Do Bosny, Černé hory a Albánie ve znamení koz.

Plánování cesty nebylo složité vloni se mělo jet do Bosny, ale nevyšlo to tak konečně letos. Na motorkáře zavčas a dopředu inzeruju cestu na divoko do Bosny a pak se uvidí.

Už dlouho před odjezdem mě kontaktuje jeden z motorkářů, dokonce se s ním i sejdu, ale ten nakonec cestu vzdává, nevadí další mě kontaktuje David někde od Opavy voláme si asi pětkrát, sice nemá chopra, ale jede s námi a další se ozval Luboš někde od Rychnova (né ja vím odkud jsi, ale tu vesnici stejně nikdo nezná) a poslední jsme  my dva blázni co jsem jeli i v loňském roce od Náchoda. Domluva se všemi v pohodě. Jen na motorkářích se hlásí přes komenty mnohem víc lidí, ale na divoko se nedá jet s tolika lidmi, nejde potom zastavit u někoho na pozemku s autobusem motorek. Takže jsme čtyři a basta.
Ještě koukám že propadá STK na mé motorce, takže na otočku na STK, no nebudu řešit detaily, ale že se jim tam nebude líbit tolik věcí jsem nečekal, díky bohu a milému úsměvu motorkáře ji mám na celé čtyři roky. Před cestou naházím věci nahromadu a pak do brašen. Zjišťuju, že stan co loni vezl Pepa se nebere, je velkej takže Pepa bere mikro stan pro jednoho ve dvou možná se skrčenýma nohama, takže balím celtu to mě bude stačit. Přeci nejsem srab a deště se nebojím.

Takže nastal den D mínus jedna

Nakonec jsme se dohodli, že odjezd bude už ve čtvrtek místo pátku. Ráno skáčeme na motorky s Pepou a směr nemocnice kvůli testům, z nemocnice kontaktuju Luboše, že jsme za chvilku v Rychnově. Poladímě nové komunikátory z číny a valíme. V Rychnově nás už čekal Luboš, takže už jsme tři, proběhlo mé obligátní cigárko a vyrážíme směr Břeclav kde se máme sejít s posledním do party s Davidem. Takže šest válců spokojeně přede až do Břeclavi, zde zajíždíme na oběd do čajny a s Lubošem obdivujeme první kozy, a že jich okolo chodí. Pokec a u toho volám Davidovi že se chystáme jíst, takže za chvilku už vedle nás přede německý mazlík, ani není slyšet vedle naších dvou hrnků. Po 

obědě dopřejeme plné nádrže i motorkách a valíme směr Maďarsko, jedná se o jedinou dálnici takže totální nuda, v Maďarsku je úplně jiné teplo, takže rozepínáme co jde a nějak brzo odpoledne se koupeme v písaku u Czorne, původně jsme tady chtěli přespat, ale je ještě dobrej čas tak po domluvě a koupeli v průzračné vodě bereme za heft směr Barcs. V Barcsi nakupujeme povinné piva a večeři v nějakým shopu, přejíždíme prázdné hranice a jsme v Chorvatsku, za pár kilásků zastavujeme u devíti rybníků. Už je večer, jsme tady sami takže pivko a pokec, bez koz. David prý bude spát na stole co tady stojí, všichni se smějeme a budeme v noci čekat ránu až spadne. Večer usínám a už slyším ty bzučivé potvory, blbý rybníky a samej komár, v totální tmě slyším jak si Pepa staví první vrstvu stanu tzv. moskytiéru. No co budu povídat noc s komáry stojí za starou belu. Dneska se ujelo 649 km.

Den D

Tedy druhý den cesty, hned ráno plánuju další trasu, směr Banja Luka. Zbalit věci to je to co mě nebaví, dobaluju poslední a všichni na mě už čekají, nevadí, teda mě. Hned po ránu zjišťuju, že FXRG bunda se dá rozdělat až na síťovinu, sice to obnáší rozdělat asi deset zipů ale jde to. Takže konečně jedu na lehko, i když Luboš jezdí jen v tričku, takže zase tak nalehko nejsem. No nic, Chorvatsko ve směru na Banja Luku je jedna šíleně dlouhá vesnice, takže všem ukazujeme výhody motorek a kličkujeme a předjíždíme takže to docela utíká. Blíží se hranice a řešímě jak stáhnout všechny ty certifikáty z očkování, no trochu problém s Pepou, který zjistí že nemá ani roaming, ale nakonec se to nějak vyřešilo. Na hranicích do Bosny taková menší fronta, ale na motorce a fronta bych se asi uvařil, takže frontu míjím  a zajíždím do stínu u celnice a necháváme se v poklidu odbavit, test zatím nikdo nechce ani vidět a my se s ním tak pracně sháněli. No nic po pár minutách jsme v Bosně, do Banja Luky taková pohodová cesta, někde jsme přibrzdili na oběd. Ten jsem podcenil a málem jsem tu porci ani nesežral. Cena oběda jako u nás a zjistil, že mají výborné čevabi. Ale za Banja Lukou se nám otevřelo krásné údolí řeky Vrbas, no s prominutím  fakt super krajina a ty zatáčky..

Na chvilku zastavujeme na místě kde se dají schazovat rafty do řeky, a pecka. Ale my musíme dál takže udolím řeky Vrbas a pak asi okolo jiné řeky až nad Mostar na Neretvu, zde hledáme místo ke spánku a nakonec najdeme tři místa, při hledání těchto míst jsme konečně vyzkoušeli první adventure kilometry po polních cestách, tyto zkušenosti se nám ještě budou hodit. Takže nakoupit večeři a pivo, podívat se u krámu na kozy a odjet na místo kde přespíme. Spíme na nějakém poloostrově na řece Neretva, pár metrů od nějakých rodinných domků. No otevřu pivko a už vidím jak si to Luboš hrne v plavkách k řece. Doprčic studená řeka. Tak ti tři co jedou se mnou tam všichni vlezli nejsem baba, ale vlézt do té řeky mě trvalo snad pět minut a vydžel jsem tam asi pět vteřin, ledová ale čistá řeka mě fakt osvěžila, nebo to pivko co jsem vylemtal rychle jak kr...., no to je jedno.Popijeme a jdeme spát, jen David postavil si stan a spí asi dvacet metrů do nás. Konečně mě v noci neotravujou komáři. Ujeto 384 km a stojíme kousek nad Mostarem.

Den D plus jedna,

Ráno jsme se vzbudili, jen David vyspával, koukám jak pecka ze spacáku a Luboš už si to zase šteluje k té odporně ledové vodě, no nic jsem chlap vylejzám beru plavky a musím se do tý vody taky dostat, i to se povedlo, Pepa to zvládnul v pohodě, jsme tady sami takže bez koz, opět balíme, a vylejzá David. Nevěří že jsme se koupali, takže do vody nejde. Po sbalení vyrážíme směr Mostar. V Mostaru u hřbitova parkujeme do centra to je asi dvě stě metrů, aby nás nikdo nevykradl rozdělíme se na dvě party jedna hlídá druhá si projde centrum. Takže beru sandále a s Pepou jdu projít centrum a ten slavný most, prý z něj skáčou do vody, blázni je to výška jako sviňa.

Ale jinak opravdu krása. Takže pokochat a domluvit další trasu do navigace hazím směr Boka Kotorská, ale ne po pobřeží někde vnitrozemím, a tím vnitrozemím vede silnice zase nějakým údolím s potokem, samozřejmě ve stínu zastavuji a jdeme se koupat, opět ledová voda všichni se koupou a já stojím po kolena ve vodě a dál se mě nechce, ale nakonec se do tý vody dostanu. Přejíždíme hranice do Černé hory, přechod zeje prázdnotou a nikdo po nás nic nechce, a co mě nečeká motorkářské porno, hned za hranicema se cesta kroutí  samá zatáčka a super asfalt, vysedávám i na chopru nekoukám jestli se kluci drží za mnou a fakt si to užívám a že to docela dost kilásků počítám cca 50 km. Z tohoto super asfaltu a zatáček mě vyrušuje štípanec na pravé ruce, přibržďuju a řeším co je za problém, asi mám nějaké zvíře v rukávu, levou rukou mlátím do rukávu pravé ruky a najednou to zvíře jede jak šicí stroj, brzdím shazuju bundu a vosa svině mě stihla tak sedmkrát ťafnout. Náhoda stojíme u nějakého baráčku přibržďuje místní jde do baráčku, mají tam horský pramen osvěžující vody, takže všichni dotankujeme do pet flašek. Vosa už je vyklepaná a ruka se tváří ok. Ten místní nám popřál štastnou cestu asi, kdo mu má rozumět, a valíme směr Boka Kotorská a zakroucená silnice pokračovala až do Boky, kde je super sjezd z hor. U moře hledám stín kde zastavujeme. Děláme fotky a plánujeme další cestu. Nu což někde najdeme obchod koupíme oběd a já pátrám po klikatých cestách, z boky vede žlutá někam do hor, takže cesta je vymyšlená. Ťukám to do navigace a jedeme hledat obchod.

V samotném Kotoru je u kruháku fajn obchoďák zajíždím do stínu, zde zaparkují tři motorky a David parkuje ani nevím kde. No nic nakoupíme a s Lubošem opět koukáme po kozách a že se urodilo, takže hodnotíme až si krky vykroutíme a u toho se najíme. David hlasí, že trasu zadal do navigace a počká na benzince před odbočkou do hor a odjíždí, za ním odjede i Pepa. My s Lubošem ještě chvilku pokukujeme po kozách já zadám trasu do navigace Sygic a jedeme, míjíme pumpu a na ní nikdo a pak navigace odbočuje do hor, tak jedeme kluci už asi jeli, za chvilku je ze silnice pomalu stezka do prudkého kopce, kde se ani neotočíme. Tak jedeme dál a najednou konec šmitec svodidlo, a za svodidlem silnice, svodidlo asi pěší obchází vlevo, je tam zídka a pod ní asi tři metry zahrada, rovnám Haryka to dám, spocenej až na prdeli jsem na cestě ani nevím jak, za mnou Luboš, koulí očima, ale Honda to taky zvládá. No nic píšu Davidoj kde jsou, že jsme na tý žlutý. Potom koukám do map, prd jsme na nějaký místnačce, takže skáčeme na motorku a jedeme na tu žlutou dle Sygica. No zase hubená cesta sotva jsme ty vracáky dávaly ještě že nic nejelo proti, ale za chvilku už jsme na té žluté co míří do hor, v tom telefon od Davida, kde jsme, že jsme okolo pumpy neprojeli, říkám, že jsme zvolili kratší trasu že čekáme někde výš. Naštěstí za chvilku slyším Pepy Haryka jak si to hrne proti kopci a David s neslyšnou německou kráskou před ním, takže hurá za řidítka a výjezd nad Boku Kotorskou, cesta hubená tak na tři metry, auta se nemůžou pořádně vyhnout, ale toho využíváme na motorkách a vždy vše předjedeme, a potom vyjídíme proti sobě autobus, no jak se s tím poperou autíčkáři neřešíme a my se vejdeme. Na posledním vracáku zastavujeme, rychle fotíme a dokumentujeme a jelikož rozdělením došlo ke ztrátě času a chceme až do Albánie taháme za hefty směr Podgorica. Poznatky Černá Hora má pomalu všude super asfalt a k tomu ty zatáčky prostě moto porno. Na hranicích do Albánie pohoda klid, cíl Durres se blíží, je sobota snad bude klid. Před Shkoderem provoz výrazně nabral na intenzitě, sobota podvečer a všude samé auto šílený provoz, ještě že výkonu máme dost a motorky se všude vejdou, předjeto nespočet aut a všeho toho bordelu co v Albanii jezdí včetně povozů. Někde jsme i tankovali a dohadovali se s pumpařem že si natankujeme sami. Večer se setměním hledám u jedné ze zastávek nějakou pláž severně od Durres, kde plánujeme přespat. Se západem slunce vidím market, musíme koupit pivo, takže rychlý nákup a potom posledních pár kilásků na pláž, začíná být tma, silnice se blíží ke stavu polních, prostě hrůza kličkujeme jedeme pomalu a čekáme kdo spadne, kilometr od pláže dojedeme za tmy k plotu kde sedí dva děděčkové, koukají na nás jak z jara, ale říkají nám že tam za bránou je pláž a že nic nechtějí, takže není moc co vymýšlet a valíme po polo polní k moři. A světe div se asi po kilometru opravdu obrovská písčitá pláž. Na pláži jsme sami jen cca pět set metrů od nás to vypadá na nějaký bar. Tak kde budeme spát, nápad že pojedeme blíž k baru nezní špatně. Dobře takže po pláži za tmy k baru. Za mě úplně šílený nápad, což jsem zjistil až když motorka plavala v písku, jednička krokem a pořád chytám nohama ty pády, zjištění, Haryk na písek není fakt stavěnej. Když jsme přijeli blíž k baru tak cítím smrad jak sviňa a jdou po nás místní psy. Takže zase zpátky na začátek pláže, opět nohama chytám případný pád, no adventure vložka jak sviňa, jen co jsem na začátku pláže koukám že ostatní už jsou také tady. Načínám pivo a chladím se. No nic vyložit ležení dopít pivo dám si k tomu trochu rumu a spát. Ujeto 454 km.

Den D plus dva asi neděle

Na pláži vstávám první, a rychle hledám místo kde vypustím Albánský pivo. No nic už jsem vzhůru všichni spí jdu mrknout na moře, pláž pěkná písečná jen všude samé odpadky. Njn stejně pojedeme dál koukám do map a po pobřeží směr Sarande to je jednoduchý. Za chvilku vstává i zbytek krom Davida ten spí. Jdeme se vykoupat do moře, žádná hitparáda teplý to je jak chc... a takovej divnej písek jako s bahnem či co, no ale koupel je potřeba, Když se usušíme začíname balit a vstáva David, že jsme se koupali nám nevěří, z toho se snad stane tradice. No nic všichni zbaleno a čeká se na mě, to už tradice je, ale co alespoň nejsem spocenej. Takže po polopolních cestách zpátky do Durrese a pak tradá směr Vloré, tak super to je až do ty Vlore tady milion turistů a aut totální dopravní kolaps, zase težíme z výhod motorky a zběsile se dereme mezi autama vpřed, na konci tohoto turistického běsu zastavuju u pláže, koupat se nebudeme je to teplé jak chca..., ale řešímě vstupní povolení do Řecka v místní restauraci, David je v sedmém nebi a hned si objednává jídlo, zybtek jen doplňuje tekutiny, jídlo vyřešíme někde v obchodě. Takže hodina v pr... a snad nám časem na mail přijdou pozvánky do Řecka.

No nic čekají nás zatáčky a hory takže hurá. Sice jezdí dost aut, ale my se neztratíme a mířime do hor, je tam tak o dva stupně chladněji takže krom Davida všichni v triku. Nahoře zastavujeme děláme pár fotek a sjíždíme dolů zase k moři, je šílený vedro ale na Sarande vede správně zakroucená cesta není kam odbočit tak první jede Pepa. Po cca stovce kilásků zastavuje ve stínu a všichni řešíme, že ten asfalt se všem hrozně klouže, že je takovej zrádnej, no nic už ve slabším tempu dojedeme do Sarande, blíží se večer takže najít obchod kde nám něco prodají, Sarande projedeme tam a zpátky aby jsme skončily v takovém poloprázdném obchodě, něco nakoupíme k jídlu a samozřejmě místní samohonící pivo. Na pumpě nakrmíme i motorky a dávám příkaz až vjedeme do hor rozpažím ruce a budeme hledat místo kde se dá přespat, kdo něco najde zastaví a my se kdyžtak vrátíme. Prostě úkol zněl jasně najít rozumné místo ke spaní. No nic jedno místo u vody napůl skládka tak tady ne, už jedu poslední a předemnou stojí Luboš, se slovy něco by tady bylo, prohlédneme to pěšky a tváří se to dobře, ale David jel dál, tak si říkám, že něco hledá a až dojede nahoru do hor tak se otočí a vrátí. Nedočkavostí otvírám chladnou plechovku a čekáme, když dopiju objeví se David, nahoru nedojel, ale čekal na nás. No nic jede se teda ještě podívat nahoru. Za notnou chvilku se vrací, něco našel, skáčeme na motorky a jedeme. Jo jo našel takovou louku kousek od ní malý potok, vyndáváme piva židle a spaní, pokec dnes bez koz neb žádné v okolí nejsou, popijeme a řešíme jak zítra, nakonec padla shoda, že Řecko nepojedeme, silnice tam pry nejsou dost dobrý, takže zpět na krásný asfalt Černé hory. S tímto a s najetými 297 km usínáme.

Den D plus tři tipuju pondělí

Vstáváme v horách je zde příjemná teplota komárů bylo málo, jen Pepa v jeho napůl stanu, tedy jen krytu před komáry hlásí kousance asi od mravenců, no konečně jsem to neodsr.. já. Vzpomínám na ruku a její boj s vosou a koukám, že ruka je napuchlá, ale za heft bude tahat v pohodě. Takže ranní hygiena v potoce naladit navigaci všichni opět sedí na moto a čeká se na mě. Směr Gjirokaster, Memaliaj a pak nahoru zpátky na Podgoricu, no nic hory mají krásný zakroucený zatáčky, ale asfalt je bídnej. Poté sjezd do nížin nudný rovinky, snídaně v zapadlém obchůdku v Gjirokasteru, poznatek z Albánie hospod a kaváren mají mraky ale obchody ne, obchoďáky tak ten jsem v Albánii neviděl žádný a malé obchudky jsou k nenajítí. Provoz ve vnitrozemí je pomalu nulovej takže cesta odsejpá a za chvilku jsme v Durres. Na benzince hlásím, že je blost jet po stejné cestě takže hledám přechod na pobřeží a je zde wifi, jen co vidím, že jsme vyhráli nad Holanďany jásám a kříčím na celou pumpu. V mapách vidím Sukobinu a poté po Černohorském pobřeží do Baru a v Petrovaci na Moru to vypadá na pěkně zakroucenou silnici směrem na Podgoricu, takže už je i plán kam se pojede. Ladím to v navigaci potím se jak prase, ale ostatní čekají a taky se potí. Valíme Albanie nás neuchvátila asfaltem a obchody, ale jinak pěkná země, ale je na čase říct pápá. Na hranicíh opět nikdo a v pohodě projíždíme. Ani nevím v jaké vesnici v Černé Hoře vidím pekařství a zastavuju ve stínu dáme oběd. Do pekařství jdeme ve třech David odešel a nevím kam, ale tipuju, že se šel najíst do hospody. Hodinu pokecáme najíme se a doplníme tekutiny. U motorek už čeká David a jen mě řekl, že už s námi dál nepokračuje, že jede někam do kempu. Rozloučíme se a už jsme jen tři. No nic trasa je stejná. Po pobřeží jezdí aut tak akorát, že se nepletou a když sjedeme na tu klikatící se cestu do hor v Petrovaci stejně se cítíme líp. Asfalt dobrej a zatáčky vynikající, nahoře zase pár fotek, blíží se večer takže zatahat směr Podgorica zde nákup ve velkém obhcodním domě s názvem Vole. S Lubošem se opět pokocháme kozama nakoupíme nutné piva a trochu jídla a hlásím, že opět budou hory, že musíme najít místo k přespání. No jedeme údolím řeky Morača, kousek nad Podgoricou jsme našli epesní místo sjezd z hlavní asi 400 metrů polní cestou do koryta řeky, kde teče průzračná horská řeka Morača. Místo které stojí za to,sem Vás cestovky nevezmou prostě super pecka.

Rozložíme si věci, na místě dva místní popíjej padne pár slov a potom jedou domů a my jsme se rozhodli na takhle epesním místě udělat zítra servisní den, někdo ráno zajede pro chleba tekutý a klasický a den si tady užijeme. S Lubošem večer dožahneme piva i rum a to se hned líp usíná. Ujeto 497 km.

Den D plus cca čtyři

Servisní den na nejlepším místě. Luboš rano dobrovolně odjel pro chleby tekuté i pevné. No dobrovolně, já mám nejmenší brašnu a Pepa o trošku větší, Luboš má brašen a všeho plnou motorku. Každý den z motorky vyndal něco co jsme vůbec netušili že to veze, takže je potřeba hodně chleba tak jel. Den probíhal pitím chleba, a čistěním motorek, během dne se objevily i nějaký ty kozy. Jak nerad lezu do ledové vody, dle místních má 12°C. Tak jsem zjistil, že když jsou v dohledu kozy tak nebudu ukazovat, že neumím chodit po kamenech naboso a že ta voda je studená a běžně do ní lezu pět minut. Takže na balvanu pěkný mladý kozy, a ja tam poslal šipku do vody na první dobrou. Luboš i Pepa si mě potom dobírali, je nechápu proč. V odpoledních hodinách kdy Luboš a Pepa se poctivě vystavovali sluníčku zjišťuju že jsem červenej jako prasátko a hledám už jen stinná místa.  Přemýšlím proč jsem tak červenej když se celej den mažu, ale pak mě došlo že se mažu jen zevnitř, njn namažu se i zvenku a bude. Takže večer namazanej usínám tak jako všichni. A neujeli jsme nic.

Den D plus cca pět

Ráno zase koukám do map kam vůbec pojedeme nic hledám ty nejvíc zakroucený cesty a cíl bude u Sarajeva v olympijském středisku spaní potom vyřešíme, oběd plánujeme na Bosnu tam vaří nejlíp. V mápách to vypadá dobře nasever směrem na Kolašin odbočit vlevo na Žabijak pak na jih do Šavniku a zase na sever do Plužine. Nastavuju navigaci a ostatní se opět potí už na motorkách, zase jsem to sbalil jako poslední. Vyrážíme, poté co odbočíme z hlavní jsme na silnici sami, asfalt tak nějak ok a silnice samá zatáčka prostě super, jen koukám na navigaci a baterie dochází takže zastavuju, kabel je ok jen nenabíjím. To asi bude tím, že v kufru nabíjím dvě powerbanky, změna tak nenabíjím. Nenabíjím nic. Ale na motorce žádná kontrolka nesvítí a před cestou jsem to dělal já jsme přeci elektrikář. Chvilku všíchni tápeme a pak nápad, že to budou pojistky sundám boční kryt a jdu pojistku od pojistky samozřejmě prasklá je až ta poslední, ale ja ani Pepa náhradní nevozíme, Haryk přeci funguje. No nic Luboš tahá pojistky ani nevím odkud, co ten všechno neveze, vyměním pojistku a že jedeme, takže ustrojit a zatahat, ale po dvou kilometrech zase koukám a stejně nenabíjím. Doprčic jak jsem to tahal tak je ještě pojistka pod sedlem mě napadá ještě za jízdy vypínám navigaci a budu hledat místo ve stínu. Pecka po pár kilometrech odpočívadlo  a u toho pramen vody zastavuju a Pepa mě půjčuje klíč, abych mohl sundat sedadlo, povoluju šroub, ale pak zjistím, že točím na prázdno, matka co je pod blatníkem tam prostě není. Njn sundat vak z nosiče, sundat sedadlo a vyměnit pojistku to by šlo, ale co s tím dál, když vlastně nosič a sedadlo už není za co přidělat. A asi Luboš měl nápad dolů pod blatník dám klacek a přitáhnu ho plastovou stahovačkou k nosiči na bagáž. Dobrá Luboš vyndal vše potřebné, protože krom nože bych na to věci neměl a za chvillku je hotovo. Najednou slyším nadávky a Pepa koukám šel k pramenu a teď už je se svlečenou botou a ždíme ponožky. Njn kluzký beton a hned se koupal. Takže usušíme, já přidělám zbytek věcí k motorce a hurá dále do hor. Navigace nabíjí a vše funguje jak má. Za chvilku se motáme okolo přehrady na řece Piva, název je super, přemýšlím kde zastavit. Náhoda tomu chtěla a zastavuju na malém plácku pár metrů za tunelem.

S přístupem k vodě nepočítam, ale co čert nechtěl k vodě se dá pohodlně sejít. Takže je rozhodnuto blíží se poledne koupel nás nemime, voda má příjemnou teplotu a je luxusně průzračná, kocháme se výhledem na hory se sněhem a koupeme se. Fakt super flek i já jsem do té vody vlezl relativně bez problémů, jen ty kozy tomu chybí. Po koupeli sedáme na stroje a za chvilku už jsme na hranicíh s Bosnou. Hranice na straně Černý hory v pohodě a na Bosenský jako by jsme se vrátili o padesát let, za hranicemi hrozný asfalt, ale silnice se pořád kroutí, sem tam asfalt chybí, ale to není žádný problém, trasa vede mimo hlavní a areál ZOH se blíží, navigace nás vede někam do kopců. Ale cesta je stále uzší a uzší až se najednou rozšíří, ale jen na polní cestu. No super takže finální adventure vložka, navigace hlásí odbočku za deset km ptám se ostatních, ale neotočíme to jedeme dál. Takže tři chopry jedou 10 km z kopce po polní cestě. Po pár minutách vypínám motor a fakt deset km z kopce jsem ho nepotřeboval, když sjedeme dolů odbočujeme doleva, ale asfalt stále nikde takže dalších cca 12 km mimo asfalt, ale už to není z kopce musím na motor. No nic kličkujeme a je to lepší než písek na pláži. Takže cca 23 km polních cest a potom konečně asfalt nacházíme horskou restauraci a doplníme prázdné žaludky. Poté rychlý přesun na olympijský areál nad Sarajevo, uděláme pár fotek u hotelu byly tady všichni tak my taky potom pár fotek u skokanského můstku a už v mapách hledám kde asi přespíme. 

Směrem na Vareš to vypadá na horské udolí tam něco najdeme ťukám do navigace a jede se. V Sarajevu nakrmíme motorky, a jede se dál trochu bloudíme protože Sygic je zmatenej jak lesní včela, ale nakonec se cesta najde. Kousek za Sarajevem opravují silnice takže náš pravý pruh neuježděný štěrk a protisměr původní asfalt. Kličkujeme, když nic nejede jedeme v protisměru a když něco jede sjíždíme o třicet čisel níž do štěrku, při jednom takovém výjezdu ze štěrku na asfalt koukám do zrácet a vidím Pepu, motorka nakloněná doleva a pravá noha vyorává brázdu ve štěrku, za chvilku náklon na druhou stranu, pak musím koukat před sebe a hledám kde zastavit to Pepa nemůže ustát, ale další pohled do zrcátka a Pepa pořád jede a je v pohodě, no dobrý díky mému tréninku na šotolině zvládáme vše. Takže nacházíme mini market nákup piv a večeře a frčíme směr Vareš a zase hledáme místo ke spánku, pár metrů od cesty takové zastřešené posezení a hned čtyři za sebou, u jednoho zastavujeme, nemusíme vybalovat židle je rozhodnuto spí se tady. Pivko pokec a spát. Ujeto 374 km.

Den D plus cca šest

Ráno vstáváme já tedy celkem brzo zase mě honí pivo z večera. Sbalit, opět se na mě čeká, no nic pomalu musíme zamířit do Maďarska a domů. Takže hledám poslední klikaté silnice už jich moc nevidím opuštíme hornatý terén. Takže přejezd do Chorvatska, bez problémů na hranicích opět nikdo nic nechtěl, následně přejezd Chorvatska ve směru na Pecs. Chorvatsko je v této části země nuda, takže k večeru jsme v Pesci v Maďarsku, žádné problémy nebyly. Zajíždíme k Tescu, aby se koupily piva a večeře, jak přijíždíme někdo nás česky zdraví. Za chvilku si to k nám hrne nějaký pán co přijel na Jawě Choper, je v pohodě hlásí že má být bouřka ať u něj přespíme. No s ohledem na bouřku souhlasíme, s tím že budeme spát na zahradě. Po příjezdu k maníkoj jménem David zjišťujeme že to je zapálený sběratel JAW a ČZ prý jich má na několit desítek, takže exkurze a pak pití piva pokec a spát, mraky se honí po obloze, ale do rána nespadne ani kapka. Ujeto 350 km.

Den D plus týden

Ráno řešíme, že nepřijedeme dnes domů takže plán je najít koupání a přespat ještě v Maďarsku. Jawista David nám doporučuje jet se mrknou na Czesnek, takže dávám do navigace a jedeme rovným nudným Maďarskem na Czesnek. Vyjelo se před sedmou ránou a klepeme kosu já teda největší, fouká šílenej vítr takže jízdu si asi nikdo moc neužívá. Po hodině zastavuju a musím se nějak ohřát. Fakt hnusně fouká a je zima. No nic jedeme počítám, že okolo druhé budeme už u Czorne u  písáku tam bude teplo. Na Czesnek mrkneme z dálky uděláme pár fotek a jedeme na písák. Ve městě nákup piv a jídla a hurá k písáku. Tak tady taky fouká, ale když se nejede dá se to přežít. Pepa opět staví první protikomáří vrstvu stanu u toho zjišťuje že bude potřeba kolíčků když tak fouká, ale ty s ohledem na úsporu neveze, opět přichází na scénu Luboš a jeho kufry, za chvilku vytahuje kolíky a kladívko, koukám a nechápu kam to dal a ptám se ho kdy konečně vybalí manželku. No nic Luboš veze prostě všechno od stolu po kladívko. Nechápu mě by se to nevešlo. No nic dlouhý pokec o pár piv na víc a jde se spát. 297 km ujeto.

Den poslední D plus x

Víme že se bĺíží konec, domů se nechce ale musíme. Zcela vyjímečně mě po ránu honí pivko takže první vzhůru první balím a mám zabaleno. Poprvé a naposled. Poté směr Blava, Brno a přes Svitavy domů, někde před Rychnovem společný oběd, rozloučíme se a po obědě by jsme měli být doma, nad Náchodem mě na helmě přistane pár kapek deště, ale hned zase uschnou, to byly jediný kapky deště co jsem za těch pár dní na motorce viděl. Ujeto 385 km.

Závěrem

Díky všem zůčastněným. Za mě se trip neskutečně povedl, už cestou se přemýšlelo co za rok, takže je možný že v podobném duchu pojedeme na Sicilii a samozřejmě na Choprech. Celkem ujeto 3703 km. A cenově to vyšlo cca 6000 - 7000 Kč dle spotřeby motorek a žaludků.  Jo a jak jinak než ve znamení koz. Takže kolama dolů. 

P.S. Luboš má nafukovací brašny, doteď nechápu kam dal tolik věcí. Opravila manželka a s klidným srdcem vám může sdělit že o Sicilii si příští rok definifivně nepřečtete.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE