Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Čtvrtek 12.7.

Probudili jsme se opět do nádherného slunečného dne. Bylo krásně teplo a sluníčko už se dobývalo z poza kopců na horu na oblohu. Rychle jsme se nasnídali a sbalili, protože v tom vedru co se blížilo jsme se nechtěli lopotit s balením stanů. Kája byl sbalený jako vždy první, a tak se rozhodl, že se pojede podívat a svést se na známé enduro silnici trans alpina, směrem na Novaci a já s Jíťou pojedeme dál podle stanovené trasy, a že nás pak někde dojede. Jak jsme domluvili tak jsme učinili. Jeli jsme krásnou krajinou, ale silnice se poněkud zhoršila, někdy chyběla úplně. Největší překvapení bylo stádo ovcí, které na nás vyběhlo z poza jedné zatáčky. Zastavil jsem a čekal co bude dál, bača však zkušeně ovce navigoval, a tak nás stádo elegantně obešlo za vydatné pomoci asi tří pasteveckých psíků. Pokračovali jsme dál a doplatili jsme na špatný signál a vypnuté telefony. V městě Petrosani jsme odbočili na Hateg a jeli po úplně nové silnici pár kilometrů. Zastavili jsme a zapínali telefony jestli nám třeba Kája nepsal, že už jede. Každý jsme měli nepřijatý hovor a tak jsme se celkem strachovali jestli se něco nestalo. Po krkolomném SMS domlouvání jsme se nakonec sešli v Hategu na benzince. Za nedlouho přijel Kája a oči mu zářily štěstím a vzrušením, říkal že ona známá enduro silnice se stala nádhernou novou silnicí jako stavěnou pro motorky, prý nám volal abychom tam jeli taky, ale bohužel jsme měly vypnuté telefony, no nic škoda vracet už se nebudeme, až sem pojedeme příště víme kam máme jet. Po krátkém odpočinku a zhodnocení nabytých dojmů jsme pokračovali dál přes Silvasu de Jos K městu Hunedoára, kde jsme měli v plánu navštívit největší rumunský hrad Matyáše Korvína. Jako jedna z mála dobře značených památek. Dojeli až téměř před samotnou bránu hradu. Zaparkovali jsme, zaplatili symbolické vstupné a prošli jsme si areál hradu. A zašli jsme do hradní restaurace na oběd. V plánu jsme měli dojet někam poblíž k medvědí jeskyni. Jeli jsme po hlavní silnici směr Oradea která byla snad nejhorší z celé jízdy Rumunskem. Samé výmoly a hrboly, nebyly nijak hluboké, byly to spíš vyjeté vlny od kamionů, a tak nám motorka skákala z hrbolu do jámy a z jámy na hrbol, prostě hrůza. Jíťa z toho byla tak vytřesená a vyhoupaná, že se jí z toho snad udělala mořská nemoc a museli jsme na chvíli zastavit protože se jí udělalo zle tak, že to málem hodila. Posledních asi 40 kilometrů jsme zase jeli od semaforu k semaforu, je vidět, že zdejší silnici si již rumunští silničáři vzali do parády a opravují o sto šest, tedy spíš starou silnici úplně odstraňují a novou staví širší a lepší, takhle kdyby se opravovalo u nás tak máme silnice jak na okruhách. Nevím kam přesně jsme dojeli, ale bylo to poblíž vesnice Rieni. Bylo už velmi pozdní odpoledne a my byli uštvaní jako psi. Viděli jsme poutač na penzion, a tak jsme k němu dojeli. Jíťa vyjednala ubytování a my se šli nastěhovat. To jsme ještě nevěděli že nás tato rodinka maďarů ubytuje absolutně nejdráž za celou dovolenou. Cena za ubytování byla sice krapet dražší ale byli jsme tak unaveni, že jsme s tím souhlasili. Nejdražší na celém ubytování však byla večeře. Takhle draze jsme nejedli ani největší pochoutky na břehu moře. Navíc tak strašně proležené postele jsme snad ještě neviděli.