BMW R 1200 ST (2006)

Sobota 8. června

Ráno jsme se probudili do horkého slunečného rána. Rychle jsme se sbalili, Kája byl jako pokaždé rychlejší, a tak si dal aby uhasil žár slunce 2 dl bílého. Potom už jsme pokračovali na Dubrovník. Silnice byla pěkná a výhledy na moře ještě hezčí, provoz však byl veliký a v obcích samá čtyřicítka. Dubrovník jsme měli v plánu jen objet a vyfotit. Tak jsme také učinili. Jíťa fotila co se dalo a pokračovali jsme dál. Zastávka na pozdní snídani nesměla chybět a potom už následoval přesun k hraničnímu přechodu do Černé hory. Přechod hranic byl zase otázkou chvilky a další razítko v pasu bylo na svém místě. Jeli jsme stále po hlavní silnici ke Kotoru, kde jsme se nalodili na trajekt a přeplavali jsme záliv. Asi by to byla zkratka, kdyby zrovna neopravovali celou cestu až do kotoru. Pomalu jsme tedy popojížděli a měli jsme namířeno do hor, do Cetinje. V Kotoru jsem trochu bloudil a tunelem projel horu, takže jsme se museli vracet zpátky, ale nakonec se dobrá věc podařila a my našli cestu a začali jsme stoupat po úzké silnici nahoru. Výhledy byly famózní, serpentina střídala serpentinu a my byli jako v ráji. Jediné co nechápu, je to množství autobusů, které tudy projíždělo opačným směrem. Po přejetí sedla se příroda změnila jako když mávne kouzelným proutkem. Všude byla zelená tráva a stromy na rozdíl od strany moře, kde byly jen kameny a šedivo. Přes Cetinje jsme pokračovali zase dolů na Budvu. Budva je při pohledu zhora velmi krásné dech beroucí město. V Budvě na semaforech vedle nás zastavil týpek s černou Octávkou a lámanou češtinou, tedy spíš slovenštinou se nás ptal kam jedeme. Řekl jsem mu že do Ulcinje. On na to, že tam má ubytování ať jedeme za ním. Nijak jsme to nehrotili a jeli podle svého. Týpek si však dobře ohlídal aby jsme se mu nestratili. Na kraji Ulcinje zastavil a tak jsme taky zastavili. Říkal, že zde má cestovku a ubytování, a že se specializuje na Čechy a Poláky. Zavedl nás do své kanceláře a vysvětlil jak vypadá město a řekl nám co a jak, a kde má ubytování. Slovo dalo slovo a už nás naváděl k apartmánu, který však byl velmi daleko od vody a na moře nebylo vidět a vůbec se nám tam nelíbilo. Řekli jsme mu své výhrady a chlápek rozjel plán B, že jeho sestra má apartmán s výhledem na moře. Jeli jsme tedy tam a to už byla jiná káva. Krásný výhled na malou pláž a mešitu. Plácli jsme si a šli jsme se ubytovat. Po celodenním tripu jsme si dali sprchu a jelikož už se začalo zase šeřit vydali jsme se dolů k pláži na obhlídku a večeři. Zjistili jsme, že po silnici je to k pláži skoro kilometr z kopce a byli jsme tím dost rozladěni, no co se dá dělat. Dole na pláži bylo živo a restaurace vybízely k návštěvě. Dali jsme si tedy pivo a stejky. Pak už následoval nákup vína v místním supermarketu na večer a výšlap k apartmánu. Večer jsme jako obvykle zdolali několik lahví vína a slastným spánkem jsme se prospali až do dalšího dne.