BMW R 1200 ST (2006)

úterý 3.7.
Slunce pálilo od samého rána. Snídani jsme měli připravenou venku pod přístřeškem a bylo připraveno mnoho různých dobrot. Vedle snídali další hosté a byli to Češi. Takovou dálku se člověk trmácí, aby se pokud možno nepotkal s krajany a stejně je to málo. Byl to pár s malým klukem. Dali jsme se do řeči a zjistili, že dělají okružní jízdu Balkánem a včera byli v Tiraně. Dnes měli jako mi naplánovaný plážový den. Rychle jsme se po snídani převlékli do plavek a vyrazili k moři. Děda bezzubák hlídač už se na nás z dálky smál a navigoval, kde to bude pro nás nejlepší. No mohli jsme si vybírat. Bylo tam asi tisíc lehátek a jen asi deset jich bylo obsazených. Ve vodě už si hrály místní děti a z moře skoro nevylézaly. Plážový bar, který provozovali nějací albánští vlastenci, kteří měli různě vytetované albánské orlice všude možně po ramenou a zádech, a já nevím kde všude ještě, nás zásobovali taneční hudbou a prodejci všech možných cetek a pokrmů zase korzovali po pláži a hlasitým voláním upozorňovali na to co vezou na své doma postavené tříkolce nebo vozíku taženém oslíkem. Jejich vozítka byla opravdu úžasná směs lidské tvořivosti. Mysleli jsme, že budou třeba neodbytní, ale bylo to v pohodě, když si jich člověk nevšímal nikoho neotravovali. Za ten den jsme zjistili, že bychom tam mohli koupit snad vše co nás napadne. Kromě velkých věcí, které by na vozítka nenaložili tam prodávali úplně vše od jídla, oblečení, domácích potřeb až po luxusní hodinky šperky a další věci, které člověk vlastně ani nepotřebuje. Na pozdní oběd jsme zašli do jedné restaurace po té, co jsme si obešli čtvrť a obhlédli ty obrovské rozdíly a kontrasty, které je možné v Albánii spatřit. Slum který je hned vedle pětihvězdičkového resortu opodál hořící skládka a naproti zase hotely. Do toho prašné silnice a odpadky. Pravá Albánie.
V restauraci jsme si poručili pivo a servírka se zeptala odkud jsme. Řekli jsme, že z Čech, a tak ihned prohlásila, že rovnou přinese piva v půllitrech, že ví jak to u nás chodí že v Čechách byla nějaký čas na stáži. Jídlo bylo opět výborné. Odpoledne jsme se ještě váleli na pláži a půjčili si na půl hodiny takový šlapací traktor, kterým jsme dopluli dál od břehu a viděli jednu velikou moc pěknou medúzu. Večer jsme si u paní domácí objednali ryby a místní víno a maximálně si pochutnali. Dostali jsme zase jako včera mísu nakrájeného ovoce zdarma. Bylo to moc dobré a osvěžující. Den se nachýlil a my šli spát. Zítra už se začneme zase přibližovat k domovu.