Triumph Scrambler (2011)

Překvapivě použitelný Oldschool

Více fotografii

První dojmy - V určitém okamžiku dospěje člověk do stádia, kdy neví co chce, ať už se to týká aut, ženských, nebo motorek a doslova tápe po čem sáhnout. Krize středního věku, se tomu myslím říká… :o) A právě v podobné šlamastice jsme se ocitl i já, když skončila moje perioda. Ne, skutečně nemenstruuju, nicméně trpím specifickou úchylkou, projevující se nutkavou potřebou pořídit si novou/jetou mašinu co dva, maximálně tři roky. Během prvního roku bývá pro mě taková mašina nejlepší nejen v dané kategorii, ale i na světě, jenže jak čas letí, stále častěji se přistihuji, jak se přeci jen začínám otáčet i za jinýma bikama, což sebou nese první myšlenky na nevěru. No a než se stačím vzpamatovat, už je tu koncipování inzerátu „staré“ motorky na prodej.

Recenze

V určitém okamžiku dospěje člověk do stádia, kdy neví co chce, ať už se to týká aut, ženských, nebo motorek a doslova tápe po čem sáhnout. Krize středního věku, se tomu myslím říká… :o) A právě v podobné šlamastice jsme se ocitl i já, když skončila moje perioda. Ne, skutečně nemenstruuju, nicméně trpím specifickou úchylkou, projevující se nutkavou potřebou pořídit si novou/jetou mašinu co dva, maximálně tři roky. Během prvního roku bývá pro mě taková mašina nejlepší nejen v dané kategorii, ale i na světě, jenže jak čas letí, stále častěji se přistihuji, jak se přeci jen začínám otáčet i za jinýma bikama, což sebou nese první myšlenky na nevěru. No a než se stačím vzpamatovat, už je tu koncipování inzerátu „staré“ motorky na prodej.

Volba
Nojo, jenže na sklonku letošního léta v době vrcholícího současného cyklu s hrůzou zjišťuju, že asi neexistuje motorka, kterou bych si mohl / chtěl koupit! Tím chci říct, že daný adept je pro mou kapsu buď absolutně finančně nedosažitelný, nebo že v mé cenové kategorii jednoduše neexistuje stroj, který by mi zapříčinil onu motorkářskou erekci chloupků na zátylku. A přitom podmínky „výběrového řízení“ nemám nijak náročné, posuďte sami. Hledám stroj, který zvládne občasný výlet mimo asfalt, abych se mohl zajet pokochat pohledem z nějakého kopce, rád bych taky zůstal u dvouválcové koncepce a především nutně potřebuju, aby mě jízda zase bavila jak při cestách na dovolenou, tak při odpoledním toulání kolem komína.

Rada
Poněkud zoufalý se u oběda svěřuju Somikovi se svým problémem a že po různých FJeRech, Afikách, či GéeSech skutečně nevím kam dál. Věrný kamarád během setkání přichází s mnoha alternativami, nicméně vždy se v mé hlavě vynoří nějaký protiargument, který nákup vyloučí. Ať už se jedná o spolehlivost (zdravím BMW), nebo o cenovou dostupnost, či rozšířenost stroje, vždy se v mé hlavě rozsvěcí červený semafor křičící STOP. V okamžiku kdy už to semnou kamarád vzdává, jen tak mezi prořídlými fousy utrousí: „A co Triumph Scrambler?!“

Heuréka
A náhle, jako bych polkl Viagru, staví se mi na krku husina hrubá jak plato od vajec! Já hlupák, úplně jsem na tenhle oldschoolový kousek zapomněl… Jak se to mohlo stát?! Vždyť mě chytil za srdce už před lety, když jsme se na něm svezl, jenže v té době jsem ještě drandil ve dvou a na to se chlapec zrovna nehodil. Od té doby se toho ovšem hodně změnilo a nyní, kdy díky rodině jezdím vlastně furt sólo, vychází mezi mnou a Scrmblarem jasná matematická rovnice. A protože patřím mezi rychle se rozhodující, impulzivní jedince, dva dny na to přebírám v pražském Triumphu svého úplně prvního Triupha.

První metry
A jak se mi na anglickém retru jede? Paralelní dvouválec s přesazenou klikou o 270 stupňů má stejně distingované chování jako véčko, zatahující od neuvěřitelných 2tis otáček za minutu, což i přes relativně chudé stádo koní dokáže Scremblerovi udělit překvapivě svižné zrychlení. Pozadu nezůstává ani podvozek, který disponuje díky nízkému těžišti ovladatelností připomínající spíše moderního naháče, než takovýhle retro a to i přes decentní nadváhu stroje. Vlastně i kotoučové brzdy, přesto že vyžadují větší ovládací sílu, na konec přinášejí dostatečný brzdný účinek ideálně korespondující se zaměřením stroje. Takže jediné co mi na Scramblerovi poněkud schází je zvuk, jelikož tiché ševelení udušených eurokoncovek se dá označit za cokoliv, jen né za hudbu mého srdce. Proto, jen co se vyléčím z finančního výtoku přijde ke slovu nevyhnutelná investice do otevřených laufů.

Přidaná hodnota
V čem ovšem tahle mašina exceluje je dnes již vzácná dovednost, kterou postrádá většína moderních motorek a tou je skutečná radost z jízdy! Ten skvělý pocit, který máte na mašině nejen v zatáčkách během klopení, nebo předjíždění, ale neustále a to dokonce i během jinak nudné jízdy rovně. A právě Scrambler touto dovedností vládne natolik dobře, že už během prvních metrů vedoucích po přeplněné pražské magistrále dělají mou přilbu nesnesitelně těsnou, jak se mi na ciferníku rozzářil obrovský rohlík. Tak trochu se to dá přirovnat k onomu nepopsatelnému pocitu z jízdy na choperu, kterej ovšem v tomhle případě umí hodně slušně zatáčet, dobře brzdit a nezalekne se ani lehčího offroadu. Pro tuto chvíli mě tedy Scrambler dělá dokonale šťastným ve všech úhlech pohledu, nicméně jak píšu v úvodu, uvidíme, jak se vypořádá s mou neblaze slavnou periodou…

Příště se dozvíte, že žádná motorka není dokonalá hned z výroby a tak i Scrambler projde lehkými avšak funkčními úpravami...

Rok se sešel s rokem a opět jsem zahořel pro jinou... SC mi již tedy neříká pane...