Suzuki GSX 600 F (2004)

Katana dovezená z USA s tachometrem v mílích, přes všechny níže uvedené nedostatky se mi líbila od první chvíle.

Více fotografii

Motorka koupena od Motocentrum Tábor - Myslím, že mi při prodeji leccos zatajili, ale to už je teď fuk. Polepy zcela jistě nejsou origoš, mašina se před koupí po přitažení z USA dva roky někde flákala a bůh ví, co se s ní dělo, což jsem si všimnul až na DI při převodu z techničáku. Ale mašina drží stopu, nikam netáhne, rám i motor vypadají OK, plasty nejsou slepovaný, ostatní se uvidí časem.

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki ZR 7: Jsem už chlápek v letech, takže se mi tahle klasika moc líbila. Ale než jsem se rozhoupal, tak ty pěkný byly prodaný.

První dojmy - Po pětadvaceti letech znovu na mašině-to hovoří za všechno. Po všech těch Jawách 250 a 350 vytoužený japonský stroj s takřka 80 koníky, který táhnou stroj na kteroukoliv rychlost pořád stejně kopec nekopec-tak to dá srdíčku stárnoucího motorkáře setsakra zabrat. Při první jízdě jsem si řikal, na co tam šikmoočkové nacpali těch šest kvaltů, když mě osobně by stačily dva-jednička a šestka :-) Takovýhle krásný pocity jsem zažil, když jsem v sedmnácti letech přesedlal z mustafy na dvěstěpade, dodneška si to pamatuju.

Motorku bych doporučil pro - Je to motorka, která vyžaduje při manipulaci na místě a při nízkých rychlostech přece jen nějakou sílu, takže asi to nebude to pravý ořechový třeba pro ženský a malý chlápky. Ale i holky na GSX 600f jezdí. Každopádně když zastavíte někde čumákem z kopce proti překážce, je to o kýlu, pokud teda nejste Tarzan. Ale jak již bylo řečeno výše, je to opravdu hodná a poslušná mašina, když se trochu unáhlíte s plynem, odpustí vám a nechce vás hned shodit a zabít. Tím chci říct, že týhle motky se nemusejí obávat začátečníci, když mají něco najeto na menších kubaturách, stejně jako zkušený pardové, který nehledají nějaký brutální výkon a chtějí se jenom dobře svézt.

Doplňky na motorce - Žádné, pouze jsem nalepil z boku na přední blatník a kyvku oranžový odrazky, žádný tam totiž nebyly a já chci bejt vidět i z boku dřív, než se do mě nějakej slepoň trefí. Taky jsem nainstaloval do okruhu nouzovej vypínač dvou přední žárovek H4, abych v případě slabý či nedobitý baterky dojel domů aspoň na obrysovky. Jo a na motorce je prej laďenej vejfuk, ale to mi museli říct mladíci-motorkáři z práce, já poznal houby.

Recenze

Jak už bylo řečeno, jsem padesátiletý chlápek, který si po mnoha letech opět opatřil dvě kola. Tak, jak to bylo za mých mladých let běžné, začínal jsem na fichtlu, pak Java 250 a 350. Potom vojna, svadba, děti a předlouhý čas jen plechovky, který dovezou rodinu tam anebo támhle. Ale celou tu dobu jsem pořád koukal jen po motorkách, za všema se otáčel jako malej kluk. Auta mi byly ukradený, Ferrari nebo Tráboš-všechno na jedno kopyto. Ale když na parkovišti vedle mě zastavila malá GS 500, počkal jsem, až kluk od motorky vyhulí nakupovat a šel jsem jí očumovat. A čekal a čekal. Pětadvacet let, takže se dá říct, že o trpělivosti něco vím.

Když děti dospěly a práce na baráku byly víceméně u konce, mohl jsem konečně začít realizovat svůj sen. Dal jsem dohromady asi padesát tisíc a jal se hledat něco, na čem by se dalo jezdit a nebyla to úplná šunka. Moc se mi líbila Kawasaki ZR-7, ale než jsem se na jaře rozhoupal, tak byly ty pěkný prodaný, takže jsem koukal na něco jinýho. Hned od začátku mi padla do oka tahle GSX 600F, tak jsem si přečetl nějaký recenze a diskuse, půjčil jsem si přilbu, našel doma nějaký vaťáky a vyrazil jsem do Tábora. Majitel motoshopu mi po krátký prohlídce mojí vysněnou krásku vytlačil před vrata, natočil a čus. Celej rozklepanej jsem na ní sedl, zaklapl stojánek, trochu s ní zahoupal ze strany na stranu, přičemž mě napadlo. "Ku..a, to je tíha, tohle nemůže dobře dopadnout." Ale mašina se poslušně rozjela, aniž by mě chtěla shodit a já od té doby vím, co to znamená, když se řekne "hodná motorka". Když jsem na ní jel těch padesát kiláků domů, cítil jsem se v naprostý pohodě, ba co víc-byl jsem v sedmým nebi. Je to asi jako s plaváním-když už jste jednou na těch splašenejch trubkách seděli, nezapomenete to.

Koupil jsem si hadry a blembák a začal jezdit. V recenzích jsem se dozvídal o spolehlivosti a jednoduchosti týhle motorky, takže jsem si myslel, že budu jenom jezdit. Ale v životě je všechno jinak, takže nejdřív odešlo čidlo tlaku oleje, což byla ptákovina. Potom baterie (podle prodejce fungl nová), což bylo už horší, protože jsem tlačil těch takřka 230 kilo v dešti po rychlostní silnici do kopce asi kilák na výpadovku. Koupil jsem novou gelovku a na mašinu nainstaloval nouzový vypínač těch dvou halogenek, abych příště případně doskákal domů alespoň na obrysovky. Ale to všechno nebylo nic, proti tomu, co mě ještě čekalo.

Jednoho krásnýho dne přijdu k motorce a po vejfukem louže. Hlava mi to nebrala, říkal jsem si, co z toho může kromě oleje týct, když je to vzducháč. Čuchnu a on to benzoš, kterej kape z místa, kde se vejfuk napojuje na svody od válců. Volám prodejci a dozvídám se, že nejspíš nečistota pod některou z plovoucích jehel, který uzavírají přívod benzínu do plovákový komory. Řekl jsem si, že jsem v pěkný pr...i, protože poslední co jsem chtěl, je hrabat se v karburátorech. Ale pak jsem si vzpomněl na svý mladý léta, kdy jsem kvůli vyskakující jedničce půlil motor dvakrát za noc a pustil jsem se do toho. Nakoupil imbusáky na demontáž kapoty, odstrojil, vyndal karboše, profoukl všechny čtyři komůrky, prohlídl gumový špičky jehel, zbouchal všechno dohromady a vyrazil plný euforie a zvýšeného sebevědomí na kratší vejlet. Domů jsem doskákal na tři válce a s benzínem v olejový skříni. Takže znovu rozhodit, vyměnit olej a zase zkusit. Vyčlenil jsem si na to celej den a zkoušel najít, kde to teče, přičemž už jsem karburátory nemontoval nazpátek na válce, ale jen jsem je po různejch záměnách jehel,plováků atd.naplnil benzínem a čekal, kde to začne mokvat. Ve finále jsem přišel na to, že je vadný gumový O kroužek utěsňující mosaznou vložku, kterou je osazený přívodní kanálek benzínu do plovákové komory karburátoru. Kdo by to nekapíroval a přitom měl zájem o bližší informace, třeba z důvodu diagnostiky podobný závady, ať mi napíše a já sem dám podrobný schéma.

Tolik tedy k radovánkám s touhle motorkou. Každopádně doufám, že budu na jaře pro změnu zase nějaký ten čas víc jezdit a míň zpravovat, že jsem si zkrátka ty závady na nějaký čas vybral a mašina teď bude spolehlivá tak, jak všude píšou. A taky budu doufat, že si na ní hned nerozbiju nějakým fatálním způsobem čumák, podobně jako spousta převážně mladých kluků, pro který pak jedu, páč pracuju jako řidič záchranky. Není rok, abych nebyl u motorkáře mrtvýho nebo s přetrženou míchou, v nejlepším případě pak u někoho, komu trčí z kombošky zlomený kosti. A to nemluvím o mladejch frňouscích ve věku mých dětí, který transportuju po nedostatečné ochraně hlavy s fašírkou místo mozku na vyšší pracoviště k odběru orgánů. Musím říct, že jsem si doma díky tomu vyslechl od manželky před koupí mašiny svý, jeden čas bylo u nás nejfrekventovanější souvětí "Jak si starej, tak si blbej. Škoda, že to máš furt na očích". Nejspíš má asi pravdu, ale já si tu mašinu stejně musel koupit.

Jinak s motorkou jako takovou jsem spokojený. A co se týče jízdních vlastností? Je to zkrátka těžká, ale poměrně dobře ovladatelná mašina, jejíž výkon je podle mého názoru na naše silnice plně dostačující. Dostatečný výkon-to byl a stále je můj nejintenzivnější pocit, kdykoliv na tuhle motorku sednu, přestože po našich silnicích lítají samozřejmě daleko silnější stroje. Kdysi na Jawách jsem řadil, když to netáhlo, na týhle motorce řadím-sakra, proč já na ní vlastně řadím. Asi abych nějakým způsobem využil všech 6. kvaltů, ale přijde mi, že to táhne a letí pořád stejně-tedy víc než dost. Kamion, za kterým pojedu nějaký čas stovkou, předjedu v tu ránu za 3 vteřiny a pak si můžu zase ject pěkně podle svýho, o čemž se mi za volantem mýho auta (Octavia 1,6) může jenom zdát. Posez na motorce je přece jen sportovnější než by byl na ZR 7, po nějaké době je to na rukou znát, jako kdyby člověk udělal pár kliků. Ale mě to nevadí-když se budu chtít bez námahy rozvalovat na sedačce, sednu si do auta. A v neposlední řadě jako velký plus týhle motorky spatřuju v tom, že se na GSX skutečně nechá leccos doma opravit, což v době dnešních drahých servisů není určitě k zahození.

Tolik tedy zatím k tomu, co jsem schopen o této motorce napsat. Moc toho není, ale nemůžu tu zatím psát rádoby chytrý řeči o vlastnostech motoru a podvozku, protože toto nemám s čím porovnat, na ničem jiném jsem v současné době nejel, tudíž vím velký houby. Až se na tom naučím trochu víc, budu se snažit o mé vědomosti podělit s naší velkou motorkářskou rodinou.