Jawa 50/550 Pionýr (1957)

Takže zanedlouho po dokončení absolutně kompletní renovace jsme se spolu rozloučili, šel do světa.

Více fotografii

Výška jezdce: 183 cm

První dojmy - Kupa opískovaného šrotu v bednách velký dojem neudělala. Snad jsem to napravil.

Recenze

Takže 24. 11. 2011 tenhle krémový frajer změnil majitele, snad jej příští majitel občas i vytáhne aby Pařízek poznal kus nového kraje.

Stav byl neutěšený, opískovaný šrot rozebraný bez klíčů a šroubováků za pomocí flexy, dobitý, nekompletní. Plehcařina v nepěkném stavu, jedna dvířka prsíček byla téměř plochá, druhá dvířka byla plochá úplně, asi je pošlapal slon nebo co :D. Původní molitan na sedadle nahrazen molitanem z kuchyňské židle, avšak někdo si dal tu práci, že na původní plech přišrouboval celou sedací část židle a přebytečné kusy ořezal, takže jsem našel i kus dobové židlové překližky.

První část renovace spočívala ve vyrovnání nebo dovaření pár chybějících držáků. Poté přišla nesnadná část vyklepávání a následného sesazování plechů. Plech je snad z papíru, každý dotek kladiva s ním dělá hrozné věci, přežehlení s plošším kladívkem a "babkou" zase měnilo sesaditelnost dílu, různě se to všechno korutilo a tak...

I přes snahu vyklepat co nejprecizněji bylo kitování nekonečný příběh. Cíl byl v neskutečné dálce, o to víc potěšující byl okamžik plniče. Krémový lak byl jasná volba - díly, které nebyly před pískováním úplně rozloženy ukázaly původní krémovou barvu - neváhal jsem. Linky následně provedl písmomalíř a odvedl dvou práci výborně, jako vždy.

Mezitím jsem pracoval na kolech. Použití původních ráfků nepřipadlo v úvahu, takže se koupily nové ráfky a výplety, špice však nebyly označeny, takže u zadního kola jsem chvíli tápal, než jsem přišel na správný výběr špic a správné křížení, ale nakonec se povedlo. Do kol šly samo sebou nové ložiska a prachovky. Plech zadního brzdového štítu byl prodřený, rozohdl jsem se použít původní nosný kus a plech vyrobit. Finančně se to asi neoplatilo - materiál na výrobu formy a spálená elektrika na soustruhu možná vyšly dráž než koupě nového štítu komplet, ale těch páír hodin u soustruhu mi dalo hodně zkušeností. Plech se podařilo vylisovat napoprvé, to byla velká radost.

Čeho jsem se nebál byl motor. Nejpracnější na celé GO bylo očištění motoru od nánosů stříbřenky, pak už to šlo jednoduše, motor pionýr znám vcelku dobře, klikovku jsem nechal zrepasovat (nový čep, ložisko, horní futro, nová povrchová úprava hřídele), ložiska SKF, dvojbřitá gufera, papírové těsnění - žádný silikon, nový kondenzátor, indučka, ramínko atd. Jediné z čeho jsem měl strach byl karburátor - použil jsem originální typ pro 550 - s čepováním nahoru. Poskládal jsem ho z několika zbytků, avšak obavy se naštěstí nenaplnily.

Skládání motorky se kvůli nedostatku času trochu protáhlo, ale první start mě velmi potěšil... na třetí šlápnutí chytnul a běžel, jen jsem sešteloval volnoběh a vyjel na první jízdu kolem baráku. Po tom všem trápení to bylo neskutečné zadostučinění a je jím i každá další jízda. Podruhé už bych československou poválečnou motorku, natož lidového typu, renovovat nechtěl, ale pařez mi dal strašně moc zkušeností a těch není nikdy dost.

A závěrem mám ještě na srdci dvě věci:
Gratuluji všem, co to přečetli až sem a doufám, že zhlédnou i fotogalerii a přeju všem hodně zdaru při renovacích.

Všichni se mějte krásně, nepiště básně - radši se věnujte motocyklům!