull an Donau a Vídeň. Teď se ukáže jak jsem se připravil. Motorka jede jak vzteklá, dost lidí se otočí protože není zrovna tichá. Ve Vídni uhýbám sem a tam a pak zase tam a během třiceti minut jí projedu a valím oči že jsem mohl vůbec loni zabloudit. Je ale zase vedro jak v peci. Každou chvíly stavím a leju do sebe a na záda vodu. Občas si nakoupím v Bille kde mají i hotové tousty tak se cpu a ještě nějaký to ovocíčko ať mám vitamíny. Když by mi nebylo takový vedro tak se cítím o dost líp. Pomalu dojíždím do zmíněné obce Markt st. Martin, mám rozepnutou bundu ať na mě fouká. Jen co zastavím tak mi teče pot po hlavě. V pytli na stan mám nacpanou i flašku s vodou tak se rovnou napiju. Jáááááááu, už zase. Rychle ze sebe strhnu bundu a vidím v ní černýho čmeláka. Ten má stisk, to bolí jak když mi překousnul žebro. Během hodiny mám na boku ještě jeden bok. Ještě byl tak prozíravej že hned uletěl když viděl že bych ho umlátil motorkou. Navlíknu se a dojíždim do místa. Zjišťuju že paní co mě pomáhala sehnat ubytování na hotelu vlastní tenhle kemp. Ptá se mě jak jsem loni dopadl, tak jí to popisuju. Divně kouká. Vysvětluju si to tak že mi špatně rozumí, ale spíš se divila že jedu znovu. Jo mimochodem minul jsem místo kde jsem spal pod celtou u kukuřice a tý blbosti pro zvířata a opět žně. No tak tady už nikdy nespím. Domlouvám si ubytování pod stanem. Možná z lítosti mi to nechala za sedm euro. Dám si sprchu a jdu na pivo. Udělám nějaký fotky a jdu do stanu.

Vzpoměl jsem si na kameru, netočím a tím Vás okrádám o zážitky :-) Jenže tři piva a pár panáků Tequily ve stanu mě trošku zmastily a navíc ta kamera točí v noci fakt hodně divně. Nebo jsem já divnej? Ani chameleon tak neotočí oči :-DD

Nic, je tu další den. Vstávám v devět hodin, jdu si dát ještě sprchnu před cestou. Myslel jsem si že mi přes noc uschne ručník ale je víc mokrej než když jsem se do něj včera utřel. Stan je taky mokrej od rosy. To nemám rád šahat na mokrý věci a skládat je. Všude je na tom nalepená tráva a bordel. Trvá mi to skoro hodinu i s konzumací poličanu v mezičase. Deset hodin a já jsem splavenej. Musím rychle skočit na motorku a jet nebo se utopím v potu. Dojedu do Oberpullendorfu, zastavím u Billy, dám obří snídani, čtyři tousty, tři nektarinky, litr koly, nějaký sušenky. Jedu k pumpě, dotankuju a letím dál. Takovej kousek jsem ujel a nemůžu, funím, ani vítr nepomáhá. Cestou potkám něco jako teploměr. To je blbost ne? Ukazuje to čtyřicet stupňů. Dojedu na maďarský hranice, zastavím ve stínu a sednu si na zem. Sedím snad půl hodiny, všechno jsem ze sebe sundal abych mohl dýchat. Humus vedro i ve stínu ze mě teče. Koukám směrem na Maďarsko a váhám. Mám strach, vzpoměl jsem si jak mi bylo nakonec blbě a nevěděl jsem co dělat. Řikám si že když se vrátím tak pořád nejsem tak daleko, ale proč bych se vracel. Tak chvilku vydržím než se zchladím a pojedu dál. Ale co když?....... Hroznej tok myšlenek, pudu sebezáchovy a hlavně už jsem nechtěl prožít to co minulý rok. Bojoval jsem s tím hodně dlouho. Nakonec si volám s Jirkou a řikám že to zase vzdávám, že to prostě nedám, sám jsem v řiti, potřebuju někoho sebou na psychiku, takovýho co vždycky řekne že to bude ok a pojedeme dál. Jirka dělal že ho to neštve ale neoklamal mě. Mrzelo mě to, bylo mi to líto, připadal jsem si trapně. Zoufalec. :-(

Jedu zpátky do Oberpullendorfu, koupím známku na dálnici. A jedu, jedu a jedu. Na dálničním odpočívadle mě jak naschvál zase něco kouslo do lokte. Naštěstí to bylo tak málo že se nic nedělo. Pokousán, dva neúspěchy dorážim domů. Volám ségře, ta mi řiká něco jako že když si budu jezdit ty kytky takhle zalejvat sám tak je to v pohodě. Díky :-D

Doma si dám zase sprchu, lehnu a čumím na zeď. Mám tam velkej obraz z Easyrideru z toho filmu. Jede tam Dennis Hopper a Peter Fonda na starejch klumpech krajinou podobný tý chorvatský, je to velký puzzle který jsem skládal snad půl roku. Já se vidím jak tam jedu taky. Píšu týpkovi a řikám mu hele dal jsem si sprchu a když nad tím tak přemýšlím tak to zase tak hrozný nebylo. Přišla mi sms. "Ty si normálně blázen"

Najeto 862 kilometrů, ceny benzínu známky a jídla nepočítám. Stále bez moře :-/

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE