Aprilia Tuono 1000R (2008)

Svůdná italka s dravým rakouským srdcem!

Výška jezdce: 192 cm

První dojmy - Byl jsem rád že jsem po koupi napodzim přežil prvních 2000 km. Jako první V2 mašina je to šílenost, ale bohužel velmi velmi návyková. Neodpustí chybky a já jich dělal celkem dost.. takže o krizovky nebyla nouze. Přejíždění je lahoda a to i kapotovaných čtyřválců... :)))

Recenze

Před ní jsem jezdil velký japonský čtyřvály: ZRX1200S a CB1300. A...? Je to kuwa JINÝ! A hodně. Poslední bylo CB-čko, což je taková velká hodná holka. Otočíš heftem nadoraz a vona Tě nikdy neshodí. A mě to začlo vadit - resp. začal jsem toho "zneužívat" a kravit na ní. Otáčky velmi často u omezovače a adrenalin se nějak nedostavoval. Prostě jsem před ní ztratil respekt. A to je pro motorkáře jediná důležitá věc, která ho drží při životě. Takže jsem hledal něco, NĚCO - PROSTĚ NĚCO JINÝHO. Trochu obavy u Itala, dlouhý přemejšlení jak na něm pojedu Alpy a nakonec stejně rozhodlo srdce.
První jízda: dlouhá a rychlá jednička, pak dva tři, čtyři - vůbec jsem se nestihl dívat na rychloměr a pocitově jsem to odhadoval na 90 - 100 km/hod. Krátký pohled na něj mě překvapil: 140km/hod. S autem se mi to už stalo - přesednete z feldy do Superba a při 130 vám přijde že stojíte. Ale s mašinou??? To bylo fakt poprvé.
No a jinak je to všechno o motoru - ten mě tak nadchl, a tak moc mi to sedlo, že si myslím Tuono nějaký čas nechám.. :) Jo - brzdy (tedy brzda..), podvozek - vždyť je to ze závoďáka, tak by to bejt dobrý přece jen mělo. A je. No jak už jste se asi dočetli i jinde - zadní brzda je na nic.
No a já našel co jsem hledal - před touhle mašinou respekt opravdu mám. V každý okamžiku musím dávat bacha co vlastně a jak na ní dělám. Nevím jestli to napíšu přesně jak jsem ten citát četl, ale v nějakým časáku pan redaktor na závěr napsal že: "Tuono je jako krásná, rafinovaná a nezkrotná žena, kterou si nikdy úplně nepodmaníš a která tě klidně vyhodí ze sedla.." Jo - tak nějak. Prostě bestie, krásná bestie...
Najel jsem s ní zatím jen 1500 km a jsem rád, že jsem je přežil. Bylo pár krizovek, kde jsem si nadával až hamba, ale všechny jsem ubrzdil a měl štěstí. Teď půjde na zimu spát (to budou muka) a na jaře se budu modlit, abych ten nástup zvládl - no prostě abych to znovu přežil...

Zimní ochutnávka...
Můj dvorní ladič mi ji po servisu přivezl, hezky na nových krásných gumkách a trošku natuněnou - zatím žádný power commander, ale jen trošku větší racingová rozetka (43 zoubků..). No a konečně se podařilo vyndat tlumivky z vejfucků - tímto zdravím pány konštruktéry od Akrapoviče a jestli tohle čtou, tak ať mi prosím napíšou, proč kuwáá montujou do vejfucku vložky s přesahem (mí strojaři mi rozumí...)
Nedalo mi to a otočil jsem klíčkem. Relátka dychtivě zacvakali a mašina jakoby mi zavrněním čerpadla říkala: "Co srabe... troufneš si zmáčknout to podělaný tlačítko start..?" S prvními pohyby véčkového srdce se mi naježili chlupy vzadu na zátylku. Jemně jsem si "vrknul" a tý potvoře se to evidentně líbilo. Jako když hladíš krásnou nahou ženu na zádech od krčku až po jedinečnou křivku zadečku a one tě při tom jemně hryzne do krku...
Hmm, na jaře to bude krapet nebezpečný orgasmus...