Aprilia Pegaso 650 (1998)

Tak ještě jednou, nechápu, ale nepodařilo se mi nahrát pár fotek z Balatonu, ale jsou v profilové fotogalarii. Tak pokud chcete, mrkněte. Ségra

Balaton 2016.
Neuvěřitelné, alespoň pro mě. Na jednoválci na Balaton. V sobotu jsme jen tak, ale v plném naložení (stan, spacáky, fitnes tyčinky a jablko )...) Samozřejmě i něco málo potřebných věcí jako jsou eura.
Vyrazili jsme před polednem na vodní dílo Gabčíkovo a potom uvidíme, kam budeme pokračovat. V plánu bylo Slovensko směr na sever, tam přespat a pokračovat domů. Jenže... . Pozn. celou cestu jedeme bez navigace, poze s mapou Slovenska. Ale to jsem trochu přeskočila. Do Bratislavy jsme to vzali po dálnici a výjezdem na Jarovce. Tam doporučuji restauraci Jarovský dvůr - luxusně vaří, stačí se jen dívat po směrovkách a lehce to najdete. Pokud se mi podaří, vložím i nějaké foto. Odtud jsme pokračovali dle info od obsluhujícího presonálu na vodní dílo Gabčíkovo. Super cesta, bohužel asi 20 km nebylo nic vidět, cesta vede pod hrází, ale vše to vynahradil přejezd části hráze, kde Vám musí stačit pouze kochačka, protože zde nezastavíte . Po přestávce u přepustných komor, přišla i myšlenka, co to protáhnout až na Balaton, to už pčece není tak daleko a peníze vyměníme na hranicích. Super myšlenka Přiznám se, že Maďarsko neznám. Taky abych se zmínila o Italce, je v top stavu, takhle nikdy nejezdila, po třech letech jsou na ni vychytané snad všechny mouchy, mimo těch na plexi. Nechci, aby byl komentář nudný, ale aspoň trochu pobavil.
Projeli jsme Gabčíkovem a jeli podle značek na Göyr. Trochu šok, najednou se vynořila cedule směr náš cíl, ale ta cesta byla od pohledu pochybná. Vedla prudce nahoru na železný most. Všichni tam odbočovali, tak jsme to zkusili taky. Po pár km jsme bili na hranicích, celnice byla jak po bombardování, ale netrvalo dlouho a jsme mezi civilizací. Zkrátím další komentář - prostě a jednoduše Maďarsko překvapilo kvalitou silnice, velmi pohodová cesta, milí lidé a i když jsme byli bez jejich měny a unavení, bylo deset večer, když jsme postavili stan v kempu na Balatonu (lehce jsme bloudili, tak proto). Na večeři jsme měli tyčinky a brambůrky, protože už nikde v okolí nebylo otevřeno. Moc dobře jsme se vyspali a ráno něco málo nakoupili na jídlo a v poledne se vydali na cestu zpět k domovu. Hodnocení motorky. Aprilka moc překvapila, cestu zvládla excelentně a nezklamala a bude mi po ní moc smutno... Tak snad se dostane do dobrých rukou. Je to držák a moje první. Moc jsem se na ni naučila a taky jsme toho hodně zažili, tak snad se budoucí majitel bude o ni starat. Nikdy na ni nezapomenu. Teď zkusím těch pár fotek, snad to půjde, pokud ne, tak se omlouvám. Ségra

Sezóna sice ještě nezačala, ale dlouho jsem zde nic nenapsala. Dle mého dojmu sezóna ani nekončí. Slibivali teplou zimu, tak uvidíme. Každopádně musím shodnotit loňský rok 2015. Moc jsem toho opravdu nenajezdila. Italka zlobila startováním a spotřeba vzduchových filrtů se finančně rovnala spotřebě benzínu, tedy téměř. Italka nocovala na místech, kde dojela. Už si i myslím, že trpí náladovostí. Na jaře mě nechala v Bitýšce u pumpy, pak si to rozmyslela a dojela domů bez přemlouvání. Každopádně děkuji dvěma motorkářům, kteří mi pomohli. V květnu po seřízení a výměně karburáturu nocovala v Jinačovicích. Vůbec se ji nechtělo jet - zřejmě věděla, že budou padat kroupy . Konečně po opravě v srpnu zamířila do Žďáru na výlet - nazvala jsem ho testováním Italek. Čekala jsem, kdo odpadne první. Nikdo. Dojeli jsme v pohodě, jen ta spotřeba finančně tentokrát převýšila spotřebu filtrů. Ani to sem raději nebudu psát do podrobností. No a konečně na podzim mi pomohl princ na bílém koni, vlastně na Suzuki GSXR 1000 K4. Tímto mu děkuji. Odtransportovali jsme Italku na poslední šanci a to do Isša a tam ji dali konečně dohromady. Pro mě skončila sezóna Štedrým dnem a k tomu bonus 26.12. poslední vyjížďkou na kafe. Byla zima, mlha, ale nám bylo krásně. Poté zapadala sněhem a teď na mě čeká v teple v garáži. Už dlouho čekat nebude.

Hodnocení loňského roku 2014. Celkem jsme se s Italkou najezdily ke spokojenosti. Drobné opravy v našem věku nejsou nic zvláštního. Díky počasí a času naše nejdelší loňská cesta byla do Mělníka a to opravdu stálo zato. Zažily jsme spolu hodně, od sluníčka, bouřky, mlhy, hnoje a bláta na silnici díky objížďkám a taky tankodromu, kterému se prý říká dálnice D1. Někdy byly chvilky, kdy už jsem nemohla, hlavně ty dálkové jízdy, je to jednoválec co Vám mám povídat. Abych se zdokonalila a jezdila co možná nejvíce, zvolila jsem občasné jízdy do práce a na nákup. Je únor a už se těším na jaro. Italce budu pořizovat nový potah na sedlo a zřejmě příjdou i drobné opravy pro letošní rok. Snad vše bude v pohodě a najezdíme toho více než loni.

Dnes jsem Italku vyzvedla po drobném doladění a šlape jako hodinky tak doufám, že to tak i zůstane.