Kawasaki KX 250 (1997)

Nedělní offroad výlet mi spestřila taková drobná nehoda. Už docela unavený si to štrachám domů a zase jedu kolem takové té cestičky, kolem které vždycky profrčím a jen se ohlédnu. Říkám si tak teď, otočím to a jedu po ní. Přede mnou si to už podle stop profrčel čtyřkolkář takže pohoda, říkám si. No... padák dolů jak sviňa a pak asi 15 metrů úsek pořádného bahýnka, kde jsem zapadl. Nebudu popisovat jak jsem se jebal sám po půlku lýtek v bahně s motorkou, která nešla ani nakopnout, bo nebyl švih díky bahnu moc vysoko. Půl hodinky a bylo to (děkuji sám sobě, že jsem splašil origo boční cedulky, které mají luxusní držáky pod sedlem). Jedu dál a čumím. Cesta zalitá vodou, co vodou celým rybníkem (na karvinsku nic nenormálního díky dolům). Čtyřkolkář to evidentně vyřešil otočením a hurá zpět přes to bahno jinou snad ještě horší cestou. Říkám si, že tím hnusem už nejedu takže jsem se jal hledat cestičku lesem. Jedu na takový kopeček a z druhé strany propast... Už, už jsem se viděl jak padám přes řidítka, ale nějak jsem to ustál, ale už neodjel. Řadím jedna, dva, neutrál, jedna... nic. Chujovější místo pro problém jsem si snad nemohl ani přát. Mašina nepojízdná. Při tom skoku prasknul řetěz a aby to nebylo málo tak koukám i na defekt předního kola. První telefon domů, že se "krapet" zdržím. Od baráku hodně daleko, od nejbližší normální cesty asi 3Km. Naštěstí můj kámoš Sejra byl natolik ochotný, že přijel jak daleko jen mohl. Mašinu jsem musel nechat na místě, jelikož sám se přes to bahno nedostanu ani omylem. Unavený jak pes po nedobrovolné tůře ve výstroji jsem nasedl do sejrova auta a jel domů s řetězem v báglu. V dílně jsem řetěz opravil a jedem zpět. Další tůra, teď už trochu kratší bo jsem doma na internetu kuknul, kde to vůbec jsem, takže jsme autem dojeli z jiného směru blíže. To bych nebyl já, abych na něco nezapoměl a to je nutnost posunutí zadního kola vpřed, aby se řetěz vůbec spojil a na to jsem si nevzal 22 gola. Kombinačkama jsme to ani společně nepovolili takže následovala "stopařina" kudy tím bahnem mašinu protáhnem. Bylo to skoro jak minovým polem, ale pomocí lana a tlačení jsme mašinu přes bahýnko přetáhli. Pak následoval krutý stoupák - tak asi "jen" 70 metrů, oba jsme málem vyplázli duši a k autu přitom ještě moooc daleko. Za chvilku jsme to vydýchali a táhlo se dál. No byla to neuvěřitelná dupačka táhnout mašinu ještě ke všemu s defektem nahoru a trochu dolů tak 2km, ale dokázali jsme to. Sejra zajel už pak jen domů pro potřebný vercajk a dal jsem se do povolování šroubů napínání řetězu. Ten šmejd! Pracky mi mrzly (bylo tak -5°C) a pravý šroub se ukroutil. No naštěstí levý byl v pohodě, takže pak stačilo na dojetí jen pořádně utáhnout matici osy kola a moc za to netahat. Když jsem řetěz spojoval, tak mi neušlo, že chybí závlačky u spojky řetězu - neskutečné toto. Vyřešila to nakonec závlačka ala kancelářská sponka. Řetěz nasazen, šrouby utaženy a jede séééé. Až domů jsem jel jak s hnojem, defekt, řetěz... V pořádku jsem se doštrachal domů a na zahradě symbolicky pomocí heftu vytrhal drapákem trochu hlíny. Velké dík tedy patří mému kámošovi Sejrovi, bo bez něj bych byl takříkajíc "v rici". Celá patálie trvala pět hodiny dřiny :)