Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Pátek 6.7.
Ráno jsme vstali opět plni sil a odhodlání, a tak jsme kolem deváté hodiny vyrazili směr rumunské hranice. Předtím jsme však ještě navštívili ve městě nějaké ty památky po slavném rodu Báthoryiů, Jíťa byla nadšená a foťák cvakal jak zběsilý. Ještě nezbytné foto u značky města a rumuni těšte se. Hranice jsme přešli u městečka Carei. Pohraničníci nás donutili sundat helmy a kukly, a po zkušeném kývnutí hlavy při porovnávání s občankou nám dali najevo, že jsme způsobilí pro vstup do jejich země. V Carei jsme ještě vyhledali Bankomat, abychom vybrali místní měnu a po mém extempore s bankomatem, kdy jsem nebyl schopný vyprat peníze a malý cikánek si u Káji vyžebral euro jsme konečně pokračovali v cestě. Rumunsko nás také přivítalo svou na pohled dost velikou chudobou. Všude byly koňské povozy a staré dacie. Také domky tam jsou po většinou malé, chudé, ne zrovna zánovní baráčky. Navigace nás provedla jednou pěknou zkratkou, a tak jsme si dali první offroad vložku, kdy nás doprovázeli místní divoce štěkající psíci, kteří se zdáli býti až příliž hladoví, jak na nás zuřivě doráželi. Při tankování na benzince nás už lákala do svého penzionku místní podnikavá paní. Pokračovali jsme dál na Kluž, kde jsme měli v plánu na náměstí vyfotit sochu Matyáše Korvína. Na neštěstí mě navigace nevedla přes náměstí, a tak já a Jíťa jsme Korvína neviděli, zato Charlie jako zkušený cestovatel nezabloudil v té změti aut a na náměstí dojel. Neměl však foťák, a tak Korvína jen viděl a docela věrně nám pak líčil, jak vlastně vypadá, za což mu velmi děkujeme. Bylo pak složité se znovu najít, ale nakonec se vše podařilo. Vedro bylo hrozné, zase ke čtyřiceti stupňům, a tak kousek za Kluží jsme se sešli a pokračovali v cestě. Jíťa si přesedla ke Kájovi a já jsem jel poprvé na dovolené sám. Bylo to docela štěstí, protože při jízdě za kamionem se přede mnou nenadále objevila díra uprostřed silnice a už jsem se nestihl vyhnout. Náraz to byl slušný, v první chvíli jsem si říkal, jak to mohlo přední kolo vydržet, ale odnesl to jen kufr, kterému se při rázu ulomil zámek a tak mi vypadl spacák a kalhoty. Já jako omámený tím, že motorka ustála tuto díru bez poškození jsem pokračoval. Až pochvíli mi došlo, že je kufr otevřený a zastavil jsem. Kája s Jíťou mi přivezli vše co mi vypadalo a já byl naštvanej, že jsem se nevyhnul a mám rozbitej kufr. Věci jsem opět vrátil do kufru a zamkl jsem ho gumicukama . Naštěstí to byla první a poslední taková velká díra, kterou jsem v Rumunsku projel. Cíl dnešního dne bylo městečko Reghin. Cesta dál byla pěkná po celkem pěkné silnici a krásnou kopcovitou krajinou. V Reginu jsme se dali do hledání ubytování. V centru byly penziony plné, protože zde byly nějaké slavnosti, ale na kraji jsme našli krásný penzion a když Jíťa přišla s tím, že ubytování je za hubičku bylo rozhodnuto. Pak už to byla klasika. Vybalování, sprcha a pak už jsme se odebrali do restaurace na jídlo, pivo, víno a bylo nám krásně.