BMW R 1200 ST (2006)

Ráno jsme se opět probudili do ošklivého deštivého dne. Kája si pro jistotu vyzkoušel svou kombinézu do deště, kterou koupil před dvěma lety u Luise v Pasově, když jsme jeli do Alp. Byla ze neskutečně příznivou cenu a paní prodavačka mu říkala, že je na jedno použití. Ještě nikdy jí nerozbalil a ani nevěděl jak je veliká. No nenasoukal se do ní. Sbalili jsme se, a protože už přestávalo pršet rozhodli jsme se, že snídani si dáme opět v řeznickém bufetu jako včera. Řezník nám opět přišel otevřít dveře a vítal nás jako krále, paní nám opět nabídla kilové porce klobás. Lidé zde jsou neuvěřitelně pohostinní. Po výtečné snídani jsme vyrazili na cestu směr Šavnik a Gradac. Postupně jsme se blížili ke Kaňonu Piva a Městečku Plužine. Na obloze se honily mraky, ale déšť nás nechytil. V Plužine jsme dotankovali benzín a dolili olej do motorů. Je zajímavé, že máme oba stejnou spotřebu oleje. Pak už jsme se vydali podél Pivy silnicí plnou tunelů k Bosenské hranici. Po přejetí přehrady se změnilo počasí a všude bylo najednou spousta mlhy. Tím nevlídným počasím jsme si to mířili k hranici, kde jsme přejeli známý most s dřevěnou podlahou a na Bosenské straně při celní kontrole jsme pokecali s Čechy, kteří měli namířeno opačným směrem než mi. Pak už jsme jeli úzkou silničkou, kde občas v zatáčce chyběl asfalt a přivodilo nám to někdy perné chvilky. Pokračovali jsme k Sarajevu, kde jsme se chtěli podívat na most u kterého nám provedl Gavrilo Princip atentát na následníka trůnu Ferdinanda a jeho ženu. Rozpoutal tak údajně světovou válku. Pomalu začaly mizet skály a kaňony a začalo se oteplovat. V Sarajevu už bylo vyložené horko a kdesi skoro uprostřed města se mi vypnula navigace a už nešla nastartovat. Kája musel převzít navigační iniciativu a dovadl nás po chvíli ke zmiňovanému mostu. Zastavili jsme na chvilku u mostu udělali pár fotek a už nás odsud pakoval nějaký pohůnek, že prý tam nemáme co stát. Vedro bylo slušný a za chvíli se teploty našich motorů nebezpečně blížili k nebezpečné hranici přehřátí. Proplétali jsme se uličkami Sarajeva a nakonec se nám podařilo vykličkovat a jet podél řeky Bosna, směr Zenica. Cesta byla špatná, vesnice za vesnicí a nám se začalo stýskat po horských úsecích. Na oběd jsme zastavili u restaurace, která byla obrovská, ale téměř prázdná. Poručili jsme si oběd a já než nám ho přinesli zprovoznil opět navigaci. Udělalo mi to velikou radost. Pak už jsme jeli dál, tentokrát už trochu hezčí krajinou. Cesta ubíhala a den se pomalu nachyloval. Hranice jsme přešli na přechodu Slavonsky Brod, kde jsme si vyčkali asi hodinu na slunci a horku kolonu, která se vůbec nepohybovala, bohužel řada vedle byla asi 10x rychlejší. No jako slušní lidé jsme to vytrpěli a v Chorvatsku hned za hranicemi jsme sehnali ubytovnu. Byli jsme k smrti unavení a zpocení, a tak jsme se rychle vysprchovali a došli si do baru na nějaké to pivo. Brzy jsme padali únavou, a tak jsme si zase dali loka rumu a šlo se spát.