Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Sobota 7.7.
Ráno klasika probudit se, sbalit, dojít si na snídani a už jsme pokračovali dál. Dnes jsme měli za cíl navštívit soutěsky poblíž městečka Bicaz . Jeli jsme krásným kopcovitým krajem podél řeky, směrem na Topliţu. Všude opět byla spousta koňských povozů. Také podél silnic nabízeli místní obyvatelé spousty nejrůznějšího zboží. Od malin, jahod borůvek, medu a dalších plodin, až po různé kotlíky. Je zde vidět veliká chudoba, a tak se lidé snaží uživit tím co vypěstují, seberou v lese a nebo tím co vyrobí. Za Gheorgheni jsme začali stoupat a začaly krásné zatáčky. Silnice sice nebyla nic moc, ale bylo vidět, že to tu dávají do kupy, všude byla práce na silnici. Vystoupali jsme tedy do takového průsmyku, kde jsme se vyfotili a pak se pokračovalo dál k soutěskám. Projeli jsme okolo jezera Rosu a potom se objevily skály. Byla to paráda, obrovské skály mezi kterými projíždíte, vás úplně ohromí, škoda jen, že to nebylo delší. Pokračovali jsme dál směrem k městu Buzau, kde se nachází bahení sopky. Pokračovali jsme tedy až k jezeru Siriu, kde už se den nachyloval k večeru, a také se ukázaly tmavé mraky. Rozhodli jsme se tedy někde ubytovat, a tak jsme hledali něco pěkného. V jedné zatáčce byl ukazatel penzion 400 metrů, ale ani po dvou kilometrech jsme nic nenašli. Vrátili jsme se proto k ukazateli, kde jsme zjistili, že odbočka je přímo v oné zatáčce a vede strmou kamenitou cestou dolů. Kája s jíťou to jeli obhlídnout, protože u takovýchto cest jsme nechtěli s fazerem riskovat. Za chvíli se Charlie vrátil s úsměvem od ucha k uchu a že mám jet, že je to relativně pohoda a že to určitě dám, že sice nemají pokoj, ale místo pro stan prý je, a tak jsme jeli. Byla to další slušná offroad vložka, kterou jsem zvládl a využil jsem rad Charlieho jež zní „když se ti zdá že to nejde, přidej plyn a vono to bude v pohodě“ Kája ještě předvedl malé extempore na kamenitém plácku před penzíkem, kde se mu zabořilo přední kolo dal si málo plynu a lehl si. Jíťa bohužel tentokrát své paparazi geny nevyužila a vyfotila tuto trapnou situaci pozdě. Pak už to byla pohodička. Jako místo pro postavení stanů jsme zvolili pódium, pod kterým spala banda psíků a náš úmysl nesli velmi nelibě a pořádně nám to svým štěkáním dávali najevo. Nakonec pochopili, že českého člověka od jeho úmyslu neodradí. a tak vyklidili pole a opustili své místo pod pódiem. Rozbalili jsme stany, lokli si rumu a přehnal se krátký deštík z horka. Potom už jsme se odebrali do restaurace, kde se nám pan domácí věnoval se vší péčí, a do nás padala čorba z kuřat, jehňat, pivko, a další rumunské dobroty. Postupně jsme se došli osprchovat, a pak se začalo pořádně pít. Byla nám nabídnuta místní specialita cujka a pan domácí nám po objednání malých panáků přinesl krásné decáky. Pití to bylo výborné a tak se těchto panáků vypilo několik a já s Charliem jsme si dali ještě místní víno, každý půl litru. Do stanů jsme se řádně motali a já usnul jako zabitý.