Aprilia Pegaso 650 (1998)

Po mnoha letech úplně bez motorky moje první velká motorka. Byla koupená po opravě motoru (netěsnost hlavy) a s drobnými oděrkami, ale plně funkční. Po běžném servisu, seřízení karburátorů a dále zmíněných úpravách slouží plně k mé spokojenosti.

Více fotografii

Motorka koupena od IvoK (Věteřov)

První dojmy - Dlouho jsem nejezdil, tak už první cesta od prodávajícího a ještě k tomu ve dvou, se synem, byla silným zážitkem po všech stránkách, samozřejmě pro nás oba. :-) Nikdy jsem před tím neseděl na jednoválci o takovém objemu - no prostě od první chvíle velký respekt.

Motorku bych doporučil pro - Komu bych Pegaso doporučil? Asi každému, kdo by chtěl začít nebo po letech znovu začít na "velké" motorce. Je obratné, pohodlné a za dobrý peníz. Je jako doma nejen na silnicích všeho druhu, ale je velmi jisté i mimo ně. Momentálně jej pro off-road podmínky částečně limitují silniční pneumatiky, ale to se přes zimu změní.

Doplňky na motorce - Padací rám, turistické plexi MRA, držák kufru, kufr, spínání napájení moto přes relé, voltmetr, zásuvka USB pro napájení mobilu nebo navigace

Recenze

Mám už Pegaso od května loňského roku, ale až nyní si troufám registrovat se mezi motorkáře a podělit se o pár fotek mého létajícího oře a o dojmy z prvních pár tisíc kilometrů. Asi bych měl v rychlosti zmínit, že poslední motorkou, kterou jsem sedlal, byla v roce 1994 MZ-250, jako poslední nehumanoidní článek evolučního řetězce Simson -> MZ-150 -> MZ-250 -> maželka -> děti atd., však to znáte... Za to, že mi dnes v garáži opět stojí motorka, vděčím synovi Davidovi (na Morokářích dadanek1999), který dříve, než měl papíry a věk, zatoužil po jednostopém přibližovadle typu moped. Po drobném usměrnění, které vycházelo z mé vlastní historické zkušenosti, nám najednou stál v garáži Simson ve zbědovaném, nicméně stále řešitelném stavu. Kdo jste měli Simála víte, že je to jako lego, pomalu všechno si na tom člověk může udělat sám, tak jako škola do motocyklových začátků určitě super, i po těch mnoha letech. Nebudu popisovat kompletní generálku Simála, následné Davidovy úpravy motoru na pětirychlostní 85 ccm verzi, ani těžké loučení se Simsonem při příchodu Kawy KLE500, to vše už David patřičně zdokumentoval, ale co na mne fakt udělalo dojem bylo jeho zapálení a nekonečná výdrž při řešení všech možných útrap, hlavně těch při resuscitaci nepojízdného KLE resp. jeho dvouválcového motoru. Všechno to bylo tak nakažlivé, že jsem dlouho neodolal a rozhodl se pořídit i něco pro sebe, jen v lepším počátečním stavu, poněvadž jsem si nebyl jistý, zda bych měl znovu nervy na něco rozebraného úplně do šroubku a na garáž ve stavu jako po druhé světové.

Výběr motorky byl docela oříšek a jejímu zakoupení předcházelo mnoho večerů na netu - však to jistě znáte. Na sportovní silniční motorku jsem se po letech motocyklové abstinence a ve věku 50 let moc necítil a na kochačky s chopperem se mi zdálo, že mám ještě čas. Tak nakonec jsem se rozhodl pro cestovní enduro. Ideálně jsem si představoval vodníka se dvěma válci s objemem nad 500 ccm za dobrý peníz, ale to bych si musel koupit něco pěkně velkého a mastného, nebo přesně to, co David a to by asi nedělalo dobrotu, chápete... Tak nakonec jsme s Davidem vybrali Pegaso 650 Cube z roku 1998. Přes všechno, co jsem o Pegasu dobrého i špatného četl (a koneckonců obecně o italských motorkách), nakonec stejně rozhodly výhradně pocity. Na fotkách na netu mi to až tak nepřišlo, ale když jsem stál u prvního Pegasa, kousek od Kyjova, srdce jsem měl až v krku. Přes různé provozní oděrky a drobné symptomy stáří bylo neskutečně krásné a já jsem věděl, že ho musím mít. Ani ne za týden jsme si pro motorku s Davidem jeli. Vlakem do Kyjova a pak s prodávajícím na přepis a pro Pego. Zodpovědně mohu říct, že jsem byl hrůzou zpocený ještě než jsme dojeli k první křižovatce. Podtočený jednobuch mlátil jako by ze mne chtěl vytřepat duši a poslední drobné. Rychle jsem pochopil, že nejen přidávat, ale i zavírat plyn je třeba více než obezřetně, když nechci mít Davida za krkem. Je mi jasné, že ostřílení motorkáři operující s n-násobně větším výkonem se teď válejí smíchy, ale po těch letech neježdění to byl s Pegasem prvních pár kilometrů fakt nářez. Slušelo by se říct, že jsem jel s velkým respektem, ale mezi námi si můžeme klidně přiznat, že jsem jel celou cestu jako posranej a po příjezdu domů se mi ze rtů vydralo jen "díky Bohu".

Od té doby mám s Pegasem najeto kolem 4.000 km a nedám na něho dopustit. Má tolik výkonu, kolik potřebuji (aspoň zatím...), slušný krouťák a v otáčkách nad 4 k příjemný a kultivovaný chod se slušným zátahem. Co musím speciálně ocenit je podvozek, zvláště pak přední vidle a velmi účinné a dobře ovladatelné brzdy, hlavně tu přední. Celkově je posez vyšší, než na Davidově Kawě KLE, pohodlný i při delších cestách, relativně vzpřímený, což mým zádům vyhovuje. Zvykl jsem si na dobrý rozhled a přes počáteční obavy, jak se bude Pegaso chovat při nájezdu do zatáček musím říct, že se chová velmi jistě a příjemně. Stále mám obuté 7 let staré a už náležitě ztvrdlé silniční Metzelerky, podle kterých je vidět, že v posledních letech toho Pego moc nenajezdilo. Léto na nich ještě přežiju, ale po konci sezóny je určitě vyměním. Těším se, až nebudu muset před každou zatáčkou přemýšlet, kolik toho asi tak ty tvrdé gumy ještě snesou.

Když pominu špatné starty, které David vyřešil vyčištěním karburátorů, seřízením plováků a návratem k továrnímu nastavení, nebyly dosud s Pegem žádné problémy. Dobrý technický stav nevyžadoval zatím žádné nákladné opravy, tak kromě montáže padacího rámu a turistického plexi MRA, odrezení výfukového potrubí a jeho opatření vypalovací barvou, výměny náplní a namazání řetězu jsem jenom dělal ocelovou plotnu pro montáž kufru, instaloval spínání klíčkem přes relé přímo u baterky (pro Pegaso typická úprava pro zabránění přebíjení baterie), namontoval USB zásuvku a palubní voltmetr a připravil kabeláž pro montáž přídavných LED světel.