Bosna 2019

Čtvrtý den

Prvních pár kilometrů dnešní cesty jedeme po polní cestě a pak najíždíme na asfalt. Zastavujeme a čekáme na Tomáše s Jirkou. Nejedou a my přemýšlíme, že se vrátíme zjistit, jestli se něco nestalo. Asi po deseti minutách přijíždí kolegové. “Položil jsem to”, povídá Tomáš. Má odřený kufr a padák na levé straně. Na levé noze se mu rozlila obrovská fialová modřina. Po chvíli se ale pokračuje v cestě směrem na Drvar. Asfalt se střídá se šotolínou a cesta příjemně ubíhá. Jenom Tomášovi se po ranním incidentu moc nelíbí, ale po chvíli už peláší, jako by se nic nestalo. 

V odpoledních hodinách přijíždíme do městečka Blagaj, ubytováváme se v apartmánu Dinno. Po sprše odcházíme nakoupit občerstvení na večer a snídani. Jedeme do Mostaru. Je to krásné město, kde na vás dýchá orient z každého domu. Navštěvujeme slavný mostarský most, procházíme trhy a nakupujeme dárky pro naše nejbližší. Večeři objednáváme v turecké restauraci. Je to opravdu skvělý zážitek. Zpátky do Blagaje se vracíme již za tmy. Večer trávíme na Balkoně, popíjíme Karlovačku a domlouváme zítřejší den.

Pátý den

Dnes máme namířeno do města Jablanica. Chceme se tam ubytovat a potom navštívit bývalý olympijský areál v nedalekém Sarajevu.

Kolem deváté hodiny opouštíme apartmán. Zastavujeme ještě u pramene řeky Buna, na kterém stojí dervišský klášter. Je to krásné místo stojící za návštěvu.

Jedeme údolím řeky Neretvy. Nestíháme se kochat okolní krajinou. Každou chvíli stavíme, abychom nafotili pár snímků této nádhery. 

Ubytováváme se v městě Konjic kousek od řeky Neretvy. Odstrojujeme motorky, kufry necháváme na verandě. Chystáme se totiž absolvovat i lehčí offroad. Po druhé hodině se vydáváme do Sarajeva. Tentokrát ve třech. Tomáš, který má nepříjemnou zkušenost z pádu z předvčerejška a nemá zrovna terénní motorku raději zůstává na základně.

Po asi hodině jízdy necháváme hlavní město za sebou a cesta se začíná klikatit do hor. Čekají nás opět nádherné výhledy. Po třiceti minutách se před námi z křoví vynořuje zchátralá bobová dráha. Je to šílené, když si představíte, jak to to asi vypadalo v roce 1984, když tu byla zimní olympiáda. Areál projíždíme křížem krážem a nacházíme další pozůstatky slavné éry tohoto areálu. 

Na parkovišti pod vrcholem kopce míjíme několik desítek policejních vozů. Co se tu děje zjišťujeme po chvilce. Na úzké cestě proti nám jde procesí lidí v oblecích. Zastavujeme u kraje, vypínáme motory a slušně zdravíme se slovy DOBAR DAN. Bodyguardi nám s úsměvem odpovídají a přátelsky plácají po ramenou. Když procesí projde, pokračujeme na vrchol. Tam se od slečny ve stánku z občerstvením dozvídáme, že se jednalo o nějakou diplomatickou návštěvu.

Po lehké svačině odjíždíme hledat další atrakci, opuštěné skokanské můstky. Asfaltová cesta po několika kilometrech končí a my najíždíme na očekávanou šotolínu. Čeká nás asi hodina jízdy ve stupačkách. Najednou štěrk končí a my jsme zpátky na asfaltu. Před námi se otevírá výhled na hledané můstky. Mohli jsme sem dojet pohodlnou cestou, ale to by nebylo tak zábavné. Už se šeří, tak po chvilce odpočinku míříme zpátky do města, kde jsme ubytovaní.

Po nutné sprše nasedáme do taxi a necháváme se odvézt do centra na večeři. V pěkné restauraci, kterou jsme si vyhlédli nám sice servírují večeři, ale pivo nám přinést odmítají. Voláme taxi a vracíme se zpátky do našeho ubytování. Po kávě a pár plechovkách piva jdeme spát.

Šestý den

Nakládáme zavazadla a mažeme řetězy. S hrůzou zjišťuji, že mě opustila zadní brzdová destička.Majitel domu se mi snaží pomoci a volá kamarádovi, jestli neví, kde bychom ZADNÉ BRZDNÉ PLOČE sehnali. Bohužel neúspěšně. Nezbývá, než pokračovat v cestě bez funkční zadní brzdy.

Cesta z Jablanice do Jajce je opravdu za odměnu. Čeká nás spousta zatáček  a nádherné výhledy na řeku Vrbas. V Jajce navštěvujeme asi nejznámější turistickou atrakci, vodopád. Je to opravdu skvělý zážitek. Dalším naším cílem je Plivské jezero a tradiční bosenské vodní mlýnky. Bohužel jediná cesta je uzavřena a jakási objížďka je pravděpodobně neprůjezdná. Cestu blokuje kamion, který uvízl na úzké cestě mezi desítkami osobáků. Snaží se vycouvat, ale moc se mu to nedaří. Místní řidiči moc nepřemýšlejí a prakticky mu znemožňují se s této prekérní situace dostat. Po asi hodině se řidiči podaří náklaďák vyprostita a my se otáčíme a pokračujeme směrem na Banja Luku. Opět nás čeká skvělá cesta údolím řeky. U oběda se domlouváme, že dojedeme až do hraničního města Bosanská Gradiška, kde se ubytujeme.

V Gradišce navštěvujeme kolegy hasiče. Jeden z nich nás doprovází na adresu hostelu, kde chceme dneska přespat. Večer odcházíme do nedalekého supermarketu na večeři. Ještě nakupujeme malé občerstvení a odcházíme na pokoj.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE