Putování po vlasti české aneb tohle není dovolená, tohle je závod…

6. DEN

Ráno se probouzíme do teplého a slunného dne, ale během chvíle zjistíme, že to tak asi nebude. Začíná se zatahovat a tak rychle balíme a jedeme dál. Musíme ještě vyřešit Pavlovo kolo a tak zastavujeme u prvního pneu servisu. Kořeň se na to podíval a za dvě minuty to měl hotový. Žádné zdržení tedy nenastalo jak jsem si myslel a my můžeme pokračovat do Liberce a na Ještěd. Parkujeme přímo pod schody vysílače za 60 Kč za motorku. Je sice 15. července, ale teplota tomu moc neodpovídá. Je asi 12 st. Uděláme pár fotek a jedeme dál. Z Liberce pokračujeme na Pekelné doly. Cestou se stavujeme na oběd, který je velice chutný a za málo peněz. Během oběda se počasí umoudří a je krásně. Dokonce i na tričko. Za sluníčka dorazíme k Pekelným dolům, parkujeme v pískovcové jeskyni a dáme kofču.
Chvíli sedíme, povídáme si s obsluhou jak tato jeskyně vznikla, co se tady točilo za pohádky a filmy. Vzhledem k tomu, že je do jeskyní v ČR vjezd na motorce zakázaný tak toho využíváme tady a jezdíme kolem pískovcových sloupů, fotíme se, točíme videa a odjíždíme na nejsevernější bod ČR. Cesta utíká velmi rychle, míjíme Panskou skálu u Kamenického Šenova a odbočujeme směr Chřibská, Velký Šenov a Severní Lobendava. Silnice tady mají hodně dobrý, takže se dá švihat. Přijíždíme k ceduli, která nás upozorňuje, že silnice je slepá a po dvou kilometrech je zákaz vjezdu. Jedeme dál, projíždíme první zákaz a najednou jedeme po polňačce. Míjíme druhý zákaz a ptáme se kolemjdoucích kudy na hranice. Chvíli na nás nevěřícně koukají, ale nakonec ukáží kudy.
Dojíždíme na čáru, opět fotíme, ale vzhledem k času, který nás tíží se moc nezdržujeme a jedem dál. Navíc je už večer a tak se ještě musíme ubytovat. Při cestě zpět potkáváme u prvního zákazu policejní auto, ale naštěstí v nikdo v něm. Bylo by to asi drahý. Někteří z nás jsou už dosti unaveni a bolí je celé tělo a tak chtějí spát kdekoliv, ale mě se to tady moc nelíbilo. Tady na severu žije docela dost obyvatel romské národnosti a tak radši volím variantu dojet do kempu v Jetřichovicích, kde je to bezpečnější. Po půl hodině jsme v kempu, domlouváme cenu, která je více než dobrá. Dáme výborný smažáček, někdo steak a sprchu, která je nutností po celodenním ježdění. Usínáme jak feny po porodu.

7. DEN

A opět se probouzíme do zamračeného dne. Ale od západu se pomale vyjasňuje. Balíme a jdeme dál. V Děčíně u Tesca snídáme na chodníku a kolemjdoucí se nám vyhýbají velkým obloukem. Vypadáme jak bezdomovci. U benzinky Tesco tankujeme a jedeme směr Ústí nad Labem, Litoměřice a do Terezína na pomník holocaustu. Parkujeme na placeném parkovišti, ale výběrčí po nás nic nechce, ale zato vstup do Terezínské pevnosti stojí 200,- na osobu.
Tak vysoká cena nás odrazuje. Prohlídneme město a sedáme na motorky a jedeme na jih. Najíždíme na D8 směr Praha. Cesta ubíhá rychle, ale co přes Prahu. Kolem dvanácté vjíždíme do našeho hlavního města. Doprava je total regal. Vše je ucpané, všude se kope. Z Prahy se nám daří vyjet asi po hodině a půl s jednou zastávkou na kafe. Najíždíme na D5, ale po deseti kilometrech sjíždíme. Náš cíl je Týnec nad Sázavou, ale bereme to oklikou přes Karlštejn. Směrovky jsou úžasná věc, ale nesmí je nějaký vtipálek otočit. U hradu Karlštejn pořizujeme fotky, ale dovnitř nejdeme. Není čas. Pokračujeme dál, ale asi po hodině jízdy míjíme ceduli Praha. A opět jsem v tom, samozřejmě kufrujeme, ale za chvíli jsem na správné silnici a frčíme kolem Vltavy na Sázavu a na Týnec. K večeru dorážíme značně unaveni do vodáckého kempu a paní správcová se nás hned ujímá. Ptáme se na ubytování, cenu a služby. Přitom paní během rozhovoru prohodí moudrou větu na pět motorkářů „a vy nejste vodáci?“. Povídáme, že jen když zmokneme, jinač tomuto sportu neholdujeme. Stavíme stany a jdeme se do města najíst. Dáváme nějaké pivo, něco na zub a hurá do pelechu. Jenže začíná se zvedat vítr a k tomu začalo pršet. To nám vydrželo do rána.

8. DEN

Je hnusně, občas prší, je zima a teplota jen 9 st. Rychle se oblékáme a jdeme na snídani. Kolem deváté vyrážíme na zámek Konopiště, spíše do muzea motorek značky JAWA. Během cesty začíná opět pršet a nevypadá to, že by mělo přestat.
V muzeu se zdržujeme asi hodinu. Poté oblékáme nepromoky a jedeme dál. Směřujeme na Sedlčany, Kamík nad Vltavou, zámek Orlík a tolik známí most u Žďákova. Počasí se umoudřuje, ale moc se mu do toho nechce. Rychle jedeme dál na zámek Hluboká. V Milevsku odbočujeme na okresní silnici č. 105 směr České Budějovice. Nádherná klikatá silnici s ještě hezčím povrchem. Míjíme JE Temelín, kde jsme kupodivu nepotkali ani jednoho aktivisty. Přijíždíme do Hluboké, ale začíná pršet.  Prohlížíme zámek, zahradu a celé jeho okolí. Déšť zesiluje a tak jedeme hledat ubytování. Projíždíme Budějicemi a hledáme kemp. Nikde nic, už asi hodinu jedeme v dešti a nálada se zhoršuje. Naštěstí nacházíme ubytovnu u Vltavy „Poslední štace“. Ubytujeme se, vykoupeme a jdeme do hospody. Předpověď počasí nám není nakloněná a tak rušíme zbytek dovolené a další den se vracíme domů. Měli jsem v plánu přespat dva dny na Lipně, ale v tomto počasí je to k ničemu.

9. DEN

Ráno je opět hnusně, rychle balíme a loučíme se s Petrem a Pavel. Jedou domů o pár hodin dříve (mají chlastačku a prase už se točí), my ještě jedeme do Českého Krumlova a na nejjižnější bod. I když občas prší nevzdáváme se a jedeme dál. Moje přední guma už nemá žádný vzorek a tak to na morku docela klouže.  V Krumlově prohlížíme zámek a město. Koukáme, kde všude byla voda při povodních v roce 2002. Ani se tomu nechce věřit, že voda nastoupla tak vysoko. Kolem jedenácté opouštíme Krumlov a jedeme směr Lipno. Počasí se drží, ale za námi se žene bouřka. Zrychlujeme, ale není nám to k ničemu. Za chvíli prší a my opět čekáme na zastávce až přestane. Nakonec jsme se rozhodli, že to nemá cenu a pojedeme dál ať je jakýkoliv počasí. Nejjižnějším bodem určujeme hraniční přechod Studánky, pač do lesa, kde je oficiální nej. bod se nedá dostat v tomto počasí. Bláto, sračky…
A teď už jen cesta domů. Jedeme na Dolní Dvořiště, Kaplice, Třeboň, Telč, Třebíč. Během cesty se opět rozpršelo a tak navlékáme nepromoky a sundáváme je až v Třebíči. Tady po dešti ani stopa. Čím víc se blížíme Brnu, tím víc je hezky. V Třebíči se rozdělujeme a každý jede svoji cestou domů. Já, jako navigátor celé dovolené jsem stihl asi dvacet kilometrů před domovem zabloudit a to tak, že jsem neměl ponětí kde jsem a musela pomoct mapa. Ani jsem netušil, že taková cesta tady vede. Domů všichni dorazili v pořádku. 

Shrnutí: (já a moje přítelkyně) Ujeto: 2 048 km Spotřeba: 5,5 L Benzín: 3200,- Ubytování: 3000,- Strava: 4000,- Vlezný: 2000,-