Putování po vlasti české aneb tohle není dovolená, tohle je závod…

1. DEN 

A už je to tady, je ráno středa 10. července 2008 přesně 8:45. Sraz máme u motorestu Rohlenka kousek za Brnem. Po příjezdu na svém motocyklu značky Honda VFR 800 se svoji přítelkyní vidím jen Honzu (Kosmeta) a jeho naloženou Hondu CBR 600F. Odjezd je sice až v 9:00 hod., ale jak znám některé kamarády…Po chvíli přijíždí Petr a Pavel, oba Kawasaki ninja ZX-6R, pak dojíždí Lukáš (Kenny) Honda VFR 800.

Pro Pavla začala dovolená docela kuriosně. Při cestě na Rohlenku použil naši „špičkovou“ dálnici D1 a po pár kilometrech ztratil víčko z motoru, kudy se dolívá olej. Toho si všiml jeho bratr Petr a rozhodl se jej předjet a na problém upozornit. Jenže Pavel se domníval, že Petr ho chce jen předjet, aby ukázal, že je lepší, a otočil plynem a jel dál. Petr na něj blikal, troubil, ale Pavlík nereagoval. Až ve chvíli, kdy se opřel do stupačky mu sjela noha a v tu ránu si všiml, že stupačka je celá od oleje. Zastavil a nestačil se divit. Víčko fuč. S tímto problémem dojel až do Újezda u Brna, kde zastavil u místního kolchozu. Inteligence našich kolchozníku nenechala dlouho čekat a donesli závitové víčko z automobilu značky Tatra. Koho by napadlo, že Tatra a Kawasaki používají stejný závit a i stejné stoupání. Pasovalo to tam jak originál. Z toho jsme vysoudili, že Tatra kopíruje od Kawasaki nebo naopak.

Chvíli po deváté jsme vyrazili směr Kroměříž, Holešov, Rožnov pod Radhoštěm a do Kopřivnice, přesně do muzea Tatry. Zaplatili jsme vstupné a procházeli se mezi vozy, ve kterých jezdili naši dědečkové (jen ti co na to měli). Byli mezi nimi i unikáty, něco jako dnešní sněžný skútr, akorát pohánění jako vznášedlo vrtulí. Muzeum Tatry můžu jen doporučit. I když cena vstupenky a cena za použití fotoaparátu člověka odradí, nešetřete a jděte.
Z Kopřivnice jedeme zpět na Rožnov p. Radhoštěm a do Prostřední Bečvy, kde odbočujeme na Pustevny. Za parkování nic neplatíme a ještě si můžeme u hlídače parkoviště schovat věci. Prošli jsme Pustevny a vydali se na menší pochod k soše Radegasta a dál na Radhošť a po shlédnutí rychle zpět k motorkám. Všechny jsem tak nějak honil ať si pohnou, pač vše bylo naplánované tak na čas, že menší zdržení by se mohlo projevit na celé dovolené. Sedáme na motorky a jedeme směr Horní Bečva a ubytovat se. Tento den máme zajištěné ubytování v hotelu Labyrint. Měli jsem domluvenou chatku, ale byli na nás tak hodní, že jsme za stejnou cenu dostali pokoje v hotelu. Ráno na nás čekala snídaně ve formě Švédských stolů.

2. DEN

Po vydatné snídani jsme se sbalili a ranní rozcvičkou před hotelem jsme pozdravili slunce. To aby nám svítilo celou dovolenou. Dnes to dokonce zabralo a sluníčko pálilo celý den. Vydali jsme se směr Slovensko. Na Makov, Turzovku, Čadca a zpět k našim hranicím. Tam jsme odbočili na Hrčavu, kde se nachází nejvýchodnější bod ČR. Po krásné klikaté silnici jsem dojeli do Hrčavy a po žluté na Trojmezí. Tady se sbíhají hranice tří států (ČR, SR a Polska).
Motorky jsem nechali u domu „prvního“ občana ČR od východu. Povídal, že při okupaci v roce 1968 to bylo velice těžké. Manželku měl Slovenku, maminku Polku a on byl Čech. Chtěli ho zavřít, kvůli případné emigraci do Polska. Ale nakonec jej nezavřeli. Jako malý kluk nejprve chodil do německé školy, to když naše pohraničí okupovali Němci, pak do polské školy a nakonec se vyučil v Ostravě. Třicet let pracoval na dráze a dnes si užívá zasloužilý důchod. Chvíli jsme si ještě povídali, ale čas nás tlačil a museli jsem jet dál. Vrátili jsem se zpět k Mostům u Jablunkova a pokračovali dál na Třinec, Havířov a do Ostravy. Cestou jsem přemýšlel proč se ta dědina jmenuje Mosty u Jablunkova a nedalo mi to. Začal jsem počítat mosty cestou k Jablunkovu a bylo jich celkem 28 na osmi kilometrovém úseku a další 2 byly v rekonstrukci. Jak jsme jeli kolem vodní nádrže Těrlicko, dostali jsme slinu na koupačku. Vzhledem k letnímu počasí, které panovali jsem neodolali a šli jsem se vykoupat. Odtud jsme vyrazili směr Ostrava, kde jsme hledali haldu Ema.

Někdy v padesátých letech se halda vznítila a doutná dodnes. Je to vyvážka z dolů. Ovšem jak jsme projížděli Ostravou a ptali se kolemjdoucích, kde bychom haldu našli, nikdo nevěděl, že se nějaká taková halda v Ostravě vůbec nachází. Nakonec nás hledání dovedlo až k radnici s vyhlídkovou věží. Nelenili jsme a po zaplacení vstupného jsem se kochali výhledem na panorama Ostravy. V ceně vstupného byl i průvodce, který na všechny naše otázky (někdy až přihlouplé) dokázal odpovědět. Z věže jsme viděli i námi hledanou haldu Ema. Nakonec jsme byli rádi, že jsem našli vyhlídkovou věž než haldu. Nikdo z nás v Ostravě nikdy nebyl a do této doby jsme měli Ostravu za špinavé město, ale tolik zeleně všude kolem nás nadchlo. Slunce pomale zapadá a my musíme jet dál. Teď už pokračujeme na Opavu, Bruntál, Malou Morávku a do Karlova pod Pradědem, kde hledáme ubytování. Našli jsem chatu v soukromí za 180kč/osobu/noc. Krásná cena, krásna chata. Dnes bylo opravdu teplo, tak dáváme pivo, pizzu a jdeme brzo spát (zase kolem půlnoci).

3. DEN 

Ráno jako každé jiné. Zase balení všech věcí na motorku a odjezd směr Karlova Studánka. Za parkování chtějí 50 Kč za moto. Neplatíme a raději si jedeme užít krásnou silnici na Vrbno pod Pradědem, dál na Vidly a do Jeseníku. Odtud pokračujeme směr jeskyně Na Pomezí a dál do Petříkova na bobovou dráhu. Tuto dráhu mohu taky doporučit, hlavně nebrzděte a pak to stojí zato. Někteří jedinci měli takový strach, že radši jeli v motorkářském a to i s helmou. Odtud jsem jeli dále na Brannou a do Velký Losin, kde jsem vyzvedl vstupenky do PVE Dlouhé Stráně. Vzhledem k tomu, že bylo teplo nechali jsme helmy a někteří jedinci i moto oblečení u motorky před bránou elektrárny a šli na exkurzi. Při spuštění exkurzního videa v přítmí na nás začala padat velká únava a čtyři z nás usnuli. :-)
Po skončení videa jsme se přesunuli do nitra elektrárny, ale mezi tím se venku změnilo počasí k nepoznání. Po jasné obloze ani památka, zato bouřkových mraků bylo mnoho. Vešli jsme do „srdce“ elektrárny, kde jsme viděli jen horní část Fr. Turbíny. Exkurze byla velice zajímavá, ale to počasí venku už moc ne. Po odchodu z elektrárny se spustilo silné krupobití. Trošku vody nás nezastaví, ale problém byl v tom, že jsme měli u motorky věci, které nebyly zabalené do nepromoku a k přednímu kolu navíc přivázané hadry na bike. Bouře trvala asi dvacet minut, ale to stačilo k tomu, že jsme měli veškeré věci durch mokré a já přitom ještě stihl utopit telefon, který jsem měl týden nový. Po dešti jsme se oblékli do mokrého oblečení a vydali se hledat ubytování. Našli jsem pěkný penzion v Koutech nad Desnou. K horní nádrži jsem se rozhodli vyjet až druhý den, když počasí dovolí.

4. DEN

Po snídani jsme sušili vše, co bylo promočené na plotě zahrádky, kde jsem bydleli. Vypadalo to skoro jako na bleším trhu. Každý kolemjdoucí by si něco na sebe našel. Obloha slibovala pěkný jasný den a tak po částečném uschnutí věcí jsme vyrazili k horní nádrži přečerpávací elektrárny. Cesta k nádrži byla uzavřená z důvodu rekonstrukce, ale na motorkách se dá projet všude.

  Po shlédnutí tohoto díla, pár fotografií a chvíli relaxace jsme se vydali směr Šumperk, Vamberk, Rychnov nad Kněžnou a k pevnosti Hanička. Ptáme se místních, kteří nás posílají dál na Náchod a až po příjezdu do Náchoda zjišťujeme, že pevnost, kterou jsme hledali se nachází asi deset kilometrů od místa, kde jsem se ptali předtím. Nevzdáváme se a hledáme pevnost Březinka, která je poblíž. Tu objevujeme docela s přehledem. Necháme motorky zaparkované na poli a jdeme na exkurzi po pevnostech z 30. let. V Březince se nás ujímá průvodce, který nám dal celkem zajímavou přednášku a povídá a povídá. Celý systém pevností na náchodsku je impozantní. Jen je velká škoda, že jsme to jako stát nemohli nikdy použít. No a opět po skončení exkurze vycházíme ven a venku je již tradičně hnusně. Prší, ale jen mírně, jenže v dáli se ženou naše oblíbené bouřkové mraky. Spěcháme k motorkám, aby nám hadry opět nezmokli. Tentokrát to stíháme, ale stojíme přímo na vrcholu kopce, takže čekáme ten největší nápor vody. Ale tentokrát u nás stáli všichni svatí, protože bouřka se nám vyhnula. Dole v Náchodě slejvák jak sviňa, na druhé straně pod kopcem to samé, ale my jsme relativně v suchu.
 Sjíždíme zpět do Náchoda a hledáme ubytování. To je hnus velebnosti, konstatoval jsem. Prší čím dál víc. Nocleh v nedohledu, tak nasedáme a jedeme dál do Teplice nad Metují, kde nás vítá cedule ubytovna, hledáme a nacházíme. Ovšem někdo nám to nepřál a my zjišťujeme, že je zavřeno. Druhý penzion má otevřeno pouze čtyři dny v týdnu. Vyjíždíme zpět na hlavní a v tom mě moje VFRko přepralo a padáme na zem. Naštěstí jen v malé rychlosti. Boční brašny vše zachraňují. Pravé zrcátko je ale fuč. Nasedáme a úplně mokří hledáme dál. Naštěstí se nás zeptala kolemjdoucí paní, zda nehledáme ubytování. Že má doma volné patro. Ubytovala nás u sebe v domečku, motorky jsem si schovali pod přístřešek a začali opět sušit věci. Paní byla tak hodná, že nám i přes noc zatopila, takže vše bylo ráno krásně suché. Večer jsme navštívili čínskou restauraci, dali si čínské jídlo a někteří měli i čínskou noc na WC.

5. DEN 

Ráno jsme zjistili, že Petr má defekt na zadním kole. Situaci řeší po svém, my se mezitím balíme. Problém naštěstí záhy vyřešil a přes malé neshody mezi bratry jsme mohli vyrazit směr Adršpašské skály. Zakoupili jsme suvenýry (nejčastější byl ve formě langošů) a vyrazili na prohlídky. Jenže Kenny zná Ádr docela dobře a tak nás protáhl tzv. dírou v plotě, aby jsme se vyhnuli placení vlezného. Vzápětí jsem si všimli, že před námi je jakýsi chlápek, který kontroluje lístky. Ihned jsem odbočili a šli jinou trasou. Je to takový adrenalin, být někde na černo. Z důvodu nedostatku času jsem museli prohlídku skal ukončit o něco dříve, protože jsem měli před sebou dlouhý kus cesty. V tom mi Pavel povídá, že tohle není dovolená, ale závod. Jedeme dále směr Trutnov (tam jsme narazili na výbornou restauraci), Vrchlabí, Studenec, Nová Paka, Jičín, Turnov a na Liberec. Jak jsme najeli na rychlostní silnici, jel jsem v domnění, že jedeme na Liberec. Netušil jsem, že hned první sjezd z rychlostní komunikace je na Liberec (není to tam ani předem značené) a tak se stalo, že jsme minuli dva sjezdy a moje mladá na mě ukazuje, ať sjedu tady na Březinku, ukázal jsem ji, že to tu vedu já, tak ať sedí a kochá se krajinou. Jenže vzápětí koukám na ceduli a na ni sjezd na Mnichovo Hradiště. V tu chvíli jsem věděl, že jsem docela dobře zakufroval. Otáčíme se na nejbližším sjezdu a jedeme zpět na Turnov. Chvíli mi trvá, než si přepočítám v levém zrcátku pět motorek, ale jsme všichni. Jedeme dál, ale předjíždí mě Kosmet a ukazuje ať zastavím.
V tom si všimnu, že jsme jen dva a zbytek někde za námi. Zjišťujeme, co se děje a dovídáme se, že Pavel měl defekt. Jenže tentokrát Antipich nepomáhá. Jedeme na nejbližší sjezd a vracíme se zpět na Mnichovo Hradiště, kde se opět otáčíme a vracíme zase zpět na Turnov. Potkáváme je až na benzince, kde se snaží vyřešit problém. Zkoušíme, kde co, ale díra je už moc velká. Nakonec z mého rozbitého zrcátka vytahuji vrut, který zašroubujeme do díry, přidáme Antipich, chvíli čekáme a jejda. Díra je zalepená. Jenže na jak dlouho. Už je skoro večer a tak jedu hledat kemp. Jeden pěkný s chatkami nacházíme u obce Žďár. Přesouváme se pomale k němu. Ubytujeme se a zavítáme do hospody a poté spát. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE