Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Pátek 13.7.

Byli jsme domluveni na placení ráno a ta rodinka se tak bála abychom jim neujeli, že zamkli všechny dveře v domě aspoň na 5 západů a schovali klíče tak důkladně, že je ráno ani nemohli najít. Znechuceni jsme zaplatili a se slovy určitě zase někdy přijedeme jsme odjeli. Namířili jsme si k medvědí jeskyni(Pestera Ursilor). Po krátkém bloudění jsme jeskyni našli, a protože jsme přijeli hodinu před otvírací dobou já s jíťou jsme relaxovali před jeskyní a Kája jel poznávat místní lesní cesty. Hodinu jsme zdárně překonali Charlie se v pořádku a včas vrátil. Vstupné jsme platili z posledních rumunských peněz co nám zbyly, Díky předraženému včerejšímu noclehu jsme museli zhruba polovinu vstupného platit záložními eury. To co jsme však viděli v jeskyni to se nedá popsat, ihned jsme zahnali myšlenky na noc s předraženým jídlem a s otevřenou pusou jsme zírali. Takovou krápníkovou výzdobu si můžeme nechat v Čechách jen zdát. Miliony krápníků nejrozmanitějších tvarů a velikostí. Různě rozeseté kosti lidí a zvířat a na konci odkrytá kompletní kostra medvěda. Tohle opravdu stálo zato, při ceně zhruba 60 Kč na osobu to nemělo chybu. Určitě doporučuji komukoliv návštěvu téhle jeskyně, je to naprosto úžasná podívaná. Poté co jsme vyšli z jeskyní se vše úplně změnilo. Při našem příjezdu zde byl klid nikde ani noha a teď zde byly stánek vedle stánku, samé cetky, jídlo, lihoviny no prostě vše co jsme dosud v rumunsku potkávali okolo silnic. S prázdnými peněženkami jsme sedli na motorky a pokračovali jsme dál do Oradeu. Původně jsme se tu chtěli chvíli zdržet ale jelikož finance byli na nule jen jsme městem projeli a pokračovali směr Satu Mare. Hranice jsme překročili u města Nyírábrány. Namířili jsme si to do námi již známého a osvědčeného městečka Nyírbátor. Ubytovali jsme se opět v kempu u Igema, který nás poznal a vřele se s námi vítal. Už věděl přesně co chceme a tak byla domluva na jedničku. Ještě jsme sedli na motorky a dojeli jsme do místního Tesca koupit něco k snídani a několik lahví vína. Potom jsme se už jen oblékli do plavek a šli relaxovat do termálních bazénků. Pozdní oběd jsme si zase dali u sympatické slečny ve stánku jako minule a k tomu půl litru piva Soproni. Dál už vše probíhalo jednoduše, pivo za pivem, blbnutí v bazénech na tobogánech a zase piva. Dokonce k nám přišla jedna obchodní zástupkyně a nabídla nám každému zdarma láhev cideru a vyfotila si nás. Měli jsme se krásně, bylo vedro a my se docela opili. Večer jsme si dali ještě nějaké to sousto z nakoupených zásob a otevřeli jsme víno. Padly ještě skoro dvě láhve, a pak jsme jeden po druhém padli únavou a usnuli.