Moto Guzzi Sport 1200 (2007)

Krásná a velice sexy Italka, se kterou rozhodně stojí zato si něco začít a to i přesto, že není zrovna z nejštíhlejších...

Více fotografii

Recenze

Dlouho jsem vybíral, váhal a rozmýšlel jakou Moto Guzzi si pořídit. Griso je na mně při skoro 190 cm malé, to bych byl jak vosa na bonbónu. Na Brevě se zase sedí skoro jak na skůtru. Stelvio bylo moc veliké, Norge je moc cestovní. Co teď? Odpověď byla jasná! Jedině Moto Guzzi Sport 1200.
Koupena už vloni na počátku dubna v pražském A Spiritu jako předváděčka s ujetými 12 tis. kilometry. V ceně, která byla relativně přiměřená (+ 2 roky záruka), byly zahrnuty padáky, vyhřívané hefty, sada nových Pirelli Diablo a karbonový Mistral. Nevím jak vy, ale já bych za tento posledně jmenovaný doplněk určitě přes 20 táců na pult nevysázel. Zvuk, nebo spíše dunění z něho je ale fakt parádní a kolikrát bych uvítal i špunty do uší, tak krásně si Kozza do výfuku střílí...
Za sezónu jsem najel 8,5 tis kilometrů a všechny dojmy jsou veskrze kladné. Zátah motoru, posaz jezdce, brzdy (zadní na rozdíl od mnoha jiných motorek opravdu brzdí), po rozjezdu není znát ani ta ne zrovna malá váha. Dlouho jsem si jen nemohl zvyknout na poněkud tužší ovládání spojky. Spotřeba přímo vynikající, je samozřejmě závislá na stylu jízdy. V Alpách mě dokonce kamarádi na litrových "rejžích" podezřívali, že mám pod sedlem přídavnou nádrž. Nemohli pochopit, jak je možný na motorce ujet bez tankování téměř 400 km a to při docela svižném tempu.
Zadní Pirellka vydržela 5 tis. kilometrů a šlus. Po zkušenosti z letní rozpálené dálnice, kdy po zastavení se střed gumy loupe skoro jak mandarinka jsem se rozhodl zkusit dvousměsovku Dunlop Roadsmart. Teď na ní mám najeto kolem 3 tis. a stále vypadá jako nová, tak uvidíme. Přední pneu budu muset měnit letos před sezónou.

Už jsem stačil ocenit i padáky, naštěstí však pouze v nulové rychlosti a doufám, že to tak i zůstane. Zaparkoval jsem u nás na náměstí a zrovna v tu chvíli slyším, že mi pod sedlem zvoní mobil. V domnění, že už jsem si vyklopil stojánek a chvatu, abych nezmeškal hovor nakloním motorku doleva a ono nic, no přistáli jsme pěkně na dlažbě za neskrývaného údivu kolemjdoucích. Dva mladíci pomohli Kozze na kola, já jsem se na nohy postavil bez cizí pomoci :). Ještě že můj rudý gesicht a uši kryla aspoň částečně helma.

Závady vážné zatím žádné, pouze pod jedním víkem ventilů prosakoval olej a těsnění bylo vyměněno v záruce. Výfuk už je nově vycpaný vatou, protože karbon Mistralu začal na jedné straně povážlivě hnědnout.
Dopňky a zvláštní výbava jsou až na drobnosti pouze ty, s nimiž jsem motorku koupil. Uvažuji ještě o zadním kufru, který je na delších cestách určitě přínosem. Nerezová závažíčka jsem namontoval před pár dny a lehký facelift (nebo jak se to píše) budky byl nutností, protože rámeček kolem světla byl prasklý a budka na levé straně lehce poškrábaná. Ta šachovnice se určitě nebude líbit každému, ale to už tak bývá. Stupačky jsem vyměnil za grisácké či brevácké s gumou, protože ty původní titěrnosti si s mojí desítkou nohou fakt nesedly. Cena za pár byla velice příznivá, to jsem ani nečekal.
A co napsat závěrem?
Guzzi až na věky amen!