Ententýky dva špalíky, tak to bude off-Bulharsko.

Plánování:

Vždycky se mělo jet, jen se půl roku měnilo „kolik“, „kdy“ a „kam“.

Plánovaný počet členů:

Původně 12. Pak nikdo. Potom zase jinak. Odhad dva dny před odjezdem byl 4 až 3. Teoreticky možná i 5, ale spíš asi ne.

Účastníci zájezdu:

• organizátor: Tomáš "punkmoto", Yamaha Tenere
• jízdní oddíl: Milan, Honda Afrika Twin
• kuchařka: Lenka, kvůli úrazu ruky toho času bez čtyřkolky
• balastní zátěž: já, BMW F800GS

Středa 9. září 

Zbývá poslední 1 den času do odjezdu.  Ale také možná ještě 3 dny. Počet lidí se také neustále mění. Jedna dvojice měla jet později až během víkendu, jenže řidič nechce jet. Tak počkáme s odjezdem na toho, co jet chce. Ono nás nakonec stejně o moc víc nepojede.

Za cíl cesty bylo zvoleno Rumunsko. To bylo v dubnu. Vlastně v dubnu nebude nic, protože uzavírka hranic. Tak až po prázdninách. Ehm, tak po prázdninách to bude do Bulharska, protože rumuni asi znovu zavřou hranice a maj tam nějaký divný nový zákon o offroad motorkách. Vlastně Bulharsko je moc daleko, holt pojedeme do Rumunska s povinným covid testem a karanténou po návratu. Tak to tedy ne! Ententýky dva špalíky, Bulharsko a basta. Ehm, tedy jen jesti nás pustí přes hranice ven, ráno hlásili, že maďaři to zavírají...

Pátek 11. září

Furt doma. 20 hodin do odjezdu. Odjedeme vůbec? Další země EU (Dánsko) postupně ohlašují uzavírku hranic pro čechy. Že já na ty zprávy vůbec koukám...

Sobota 12. září

Odjezd! Oproti plánu dokonce o hodinu dřív! Sice vlastně o dva dny a pět měsíců později, ale co už. Motorky jsou naloženy na přívěs a hlavně, že už jedeme.
18:00 Déjedničkakakakaka.
21:00 Příjezd do Bratislavy. Nájezd na dálnici uzavřen. Navigace tvrdí, že na maďarskou dálnici se dostat lze, jedme dál. Následuje neplánovaná prohlídka vodního díla Gabčíkovo. Po tmě jsou ta zdymadla opravdu úchvatná. Někdy za světla si to budu muset prohlídnout ještě jednou.
22:30 Přechod do HU je dosažen, hurá! Celníkoš magyároš nás vrací zpět. Pro tranzit jsou otevřené pouze přechody „na“ dálnici, zatímco my se na nedalekou dálnici teprve chceme dostat.
24:00 Příjezd do Bratislavy...

Neděle 13. září

Dálniční kóma. Maďarské dálnice svižné. Srbské dálnice liduprázdné

Pondělí 14. září

Přijeli jsme do Achtopolu a seznamujeme se s místními podmínkami. Offroad je tady vlastně cokoliv mimo jedné asfaltové hlavní silnice podél pobřeží. Super. Tady se nám bude líbit.

Úterý 15. září

V některých mapách je divná tenká čára asi 3,5 km od hranic a podél té čáry je značená cesta. To se musí prozkoumat. Rešerže říká, že za dob vzkvétajícího socialismu tady někde byla železná opona s dost ostrým režimem. Jako kluka ze šumavavského pohraničního pásma mne taková informace nemůže zastrašit. Železná opona dávno padla, jedeme se podívat na starý opuštěný plot.
Po příjezdu na místo skutečně v lese nacházíme zbytky starého rezavého a polorozpadlého plotu z ostnatého drátu. Jenže zhruba o další 3 metry dál nacházíme další, krásný a fungl nový vysoký blyštivý pozink plot s korunou z žiletkového drátu a kamerami. Později jsme zjistili, že v roce 2014-16 Bulharsko obnovilo oponu proti ilegálním imigrantům.
Ujišťujeme se, že jsme na té správné straně (rozuměj: dál od Turecka) a jedeme po krásné šotolině podél plotu směr pobřežní hlavní silnice. No a hned za druhou zatáčkou na nás čeká pohraniční hlídka. Proběhl pozdrav, pár otázek, pasy, doprovod až na asfalt, zamávat, zatroubit na rozloučenou a hybaj domů. Dostali jsme slušně a stručně najevo, že vše je v pořádku, ale naše návštěva je obtěžuje. Znovu už jim tam nepojedeme.

Středa 16. – Pátek 18. září

Kromě příhody s plotem nemá vlastně smysl popisovat jednotlivé výlety den po dni. Týden jsme projezdili po bulharských lesích a pastvinách. Máme zmapováno hromadu tras kudy to jde, víme kde to projet prostě nejde, máme tipy kam by to chtělo lehčí stroj. Příští sezonu můžeme vyrazit na jistotu, klidně i ve více lidech. Na druhou stranu, tohle hledání, objevování a překvapení za každou druhou zatáčkou má svoje kouzlo. Za celý týden jsme mimo město potkali všeho všudy 7 cyklistů, 3 pěší páry, partu dřevařů s koníkem a jednoho baču se stádem ovcí. Zjistili jsme, že cesty se tu dělí do několika kategorií: ty zakreslené a ty které v mapě nejsou. Ty rozježděné od dřevařů a ty zarostlé. Cesty rozbité od posledních blátivých deštů a ty rozbité z nějakého jiného důvodu. Pro velké enduro mastodonty na špalkách vlastně naprostý ráj. Můžete jet kudy chcete, kam chcete, občas dojedete i kam nechcete a nikoho to nese.. ..nezajímá.

A pokud by někomu ježdění po lesních cestách připadalo jednotvárné, může si to zpestřit občasným brodem, nebo občasným držkopádem ve vyjeté koleji. Případně může zkusit se na pláži zahrabat až po kyvku. To také pobaví, především všechny okolo.

Protože jsme bydleli na pobřeží, šel jsem si párkrát zašnorchlovat. Rybičky, krabi, medůzy a mušličky. Vlastně bych si dokázal představit dovolenou tady i bez motorek. Ale proč bych něco takového dělal, že?

Sobota 19. září

Dálniční kóma zpět domů. Po přečtení poplašných novinových titulků z českých serverů se připravujeme na telefony hygieniků a obřadní obmazávání dezinfekcí před závorou. Ve skutečnosti se na hranicích dělo jenom to, že Srbského celníka zajímalo akorát to, jestli nepašujeme nějakého turka. Maďarského celníka zajímalo jenom, kolik vezeme alkoholu. Na Slovenských a Českých hranicích jsme nepotkali ani uklizečku. Rolety dole, závory nahoře. Cestovatelská realita byla opět trochu jiná, než ta virtuální realita v médiích. Zhruba po 18hodinách jsme doma.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE