Yamaha SR 500 (1989)

Dovoz z Polska, rezatá jak mrcha, prohnilej výfuk, střílí do výfuku, otáčkoměr nejde, rozdrbané sedlo a já nevím co ještě.Čeká mne celková přestavba ve stylu Cafe racer, přesněji Norton Manx.

Více fotografii

Výška jezdce: 175 cm

První dojmy - Jede to suprově, zvuk je taky dobrej, ale celý se to bude překopávat.

Motorku bych doporučil pro - Přímo tato je nejvhodnější pro postavy kolem 170-175cm, které mají sílu v noze a snesou trochu útrap.

Doplňky na motorce - Doplňků jsou mraky:
koncovka výfuku Emgo
blinkry Emgo
přepínače světel Emgo
zrcátka z nějakého ishopu
trny stupaček z R1
přístroje Emgo
zadní tlumiče - turecké repliy pro Jawu

Recenze

Tak kde začít.
Koupil jsem si tenhle stroj pro jeho nenáročnost a cenu a hlavně proto, že se přesně hodil k přestavbě, jakou jsm si naplánoval uskutečnit.
Měl jsem již kapotovanou motorku - Honda CB 900F2, měl jsem již klasika Kawasaki Z400, mám něco brutálního Yamaha V max, ale ještě nikdy jsem si nic nepřestavěl dle vlastní představy, nebo spíše k obrazu svému.
Padla volba tedy na tento stroj, protože jich je dost, je nenáročná a je to 1 válec.
Přestavbu jsem chtěl pojmout jako Cafe racer ve stylu Norton Manx.
Ale příliš jsem se držel předlohy, až z toho nevznikl rásný a pohdový Cafe racer, ale dost nekompromisní závoďák, alespoň co se vzhledu a posezu týče.
Motorku jsem téměř celou rozebral, rám a podobné díly nechal nalakovat, hliníkové díly dostatečně vyleštil a začal jsem shánět,co by se tam hodilo, aby to bylo to, co chci.
Nádrž byla jasná volba - firma Motoforza vyrábí lamintovou repliku nádrže Norton Manx,domluvil jsem se tedy s nimi, aby mi ji prodali jako polotovar - musel jsem ji napasovat na původní rám.
To šlo celkem bez problémů, stačilo dostatečně vydlabat vnitřek nádrže pro rám a nově to dolaminovat.
Pak jsem se začal ohlížet po předním kole.
Ráfek jsem zachoval původní a protože jsem nechtěl brzdit kotoučem, ale bubnem, sehnal jsem buben z Dnépra a patřičně ho upravil - vyvařit díry po drátech, rozvrtat ho namenší počet drátů a vplést do kola.
Brzdový štít je také Dněpr, ale s přivařeným nasáváním pro chlazení.
Zadní kolo je originál.
Pak jsem potřeboval blatníky.
Původní nebyly moc hezké a zadní byl dost napadený korozí.
Volba proto padla na nejdostupnější, cose dá sehnat.
Přední blatník je pouze upravený z MZ ETS a zadní je značně upravený z ČZ 487.
Zadní držák sětla je také z ČZ, ale vývozní 477.
Kaslík je vlastní výroby z plechu ve stylu Nortona.
Když jsem tohle všechno napasoval, nechal jsem to nalakovat žlutou barvou, protože to je moje oblíbená.
Pak už toho moc nezbývalo.
Protože jsem nechtěl dávat nic chromovat, nebo draze nakupovat díly, které mohu vyrobit, přišla řeč na výrobu z nerezu a následné leštění.
Původní výfukové koleno bylo značně shnilé a posloužilo jako vzor pro ohýbání nerezové trubky příslušného rozměru.
Po ohnutí a navaření příruby jsem vše pečlivě vyleštil a namontoval na stroj.
Následovalo shánění výfukové koncovky.
Toto jsem trochu přehnal a zakoupil megafonový výfuk od Emga.
Když přišel, tak jsem zjistil, že je to opravdu megafon a to bez jakýchkoliv vnitřností.
No co,když už ho mám, tak jsem to namontoval.
Následovala výroba řidítek - několik sad rozdílných úhlem sklopení trubek, výroba stupaček, zadních madel a pásu přes nádrž.
Po svaření a zabroušení následovalo opět leštění.
Přední světlo je originál z Yamahy, zadní světlo je replika Lucas, blinkry jsou od Emga.
Budíky jsou také od Emga, ale u nás se nenabízí, musel jsem je koupit na burze v Polsku, kde je na tyto věci větší výběr.
No nebudu Vás napínat, blížil se den, kdy to nastartuju.
Moc to nešlo.
Ale po několika dlouhých chvílích se mi konečně podařilo stroj nastartovat
To byl kravál
Ale když se vzala helma, tak to bylo snesitelný.
Bohužel všemi úpravami - otevřený výfuk a sání, se úplně rozhodilo naladění karburátoru.
Následovala domluva s Yamaha K2 Nová Paka, kde mají brzdu a chtěli se do toho pustit.
Udělali to na výbornou a rychle.
No a pak už jen následovalo svezení.
Teprve tehdy jsem zjistil, že jsem si nesestrojil stroj na pohodové ježdění a korzování mezi kavárnami, ale spíše stroj do Hořic na 300 zatáček.
Posez je nekompromisní, stejně jako umístění stupaček.
Jediné, s čím se může hýbat jsou řidítka.
A díky několika sadám se dala najít alespoň nějaká poloha pro ježdění.
Jízdní dojmy?
Díky tomu, že jsem použil užší pneumatiky, se motocykl neskutečně dobře vodí v zatáčkách, brzdy jsou trochu horší - hlavně ta přední ruská, ale ta zadní docela jde.
Maximální rychlost, kterou jsem zkusil, je 130, pak už se motorka jen trápí a přeci jen, je to 1 válec.
Nicméně, na vyděšení 4 válce v zatáčkách to bohatě postačuje.
Tím, že jsem však zvolil dost nekompromisních řešení, je to spíše motorka na krátké vzdálenosti.
Mě z ní bolela záda a proto jsem se po několika jízdách s ní rozloučil.
V současné době ji můžete vidět v okolí Kolína.
Snad novému majiteli přináší jen čirou radost.