Franky> Rozohnil si se sice hezky, ale taky tam máš dost nesmyslů:
Odjíždět do Ruska dojednávat kontrakty z těch fabrik v podstatě neměl kdo. Celý zahraniční obchod se tady do roku 1989, resp. až do konce roku 1990, odehrával prostřednictvím PZO, takže obchoďáci z fabrik neměli nikde ve světě, a tedy ani v Rusku, žádný kontakty. Takže by ani nevěděli kam mají jet a pro druhou stranu to taky byli naprosto neznámí lidé. Navíc odbyťák vychovanej v socialismu uměl akorát říkat: nemáme, zavolejte příště.

Žádnej befel o zákazu prodávat do Ruska od nikoho nikdy nepřišel, to jsou pohádky. Akorát bylo všem řečeno, že se o svoje peníze musí postarat každej sám, tedy že když někdo chce prodávat do Ruska, tak si to tam taky musí zinkasovat. Tenhle mechanismus se zavedl počátkem roku 1991. Do tý doby to chodilo tak, že firma prodala svůj výrobek český PZO, ta jí za to zaplatila a sama si to pak vymáhala po Rusácích - proto taky tzv. Ruskej dluh zůstal státu, nikoliv těm co pro Rusko vyráběli. Dalším problémem bylo to, že Rusové neměli prachy už dávno, proto se taky v rámci RVHP obchodovalo barterovým obchodem. Takže Ty jsi do Ruska dodal třeba čerpadla a dostal jsi za to traverzy.
Sotva Klaus nastoupil na ministerstvo financí, tak zavedl nejprve devizový bonus - za inkasa v DEM byla přirážka 20%, ale vůči Rublu i devizovou srážku. Tím chtěl, a velmi správně, stimulovat podniky k orientaci na západní trhy. V průběhu roku 1990 pak proběhlo několik, a očekávanejch, devalvací koruny vůči DEM. Přesto všechno si řada podniků jela ve svých zajetých kolejí exportu do SSSR, aniž by o západních trzích vůbec uvažovala. Což ale nebyla chyba Klause, ani chyba nějaký privatizace.

Ten kolaps pak nastal na počátku roku 1991, kdy konečně všem došlo, že Rusák opravdu nemá peníze, že tam vyvážet znamená dělat charitu a na západoněmeckej trh se za ten rok celá řada firem vůbec nepřeorientovala. Samozřejmě že se ten problém zřetězil i tím, že na přímý exportéry do SSSR byla navázána řada jejich dodavatelů, kteří si taky jeli rok 1990 celej v klídku. Navíc byl zdejší trh svázanej dlouhodobejma dodavatelsko-odběratelskejma smlouvama, takže rok 1991 probíhal v hádkách: vy to od nás musíte odebrat, protože tady máte objednávku, my to sice odeberem ale nemáme na to peníze. Tím se rozjelo domino neplacení mezi firmama. To že si to pak i jiní vysvětlili tak, že odebírat se může, platit se nemusí to je fakt, ale jejich vynález to nebyl, byl to vynález státních podniků.

Co se týká vstupu AEG, ale i jakýkoliv jiný Německý firmy do Česka, tak v tom byl problém zejména jinej: vůči Němcům, a těm západním obzvlášť, tady byl mezi lidma pořád zakořeněnej, a komoušema dlouhý léta přiživovanej, odpor. Pořád se ozývaly hlasy jak nás tady Němci zaberou, jak nás poněmčí, jak budou chtít zpátky Sudety a podobný hlášky. I z proto se velmi vážně uvažovalo o Renaultu do Škody MB, stejně jako o posílení jiných Francouzských vstupů do našeho průmyslu. K tomu specifickýmu odporu vůči Němcům pak tady byly věčně hlasy o výprodeji republiky a pod.

Rozdrobování firem mělo v řadě případů taky svoje opodstatnění. Tady byly firmy zvyklé vyrábět a tržby házet na jednu hromadu. Mnohdy bylo skoro nerozklíčovatelný co té firmě vydělává a co prodělává. Navíc existovala řada firem, který byly zvyklý z dob bolšána vyrábět se ztrátou, protože to tak měly naplánovaný ze shora aniž by o tom zaměstnanci vůbec měli tucha. Přesvědčit lidi, že zrovna ten jejich provoz táhne firmu ke dnu, tedy že zrovna oni musí přijít o práci, aby zbytek mohl přežít, to taky nebyla žádné sranda.

Samozřejmě, že se dala řada věcí udělat jinak, ale to jinak by taky mělo svý dopady, a taky negativní. Tak se to udělalo jak se to udělalo. Ale tvrdit, že to šlo udělat jenom líp je nesmysl.

Ricard> že Rusové neměli peníze sice byla pravda, i když spíš až od r. 91. Ovšem že se to všechno dalo udělat líp, tak to již dnes je prostě historický fakt, žádná spekulace, a potvrdí ti to např. i Švejnar (ale také řada jiných ekonomů), který se na tuto oblast specializoval dávno před ideologem Klausem. Třeba taková olomoucká Sigma, která se v posledních letech po období Klausovy likvidace snad konečně trochu dává dohromady rozhodně na rozpadu velkého podniku na jednotlivé malé výroby určitě nevydělala.
I ve velké firmě může být část podniku ztrátového, ale důležité je, aby tato ztráta byla kompenzována celkovým ziskem koncernu (k němuž může ztráta paradoxně přispět). Německá Lufthansa má pod sebou také některé společnosti, které jsou ztrátové, avšak jsou důležité pro udržení zisku portfolia, případně investicí do budoucna

Ricard> i kdyby nedělali nic tak to bylo lepší klauszemanova company je pro ČEZko horší pohroma než hurikán katrina